Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 64/2025-21
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Irenou Hluštíkovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o 24 640 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 9 640 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 225 Kč od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 2 700 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 668 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.
IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 237 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 9 640 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 000 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 225 Kč od , datum, do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 2 700 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 668 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 237 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne datum domáhala po žalované zaplacení částky 24 640 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba. uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které poskytla žalované dne datum částku 15 000 Kč. Kromě jistiny žalobkyně požaduje úrok ve výši 225 Kč, smluvní pokutu ve výši 4 215 Kč, poplatek ve výši 2 700 Kč, náklady na upomínání ve výši 2 500 Kč celkem a úroky z prodlení.
2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.
3. K ústnímu jednání konanému dne datum se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně svou neúčast soudu omluvila.
4. Soud vycházel z listinných důkazů, a to ze:
Smlouvy o úvěru ze dne datum, ze které soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná se dohodly, že žalobkyně poskytne žalované dne datum částku 15 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 36,5 % p. a., a žalovaná se zavázala částku 15 000 Kč vrátit spolu s úroky ve výši 225 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 700 Kč, celkem tedy 17 925 Kč, a to do datum,
Potvrzení o platbě, ze kterého soud zjistil, že z účtu č. č. účtu na jméno společnost právnická osoba. byla na účet č. č. účtu vedený na jméno Jméno žalované byla dne datum zaúčtována platba ve výši 15 000 Kč,
Výzvy k úhradě ze dne datum a výzvy ze dne datum, ze kterých soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dluhu,
Předsmluvního formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, ze kterého soud nezjistil žádné relevantní údaje pro toto řízení,
Všeobecných obchodních podmínek, ze kterých soud nezjistil žádné relevantní údaje pro toto řízení,
Předžalobní výzvy ze dne datum, včetně podacího archu ze dne datum, ze které soud zjistil, že žalovaná byla vyzývána k úhradě dlužné částky,
Smluv o postoupení pohledávek, včetně seznamu postupovaných pohledávek, ze kterých soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena ze společnosti právnická osoba. na právnická osoba, z této společnosti pak na žalobkyni.
5. Co se týče dalších žalobkyní navrhovaných důkazů, pak tyto soud neprováděl, neboť by podle přesvědčení soudu jejich provedení nemohlo přispět k hlubšímu objasnění skutkového stavu a případně odlišného posouzení věci. Soud má za to, že pro účely rozhodnutí s ohledem na právní posouzení viz níže byl skutkový stav zjištěn dostatečně.
6. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav:
7. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba. a žalovaná se dne datum dohodly, že jí právní předchůdkyně žalobkyně poskytne peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit do datum, a to v celkové výši 17 925 Kč představující kromě jistiny i úrok ve výši 225 Kč a poplatek ve výši 2 700 Kč. Dne datum právní předchůdkyně žalobkyně žalované převedla na její účet č. č. účtu částku 15 000 Kč. Že je žalovaná vlastníkem tohoto účtu, vyplývá z výpisu účtu, kde je jako název účtu označena žalovaná. Žalovaná byla vyzývána k úhradě dluhu, bezvýsledně. Pohledávka za žalovanou byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na společnost právnická osoba a z této na žalobkyni.
8. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
13. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši celkem 15 000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalované. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě občanského zákoníku i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).
14. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě právní předchůdkyně žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele – žalované, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů, implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.
15. Pokud jde tedy o úvěruschopnost žalované, k tomu žalobkyně neuvedla ničeho, přičemž se nedostavila k nařízenému ústnímu jednání, a tak nemohla být ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poučena o doplnění skutkových tvrzení stran úvěruschopnosti žalované a označení důkazů k jejich prokázání. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protože je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v § 87 odst. 1 ZSU (ve znění účinném od 29. 5. 2022).
16. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit ve smyslu § 87 ZSU a na žalované pak bylo vrátit žalobkyni toliko poskytnutou jistinu. Žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla žalované částku 15 000 Kč, přičemž žalovaná, jak vyplývá z žaloby, neuhradila ničeho. Soud tak zavázal žalovanou k úhradě částky 15 000 Kč a žalobu zamítl co do úroků i dalších nároků, když tyto vzhledem k neplatnosti celé smlouvy o zápůjčce nebyly platně sjednány.
17. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost jistiny nenastala. Z § 87 ZSÚ, které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace § 87 ZSÚ nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaná jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroků z prodlení. K tomu lze odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. 8 Co 5/2024 160, který tuto rozhodovací praxi rovněž respektuje. Jelikož žalovaná dle tvrzení žalobkyně dosud nic neuhradila, je naprosto zjevné, že zatím nebylo v jejích možnostech uvedený dluh zcela splnit. Soud tak zamítl žalobu i co do požadovaných úroků z prodlení.
18. Soud zavázal žalobkyni doplatit na soudním poplatku částku 237 Kč, a to v souladu s Položkou 2, bod 2 Sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle kterého soud doměří žalobci soudní poplatek, pokud nebyl vydán ve věci elektronický platební rozkaz, a to do výše podle Položky 1 Sazebníku. Soud vycházel z žalované částky 24 415 Kč nepočítaje v to částku 225 Kč představující úrok, tedy příslušenství pohledávky.
19. Žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná ve výši 61 % a žalovaná ve výši 39 % (vycházeje z žalované částky 24 415 Kč – nepočítaje v to úroky ve výši 225 Kč, které jsou příslušenstvím pohledávky), proto soud ve výroku III. tohoto rozsudku zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 22 % v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 986 Kč + doplatku ve výši 237 Kč, a dále odměny advokáta za 3 úkony právní pomoci po 400 Kč (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba), celkem 1 200 Kč, plus 3 x režijní paušál po 100 Kč, celkem 300 Kč, a to vše dle § 14b odst. 1, odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. účinné od 1. 1. 2025, a dále DPH ve výši 21 % (nikoli ze soudního poplatku), tj. ve výši 315 Kč. Dohromady náklady řízení představují částku 3 038 Kč, z toho 22 % činí 668 Kč. Soud na tento případ aplikoval § 14b citované vyhlášky, když je mu z úřední činnosti známo, že žalobkyně ve skutkově a právně obdobných případech podává žaloby, které mají ustálenou formu, navíc se jedná o nárok nepřevyšující částku 50 000 Kč.
20. Lhůtu k plnění tři dny od právní moci rozsudku soud stanovil v případě obou výroků v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř., když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.