Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
21 C 35/2024-28
Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Kotradym ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 26 327,90 Kč
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 19 700 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 19 700 Kč za dobu od 26. 6. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 6 627,90 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 24 158 Kč za dobu od 6. 9. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1.247 Kč k rukám Jméno advokáta, advokáta, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 19 700 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 19 700 Kč za dobu od 26. 6. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně do 3 dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 6 627,90 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 24 158 Kč za dobu od 6. 9. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, se zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1.247 Kč k rukám , Jméno advokáta, , advokáta, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobce se domáhal proti žalovanému zaplacení částky vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 23. 7. 2023 mezi žalobcem a žalovaným. Tvrdí, že poskytl žalovanému na úvěru s postupným čerpáním celkem částku 19 700 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku spolu s dalšími částkami zaplatit do 5. 9. 2023. To však neučinil, když nezaplatil na úvěru ničeho. Proto žalobce požaduje, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit částku jistiny ve výši 19 700 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 2 750 Kč, poplatek za službu presto 1 650 Kč a poplatek za službu informační SMS servis 58 Kč, stejně jako smluvní pokutu 2 169,90 Kč, to vše spolu se zákonným úrok z prodlení z částky 24 158 Kč za dobu od 6. 9. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. Soud za souhlasu účastníků rozhodoval ve věci bez nařízení jednání podle § 115a o.s.ř.
4. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním soud zjistil, že dne 23. 7. 2023 tuto prostředky komunikace na dálku podepsali žalobce s žalovaným na částku až 25 000 Kč, kdy žalovaný vyčerpal celkem částku 19 700 Kč, kterou se zavázal po prodloužení termínu zaplatit dne 5. 9. 2023 spolu s dalšími částkami, které vzhledem k právnímu hodnocení smlouvy soud dále nerozvádí. Smlouva obsahuje i další ujednání. Soud je také s ohledem na níže uvedené právní hodnocení věci blíže ve skutkových zjištěních nerozvádí. Z tvrzení žalobce soud zjistil, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována z informací od žalovaného a dokumentů tímto doložených (šlo o výpisy z účtu za období od února 2022 do února 2023). Žalovaný dosahoval dle výpisů z účtu čistého příjmu kolem 19 000 Kč až 24 000 Kč měsíčně. V řízení nebyly žalobcem tvrzeny výdaje žalovaného mimo 5 000 Kč na bydlení, tyto nebyly nijak doloženy. Z výpisu z účtu vyplývá zůstatek na něm k únoru 2023 asi 2 000 Kč. Byly tvrzeny jiné půjčky 500 Kč měsíčně. V domácnosti žil s dalšími dvěma lidmi, z toho jeden nepracoval. Disponibilní příjem činil dle žalobce 17 100 Kč. Jiná tvrzení ani listiny stran posuzování úvěruschopnosti žalovaného nebyly doloženy. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána.
5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy
7. Podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
8. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 platí, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání použití vnitrostátní úpravy, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
9. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smluv, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39. Dle něj součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situace zájemce o úvěr. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zákon o spotřebitelském úvěru navíc uvádí, že věřitel je povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr s odbornou péčí, což nasvědčuje povinnosti dodržení zvýšené pozornosti při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. I z nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. II. ÚS 996/18 vyplývá, že společnosti podnikající v oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů disponují množstvím nástrojů k ověření rizikovosti klienta a mají dokonce jednoznačnou povinnost prověřovat spotřebitelovu schopnost úvěr splatit (srv. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). V českém prostředí toto příslušné společnosti často nedělaly a místo toho systém fungoval tak trochu v duchu pořekadla "hloupý, kdo dává, hloupější kdo nebere" (v řadě případů dokonce bylo přímo počítáno s tím, že dlužník úvěr nesplatí - věřitel se "hojil" na následných sankcích a úrocích). Z předlužení způsobeného existencí množství nezvladatelných úvěrů za takového stavu a v odrazu nerovného vztahu mezi věřiteli (podnikateli profesionály) a dlužníky (spotřebiteli) tudíž nelze bez dalšího vinit jen dlužníky, tím méně bez skutkového dokazování konkrétních okolností příčin nesplácení dluhů jejich jednání označit za nemravné. Také z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 vyplývá, že lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. adresa: právnická osoba. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.
11. V případě posuzované smlouvy žalobce neunesl břemeno tvrzení a důkazní o řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného, neboť nedoložil tvrzení a ani příslušné listiny prokazující výdaje žalovaného, přičemž toto má za následek, že v případě této smlouvy nebylo prokázáno splnění zákonné povinnosti vyplývající z § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření této smlouvy. Žalobce řádně nezkoumal poměry žalovaného, zejména jeho výdaje, které ani nijak nedoložil, když se spokojil pro posouzení úvěruschopnosti s tvrzenými výdaji žalovaného 5 000 Kč měsíčně v situaci, kdy tento žil ve společné domácnosti i s jednou nepracující osobou, aniž bylo zjišťováno, zda to není osoba, k níž ho váže vyživovací povinnost. Je potřeba si uvědomit, že příjem žalovaného byl mezi 19 000 Kč a 24 000 Kč čistého měsíčně a zůstatek na účtu měl ke konci února 2023 okolo 2 000 Kč. Jak by mohl splatiti do měsíce a půl po poskytnutí úvěru v celkové čerpané výši 19 700 Kč částku přes 24 000 Kč najednou, to nebylo vůbec žalobcem uvažováno. Takový postup ovšem nelze akceptovat.
12. Proto soud vyhodnotil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobcem a žalovaným za neplatnou, kdy k této skutečnosti je soud povinen přihlížet i bez návrhu (jak je rozvedeno výše v rozsudku Soudního dvora Evropské unie), neboť takovéto jednání žalobce (nedostatečné zjištění schopnosti žalovaného úvěr splácet) odporuje evropskému právu, které má přednost před vnitrostátními zákony a tyto je nutné vykládat v souladu s evropským právem, pokud jsou s ním v rozporu.
13. Nad rámec výše uvedeného lze poukázat i na právní názor Krajského soudu v adresa, který ve svém rozhodnutí ze 26. 1. 2021, č. j. 8 Co 320/2020-42 uvádí, že při ověřování úvěruschopnosti žalovaného tak žalobkyně vůbec nezjišťovala, zda a jaké má skutečné výdaje, příp. zda má jiné závazky. Okresní soud tak uzavřel, že úvěrová smlouva je proto ve smyslu § 86, 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 občanského zákoníku neplatná. Absentují rozhodné doklady, zda a v jaké výši žalovaný v domácnosti přispívá na nájem, energie, odpady, pojištění, telefon apod. Odvolací soud se tedy ztotožňuje s názorem okresního soudu, že žalobkyně řádně nezjišťovala schopnost žalovaného splácet úvěr a řádně neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, když za dané situace se nelze spoléhat pouze na prohlášení žalovaného o jeho výdajích, nýbrž je nutno zároveň vyžadovat jejich doložení příslušnými listinami.
14. S ohledem na skutečnost, že úvěr činil celkem 19.700 Kč a žalovaný na něj nezaplatil žalobci ničeho, je žalobce oprávněn, aby mu žalovaný zaplatil dlužnou jistinu ve výši 19.700 Kč.
15. Ve zbytku byla část žaloby týkající se nároku z této smlouvy zamítnuta jako nedůvodná. Je-li totiž neplatná smlouva o úvěru jako celek, jsou neplatná i její ujednání o smluvní pokutě, smluvních úrocích a nákladech řízení v souvislosti s prodlením žalovaného. Žaloba se tedy zamítá v části, v níž se žalobce domáhá, aby mu byl žalovaný povinen žalobci částku 6.627,90 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 24.158 Kč za dobu od 6. 9. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně. Všechny tyto nároky byly zamítnuty, neboť smlouva o úvěru, jak bylo uvedeno výše, byla vyhodnocena jako absolutně neplatná, protože odporuje zákonu.
16. Pokud jde o požadované příslušenství, představované zákonným úrokem z prodlení, nemohlo toto být žalobci přiznáno za celé jím požadované období, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/20221 ze dne 20. 4. 2022 platí, že splatnost zbývající části jistiny zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok žalobce na zákonné úroky z prodlení, neboť § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Žalobce má dle tohoto rozhodnutí nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Soud tak přiznal v tomto případě zákonný úrok z prodlení z částky 19 700 Kč, až ode dne po podání žaloby, tj. za dobu od 26. 6. 2024, do zaplacení ve výši 14,75 % ročně podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, které upravuje výši zákonného úroku z prodlení.
17. O nákladech řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 a § 142a o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Pokud jde o zhodnocení procesní míry úspěchu a neúspěchu žalobce ve věci, pak míra procesního úspěchu žalobce odpovídá hodnotě hodnota % (19 700 Kč z 26 327,90 Kč) a neúspěch 25,12 %. Žalobci tak přísluší z náhrady nákladů řízení 49,76 %. Náhrada nákladů řízení v tomto řízení přitom spočívá v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 054 Kč a dále v nákladech právního zastoupení, představovaných odměnou advokáta podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., kdy v tomto případě náleží za přípravu a převzetí zastoupení, předžalobní upomínku a písemné podání soudu (žalobu) 3 úkony právní služby po 300 Kč. Dále podle vyhlášky přísluší 3 režijní paušály po 100 Kč. Náklady právního zastoupení tak celkem činí 1 200 Kč. K této částce také přísluší 21 % DPH ve výši 252 Kč, neboť právní zástupce žalobce doložil, že je plátcem této daně. Celkem činí plná náhrada nákladů řízení částku 2 506 Kč. Protože žalobci přísluší na náhradě nákladů řízení jen 49,76 %, byl žalovaný zavázán zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení v této věci částku 1 247 Kč k rukám Jméno advokáta, advokáta, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.