Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
11 C 218/2024-70
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Koberovou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
pro zaplacení 48 674,76 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 41 582,49 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 41 582,49 Kč od 7. 9. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném částku 255,05 Kč s úrokem z prodlení z částky 255,05 Kč od 7. 9. 2024 do zaplacení, s úrokem ve částku 1 842,97 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 842,97 Kč od 31.1.2024 do zaplacení, částku 2 734,38 Kč, částku 159,87 Kč a částku 2 100 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 824 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně tituly před jménem jméno FO, advokáta.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 41 582,49 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 41 582,49 Kč od 7. 9. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném částku 255,05 Kč s úrokem z prodlení z částky 255,05 Kč od 7. 9. 2024 do zaplacení, s úrokem ve částku 1 842,97 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 842,97 Kč od 31.1.2024 do zaplacení, částku 2 734,38 Kč, částku 159,87 Kč a částku 2 100 Kč, zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 824 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta.
1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 48 674,76 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 28. 2. 2023 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet č. hodnota, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 45 000 Kč se sjednaným úrokem ve výši 10,10 %. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně a včas nehradil, úvěr byl zesplatněn ke dni 21. 8. 2023. Dlužná pohledávka činí jistinu ve výši 41 837,54 Kč, smluvní poplatky ve výši 2 100 Kč, úroky z prodlení z dlužné jistiny ve výši 2 734,38 Kč za období od prodlení žalovaného do 30. 1. 2024, úroky z prodlení z dlužného úroku ke dni 30.1.2024 ve výši 159,87 Kč, úroky ve výši 1 842,97 Kč ke dni 21. 8. 2023. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, kdy vycházela z údajů poskytnutých klientem, kdy žalovaný doložil potvrzením o příjmu příjem ve výši 35 953 Kč, výdaje byly odhadnuty na základě historických dat z ČSU na částku 20 497 Kč. Žalovaný na úvěr uhradil splátky v celkové výši 3 417,51 Kč.
2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. bez přítomnosti zástupce žalobkyně a žalovaného. Žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se bez omluvy nedostavil.
3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.
4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 28. 2. 2023, všeobecných produktových podmínek spotřebitelského úvěru, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, sazebníku soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout úvěr žalovanému ve výši 45 000 Kč bez uvedení účelu. Žalovaný se zavázal platit roční úrok 10,10 %, výše měsíční anuitní splátky činila 2 078,60 Kč (zahrnovala i úhradu pojištění). Dle výpisů z úvěrového účtu, výpisu z běžného účtu, platební historie žalovaný úvěr čerpal, řádně nesplácel a již dne 25. 4. 2023 mu byl účtován poplatek za upomínku. Dopisem ze dne 23. 8. 2023 žalobkyně oznámila žalovanému, že celá pohledávka je splatná ke dni 21. 8. 2023 a žalovaný byl vyzván k zaplacení do 6. 9. 2023. Dle poštovního podacího archu byla zásilka podána k poštovní přepravě dne 24. 8. 2023. Dopisem ze dne 2. 2. 2024 byl žalovaný vyzván zástupcem žalobkyně k zaplacení s upozorněním na možnost soudního vymáhání. Výzva byla podána k poštovní přepravě 2. 2. 2024.
5. Dle vyjádření původního věřitele ze dne 17. 1. 2024 bylo vycházeno z příjmu žalovaného ve výši 35 000 Kč (byl ověřen z doloženého dokladu o příjmu), z dalšího měsíčního příjmu domácnosti ve výši 35 000 Kč. Žalovaný byl svobodný, bydlel v nájmu, dosavadní interní splátky činily 600 Kč a externí splátky 100 Kč. Při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb. , částkou normativních nákladů na bydlení dle zákona č. 117/1995 Sb. a výší měsíčních splátek dosavadních závazků. Příjem žalovaného byl ověřen z dokladu o příjmu. Dle výsledku lustrace z centrální evidence exekucí neměl žalovaný vedenu žádnou exekuci. Žalobkyně dále předložila potvrzení o výši příjmu, podle kterého zaměstnavatel žalovaného potvrdil čistý roční příjem žalovaného 405 888 Kč. Dále předložila výpis z běžného účtu žalovaného za období od 24. 2. 2023 do 24. 3. 2023, kdy činil počáteční zůstatek 389,45 Kč a konečný zůstatek činil 439,85 Kč. Na účet v tomto období nepřišla mzda od zaměstnavatele žalovaného.
6. Shora zjištěný stav soud posoudil podle práva.
7. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “) a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně, zejména pokud jde o výdaje žalovaného. Žalobkyně vycházela z fiktivních výdajů, faktické výdaje žalovaného nezkoumala. Další příjmy domácnosti nebyly ověřeny. Žalovaný se brzo po uzavření smlouvy dostal do prodlení. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18 , dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Údaje o životním minimu musí poskytovatel porovnat s od spotřebitele zjištěnými ( ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku absolutně neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku .) Soud vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18 a judikatury Nejvyššího soudu. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovanému byly ve smlouvě uvedené finanční prostředky poskytnuty. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla poskytnuta částka 45 000 Kč a zaplatil celkem částku 3 417,51 Kč, soud určil výši bezdůvodného obohacení ve výši 41 582,49 Kč. V řízení nebyl prokázán spor, pokud jde o možnost žalovaného vrátit dlužnou jistinu. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení, který má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku v rozsahu uvedeném ve výroku I. Žalovaný byl vzhledem k výzvě žalobkyně ze dne 23. 8. 2023 k zaplacení celé dlužné částky v prodlení ke dni 7. 9. 2023. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.
8. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého byla v řízení převážně úspěšná žalobkyně. Žalovaný měl úspěch v nepatrné výši i při zohlednění příslušenství. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady žalobkyně činí 3 824 Kč a tvoří je zaplacený soudní poplatek ve výši 1 948 Kč, odměna za zastupování účastníka advokátem za dva úkony právní služby dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. po 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba), jeden úkon v poloviční výši 250 Kč (jednoduchá formulářová výzva k plnění), tři režijní paušály po 100 Kč dle § 14 b) vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH ve výši 325,50 Kč. Žalovaný je povinen nahradit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
9. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).