Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 262/2024-45
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Eliškou Bognárovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 20 682 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 682 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 682 Kč od 18. 2. 2023 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 682 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 682 Kč od 18. 2. 2023 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 682 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba., IČO IČO, uzavřel se žalovaným dne 19. 1. 2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému částku 10 000 Kč, splatnou dne 17. 2. 2023. Žalovaný nesplatil úvěr řádně a včas. Žalobkyně požadovala úhradu dlužné jistiny a dále poplatku ve výši 10 682 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 6. 2024. Předžalobní upomínku zaslala žalobkyně žalovanému 27. 8. 2024.
2. V podání doručeném soudu dne 12. 2. 2025 žalobkyně stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že žalovaný byl lustrován původním věřitelem ve veřejně dostupných databázích. Při posouzení úvěruschopnosti původní věřitel vycházel z dokladů poskytnutých žalovaným.
3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
právnická osoba souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání pouze na základě listinných důkazů předložených účastníky řízení, když tito s takovýmto postupem souhlasili, resp. v soudem poskytnuté lhůtě nevyjádřili svůj nesouhlas.
5. Soud provedl předložené listinné důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:
- z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 8. 2024, výzvy k úhradě ze dne 27. 8. 2024 a podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě částky 25 140,70 Kč z titulu smlouvy o úvěru ze dne 19. 1. 2023. Dále bylo žalovanému právním předchůdcem žalobkyně oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni;
- z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 4. 6. 2024 mezi právnická osoba. jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem a postoupenou pohledávkou byla i pohledávka za žalovaným ze smlouvy č. Anonymizováno;
- z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a smlouvy o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno ze dne 19. 1. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč na bankovní účet žalované. Úvěr byl splatný dne 17. 2. 2023 spolu s poplatkem ve výši 10 682 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 40 % p.a.;
- z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně zaslal na účet č. č. účtu dne 19. 1. 2023 částku 10 000 Kč pod VS var. symbol;
- ze sdělení Anonymizováno Anonymizováno, a. s. ze dne 3. 12. 2024 bylo zjištěno, že majitelem účtu č. č. účtu je žalovaný a že dne 19. 1. 2023 byla na účet připsána částka 10 000 Kč pod IBAN.
Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:
6. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne 19. 1. 2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být splacen spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 10 682 Kč nejpozději dne 17. 2. 2023. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno právním předchůdcem žalobkyně sdělením ze dne 27. 8. 2024. Žalovanému byl úvěr poskytnut dne 19. 1. 2023 převodem na jeho bankovní účet č. č. účtu. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 6. 2024 byla žalovaná pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k úhradě dne 27. 8. 2024.
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
12. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k tomuto právnímu závěru:
14. Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 4. 2024. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru. Jelikož žalovaný při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru vystupoval jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedený smluvní vztah aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měl právní předchůdce žalobkyně jako věřitel povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, tj. jeho schopnost úvěr splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně v řízení soudu neprokázala, že její právní předchůdce řádným (výše uvedeným) způsobem prověřoval schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně pouze uvedla, že žalovaný byl lustrována ve veřejně dostupných databázích, k čemuž však nenavrhla a nedoložila žádných důkazů.
15. Žalobkyně v řízení tvrdila, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru její právní předchůdce posuzoval úvěruschopnost žalovaného, tj. schopnost žalovaného poskytnutý úvěr spolu s úrokem a poplatky žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) vrátit řádně a včas, ověřoval lustrací ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a EUCB, na základě takto získaných informací neměl důvodnou pochybnost ohledně platební schopnosti žalovaného. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně zjevně porušil svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., když dostatečně neověřoval schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit (neověřoval jeho majetkové poměry, příjmovou ani výdajovou stránku, pouze se spoléhal na údaje ve veřejně dostupných databázích). Smlouvu o spotřebitelském úvěru je proto nutné posoudit jako absolutně neplatnou.
16. V souladu s § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru sníženou o prokázané platby žalovaného v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 zákona č. 257/2016 Sb. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.
17. V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný na poskytnutý úvěr něčeho uhradil. Žalobkyně tak má nárok na vrácení poskytnuté částky ve výši 10 000 Kč. Dále pak v řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době, v níž je žalovaný povinen dlužnou částku vrátit (tj. době splatnosti), a proto ji určil soud. Žalovaný byl během celého řízení zcela pasivní, ničeho netvrdil ani soudu k věci neoznačil žádné důkazy. Vzhledem k tomu, že soud tak nebyl schopen zjistit (platební) možnosti žalovaného, určil lhůtu pro vrácení zbývající dlužné jistiny žalobkyni jako obecnou lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
18. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nevznikl nárok na úhradu poplatku. Rovněž žalobkyni nebyl přiznán nárok na úhradu požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena až uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku a žalovaný proto není s úhradou jistiny úvěru (prozatím) v prodlení. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.
19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když více procesně úspěšným účastníkem byl v řízení žalovaný (žalobkyně požadovala úhradu celkové částky 20 682 Kč + příslušenství, přičemž mu byla přiznána pouze částka 10 000 Kč). Jelikož žalovanému, který by tak měl právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši, žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádnému z účastníků řízení se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.