Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 57/2024-59
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Smetkou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 97 605,63 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 85 926,47 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 85 926,47 Kč od 9. 12. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 679,16 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 14 713,34 Kč, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 93 785,63 Kč od 16. 11. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 558,54 Kč, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 85 926,47 Kč od 16. 11. 2023 do 8. 12. 2023, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 859,16 Kč od 16. 11. 2023 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 17 644,62 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 85 926,47 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 85 926,47 Kč od 9. 12. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 679,16 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 14 713,34 Kč, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 93 785,63 Kč od 16. 11. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 558,54 Kč, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 85 926,47 Kč od 16. 11. 2023 do 8. 12. 2023, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 859,16 Kč od 16. 11. 2023 do zaplacení, se zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 17 644,62 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 97 605,63 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovaným uzavřela dne 16. 6. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky žalobkyni splatit společně s úrokem ve výši 16,90 % ročně ve 48 pravidelných měsíčních splátkách po 2 924 Kč. Dále se zavázal žalobkyni hradit i poplatky a ceny za bankovní služby dle Výňatku ze sazebníku. K tomu, jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy posuzována úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla, že vycházela zejména z informací získaných z bankovního registru klientských informací, nebankovního registru klientských informací, z interní databáze, z registru SOLUS, z insolvenčního rejstříku, z evidence neplatných dokladů a z evidence adres obecních/městských úřadů. Dále žalobkyně vycházela z příjmů a výdajů žalovaného a z demografických a statistických informací. Příjmy byly vyhodnoceny na základě prohlášení žalovaného o příjmu v žádosti o úvěr; výše příjmu byla ověřena na základě potvrzení o výši pracovního příjmu, konkrétně žalobkyně vycházela z průměrného měsíčního příjmu žalovaného 22 966 Kč. Výdaje žalobkyně posuzovala dle sdělení žalovaného v konfrontaci s výší životního minima a se statistickými daty; výdaje na bydlení sdělené žalovaným pak porovnala s údaji dle analýzy regionálních dat ČSÚ o výdajích na bydlení a energie v jednotlivých regionech podle typu bydlení. Poté, co žalobkyně zjistila, že žalovaný uvedl výdaje na bydlení nižší než průměrné výdaje dle statistických dat, vycházela žalobkyně z těchto statistických dat. Po prověření příjmů a výdajů žalovaného žalobkyně skóringovým modelem provedla zhodnocení úvěruschopnosti z hlediska demografických dat a behaviorálních dat. Žalobkyně dále podotkla, že úvěr byl poskytnut pro účely konsolidace předcházejících závazků, přičemž tento proces probíhá u klientů, kteří plní konsolidované závazky. Jelikož neexistoval žádný relevantní důvod pro to se domnívat, že by se situace měla jakkoli změnit, žalobkyně žádosti o úvěr vyhověla. Konečně ještě žalobkyně podotkla, že v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů by se žalovaný mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy řádně nedostál, v důsledku čehož došlo k zesplatnění úvěru ke dni 8. 11. 2023. Žalovaný úvěr nesplatil a zůstal žalobkyni dlužen na jistině úvěru částku 93 785,63 Kč. Dále žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení poplatků ve výši 3 820 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 14 713,34 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 93 785,63 Kč od 16. 11. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 558,54 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 93 785,63 Kč od 16. 11. 2023 do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), soud rozhodl bez nařízení jednání.
3. Z listin předložených žalobkyní bylo zjištěno, že dne 16. 6. 2022 byla mezi účastníky uzavřena úvěrová smlouva číslo tel. číslo. Ze smlouvy bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 100 000 Kč, z toho část úvěru ve výši 68 709 Kč měla být použita na konsolidaci dluhů žalovaného u věřitele „Anonymizováno“, část úvěru ve výši 31 291 Kč byla poskytnuta neúčelně, a to na běžný účet žalovaného. Poskytnutou částku se žalovaný zavázal žalobkyni splatit společně s úrokem ve výši 16,90 % ročně ve 48 pravidelných měsíčních splátkách, kdy výše anuitních splátek činila 2 924 Kč a byly splatné vždy k 15. dni v měsíci, počínaje dnem 15. 8. 2022. Dále se žalovaný zavázal hradit poplatky a ceny dle Výňatku ze Sazebníku, konkrétně poplatek za zpracování a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 490 Kč, současně pojištění ve výši 100 Kč měsíčně. Nedílnou součástí smlouvy tak byl mimo jiné Sazebník, Všeobecné obchodní podmínky banky, Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele a Pravidla časového pořadí úhrad pohledávek. V článku 9.1 úvěrových podmínek bylo sjednáno oprávnění žalobkyně požadovat po žalovaném okamžité splacení celé vyčerpané jistiny úvěru a příslušenství a uplatněných smluvních pokut v případě porušení smlouvy spočívající dle článku 8.1 úvěrových podmínek mimo jiné v prodlení s úhradou jakéhokoli peněžitého dluhu.
4. Součástí smlouvy o úvěru byly informace sdělené žalovaným v rámci žádosti o úvěr, kde žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, nevyživuje žádné dítě. V žádosti žalovaný čestně prohlásil, že jeho příjmy plynou ze závislé činnosti u zaměstnavatele právnická osoba, přičemž má pravidelný čistý měsíční příjem ve výši 22 966 Kč. Náklady spojené s bydlením vyčíslil částkou 2 500 Kč měsíčně, jako další měsíční výdaje uvedl platby pojištění ve výši 500 Kč a ostatní výdaje ve výši 500 Kč. Uvedl, že má dluhy v celkové výši 68 709 Kč, a to ze dvou smluv o spotřebitelském úvěru uzavřených se společností Anonymizováno.
5. Dále žalobkyně doložila Návrh na poskytnutí úvěru a report průběhu schválení, kde byly shrnuty základní informace o úvěru i informace o žalovaném (svobodný, nájemník, s měsíčním příjmem ze závislé činnosti ve výši 22 966 Kč, žalovaným prohlášené měsíční výdaje jeho domácnosti celkem 3 500 Kč, měsíční výše splátky půjček a spotřebitelských úvěrů 5 882 Kč a žádné negativní informace v registrech). V prohlášení o zdravotním stavu ze dne 16. 6. 2022 žalovaný čestně prohlásil, že dosáhl věku minimálně 18 let, maximálně 60 let, není invalidní, nebyl mu přiznán průkaz TP, ZTP, ZTP/P, není v pracovní neschopnosti.
6. Z potvrzení o výši pracovního příjmu soud zjistil, že žalovaný byl posledních 6 měsíců před uzavřením smlouvy zaměstnán jako Anonymizováno dělník u zaměstnavatele právnická osoba na dobu určitou do 31. 5. 2023 s průměrným čistým měsíčním příjmem 22 966 Kč. Z příjmu žalovaného nebyly prováděny žádné srážky. Tyto informace korelují s předloženou pracovní smlouvou ze dne 1. 12. 2021, dodatkem k pokynu agentury práce ze dne 31. 5. 2022.
7. Z Dokladu – osvědčení o registraci podle zákona č. 326/1999 Sb. (Potvrzení o přechodném pobytu na území) soud zjistil, že žalovaný měl v období od 20. 12. 2021 do 17. 9. 2024 v České republice potvrzen přechodný pobyt.
8. Čerpání úvěru v celkové částce 100 000 Kč (z toho 31 291 Kč neúčelově na běžný účet žalovaného) dne 17. 6. 2022 bylo doloženo výpisem z úvěrového účtu žalovaného.
9. Z historického výpisu ze dne 15. 11. 2023 bylo zjištěno, jak žalovaný úvěr postupně splácel a jaké částky zůstal žalovaný žalobkyni dlužen; dále je z tohoto dokumentu zřejmé, že celkem žalovaný uhradil žalobkyni na splátkách částku 13 032,87 Kč, na poplatcích a pojištění částku 1 040,66 Kč.
10. K úhradě dlužné částky nejpozději do 8. 12. 2023 byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne 1. 12. 2023, která byla žalobkyní odeslána téhož dne, jak plyne z potvrzení o podání.
11. Je zjevné, že mezi žalobkyní a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku : „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“
12. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.
13. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“
14. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“
15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.
16. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“
17. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice: „1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad tohoto článku provedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další a uzavřel, že „musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.“
18. I podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).
19. Z citovaného ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjmů a výdajů“ a „způsob plnění dosavadních závazků“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké závazky měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný zákon o spotřebitelském úvěru, a to v citovaném § 86 odst. 1, který hovoří o informacích „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených.“
20. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.
21. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala na základě informací, které zjistila z dostupných registrů. Co se týče příjmů a výdajů žalovaného, zde pak žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti vycházela z informací uváděných žalovaným v žádosti o úvěr, přičemž výši jeho příjmu ověřila pracovní smlouvou, potvrzením o výši příjmu vydaného zaměstnavatelem žalovaného. Dále vycházela rovněž z demografických a statistických dat (životní minimum, data ČSÚ o výdajích na bydlení). Konkrétně tak žalobkyně kalkulovala s měsíčním příjmem žalovaného 22 966 Kč a měsíčními výdaji žalovaného vypočtenými v částce 11 333 Kč (při zohlednění ostatních výdajů a nákladů na pojištění ve výši 1 000 Kč, výdajů na bydlení dle statistických dat 6 473 Kč a životního minima 3 860 Kč).
22. Soud podotýká, že je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často zejména své výdaje zkreslují a nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má povinnost prověřit a objektivně vyhodnotit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením dlužníka o pravdivosti jeho tvrzení. Co se týče příjmů žalovaného, ty byly ze strany žalobkyně ověřeny prostřednictvím pracovní smlouvy, potvrzením o výši příjmů. Pokud jde však o výdaje žalovaného, zde žalobkyně neprokázala, že by tyto byly z její strany relevantně prověřovány. V této souvislosti žalobkyně nezkoumala výpisy z běžného účtu žalovaného, do svých výpočtů použila pouze statistická data (měsíční výdaje 11 333 Kč). Je tak zřejmé, že výdaje žalovaného nebyly řádně prověřeny (např. předložením dokladu o platbách SIPO, nájemní smlouvou s uvedením výše nájemného apod., nebylo také nijak ověřeno, zda žalovaný skutečně bydlí v nájmu, jak v žádosti uváděl), neboť žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žalovaného a ze statistik. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nedostála své povinnosti před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného.
23. Dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022 soud přihlédne k neplatnosti smlouvy i bez návrhu. Předmětnou smlouvu tak je nutno považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu ve výši 100 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení tak, jak je to upraveno v § 2993 občanského zákoníku : „Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“
24. Jelikož žalovaný žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni uhradil celkem 14 073,53 Kč (na splátkách 13 032,87 Kč, na poplatcích a pojištění z absolutně neplatné smlouvy 1 040,66 Kč), zbývá mu k úhradě 85 926,47 Kč. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl, a to včetně požadovaného úroku z prodlení z této částky z důvodu prodlení žalovaného s úhradou. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ). Soud vázal počátek prodlení žalovaného s úhradou dlužné jistiny na zaslanou předžalobní upomínku ze dne 1. 12. 2023, jejíž odeslání téhož dne žalobkyně prokázala podacím archem. Jelikož dle této upomínky byl žalovaný povinen provést úhradu do 8. 12. 2023, tak ode dne následujícího, tj. ode dne 9. 12. 2023, vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku : „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Tento úrok žalobkyně požadovala v zákonné výši.
25. Co do zbývající částky 11 679,16 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 93 785,63 Kč od 16. 11. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 85 926,47 Kč od 16. 11. 2023 do 8. 12. 2023, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 859,16 Kč od 16. 11. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku 14 713,34 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 558,54 Kč, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
26. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení částky 97 605,63 Kč (s příslušenstvím), přičemž jí bylo přiznáno 85 926,47 Kč. Žalobkyně tak byla z 88 % úspěšná a z 12 % neúspěšná (z 12 % tak byl úspěšný žalovaný) a má tak vůči žalovanému právo na zaplacení 76 % náhrady nákladů řízení.
27. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 905 Kč a z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb v účinném znění (advokátní tarif). Advokát učinil ve věci tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění), všechny pak ve znění advokátního tarifu účinném do 1. 1. 2025. Vycházeje z tarifní hodnoty ve výši 97 605,63 Kč (§ 8 odst. 1 advokátního tarifu) činí sazba mimosmluvní odměny za každý z těchto úkonů 5 020 Kč (§ 6 odst. 1 , § 7 bod 5 . advokátního tarifu) a dále právnímu zástupci žalobkyně podle § 13 advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč, opět za každý z úkonů. Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 23 216,60 Kč. Soud tak žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 17 644,62 Kč (76 % z 23 216,60 Kč). Za vyjádření k výzvě soudu ze dne 24. 10. 2024, kterou žalobkyně doplňovala svá tvrzení a důkazy, soud žalobkyni odměnu a režijní paušál nepřiznal, neboť tato tvrzení měla být již součástí žaloby.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.