Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 37/2025-15

Okresní soud v Táboře rozhodl soudkyní Mgr. Jaroslavou Novotnou jako samosoudkyní ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně

sídlem Adresa žalobkyně

zastoupena advokátem Jméno advokáta

sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o 31 381,50 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od 22. 12. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 16 381,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 381,50 Kč od 22. 12. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od 22. 12. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 16 381,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 381,50 Kč od 22. 12. 2022 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 31 381,50 Kč s příslušenstvím. Právní předchůdce žalobkyně (společnost právnická osoba., dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) na základě smlouvy o úvěru ze dne datum poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal výše uvedenou částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 16 381,50 Kč vrátit v jediné splátce dne 21. 12. 2022. Úrok z úvěru byl sjednán ve výši 40 % ročně, RPSN činila 961 089,7 %. Žalovaný na dluh neuhradil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni a dne 20. 12. 2024 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva.

2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaný k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek ( ). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v rámci podané žaloby, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu , proto soud rozhodoval na základě obsahu spisu.

3. Smlouvou o úvěru ze dne datum, potvrzením o platbě, standardní informací o spotřebitelském úvěru, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, oznámením o postoupení pohledávky a výzvou k plnění ze dne 20. 12. 2024 včetně dokladu o odeslání má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum za pomocí elektronických prostředků smlouvu o úvěru. Na základě uzavřené smlouvy původní věřitel poukázal žalovanému na jeho účet č. č. účtu částku 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutou částku včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 16 381,50 Kč v jediné splátce do 21. 12. 2022. Smluvně bylo sjednáno úročení úvěru pevnou úrokovou sazbou ve výši 40 % ročně, roční procentní sazba nákladů (RPSN) na úvěr činila 961 089,7 %. Žalovaný dluh ve lhůtě splatnosti neuhradil. Dlužná částka byla postoupena právním předchůdcem žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum žalobkyni. Předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván k úhradě vzniklého dluhu, který sestává ze součtu jistiny a výše uvedeného poplatku. Zároveň bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky.

4. Soud při každém svém rozhodování zkoumá, zda právo, jemuž se má dostat ochrany, je v souladu se zákonem a ústavním pořádkem. Při posuzování závazků z úvěrových smluv tak musí mimo jiné zvažovat, zda přiznání úroků (a dalších částek, které mají být v souvislosti s úvěrem hrazeny) ve výši, v jaké je žalobkyně požaduje, je v souladu s ujednáním účastníků a s dobrými mravy. Dle , (dále jen „o. z.“) je soud povinen i bez návrhu přihlížet k okolnostem, jež mohou vést k rozporu s dobrými mravy či rozporu se zákonem. Pokud dospěje k závěru, že tomu tak není, musí z tohoto zjištění vyvodit odpovídající závěry. S ohledem na shora uvedené skutečnosti lze odkázat na již ustálenou judikaturu, a to zejména rozhodnutí Ústavního soudu ČR (dále jen „NS ČR“), který v nálezu sp. zn. nebo dovodil, že ustanovení smlouvy, „která jsou formulářově předtištěna, neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci“, … „postupy, kdy klientům jsou vnucována smluvní ujednání v podobě zajištění bianko směnkou, smluvní pokutou ve výši 30 % nebo 45 % dlužné částky za prodlení s platbou splátek v řádu jednotek týdnů či smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek, je nutno považovat za nepřijatelné a uvedená ujednání označit za neplatná pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy“, takže by „k ochraně takových věřitelů neměla být poskytována soudní ochrana, a to ani v exekučním řízení, neboť ochrana takto nabytých práv stojí zcela mimo účel civilního procesu, resp. mimo základní hodnotový rámec práva jako normativního systému“. Obdobně ÚS ČR v nálezu sp. zn. dospěl k závěru, že úvěrová smlouva s úrokem 79 % ročně a RPSN ve výši 115,32 % ročně (spolu se zajištěním prostřednictvím 2 bianko směnek a souborem sankcí) naplňuje svým obsahem kritéria zjevné nespravedlnosti. V těchto a dalších nálezech pak uzavřel, že v takovýchto případech je namístě přistoupit k zastavení exekuce dle v nálezech sp. zn. a posuzoval rozhodnutí nalézacích soudů přiznávajících věřiteli úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně, neboli 182,5 % ročně a dovodil, že taková rozhodnutí porušují právo na spravedlivý proces i právo na ochranu majetku. Dále Nejvyšší soud ČR dovodil, že „nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou … v rozporu s dobrými mravy“ (rozhodnutí sp. zn. ), resp. pokud „dohodnutá výše úroku (výše 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy“ (rozhodnutí téhož soudu sp. zn. ). Na základě judikatury Ústavního soudu ČR následně Nejvyšší soud dovodil, že v případě zcela a naprosto zjevného nesouladu přisouzeného plnění s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele není vyloučeno, že již tato okolnost sama o sobě může vést k zastavení exekuce dle (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. ). Nejvyšší soud ČR pak v rozhodnutích sp. zn. , , nebo uzavřel, že v rozhodčím řízení přiznané plnění je ve svém souhrnu natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení dlužníka, že je namístě exekuci dle zastavit bez ohledu na pasivitu dlužníka, s tím, že další okolnosti se stávají podružnými, přičemž šlo o případy, kde se RPSN pohybovala od 94,98 % po 148,17 %, zaplacení úvěru bylo zajištěno i smluvními pokutami.

5. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle § 580 odst. 1 o. z. je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, neplatné. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části.

6. Závěry shora citované judikatury jsou dle názoru soudu aplikovatelné i na danou věc, neboť se týkají úroků z úvěru či sankcí za prodlení při splácení. Proto soud i v této věci především zkoumal, zda nároky věřitele ve svém souhrnu nejsou ve zjevném rozporu s dobrými mravy. Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne datum vyplývá, že úroková sazba byla stanovena na 40 % ročně a roční procentní sazba nákladů (RPSN) činí 961 089,7 %. Vedle toho byla sjednána i smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Popsané smluvní povinnosti tak ve svém součtu zakládají nevýhodný a zcela nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem. Zákon výslovně předpokládá, že uzavřené smlouvy budou podrobovány přezkumu z hlediska jejich platnosti ze všech podstatných hledisek. V úvěrových vztazích jsou navíc ujednání smluv koncipována předem bez reálné možnosti změny ze strany klienta. S ohledem na veškeré shora uvedené skutečnosti a zejména to, že sjednaná úroková míra a výše stanovených procentních nákladů na úvěr (RPSN) násobně převyšují běžnou úrokovou míru a ve smlouvě je sjednáno souběžně několik sankcí za prodlení dlužníka, je na místě uzavřít, že smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne datum je s ohledem na rozpor jednotlivých ustanovení s dobrými mravy absolutně neplatná. Tuto neplatnost je nutné dovozovat k celé úvěrové smlouvě, protože v dané věci tvoří jednotlivá ujednání smlouvy provázaný celek. Uvedený právní názor je v souladu i s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu ČR, která se posuzovanou problematikou opakovaně zabývala ve věcech exekučních. Z ní vyplývá, že rozpor s dobrými mravy se v posuzovaných věcech (které byly prakticky skutkově totožné) vztahuje na celý závazkový vztah. Všechny povinnosti dlužníka jsou ve svém kontextu tak nepřiměřené jeho právům, že je na místě exekuci zcela zastavit, tedy smlouvu považovat za neplatnou. (v podrobnostech lze odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 12. 2020, sp. zn. , případně usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 5. 2020, sp. zn. ). Za této situace považuje soud celou smlouvu uzavřenou mezi účastníky za neplatnou.

7. Po provedeném dokazování učinil soud závěr, že pohledávka právního předchůdce žalobkyně byla postoupena žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. o. z. a toto postoupení zakládá její aktivní legitimaci k vedení sporu. Vzhledem k tomu, že úvěrová smlouva byla shledána neplatnou, musel soud posoudit závazky stran podle pravidel bezdůvodného obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se podle druhého odstavce citovaného ustanovení obohatí zvláště ten, kdo získal prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co po právu měl plnit sám. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky na základě vztahu, který byl následně shledán neplatným. Proto je podle pravidel bezdůvodného obohacení na místě, aby žalovaný žalobkyni vydal to, co na základě takto neplatné smlouvy získal. Jak je zřejmé z výpisu z účtu, žalobkyně vyplatila žalovanému částku 15 000 Kč, žalovaný na dluh ničeho neuhradil, tj. je povinen žalobkyni zaplatit žalovanou jistinu ve výši 15 000 Kč, a to i s úrokem z prodlení v zákonné výši. Naproti tomu soud zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala poplatku za poskytnutí úvěru, který vychází z neplatné smlouvy.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěšnějšímu žalovanému, kterému vzniklo právo na jejich náhradu dle poměrného úspěchu ve věci, žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho stejnopisu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Táboře.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.