Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 13/2025-57

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované

bytem Adresa žalované

o zaplacení 31 599,84 Kč s příslušenstvím

takto:

Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 20 955 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně od 12. 3. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Žaloba se ohledně zaplacení 10 644,84 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 318,14 Kč, dále úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 29 999,84 Kč od 20. 12. 2024 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 843,56 Kč od 4. 10. 2024 do 19. 12. 2024, zákonným úrokem z prodlení z částky 31 599,84 Kč od 20. 12. 2024 do 11. 3. 2025, a dále zákonným úrokem z prodlení z částky 10 644,84 Kč od 12. 3. 2025 do zaplacení, zamítá.

Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 300,64 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 20 955 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně od 12. 3. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.Žaloba se ohledně zaplacení 10 644,84 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 318,14 Kč, dále úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 29 999,84 Kč od 20. 12. 2024 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 843,56 Kč od 4. 10. 2024 do 19. 12. 2024, zákonným úrokem z prodlení z částky 31 599,84 Kč od 20. 12. 2024 do 11. 3. 2025, a dále zákonným úrokem z prodlení z částky 10 644,84 Kč od 12. 3. 2025 do zaplacení, zamítá.Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 300,64 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 31 599,84 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela se žalovanou dne 4. 11. 2019 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota. Podpisem shora uvedené úvěrové smlouvy se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně prověřila schopnost žalované úvěr splácet, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení. Žalovaná byla v souladu se smlouvou oprávněna čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím kreditní karty ve výši sjednaného úvěrového rámce v částce 30 000 Kč, úvěr se zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách, přičemž výše měsíční splátky byla stanovena na 4 % z výše aktuální dlužné částky. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná načerpala částku v celkové výši 38 431 Kč a uhradila celkem 17 476 Kč. Jelikož žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění sjednaného v úvěrových podmínkách a úvěr zesplatnila ke dni 19. 9. 2024 a vyzvala žalovanou ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 19. 9. 2024. Pohledávka ve výši žalované částky pak sestává z neuhrazené jistiny ve výši 29 999,84 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Žalovaná i přes výzvu ničeho neuhradila.

Žalobkyně v podání došlém soudu dne 28. 2. 2025 zevrubně popsala postup při prověřování bonity spotřebitele. Při posouzení úvěruschopnosti žalované vzala žalobkyně v úvahu zdroj příjmu žalované, výši měsíční splátky, čistý měsíční příjem, měsíční výdaje na bydlení, životní minimum členů domácnosti, souhrnnou měsíční splátku jiných úvěrových závazků, rodinný stav, druh bydlení a počet vyživovaných dětí. Dále žalobkyně provedla kontrolu žalované v registru ISIR, CEE a SOLUS, a dále v NRKI. Na základě uvedených zjištění a též s ohledem na výši úvěru žalobkyně shledala žalovanou schopnou splácet předmětný úvěr. Ohledně čerpání úvěru žalobkyně soudu sdělila, že žalovaná čerpala finanční prostředky ve výši 38 431 Kč (částku ve výši 5 389 Kč jakožto účelový spotřebitelský úvěr a částku ve výši 33 042 Kč jakožto bezúčelový úvěr) a uhradila částku v celkové výši 17 476 Kč.

Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.

Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaná se, ač řádně a včas předvolána (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavila. Soud tedy s odkazem na , (dále jen „ “) věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

Z právnická osoba karty Premia (úvěrová smlouva č. hodnota) ze dne 4. 11. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 30 000 Kč, s výší měsíční splátky 4 % z dlužné částky, roční úroková sazba činila 26,28 %, RPSN 35,08 %, přičemž celková částka splatná spotřebitelem činila 34 979 Kč. Ve smlouvě jsou uvedeny kromě kontaktních údajů i údaje o poměrech žalované, kdy jakožto zdroj příjmu je uvedeno, že žalovaná je zaměstnána v právnická osoba, s čistým měsíčním příjmem 26 000 Kč. Žalovaná je svobodná, bydlí ve vlastním domě/bytě, má střední vzdělání a nemá žádnou vyživovací povinnost. Smlouva je žalovanou podepsána. Žalobkyně rovněž doložila dokument Vše o vaší půjčce, jehož obsahem jsou, mimo jiné, i úvěrové podmínky.

Z interní databáze žalobkyně - Potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik ze dne 19. 12. 2024 vyplynulo, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru č. hodnota s žalovanou ověřovala její bonitu. Žalovaná byla svobodná, bydlela ve vlastním bytě/domě, neměla žádné děti, byla zaměstnána s výší příjmu 26 000 Kč. Žalobkyně dále žalovanou prověřila v externích registrech (JAP_PUJCKA, SOLUS, NRKI, MVCR, ISIR, CEE).

Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaná měla již 3 další existující splátkové kontrakty, a to hypoteční úvěr od 14. 1. 2019 s celkovou částkou úvěru 999 000 Kč, zůstatek jistiny činil 976 271 Kč. Osobní úvěr od 7. 3. 2019 s celkovou částkou úvěru 80 594 Kč, zůstatek činil 66 106 Kč. Osobní úvěr od 23. 7. 2019 s celkovou částkou úvěru 150 000 Kč, zůstatek činil 147 524 Kč.

Z Posouzení úvěruschopnosti klienta vyplynula metodika, jakou žalobkyně zjišťovala kreditní skóre žalované. Pro předcházení zadlužení klienta zajišťuje žalobkyně kontrolu bonity žalované, jejímž výsledkem je limit nejvyšší měsíční splátky („MLS“). Prostřednictvím výpočtu MLS tak žalobkyně ověřila, zda měsíční příjmy a výdaje žalované skutečně umožňují splácet částku odpovídající splátce úvěru dle aktuálně posuzované žádosti. MLS je vypočítáván vždy jak na žadatele o úvěr, tak i na domácnost žadatele. Tyto dva výpočty se pak porovnávají a využije se ten MLS, který je nižší.

Z výpisu čerpání, splátek a úhrad, číslo smlouvy hodnota vyplynulo, že v souvislosti s předmětnou smlouvou žalovaná od žalobkyně čerpala celkem 38 431 Kč a uhradila celkem 17 476 Kč.

Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 19. 9. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení zesplatněného úvěru č. hodnota s tím, že celková dlužná částka činila 33 973,50 Kč a měla být uhrazena do 14 dnů od sepsání výzvy.

Z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že žalované byla dne 20. 9. 2024 odeslána písemnost.

Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 10. 10. 2024 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu souvisejícího s předmětným úvěrem. Dle poštovního podacího archu byla tato písemnost žalované odeslána dne 11. 10. 2024.

Ze sdělení právnická osoba. ze dne 2. 4. 2025 vyplynulo, že majitelem bankovního účtu č. č. účtu je žalovaná. Na účet byla dne 4. 6. 2024 připsána částka 1 775 Kč, dne 25. 9. 2023 částka 427 Kč a dne 30. 8. 2023 částka 286 Kč.

Ze sdělení právnická osoba. ze dne 2. 4. 2025 vyplynulo, že majitelem bankovního účtu č. č. účtu je žalovaná. Na účet byla dne 5. 4. 2023 připsána částka ve výši 30 001 Kč.

Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaná uzavřela dne 4. 11. 2019 s žalobkyní smlouvu o revolvingovém úvěru, jak je shora uvedeno, v souvislosti s touto smlouvou čerpala celkem 38 431 Kč a uhradila celkem 17 476 Kč. Jelikož žalovaná nehradila splátky řádně a včas, žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními prohlásila úvěr za splatný ke dni 19. 9. 2024. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku s výzvou k zaplacení dlužné částky. Žalobkyně disponuje osobními údaji žalované a listinami shora uvedenými.

Dle , (dále jen „ “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Dle , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

Dle , odst. 2 , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Dle neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

Dle je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

Dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování a nesporných tvrzení účastníků vyplynulo, že žalobkyně poskytla žalované částku v celkové výši 38 431 Kč, přičemž žalovaná uhradila 17 476 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu o úvěru neplatnou z dále uvedených důvodů, dále se nezabýval procesem jejího uzavření a jejím ujednáním a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

Je nepochybné, a tvrdila to konečně i žalobkyně, že na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá ( tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že se schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu s zákona o spotřebitelském úvěru. Shora uvedenému však soud nepřisvědčil. Žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání (šetření v registrech, informace od žalované), nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Žalobkyně se při zkoumání úvěruschopnosti žalované zabývala příjmovou částí poměrů žalované, žádný relevantní důkazt k tomu však nepředložila. Dále žalobkyně zcela pominula výdajovou položku, když vycházela z údajů uvedených žalovanou, že je svobodná, má středoškolské vzdělání, nemá vyživovací povinnost, žije ve vlastním domě/bytě, příjem ze zaměstnání činí 26 000 Kč. Žalobkyně tedy neověřila dostatečně příjmy ani výdaje žalované. Soud má tedy za to, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalované zcela rezignovala na ověření a zhodnocení věrohodnosti žalovanou uvedených údajů ohledně jejích příjmů i výdajů. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. – 119).

Je pravdou, že v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou ( zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle ). Ostatně k výkladu zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně uhradila žalované celkem 38 431 Kč a žalovaná vrátila pouze 17 476 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách 20 955 Kč (tj. 38 431 Kč – 17 476 Kč) pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat ( , odst. 2 ). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele ( ). Žalovaná sice byla dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhů vyzvána předžalobní výzvou, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalované doručena a že měla možnost se s ní seznámit. Žalovaná byla tak k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzvána až žalobou, která jí byla doručena dne 10. 3. 2025. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měla žalovaná bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinila, ocitla se ode dne následujícího (12. 3. 2025) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle sazba úroku z prodlení 12 % ročně (výrok I.). Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl (výrok II.).

Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. dle většinového úspěchu žalobkyně, jež zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené , v daném případě nákladů za uhrazený soudní poplatek ve výši 1 580 Kč a nákladů na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1. 7. 2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyni tedy dle . vyhl č. , advokátního tarifu (dále jen „ “) náleží odměna ve výši 500 Kč za jeden úkon právní služby a dle tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 1 800 Kč (3 x 500 + 3 x 100). Náklady řízení na straně žalobkyně dále tvoří DPH, jehož je advokát zastupující v této věci dle ověření soudem plátcem, v sazbě 21 %, když dle má advokát rovněž právo na náhradu DPH, v daném případě tedy ve výši 378 Kč. Celkem tedy náklady řízení na straně žalobkyně při součtu výše uvedených částek činí 3 758 Kč (1 580 + 1 800 + 378). Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení 20 865 Kč s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 21 120,34 Kč, žalovaná byla úspěšná ohledně zaplacení 10 644,84 Kč s příslušenstvím, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 18 082,73 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 39 203,07 Kč tak představuje úspěch žalobkyně 54 %, úspěch žalované 46 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobkyně má právo na úhradu 8 % svých nákladů, z částky 3 758 Kč tedy ve výši 300,64 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.