Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 332/2024-74

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce A., se sídlem Adresa žalobce A, IČO: IČO žalobce A, zastoupený Jméno žalobce B, advokátem, AK adresa, proti žalovanému: jméno FO, narozený datum, hlášen k pobytu na adrese adresa, o zaplacení částky 50.000,- Kč s příslušenstvím, takto:

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 12.500,- Kč s úroky z prodlení ve výši 12% ročně z této částky od 19.2.2025 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 37.500,- Kč s úrokem z prodlení z této částky od 5.9.2024 do zaplacení, pro úrok z prodlení z částky 12.500,- Kč od 5.9.2024 do 18.2.2025 a pro úrok z prodlení ve výši 0,75% ročně z částky 12.500,- Kč od 19.2.2025 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 12.500,- Kč s úroky z prodlení ve výši 12% ročně z této částky od 19.2.2025 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se pro částku 37.500,- Kč s úrokem z prodlení z této částky od 5.9.2024 do zaplacení, pro úrok z prodlení z částky 12.500,- Kč od 5.9.2024 do 18.2.2025 a pro úrok z prodlení ve výši 0,75% ročně z částky 12.500,- Kč od 19.2.2025 do zaplacení zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 50.000,- Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 50.000,- Kč od 5.9.2024 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1.000,- Kč. Svůj nárok opřel o skutečnost že účastníci uzavřeli dne 14.9.2023 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota, kdy žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 50.000,- Kč. Smlouva byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny. Uzavření smlouvy je patrné jak z autorizačních doložek připojených ke smluvní dokumentaci a k předsmluvním informacím a z navazujících úkonů žalovaného. Úroky úvěru měly být žalobci hrazeny žalovaným v měsíčních splátkách 7.500,- Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný nedodržel splátkový kalendář a dostala se tak do prodlení se splátkou, která byla splatná dne 15.3.2024. Žalobce zaslal žalovanému první upomínku ze dne 20.12.2023 a druhou upomínku ze dne 5.1.2024. Žalobce tak využil svého práva a úvěr zesplatnil dne 21.8.2024. Žalobce požaduje zaplacení částku 50.000,- Kč představující zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru, náklady na upomínkování ve výši 1.000,- Kč a zákonný úrok z prodlené. Před uzavřením smlouvy došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti, kdy v příloze smlouvy o úvěru je detailní rozbor posouzení úvěruschopnosti. Dne 21.8.2024 byla žalovanému odeslána předžalobní výzva.

V podání doručeném soudu dne 28.2.2025 žalobce omluvil svou neúčast při jednání soudu nařízeného na 28.3.2025 a sdělil, že při uzavírání smlouvy klient zasílá kopii průkazu totožnosti a alespoň jednoho dalšího podpůrného dokladu, smlouva je uzavírána v textové podobě, klient prokáže existenci bankovního účtu vedeného na jeho jméno (výpis z bankovního účtu), první platba v souvislosti s uzavřenou smlouvou je zasílána z bankovního účtu klienta (verifikační platba). Žalobce dále podmiňuje uzavření smlouvy i autorizací skrze unikátní kód a smluvní dokumentaci opatřuje autorizační doložkou. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo provedeno dle Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, na základě porovnání příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů. Žalobce si od žalovaného vyžádal občanský průkaz, druhý doklad totožnosti, výpis z bankovního účtu, výplatní pásky. Žalobce zjistil, že žalovaný je svobodný, počet vyživovaných dětí 0, jeho zaměstnavatel je právnická osoba, jeho průměrný příjem za poslední 3 měsíce činí 32.679,- Kč, náklady na bydlení 5.920,- Kč, pravidelné finanční závazky 7.176,- Kč, splátka poskytovaného CFIG úvěru 7.500,- Kč, finanční zůstatek spotřebitele 12.083,- Kč. Jako podklad pro analýzu slouží výpisy z účtu. Metoda určení výše běžných nákladů spotřebitele vychází z doporučení ČNB, požadovaná minimální výše vychází ze statistiky rodinných účtů vydávaných Českým statistickým úřadem, náklady na bydlení vychází ze skutečných obratů na výpise spotřebitele či jím uvedené výše. Žalobce dále prověřoval žalovaného v externích databázích výpis z insolvenčního rejstříku (bez záznamu), výpis z centrální evidence exekucí (bez záznamu), výpis z databáze neplatných dokladů (bez záznamu), výpis z obchodního rejstříku zaměstnavatele, výpis z registru platebních informací REPI (bez negativního záznamu), AML a AML/CFT (bez záznamu) výpis z registru SOLUS (bez záznamu), výpis z interní databáze poskytovatele (úvěrovatelný). K posouzení úvěruschopnosti pak žalobce používá skóring spotřebitele, kdy se pomocí algoritmu vyhodnocují údaje spotřebitele. Žalovaný byl vyhodnocen jako vyšší bonita. Výše úvěru byla stanovena na základě skóre a finančního zůstatku spotřebitele tak, že maximální výše úvěru činila 50.000,- Kč bez doplňkových služeb, doba splatnosti 12, výše splátky úvěru 7.500,- Kč, celková měsíční splátka 7.500,- Kč. Úvěr byl ve prospěch žalovaného vyplacen dne 14.9.2023. Žalovaný uhradil ke dni 28.2.2025 celkem částku 37.500,- Kč a to v pěti splátkách po 7.500,- Kč (15.10.2023, 15.11.2023, 15.12.2013, 15.1.2024, 15.2.2024).

Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu ( ). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.

Soud má za prokázané tyto skutečnosti:

Žalobce doložil oboustrannou kopii občanského průkazu žalovaného, kopii potvrzení o přechodném pobytu na území ČR a jednostrannou kopii řidičského průkazu spolu s výpisem z evidence neplatných dokladů s negativním výsledkem ohledně dokladu žalovaného.

Žalobce doložil výpis z Registru platebních informací REPI, registru SOLUS a insolvenčního rejstříku, které jsou ohledně osoby žalovaného negativní.

Žalobce předložil výpisu z obchodního rejstříku pro společnost právnická osoba

Žalobce předložil kopii výplatní pásky žalovaného za měsíc duben 2023, květen 2023, červen 2023, červenec 2023, srpen 2023, ze kterých soud zjistil, že průměrný čistý příjem žalované činil 37.063,- Kč.

Z výpisu z bankovního účtu žalovaného č. č. účtu za období od 4.5.2023 do 8.6.2023 bylo zjištěno, že na tomto účtu byl počáteční zůstatek 966,30 Kč a konečný zůstatek 35.404,15 Kč. Příjmy na účtu činila částka 135.250,- Kč. Žalovanému bylo v tomto období, byla mimo jiné poukázaná částka 36.114,- Kč od právnická osoba, částka 28.440,- Kč - výplata pojistné události od právnická osoba, částka 8.456,- Kč příspěvek na bydlení 4/23 od právnická osoba, částka 43.438,- Kč od právnická osoba. Výdaje na účtu činila částka 100.812,15 Kč. Žalovaný uhradil mimo jiné částku 20.147,93 Kč a částku 20.142,96 Kč jako MMB – tech. účty, částku 6.976,- Kč jako splátku úvěru.

Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za období od 7.6.2023 do 7.7.2023 bylo zjištěno, že na tomto účtu byl počáteční zůstatek 35.404,15 Kč a konečný zůstatek 18.608,49 Kč. Příjmy na účtu činila částka 64.816,- Kč. Žalovanému bylo v tomto období, byla mimo jiné poukázaná částka 38.831,- Kč od právnická osoba, částka 341,- Kč od právnická osoba, částka 8.456,- Kč příspěvek na bydlení 5/23 od právnická osoba. Výdaje na účtu činila částka 81.611,66 Kč. Žalovaný uhradil mimo jiné částku 20.095,15 Kč jako MMB – tech. účty, částku 6.976,33 Kč jako splátku úvěru.

Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za období od 7.7.2023 do 8.8.2023 bylo zjištěno, že na tomto účtu byl počáteční zůstatek 18.608,49 Kč a konečný zůstatek 13.094,67 Kč Příjmy na účtu činila částka 62.976,46 Kč. Žalovanému byla v tomto období mimo jiné poukázaná částka 31.829,- Kč od právnická osoba, částka 8.456,- Kč příspěvek na bydlení 6/23 od právnická osoba. Výdaje na účtu činila částka 68.490,28 Kč. Žalovaný uhradil mimo jiné částku 20.149,21 Kč jako MMB – tech. účty, částku 6.976,33 Kč jako splátku úvěru.

Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č.hodnota ze dne 14.9.2023 a předsmluvních informací soud zjistil, že tato byla uzavřena elektronicky, distančně v rámci klientské zóny. Žalovaný smlouvu podepsal pomocí autorizační doložky (zaslaný SMS kód) a následně verifikoval pomocí verifikační platby ve výši 1,- Kč zaslané z účtu žalovaného na účet žalobce. Předmětem smlouvy byl závazek žalobce poskytnout žalovanému neúčelový hotovostní úvěr ve výši 50.000,- Kč (čl. IV 4.3 smlouvy), a to do 10 pracovních dnů od nabytí účinnosti smlouvy na účet žalovaného č. č. účtu. Žalovaný se zavázal uhradit 12 měsíčních splátek (čl. IV 4.4 smlouvy) po 7.500,- Kč vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce (čl. právnická osoba.1 smlouvy) spolu s úrokem v celkové výši 90.000,- Kč (čl. IV 4.9 smlouvy), celkem částku 140.000,- Kč. Dále bylo ujednáno právo žalobce zesplatnit jistinu úvěru v případě prodlení žalovaného (č. právnická osoba.5 smlouvy) po zaslání dvou upomínek zpoplatněných na 500,- Kč a 500,- Kč (čl. právnická osoba.4 smlouvy). Přílohu č. hodnota smlouvy tvoří posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy příjem žalovaného byl uveden ve výši 32.679,- Kč, náklady na bydlení 3.920,- Kč, pravidelné finanční závazky 7.176,- Kč, sázky 0,- Kč, mikroúvěry NE, finanční zůstatek spotřebitele 12.083,- Kč. Požadovaná výše minimálních výdajů byla stanovena s ohledem na data ČSÚ. K posouzení úvěru schopnosti pak žalobce použil skóring spotřebitele, kdy se pomocí algoritmu vyhodnocuje údaje spotřebitele. Žalovaný byl vyhodnocen jako vyšší bonitní. Výše úvěru byla stanovena na základě skóre a finančního zůstatku spotřebitele tak, že maximální výše úvěru činila 50.000,- Kč bez doplňkových služeb, doba splatnosti 12 měsíců, výše splátky úvěru 7.500,- Kč.

Z potvrzení o vyplacení úvěru ze dne 14.9.2023 vyhotoveného žalobcem soud zjistil, že žalobce potvrdil žalovanému, že došlo k vyplacení úvěru dle podmínek smlouvy a specifikoval platební povinnosti žalovaného (splátka ve výši 17.500,- Kč, splatná vždy k 15. dni v měsíci, datum první splátky 15.10.2023, datum poslední splátky 15.9.2024) s tím že si žalobce bude inkasovat splátku přímo z účtu žalovaného.

Z detailu platby ze dne 14.9.2023 soud zjistil, že dne 14.9.2023 byla poukázána z účtu žalobce částka ve výši 50.000,- Kč na bankovní účet č. č. účtu.

Žalobce předložil upomínku č. hodnota ze dne 20.12.2023, kde oznámil žalovanému, že jeho splátka ve výši 7.500,- Kč splatná 15.12.2023 nebyla uhrazena a vyzval jej k úhradě této dlužné splátky do 4.1.2024 spolu se sankcí za zaslání upomínky ve výši 500,- Kč.

Žalobce předložil upomínku č. hodnota ze dne 5.1.2024, kde oznámil žalovanému, že jeho splátka ve výši 7.500,- Kč splatná 15.12.2023 nebyla uhrazena a vyzval jej k úhradě této dlužné splátky do 20.1.2024 spolu se sankcí za zaslání upomínky ve výši 500,- Kč. Současně žalovaného upozornil, že pokud dlužná částka nebude uhrazena, bude úvěr zesplatněn včetně naúčtování sankcí a smluvních pokut.

Ze zesplatnění úvěru, předžalobní výzvy a oznámení o převzetí právního zastoupení ze dne 21.8.2024 soud zjistil, že tímto právní zástupce žalobce sděloval žalovanému, že došlo k zesplatnění jeho úvěru. Dlužná částka byla vyčíslena na 96.831,61 Kč, kdy žalovaného vyzval, aby byla uhrazena do 4.9.20245. Žalovaný byl upozorněn, pokud nebude dlužná částka ve lhůtě uhrazena bude věc řešena soudní cestou. Dle připojeného podacího lístku byla písemnost žalovanému odeslána 21.8.2024.

Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

Mezi žalobcem a žalovaným byla dne 14.9.2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Před uzavřením smlouvy zkoumal žalobce úvěruschopnost žalovaného doložením příjmu žalovaného, výpisů z jeho bankovního účtu a šetřením v příslušných evidencích. Žalovaný uzavřel s žalobcem úvěrovou smlouvu distančně, elektronicky. Smlouva byla žalovaným podepsána pomocí autorizační doložky (zaslaný SMS kód) a následně verifikována pomocí verifikační platby ve výši 1,- Kč. Předmětem smlouvy byl závazek žalobce poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 50.000,- Kč, které byly žalovanému vyplaceny na jeho bankovní účet dne 14.9.2023. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky ve splátkách uvedených ve smlouvě ve výši 7.500,- Kč spolu s úrokem ve výši 90.000,- Kč (celkem částku 140.000,- Kč). Žalovaný splátky úvěru nehradil řádně. Žalobce odeslal žalovanému dne 20.12.2023 1. upomínku a dne 5.1.2024 2. upomínku z důvodu, že žalovaný neuhradil splátku úvěru splatnou dne 15.12.2023. Za odeslání upomínek si účastníci ve smlouvě sjednali poplatkovou povinnost ve výši 500,-Kč. Pro případ prodlení bylo ve smlouvě sjednáno právo žalobce zesplatnit celý úvěr a požadovat zaplacení smluvní pokuty. Na toto žalobce žalovanou upozornil ve 2. upomínce. V dopise ze dne 21.8.2024 žalobce úvěr zesplatnil. Žalovaný byl vyzván právním zástupcem žalobce v rámci předžalobního upomínání k uhrazení dluhu. Dle tvrzení žalobce žalovaný uhradil celkem 5 splátek úvěru v celkové výši 37.500,- Kč (15.10.2023, 15.11.2023, 15.12.2023, 15.1.2024, 15.2.2024).

Podle (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp. zn. , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

V projednávané věci uzavíral žalobce s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Schopnost žalovaného úvěr splácet žalobce prověřil na základě informací uvedených žalovaným, z výplatních pásek, výpisů z účtu žalovaného a šetřením v databázích. Uváděné příjmy žalovaného ve výši 32.679,- Kč byly dokládány výplatními páskami za měsíce duben – srpen 2023 a výpisy z účtu žalovaného za měsíce květen, červen a červenec 2023. Pokud jde o náklady, výdaje a závazky žalovaného tak ten uvedl, že náklady na bydlení činí 5.920,- Kč, pravidelné finanční závazky činí 7.176,- Kč. Žádný z dokladů, potvrzující výdaje žalovaného (krom výpisu z účtu kde jsou uvedeny v květnu, červnu a červenci platby MMB – tech. účty částka přesahující 20.000,- Kč a splátka úvěru 6.976,- Kč) však soudu předložen nebyl a ani z prohlášení dlužníka nevyplývá, že by je žalovaný předkládal. Žalobce tedy bez bližšího prověření vycházel z nedoložených údajů o výdajích žalovaného. Žalobce nezjišťoval způsob bydlení žalovaného a ani se nepozastavil nad skutečností, že podle výpisů z účtu žalovaný pobíral příspěvek na bydlení ve výši 8.456,- Kč. Žalovaný byl hodnocen jako vyšší bonita, avšak je třeba poukázat na to, že již pohledem do výpisu z účtů je zřejmé, že výdaje žalovaného přesahují jeho příjmy a skutečnosti žalovaným uváděné jsou v rozporu s výpisy z účtu. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že žalobce poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 90.000,- Kč, celkem částku 140.000,- Kč) splatit, kdy ohledně výdajů vycházel pouze z tvrzení žalovaného, aniž by je relevantním způsobem ověřil. Ze strany žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.7.2020 sp. zn. ).

Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o. z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp. zn. a sp. zn. ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o. z.).

Podle ustanovení § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

V řízení bylo prokázáno (potvrzení o vyplacení úvěru, detaily plateb), že žalobce poskytl žalovanému celkem částku 50.000,- Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného úroku a smluvních pokut. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku 50.000,- Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byl žalovaný povinen podle § 2991 odst. 1 o. z. vydat. Z tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaný zaplatil celkem 37.500,- Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat to, oč se bezdůvodně obohatil, tedy částku ve výši 12.500,- Kč (50.000,- Kč – 37.500,- Kč) a pro zbývající požadovanou částku a náklady na uplatnění pohledávky žalobu zamítl.

Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván ( o. z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovanou k plnění, a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalované doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 17.2.2025. Nárok se stal splatným 18.2.2025 a žalovaný se dostal do prodlení od 19.2.2025. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 19.2.2025 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobce požadoval celkem částku 50.000,- Kč a bylo mu přiznáno celkem 12.500,- Kč. Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 25 %, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 75 %. Poměr úspěchu tedy činí 50 % ve prospěch žalovaného. Dle obsahu spisu žalovanému žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.