Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
117 C 416/2024-163
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní JUDr. Silvií Morongovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného
pro 438 606,33 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 888,27 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3 888,27 Kč za dobu od 6. 2. 2024 do zaplacení, částku 26 994,46 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 26 994,46 Kč za dobu od 13. 1. 2024 do zaplacení a částku 57 989,88 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 57 989,88 Kč za dobu od 13. 1. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 80 736,57 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 84 624,84 Kč za dobu od 5. 9. 2023 do 5. 2. 2024 a z částky 80 736,57 Kč za dobu od 6. 2. 2024 do zaplacení, a co do úroku ve výši 6 480,11 Kč a dále ve výši 12,1 % ročně z částky 81 084,84 Kč za dobu od 19. 1. 2024 do zaplacení, co do částky 42 574,58 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 69 569,04 Kč za dobu od 18. 8. 2023 do 12. 1. 2024 a z částky 42 574,58 Kč za dobu od 13. 1. 2024 do zaplacení, co do úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 26 994,46 Kč za dobu od 13. 1. 2024 do zaplacení a co do úroku ve výši 5 192,68 Kč a dále ve výši 10,9 % ročně z částky 68 669,04 Kč za dobu od 28. 12. 2023 do zaplacení, co do částky 200 857,29 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 258 847,17 Kč za dobu od 18. 8. 2023 do 12. 1. 2024 a z částky 200 857,29 Kč za dobu od 13. 1. 2024 do zaplacení, co do úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 57 989,88 Kč za dobu od 13. 1. 2024 do zaplacení a co do úroku ve výši 18 898,02 Kč a dále ve výši 10,7 % ročně z částky 257 347,17 Kč za dobu od 28. 12. 2023 do zaplacení a co do částky 25 565,28 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 1 894,86 Kč a dále ve výši 15 % ročně z částky 25 565,28 Kč za dobu od 26. 6. 2024 do zaplacení a co do úroku ve výši 2 498,23 Kč a dále ve výši 14,6 % ročně z částky 24 065,28 Kč za dobu od 28. 12. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 888,27 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3 888,27 Kč za dobu od 6. 2. 2024 do zaplacení, částku 26 994,46 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 26 994,46 Kč za dobu od 13. 1. 2024 do zaplacení a částku 57 989,88 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 57 989,88 Kč za dobu od 13. 1. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Co do částky 80 736,57 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 84 624,84 Kč za dobu od 5. 9. 2023 do 5. 2. 2024 a z částky 80 736,57 Kč za dobu od 6. 2. 2024 do zaplacení, a co do úroku ve výši 6 480,11 Kč a dále ve výši 12,1 % ročně z částky 81 084,84 Kč za dobu od 19. 1. 2024 do zaplacení, co do částky 42 574,58 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 69 569,04 Kč za dobu od 18. 8. 2023 do 12. 1. 2024 a z částky 42 574,58 Kč za dobu od 13. 1. 2024 do zaplacení, co do úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 26 994,46 Kč za dobu od 13. 1. 2024 do zaplacení a co do úroku ve výši 5 192,68 Kč a dále ve výši 10,9 % ročně z částky 68 669,04 Kč za dobu od 28. 12. 2023 do zaplacení, co do částky 200 857,29 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 258 847,17 Kč za dobu od 18. 8. 2023 do 12. 1. 2024 a z částky 200 857,29 Kč za dobu od 13. 1. 2024 do zaplacení, co do úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 57 989,88 Kč za dobu od 13. 1. 2024 do zaplacení a co do úroku ve výši 18 898,02 Kč a dále ve výši 10,7 % ročně z částky 257 347,17 Kč za dobu od 28. 12. 2023 do zaplacení a co do částky 25 565,28 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 1 894,86 Kč a dále ve výši 15 % ročně z částky 25 565,28 Kč za dobu od 26. 6. 2024 do zaplacení a co do úroku ve výši 2 498,23 Kč a dále ve výši 14,6 % ročně z částky 24 065,28 Kč za dobu od 28. 12. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhá proti žalovanému zaplacení částky 84 624,84 Kč s příslušenstvím, částky 69 569,04 Kč s příslušenstvím, částky 258 847,17 Kč s příslušenstvím a částky 25 565,28 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba. a žalovaný uzavřeli dne 5. 3. 2018 smlouvu o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet Express Plus, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut původním věřitelem revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 112 000 Kč z úvěrového účtu č. č. účtu. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr spolu s úrokem sjednaným ve výši 12,10 % ročně a spolu s poplatky za poskytnuté bankovní služby formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 1,8 % z úvěrového rámce, tj. ve výši 2 016 Kč, a to počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Žalovaný se rovněž zavázal hradit sjednané pojistné za pojištění schopnosti splácet ve výši 180 Kč měsíčně. Splátky byly splatné vždy k 15. dni v měsíci, počínaje dnem 15. 4. 2018. V rámci posouzení úvěruschopnost žalovaného právní předchůdce žalobkyně kontroloval veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, atd. a vycházel z příjmu žalovaného deklarovaného žalovaným v žádosti o úvěr ve výši 22 714 Kč. Žalovaný současně uvedl, že bydlí v družstevním bytě a celkový příjem domácnosti činí 50 000 Kč. Ze svých interních zdrojů původní věřitel zjistil, že žalovaný měl v době podání žádosti o úvěr závazky v úhrnu splátek 6 041,28 Kč a z externích zdrojů bylo zjištěno, že žalovaný neměl v době podání žádosti o úvěr žádné závazky. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdce žalobkyně porovnal příjem žalovaného a výdaje doložené v žádosti o úvěr spolu s částkou životního minima dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb. a částkou normativních nákladů na bydlení dle zákona č. 117/1995 Sb. a výší měsíčních splátek dosavadních závazků zjištěnou z veřejných registrů. Po individuálním hodnocení žalovaného původní věřitel žádosti žalovaného vyhověl. Žalovaný poskytnutý úvěr průběžně čerpal, celkem bylo žalovaným vyčerpáno 138 784 Kč. Žalovaný však svůj dluh nesplácel řádně a včas. Celkem bylo na úvěr uhrazeno 134 895,73 Kč. Původní věřitel tedy využil svého práva dle čl. 10 písm. c) a čl. 11. písm. a) úvěrové smlouvy a prohlásil úvěr za splatný ke dni 18. 1. 2024, o čemž žalovaného informoval přípisem zaslaným žalovanému doporučeně dne 20. 1. 2024. Dle čl. III odst. 4 smlouvy a současně čl. 35 všeobecných produktových podmínek byl žalovaný povinen platit poplatky související s úvěrem dle platného sazebníku. Za období do zesplatnění, tj. do 18. 1. 2024, vyúčtoval původní věřitel dlužné poplatky za pojištění schopnosti splácet, poplatky za písemné upomínky, odložené poplatky Covid a poplatek za prohlášení úvěru za ihned splatný v souhrnné výši 3 540 Kč. Žalobkyně žalobou tedy po žalovaném požaduje úhradu dlužné jistiny úvěru ve výši 81 084,84 Kč, úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění úvěru, tj. za dobu od 16. 8. 2023 do 18. 1. 2024 ve výši 6 480,11 Kč a úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni zesplatnění úvěru, tj. za dobu od 5. 9. 2023 do 15. 8. 2024 ve výši 5 078,13 Kč. Dále žalobkyně požaduje po žalovaném úrok sjednaný ve výši 12,1 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 19. 1. 2024 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny a dlužných poplatků za dobu od 26. 6. 2024 do zaplacení.
2. Dále právní předchůdce žalobkyně právnická osoba. a žalovaný uzavřeli dne 28. 2. 2019 smlouvu o úvěru Express půjčka, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut původním věřitelem úvěr ve výši 103 000 Kč z úvěrového účtu č. č. účtu, úvěr byl poskytnut neúčelově, jednorázově převodem na běžný účet sjednaný v článku III. smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr spolu s úrokem sjednaným ve výši 10,90 % ročně a spolu s poplatky dle sazebníku původního věřitele, a to v 96 měsíčních anuitních splátkách ve výši 1 612,42 Kč splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce, a to počínaje dnem 20. 3. 2019. V rámci posouzení úvěruschopnost žalovaného právní předchůdce žalobkyně kontroloval veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, atd. a vycházel z příjmu žalovaného deklarovaného žalovaným v žádosti o úvěr ve výši 24 075 Kč. Žalovaný současně uvedl, že bydlí v družstevním bytě a celkový příjem domácnosti činí 50 000 Kč. Ze svých interních zdrojů původní věřitel zjistil, že žalovaný měl v době podání žádosti o úvěr závazky v úhrnu splátek 10 467,31 Kč a z externích zdrojů bylo zjištěno, že žalovaný neměl v době podání žádosti o úvěr žádné závazky. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdce žalobkyně porovnal příjem žalovaného a výdaje doložené v žádosti o úvěr spolu s částkou životního minima dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb. a částkou normativních nákladů na bydlení dle zákona č. 117/1995 Sb. a výší měsíčních splátek dosavadních závazků zjištěnou z veřejných registrů. Po individuálním hodnocení žalovaného původní věřitel žádosti žalovaného vyhověl. Úvěr byl čerpán v celé výši převodem na běžný účet žalovaného. Žalovaný však sjednané splátky nesplácel řádně a včas. Celkem bylo na úvěr uhrazeno 76 005,54 Kč. Původní věřitel tedy využil svého práva dle čl. 10 písm. c) a čl. 11. písm. a) úvěrové smlouvy a prohlásila úvěr za splatný ke dni 27. 12. 2023, o čemž žalovaného informovala přípisem zaslaným žalovanému doporučeně dne 29. 12. 2023. Dle čl. III odst. 4 smlouvy a současně čl. 35 všeobecných produktových podmínek byl žalovaný povinen platit poplatky související s úvěrem dle platného sazebníku. Za období do zesplatnění, tj. do 27. 12. 2023, vyúčtoval původní věřitel dlužné poplatek za písemnou upomínku a poplatek za prohlášení úvěru za ihned splatný v souhrnné výši 900 Kč. Žalobkyně žalobou tedy po žalovaném požaduje úhradu dlužné jistiny úvěru ve výši 68 669,04 Kč, úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění úvěru, tj. za dobu od 30. 12. 2022 do 27. 12. 2023 ve výši 5 192,68 Kč a úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni zesplatnění úvěru, tj. za dobu od 18. 8. 2023 do 20. 6. 2024 ve výši 5 022,43 Kč. Dále žalobkyně požaduje po žalovaném úrok sjednaný ve výši 10,9 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 28. 12. 2023 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny a dlužných poplatků za dobu od 26. 6. 2024 do zaplacení.
3. Dále právní předchůdce žalobkyně právnická osoba. a žalovaný uzavřeli dne 27. 10. 2017 smlouvu o úvěru s pojištěním úvěr splácet Konsolidace půjček, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut původním věřitelem úvěr ve výši 396 000 Kč z úvěrového účtu č. č. účtu. V souladu s čl. II. a IV. smlouvy bylo první čerpání úvěru poskytnuto na ve výši 292 871,37 Kč na úhradu dřívějších peněžitých závazků žalovaného a zbývající část úvěru byla poskytnuta neúčelově, jednorázově převodem na běžný účet sjednaný v článku IV. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr spolu s úrokem sjednaným ve výši 10,70 % ročně a spolu s poplatky dle sazebníku původního věřitele, a to v 120 měsíčních anuitních splátkách ve výši 5 387,87 Kč splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce, a to počínaje dnem 20. 11. 2017. Žalovaný se rovněž zavázal hradit sjednané pojistné za pojištění schopnosti splácet ve výši 480 Kč měsíčně. V rámci posouzení úvěruschopnost žalovaného právní předchůdce žalobkyně kontroloval veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, atd. a vycházel z příjmu žalovaného deklarovaného žalovaným v žádosti o úvěr ve výši 27 700 Kč. Žalovaný současně uvedl, že má vlastní bydlení a celkový příjem domácnosti činí 40 000 Kč. Ze svých interních zdrojů původní věřitel zjistil, že žalovaný měl v době podání žádosti o úvěr závazky v úhrnu splátek 175,45 Kč a z externích zdrojů bylo zjištěno, že žalovaný neměl v době podání žádosti o úvěr žádné závazky. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdce žalobkyně porovnal příjem žalovaného a výdaje doložené v žádosti o úvěr spolu s částkou životního minima dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb. a částkou normativních nákladů na bydlení dle zákona č. 117/1995 Sb. a výší měsíčních splátek dosavadních závazků zjištěnou z veřejných registrů. Po individuálním hodnocení žalovaného původní věřitel žádosti žalovaného vyhověl. Úvěr byl žalovaným v celé výši vyčerpán. Žalovaný však sjednané splátky nesplácel řádně a včas. Celkem bylo na úvěr uhrazeno 338 010,12 Kč. Původní věřitel tedy využil svého práva dle čl. 10 písm. c) a čl. 11. písm. a) úvěrové smlouvy a prohlásila úvěr za splatný ke dni 27. 12. 2023, o čemž žalovaného informovala přípisem zaslaným žalovanému doporučeně dne 29. 12. 2023. Dle čl. III odst. 4 smlouvy a současně čl. 35 všeobecných produktových podmínek byl žalovaný povinen platit poplatky související s úvěrem dle platného sazebníku. Za období do zesplatnění, tj. do 27. 12. 2023, vyúčtoval původní věřitel dva dlužné poplatek za písemnou upomínku a poplatek za prohlášení úvěru za ihned splatný v souhrnné výši 1 500 Kč. Žalobkyně žalobou tedy po žalovaném požaduje úhradu dlužné jistiny úvěru ve výši 257 347,17 Kč, úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění úvěru, tj. za dobu od 18. 8. 2023 do 27. 12. 2023 ve výši 18 898,02 Kč a úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni zesplatnění úvěru, tj. za dobu od 18. 8. 2023 do 20. 7. 2024 ve výši 18 686,93 Kč. Dále žalobkyně požaduje po žalovaném úrok sjednaný ve výši 10,7 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 28. 12. 2023 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny a dlužných poplatků za dobu od 26. 6. 2024 do zaplacení.
4. Dále právní předchůdce žalobkyně právnická osoba. a žalovaný uzavřeli dne 14. 7. 2018 smlouvu o úvěru Express půjčka, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut původním věřitelem úvěr ve výši 58 000 Kč z úvěrového účtu č. č. účtu, úvěr byl poskytnut neúčelově, jednorázově převodem na běžný účet sjednaný v článku III. smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr spolu s úrokem sjednaným ve výši 14,60 % ročně a spolu s poplatky dle sazebníku původního věřitele, a to v 72 měsíčních anuitních splátkách ve výši 1 213,85 Kč splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce, a to počínaje dnem 20. 8. 2018. V rámci posouzení úvěruschopnost žalovaného právní předchůdce žalobkyně kontroloval veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, atd. a vycházel z příjmu žalovaného deklarovaného žalovaným v žádosti o úvěr ve výši 25 404 Kč. Žalovaný současně uvedl, že bydlí v družstevním bytě a celkový příjem domácnosti činí 50 000 Kč. Ze svých interních zdrojů původní věřitel zjistil, že žalovaný měl v době podání žádosti o úvěr závazky v úhrnu splátek 8 728,66 Kč a z externích zdrojů bylo zjištěno, že žalovaný neměl v době podání žádosti o úvěr žádné závazky. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdce žalobkyně porovnal příjem žalovaného a výdaje doložené v žádosti o úvěr spolu s částkou životního minima dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb. a částkou normativních nákladů na bydlení dle zákona č. 117/1995 Sb. a výší měsíčních splátek dosavadních závazků zjištěnou z veřejných registrů. Po individuálním hodnocení žalovaného původní věřitel žádosti žalovaného vyhověl. Úvěr byl čerpán v celé výši převodem na běžný účet žalovaného. Žalovaný však sjednané splátky nesplácel řádně a včas. Celkem bylo na úvěr uhrazeno 66 158,22 Kč. Původní věřitel tedy využil svého práva dle čl. 10 písm. c) a čl. 11. písm. a) úvěrové smlouvy a prohlásila úvěr za splatný ke dni 27. 12. 2023, o čemž žalovaného informovala přípisem zaslaným žalovanému doporučeně dne 29. 12. 2023. Dle čl. III odst. 4 smlouvy a současně čl. 35 všeobecných produktových podmínek byl žalovaný povinen platit poplatky související s úvěrem dle platného sazebníku. Za období do zesplatnění, tj. do 27. 12. 2023, vyúčtoval původní věřitel dva dlužné poplatky za písemnou upomínku a poplatek za prohlášení úvěru za ihned splatný v souhrnné výši 1 500 Kč. Žalobkyně žalobou tedy po žalovaném požaduje úhradu dlužné jistiny úvěru ve výši 24 065,28 Kč, úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění úvěru, tj. za dobu od 18. 8. 2023 do 27. 12. 2023 ve výši 2 498,15 Kč a úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni zesplatnění úvěru, tj. za dobu od 18. 8. 2023 do 17. 6. 2024 ve výši 1 894,86 Kč. Dále žalobkyně požaduje po žalovaném úrok sjednaný ve výši 14,6 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 28. 12. 2023 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny a dlužných poplatků za dobu od 26. 6. 2024 do zaplacení.
5. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2024, s účinností ke dni 21. 6. 2024, byly všechny výše uvedené pohledávky za žalovaným postoupeny původním věřitelem žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno doporučeně zaslaným dopisem dne 12. 7. 2024. Žalovaný na svůj dluh po postoupení pohledávek neuhradil ničeho, nereagoval ani na předžalobní výzvu k plnění odeslanou mu dne 27. 9. 2024.
6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 2. 4. 2025 a na den 24. 4. 2025 se nedostavil, svou neúčast neomluvil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
7. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba. a žalovaný uzavřeli dne 5. 3. 2018 smlouvu o úvěru, na základě které se právní předchůdce zavázal poskytnout žalovanému revolvingový úvěr do výše úvěrového rámce 112 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 12,1 % ročně a pojištěním ve výši 180 Kč měsíčně v měsíčních splátkách ve výši 1,8 % z úvěrového rámce, tj. po 2 016 Kč se splatností vždy k 15. dni v měsíci počínaje dnem 15. 4. 2018. První čerpání úvěru mělo být provedeno na běžný účet žalovaného č. č. účtu, úvěrový účet žalovaného byl veden pod č. č. účtu. Žalovaný se zavázal v souvislosti s poskytnutím úvěru hradit původnímu věřiteli v případě prodlení s úhradou splátek poplatky stanovené v čl. III. smlouvy a jiné platby související s prodlením. Dle čl. 12. písm. a) a čl. 11. písm. d) smlouvy byl původní věřitel oprávněn prohlásit svým rozhodnutím kteroukoli pohledávku banky za klientem za ihned splatnou a požádat klienta o její splacení, ocitne-li se klient se splněním jakékoli pohledávky banky v prodlení (prokázáno smlouvou o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet Express Plus ze dne 5. 3. 2018). V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je zaměstnán s průměrným čistým měsíčním příjmem za poslední tři měsíce ve výši 22 714 Kč. bydlí v družstevním bytě, má vyživovací povinnost k jedné osobě, celkový příjem domácnosti činí 50 000 Kč, nezbytné měsíční náklady a jiné měsíční splátky uvedl v nulové výši. Ze svých interních zdrojů původní věřitel zjistil, že žalovaný měl v době podání žádosti o úvěr závazky v úhrnu splátek 6 041,28 Kč a z externích zdrojů bylo zjištěno, že žalovaný neměl v době podání žádosti o úvěr žádné závazky. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného původní věřitel vycházel z částky životního minima a normativních nákladů na bydlení v celkové výši 6 194,91 Kč (prokázáno žádostí o úvěr ze dne 5. 3. 2018 a vyjádřením původního věřitele k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 13. 12. 2024). Žalovaný z úvěrového rámce za dobu trvání smlouvy vyčerpal celkem 138 784 Kč. Celkem bylo na úvěr uhrazeno 134 895,73 Kč (prokázáno výpisem z úvěrového účtu žalovaného č. č. účtu a platební historií smlouvy). Původní věřitel tedy využil svého práva dle čl. 12. písm. a) a čl. 11. písm. d) úvěrové smlouvy a prohlásil úvěr za splatný ke dni 18. 1. 2024. Dne 20. 1. 2024 vypracoval původní věřitel oznámení o prohlášení úvěru za splatný adresované žalovanému, kterým oznamuje, že úvěr byl prohlášen za splatný ke dni 18. 1. 2024 a vyzývá žalovaného k úhradě částky 91 370,04 Kč nejpozději do 5. 2. 2024. Toto oznámení bylo žalovanému odesláno dne 23. 1. 2024 (prokázáno Oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne 20. 1. 2024). Původní věřitel vypracoval dvě upomínky adresované žalovanému, jejich odeslání žalovanému však nebylo doloženo (prokázáno upomínkou ze dne 22. 6. 2021 a upomínkou ze dne 21. 9. 2021).
8. Právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba. a žalovaný dále uzavřeli prostřednictvím internetového bankovnictví dne 28. 2. 2019 smlouvu o úvěru, na základě které se právní předchůdce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 103 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 10,9 % ročně v 96 anuitních měsíčních splátkách po 1 612,42 Kč se splatností vždy k 20. dni v měsíci počínaje dnem 20. 3. 2019, s tím, že poslední anuitní splátka bude při řádném splácení činit 1 023,03 Kč. Celková částka, kterou měl žalovaný uhradit, činila 154 202,93 Kč. Úvěr měl být poskytnut na běžný účet žalovaného č. č. účtu, úvěrový účet žalovaného byl veden pod č. č. účtu. Žalovaný se zavázal v souvislosti s poskytnutím úvěru hradit původnímu věřiteli v případě prodlení s úhradou splátek poplatky stanovené v čl. III. smlouvy a jiné platby související s prodlením. Dle čl. IV. bodu 10 písm. c) a bodu 11. písm. a) smlouvy v případě prodlení žalovaného se splněním jakékoli pohledávky vůči němu byl původní věřitel oprávněn prohlásit svým rozhodnutím jakékoli dluhy žalovaného za ihned splatné a požádat žalovaného o jejich předčasné splacení (prokázáno Smlouvou o úvěru Expres půjčka ze dne 28. 2. 2019). V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je zaměstnán s průměrným čistým měsíčním příjmem za poslední tři měsíce ve výši 24 075 Kč, bydlí v družstevním bytě, má vyživovací povinnost k jedné osobě, celkový příjem domácnosti činí 50 000 Kč, nezbytné měsíční náklady a jiné měsíční splátky uvedl v nulové výši. Ze svých interních zdrojů původní věřitel zjistil, že žalovaný měl v době podání žádosti o úvěr závazky v úhrnu splátek 10 467,31 Kč a z externích zdrojů bylo zjištěno, že žalovaný neměl v době podání žádosti o úvěr žádné závazky. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného původní věřitel vycházel z částky životního minima a normativních nákladů na bydlení v celkové výši 8 186,13 Kč (prokázáno kartou klienta a vyjádřením původního věřitele k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 16. 12. 2024). Úvěr ve výši 103 000 Kč byl žalovanému původním věřitelem poskytnut dne 28. 2. 2019. Žalovaný uhradil původnímu věřiteli částku v celkové výši 76 005,54 Kč (prokázáno výpisem z úvěrového účtu žalovaného č. č. účtu a platební historií smlouvy). Dne 29. 12. 2023 vypracoval původní věřitel oznámení o prohlášení úvěru za splatný adresované žalovanému, kterým oznamuje, že úvěr byl prohlášen za splatný ke dni 27. 12. 2024 a vyzývá žalovaného k úhradě částky 74 988,85 Kč nejpozději do 12. 1. 2024. Toto oznámení bylo žalovanému odesláno dne 2. 1. 2024 (prokázáno Oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne 29. 12. 2023 a podacím poštovním archem ze dne 2. 1. 2024). Původní věřitel vypracoval pět upomínek adresovaných žalovanému, jejich odeslání žalovanému však nebylo doloženo (prokázáno upomínkou ze dne 29. 3. 2021, upomínkou ze dne 27. 6. 2021, upomínkou ze dne 3. 9. 2021, upomínkou ze dne 7. 9. 2021 a upomínkou ze dne 27. 11. 2021).
9. Právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba. a žalovaný dále uzavřeli dne 27. 10. 2017 smlouvu o úvěru, na základě které se právní předchůdce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 396 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 10,7 % ročně a pojištěním ve výši 480 Kč ve 120 anuitních měsíčních splátkách po 5 867,87 Kč se splatností vždy k 20. dni v měsíci počínaje dnem 20. 11. 2017. Celková částka, kterou měl žalovaný uhradit, činila 645 969,94 Kč. První čerpání úvěru mělo být poskytnuto bez žádosti žalovaného a peněžní prostředky měly být použity na úhradu závazku žalovaného evidovaného u původního věřitele na úvěrovém účtu č. č. účtu ve výši 292 871,37 Kč, zbývající část jistiny úvěru měla být použita neúčelově ve prospěch běžného účtu č. č. účtu. Úvěrový účet žalovaného byl veden pod č. č. účtu. Žalovaný se zavázal v souvislosti s poskytnutím úvěru hradit původnímu věřiteli v případě prodlení s úhradou splátek poplatky stanovené v čl. III. smlouvy a jiné platby související s prodlením. Dle čl. IV bodu 10 písm. c) a bodu 11. písm. a) smlouvy v případě prodlení žalovaného se splněním jakékoli pohledávky vůči němu byl původní věřitel oprávněn prohlásit svým rozhodnutím jakékoli dluhy žalovaného za ihned splatné a požádat žalovaného o jejich předčasné splacení (prokázáno Smlouvou o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Konsolidace půjček ze dne 27. 10. 2017). V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je zaměstnán s průměrným čistým měsíčním příjmem za poslední tři měsíce ve výši 27 700 Kč, bydlí v družstevním bytě, má vyživovací povinnost k jedné osobě, celkový příjem domácnosti činí 40 000 Kč, nezbytné měsíční náklady a jiné měsíční splátky uvedl v nulové výši. Ze svých interních zdrojů původní věřitel zjistil, že žalovaný měl v době podání žádosti o úvěr závazky v úhrnu splátek 175,45 Kč a z externích zdrojů bylo zjištěno, že žalovaný neměl v době podání žádosti o úvěr žádné závazky. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného původní věřitel vycházel z částky životního minima a normativních nákladů na bydlení v celkové výši 7 813,21 Kč (prokázáno žádostí o úvěr ze dne 27. 10. 2017 a vyjádřením původního věřitele k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 16. 12. 2024). Úvěr ve výši 396 000 Kč byl žalovanému původním věřitelem poskytnut dne 27. 10. 2017, a to ve výši 292 871,37 Kč na úvěrový účet žalovaného č. č. účtu a ve výši 103 128,63 Kč na běžný účet žalovaného č. č. účtu. Žalovaný uhradil původnímu věřiteli částku v celkové výši 338 010,12 Kč (prokázáno výpisem z úvěrového účtu žalovaného č. č. účtu a platební historií smlouvy). Dne 29. 12. 2023 vypracoval původní věřitel oznámení o prohlášení úvěru za splatný adresované žalovanému, kterým oznamuje, že úvěr byl prohlášen za splatný ke dni 27. 12. 2024 a vyzývá žalovaného k úhradě částky 278 494,38 Kč nejpozději do 12. 1. 2024. Toto oznámení bylo žalovanému odesláno dne 2. 1. 2024 (prokázáno Oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne 29. 12. 2023 a podacím poštovním archem ze dne 2. 1. 2024). Původní věřitel vypracoval šest upomínek adresovaných žalovanému, jejich odeslání žalovanému však nebylo doloženo (prokázáno upomínkou ze dne 26. 3. 2021, upomínkou ze dne 28. 4. 2021, upomínkou ze dne 27. 5. 2021, upomínkou ze dne 27. 6. 2021, upomínkou ze dne 3. 9. 2023 a upomínkou ze dne 27. 11. 2021).
10. Právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba. a žalovaný dále uzavřeli prostřednictvím internetového bankovnictví dne 14. 7. 2018 smlouvu o úvěru, na základě které se právní předchůdce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 58 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 14,6 % ročně v 72 anuitních měsíčních splátkách po 1 213,85 Kč se splatností vždy k 20. dni v měsíci počínaje dnem 20. 8. 2018, s tím, že poslední anuitní splátka bude při řádném splácení činit 1 0546,52 Kč. Celková částka, kterou měl žalovaný uhradit, činila 87 729,87 Kč. Úvěr měl být poskytnut na běžný účet žalovaného č. č. účtu, úvěrový účet žalovaného byl veden pod č. č. účtu. Žalovaný se zavázal v souvislosti s poskytnutím úvěru hradit původnímu věřiteli v případě prodlení s úhradou splátek poplatky stanovené v čl. III. smlouvy a jiné platby související s prodlením. Dle čl. III. bodu 10 písm. c) a bodu 11. písm. a) smlouvy v případě prodlení žalovaného se splněním jakékoli pohledávky vůči němu byl původní věřitel oprávněn prohlásit svým rozhodnutím jakékoli dluhy žalovaného za ihned splatné a požádat žalovaného o jejich předčasné splacení (prokázáno Smlouvou o úvěru Expres půjčka ze dne 14. 7. 2018). V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je zaměstnán s průměrným čistým měsíčním příjmem za poslední tři měsíce ve výši 25 404 Kč, bydlí v družstevním bytě, má vyživovací povinnost k jedné osobě, celkový příjem domácnosti činí 50 000 Kč, nezbytné měsíční náklady a jiné měsíční splátky uvedl v nulové výši. Ze svých interních zdrojů původní věřitel zjistil, že žalovaný měl v době podání žádosti o úvěr závazky v úhrnu splátek 8 728,66 Kč a z externích zdrojů bylo zjištěno, že žalovaný neměl v době podání žádosti o úvěr žádné závazky. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného původní věřitel vycházel z částky životního minima a normativních nákladů na bydlení v celkové výši 6 800,38 Kč (prokázáno kartou klienta a vyjádřením původního věřitele k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 16. 12. 2024). Úvěr ve výši 58 000 Kč byl žalovanému původním věřitelem poskytnut dne 14. 7. 2018. Žalovaný uhradil původnímu věřiteli částku v celkové výši 66 158,22 Kč (prokázáno výpisem z úvěrového účtu žalovaného č. č. účtu a platební historií smlouvy). Dne 29. 12. 2023 vypracoval původní věřitel oznámení o prohlášení úvěru za splatný adresované žalovanému, kterým oznamuje, že úvěr byl prohlášen za splatný ke dni 27. 12. 2024 a vyzývá žalovaného k úhradě částky 28 233,01 Kč nejpozději do 12. 1. 2024. Toto oznámení bylo žalovanému odesláno dne 2. 1. 2024 (prokázáno Oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne 29. 12. 2023 a podacím poštovním archem ze dne 2. 1. 2024). Původní věřitel vypracoval pět upomínek adresovaných žalovanému, jejich odeslání žalovanému však nebylo doloženo (prokázáno upomínkou ze dne 30. 3. 2021, upomínkou ze dne 28. 5. 2021, upomínkou ze dne 27. 6. 2021, upomínkou ze dne 3. 9. 2021 a upomínkou ze dne 27. 11. 2021).
11. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2024 původní věřitel společnost právnická osoba. postoupila pohledávky za žalovaným ze všech čtyř výše uvedených smluv žalobkyni (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2024 včetně části seznamu postoupených pohledávek). Dne 28. 6. 2024 oznámil původní věřitel žalovanému postoupení pohledávek z předmětných úvěrových smluv na žalobkyni (prokázáno Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 28. 6. 2024 a podacím lístkem ze dne 12. 7. 2024). Dne 27. 9. 2024 vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovaného k úhradě dlužné částky z předmětné úvěrové smlouvy v celkové výši 555 812,54 Kč nejpozději do 12. 10. 2024, výzva obsahuje specifikaci a právní rozbor jednotlivých nároků a byla zaslána žalovanému na adresu uvedenou v úvěrové smlouvě dne 27. 9. 2024 (prokázáno výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 27. 9. 2024 a podacím lístkem ze dne 27. 9. 2024). Z dalších listinných důkazů soud nic podstatného ve věci nezjistil.
12. Soud má za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 5. 3. 2018 uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 o. z., na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému revolvingový úvěr do výše úvěrového rámce 112 000 Kč a žalovaný se poskytnutý úvěr zavázal spolu s úrokem a sjednanými poplatky splatit původnímu věřiteli ve sjednaných měsíčních anuitních splátkách. Po právní stránce soud současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Z tvrzení žalobkyně v tomto řízení vyplývá, že její právní předchůdce nezkoumal úvěruschopnost žalovaného řádně, když se nezabýval skutečnými výdaji žalovaného a u výdajové stránky vycházel pouze z výše životního minima a stanovených normativních nákladů na bydlení. Právní předchůdce žalobkyně měl posoudit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet podle příjmu sděleného žalovaným ve výši 22 714 Kč, celkových příjmů domácnosti žalovaného ve výši 50 000 Kč, interní informace o dalších závazcích žalovaného ve splátkách ve výši 6 041,28 Kč měsíčně a výše výdajů žalovaného, které byly původním věřitelem zohledněny v částce 6 194,91 Kč, přičemž nebyly zjištěny poměry domácnosti žalovaného ani výše jeho vyživovací povinnosti. V řízení navíc nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že původní věřitel prověřil solventnost žalovaného a jeho platební morálku v dostupných registrech a databázích. Soud má proto za to, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy se její právní předchůdce jako profesionál v oboru finančních služeb s řádnou odbornou péčí zabýval úvěruschopnosti žalovaného, a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se ve smyslu ustanovení § 588 o. z. k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Plnil-li proto právní předchůdce žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku v celkové výši 138 784 Kč, pak je dle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, před podáním žaloby již částečně plnil, a to částkou ve výši 134 895,73 Kč. Toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly (2993 o. z.). S ohledem na výše uvedené bylo žalobě v této části vyhověno pouze co do částky 3 888,27 Kč (poskytnuté peněžní prostředky ve výši 138 784 Kč – úhrada ve výši 134 895,73 Kč). Jelikož je žalovaný s úhradou peněžitého dluhu v prodlení přiznal soud žalobkyni v souladu s ust. § 1968 a § 1970 o. z. rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky 3 888,27 Kč, a to ode dne 6. 2. 2024, když žalovaný byl k vydání bezdůvodného obohacení vyzván až oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne 20. 1. 2024, a to ve lhůtě k plnění nejpozději do 5. 2. 2024. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovaným postoupena ve smyslu § 1879 o. z.
13. Soud má dále za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 28. 2. 2019 uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 o. z., na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 103 000 Kč a žalovaný se poskytnutý úvěr zavázal spolu s úrokem a sjednanými poplatky splatit původnímu věřiteli ve sjednaných měsíčních anuitních splátkách. Po právní stránce soud rovněž aplikoval ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tvrzení žalobkyně v tomto řízení vyplývá, že její právní předchůdce nezkoumal úvěruschopnost žalovaného řádně, když se nezabýval skutečnými výdaji žalovaného a u výdajové stránky vycházel pouze z výše životního minima a stanovených normativních nákladů na bydlení. Právní předchůdce žalobkyně měl posoudit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet podle příjmu sděleného žalovaným ve výši 24 075 Kč, celkových příjmů domácnosti žalovaného ve výši 50 000 Kč, interní informace o dalších závazcích žalovaného ve splátkách ve výši 10 467,31 Kč měsíčně a výše výdajů žalovaného, které byly původním věřitelem zohledněny v částce 8 186,13 Kč, přičemž nebyly zjištěny poměry domácnosti žalovaného ani výše jeho vyživovací povinnosti. V řízení navíc nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že původní věřitel prověřil solventnost žalovaného a jeho platební morálku v dostupných registrech a databázích. Soud má proto za to, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy se její právní předchůdce jako profesionál v oboru finančních služeb s řádnou odbornou péčí zabýval úvěruschopnosti žalovaného, a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 o. z. absolutně neplatná. Plnil-li proto právní předchůdce žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku v celkové výši 103 000 Kč, pak je dle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, před podáním žaloby již částečně plnil, a to částkou ve výši 76 005,54 Kč. Toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly (2993 o. z.). S ohledem na výše uvedené bylo žalobě v této části vyhověno pouze co do částky 26 994,46 Kč (poskytnuté peněžní prostředky ve výši 103 000 Kč – úhrada ve výši 76 005,54 Kč). Jelikož je žalovaný s úhradou peněžitého dluhu v prodlení přiznal soud žalobkyni v souladu s ust. § 1968 a § 1970 o. z. rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky 26 994,46 Kč, a to ode dne 13. 1. 2024, když žalovaný byl k vydání bezdůvodného obohacení vyzván až oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne 29. 12. 2023, a to ve lhůtě k plnění nejpozději do 12. 1. 2024. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovaným postoupena ve smyslu § 1879 o. z.
14. Soud má dále za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 27. 10. 2017 uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 o. z., na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 396 000 Kč a žalovaný se poskytnutý úvěr zavázal spolu s úrokem a sjednanými poplatky splatit původnímu věřiteli ve sjednaných měsíčních anuitních splátkách. Po právní stránce soud rovněž aplikoval ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tvrzení žalobkyně v tomto řízení vyplývá, že její právní předchůdce nezkoumal úvěruschopnost žalovaného řádně, když se nezabýval skutečnými výdaji žalovaného a u výdajové stránky vycházel pouze z výše životního minima a stanovených normativních nákladů na bydlení. Právní předchůdce žalobkyně měl posoudit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet podle příjmu sděleného žalovaným ve výši 27 700 Kč, celkových příjmů domácnosti žalovaného ve výši 40 000 Kč, interní informace o dalších závazcích žalovaného ve splátkách ve výši 175,45 Kč měsíčně a výše výdajů žalovaného, které byly původním věřitelem zohledněny v částce 7 813,21 Kč, přičemž nebyly zjištěny poměry domácnosti žalovaného ani výše jeho vyživovací povinnosti. V řízení navíc nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že původní věřitel prověřil solventnost žalovaného a jeho platební morálku v dostupných registrech a databázích. Soud má proto za to, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy se její právní předchůdce jako profesionál v oboru finančních služeb s řádnou odbornou péčí zabýval úvěruschopnosti žalovaného, a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 o. z. absolutně neplatná. Plnil-li proto právní předchůdce žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku v celkové výši 396 000 Kč, pak je dle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, před podáním žaloby již částečně plnil, a to částkou ve výši 338 010,12 Kč. Toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly (2993 o. z.). S ohledem na výše uvedené bylo žalobě v této části vyhověno pouze co do částky 57 989,88 Kč (poskytnuté peněžní prostředky ve výši 396 000 Kč – úhrada ve výši 338 010,12 Kč). Jelikož je žalovaný s úhradou peněžitého dluhu v prodlení přiznal soud žalobkyni v souladu s ust. § 1968 a § 1970 o. z. rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky 57 989,88 Kč, a to ode dne 13. 1. 2024, když žalovaný byl k vydání bezdůvodného obohacení vyzván až oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne 29. 12. 2023, a to ve lhůtě k plnění nejpozději do 12. 1. 2024. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovaným postoupena ve smyslu § 1879 o. z.
15. Soud má dále za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 14. 7. 2018 uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 o. z., na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 58 000 Kč a žalovaný se poskytnutý úvěr zavázal spolu s úrokem a sjednanými poplatky splatit původnímu věřiteli ve sjednaných měsíčních anuitních splátkách. Po právní stránce soud rovněž aplikoval ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tvrzení žalobkyně v tomto řízení vyplývá, že její právní předchůdce nezkoumal úvěruschopnost žalovaného řádně, když se nezabýval skutečnými výdaji žalovaného a u výdajové stránky vycházel pouze z výše životního minima a stanovených normativních nákladů na bydlení. Právní předchůdce žalobkyně měl posoudit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet podle příjmu sděleného žalovaným ve výši 25 404 Kč, celkových příjmů domácnosti žalovaného ve výši 50 000 Kč, interní informace o dalších závazcích žalovaného ve splátkách ve výši 8 728,66 Kč měsíčně a výše výdajů žalovaného, které byly původním věřitelem zohledněny v částce 6 800,38 Kč, přičemž nebyly zjištěny poměry domácnosti žalovaného ani výše jeho vyživovací povinnosti. V řízení navíc nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že původní věřitel prověřil solventnost žalovaného a jeho platební morálku v dostupných registrech a databázích. Soud má proto za to, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy se její právní předchůdce jako profesionál v oboru finančních služeb s řádnou odbornou péčí zabýval úvěruschopnosti žalovaného, a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 o. z. absolutně neplatná. Plnil-li proto právní předchůdce žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku v celkové výši 58 000 Kč, pak je dle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, před podáním žaloby již částečně plnil, a to částkou ve výši 66 158,22 Kč. Toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly (2993 o. z.). S ohledem na výše uvedené byla žaloba v tomto nároku zamítnuta, když žalovaný vrátil původnímu věřiteli více než mu bylo poskytnuto. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovaným postoupena ve smyslu § 1879 o. z.
16. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl soud negativním výrokem, když procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení prostřednictvím Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ke Krajskému soudu v Ostravě, písemně, ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.