Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 10/2025-72
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Koberovou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované
pro 25 440,34 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 390 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 390 Kč od 13. 6. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, podle které by byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 14 050,34 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 19 261,1 Kč od 1. 9. 2023 do 12. 6. 2024 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 871,1 Kč od 13. 6. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 30 % ročně z částky 19 261,1 Kč od 22. 8. 2023 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 390 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 390 Kč od 13. 6. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba, podle které by byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 14 050,34 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 19 261,1 Kč od 1. 9. 2023 do 12. 6. 2024 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 871,1 Kč od 13. 6. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 30 % ročně z částky 19 261,1 Kč od 22. 8. 2023 do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalované domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 25 440,34 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela se společností právnická osoba. (dále také „původní věřitel“) smlouvu o úvěru č. hodnota dne 29.1. 2023. Na základě smlouvy byly žalované poskytnuty na účet uvedený ve smlouvě peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě splácet v 48měsíčních splátkách ve výši 1 409 Kč. Původní věřitel pro neplacení žalované úvěr zesplatnil. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalované vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 998 Kč. Dále byla sjednána po zesplatnění úvěru smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Původní věřitel pohledávku z uvedené smlouvy postoupil žalobkyni. Žalobkyně touto žalobou požaduje smluvní pokutu v celkové výši 6 179,24 Kč. Dále žalobkyně požaduje částku odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 19 261,10 Kč. Žalovaná uhradila pouze částku 8 610 Kč.
2. Soud věc projednal za přítomnosti zástupce žalobkyně. Žalovaná se k jednání nedostavila ani se neomluvila.
3. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. hodnota dne 29. 1. 2023, přílohy soud zjistil, že se původní věřitel jako poskytovatel úvěru zavázal poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč na účet žalované č. č. účtu a žalovaná se zavázala vrátit celkovou částku ve výši 59 328 Kč (bez pojištění), zápůjční úroková sazba činila 69,11 % a byla dohodnuta jako pevná po celou dobu splácení úvěru. Pro případ zesplatnění úvěru byl sjednán limit, kdy může poskytovatel úvěru požadovat maximálně částku 71 193,60 Kč na úrocích. Žalovaná se zavázala splácet v 48měsíčních splátkách ve výši 1 409 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Podle smlouvy vzniká poskytovateli úvěru právo na zaplacení náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které je prodlení o délce 15 dnů. Tato náhrada nákladů je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení. Dále právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které je prodlení v délce 30 dnů, po zesplatnění úvěru již právo na žádnou další smluvní pokutu dle tohoto bodu nevzniká a souhrn veškerých smluvních pokut činí maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Smluvní pokuta je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení. Dále bylo sjednáno, že v případě prodlení s úhradou splátky či její části v délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. V tomto případě se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny, které musí být zaplaceny nejpozději v den zesplatnění úvěru. Poskytovatel úvěru je oprávněn požadovat z nové jistiny úroky z prodlení. Jestliže žalovaná nezaplatí novou jistinu po zesplatnění, je povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení. Sjednané úroky běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, když tento přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Dle dokladu o vyplacení úvěru a sdělení právnická osoba. byla částka 20 000 Kč vyplacena na účet žalované č. č. účtu dne 30. 1. 2023. Dopisem ze dne 21. 8. 2023 byla žalovaná vyzvána k úhradě žalované částky původním věřitelem, a to nejpozději do 10 dnů ode dne odeslání zásilky. Dopisem ze dne 28. 5. 2024 byla žalovaná vyzvána k zaplacení zástupcem žalobkyně do 12. 6. 2024 s upozorněním na možnost soudního vymáhání. Dle podacího listu a informace pošty o sledování zásilky byla zásilka podána k poštovní přepravě dne 29. 5. 2024 a byla uložena do 4. 6. 2024, kdy byla vrácena odesílateli s tím, že si ji žalovaná nevyzvedla. Žalobkyně předložila listin u nazvanou „Hodnocení klienta“ ze dne 29. 1. 2023, podle které příjem žalované ze zaměstnání činil 22 000 Kč, výdaje činily životní minimum ve výši 4 860 Kč a výdaje na bydlení 3 600 Kč, celkem ve výši 8 460 Kč. Žalovaná byla rozvedená. Dle potvrzení o provedených platbách od října 2022 do ledna 2023 činil průměrný příjem žalované 20 099 Kč. Dle výpisu záznamu z registru SOLUS zde neměla záznam. Dle výpisu NRKI měla skóre 220, což znamenalo, že úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán.
4. Ze společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 3. 4. 2024 včetně příloh, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 4. 2024 včetně podacího lístku soud zjistil, že původní věřitel postoupil pohledávku za žalovanou žalobkyni a postoupení oznámil žalované. Zásilka byla podána dne 16. 4. 2024 k poštovní přepravě.
5. Mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “). Na uvedenou smlouvu se vztahují též ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalované. Ověřoval pouze faktické příjmy žalované, neověřoval však její faktické výdaje a vycházel pouze z životního minima. Náklady na bydlení nedosahují částky normativních nákladů na bydlení za rok 2023. Z uzavřené smlouvy pak vyplývají další závazky žalované z titulu úroků, poplatků, smluvních pokut apod. Žalovaná se záhy po uzavření smlouvy dostala do prodlení. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 tento soud uvedl, že údaje o životním minimu musí poskytovatel porovnat s od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Původní věřitel jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná. Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18. Převzala-li žalovaná finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Žalovaná čerpala částku 20 000 Kč, na dluh byla zaplacena celkem částka 8 610 Kč, výše bezdůvodného obohacení činí 11 390 Kč. Na platnost postoupení pohledávky nemá vliv jiná právní kvalifikace žalovaného nároku soudem. V řízení nebyl prokázán spor o možnost žalované uhradit dlužnou částku. Soud proto přiznal žalobkyni zákonné úroky z prodlení, a to od 13. 6. 2024 po uplynutí lhůty k plnění dle výzvy k plnění právního zástupce žalobkyně ze dne 28. 5. 2024. Nárok na zákonný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.
6. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství vyčíslenému ke dni vyhlášení rozsudku. V řízení tak měla převážně úspěch žalovaná, které žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
7. Soud lhůtu k plnění určil dle ustanovení § 160 o. s. ř. o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).