Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
11 C 107/2025-68
Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Jakubem Žemlou ve věci
žalobkyně:
Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému:
Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 30 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 13 500 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 30 000 Kč od 5. 2. 2025 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky 1 000 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 310 Kč na účet České republiky – Okresního soudu ve adresa, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 13 500 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 30 000 Kč od 5. 2. 2025 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky 1 000 Kč, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízeníIV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 310 Kč na účet České republiky – Okresního soudu ve , adresa, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou ze dne 5. 2. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota, uzavřené mezi účastníky dne 19. 4. 2024. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč a žalovaný byl povinen splácet 4 500 Kč měsíčně vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce. Žalobkyně dále uvedla, řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 8. 2024, proto byl vyzván upomínkami ze dne 20. 8. 2024 a 5. 9. 2024 k úhradě dlužné splátky. Jelikož žalovaný splátky neuhradil, žalobkyně úvěr ke dni 21. 1. 2025 zesplatnila a žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. Dlužná částka sestává z nesplacené části jistiny ve výši 30 000 Kč a nákladů na upomínkování ve výši 1 000 Kč. Kromě dlužné částky žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení z částky 30 000 Kč od 5. 2. 2025 do zaplacení.
2. Usnesením ze dne 24. 2. 2025 č. j. 11 C 107/2025 -32, soud vyzval žalobkyni, aby svá tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného doplnila tím způsobem, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru tuto posoudila, a zda žalovaný úvěr splácel.
3. Podáním ze dne 13. 3. 2025 žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována lustrací v databázích SOLUS a REPI, insolvenčních rejstřících, databázi neplatných dokladů, výpisem z obchodního rejstříku zaměstnavatele žalovaného, výpisem z centrální evidence exekucí a výpisem bankovního účtu žalovaného a jeho výplatními páskami. Totožnost žalovaného byla ověřena osobními doklady. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný na úvěr uhradil celkem částku 13 500 Kč.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
5. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, neboť k takovému postupu byly splněny podmínky dle § 115a o. s. ř. o. s. ř. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný se k takto navrhovanému postupu nevyjádřil, čímž soud předpokládal, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ).
6. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota uzavřené dne 19. 4. 2024 mezi žalobkyní coby poskytovatelem a žalovaným coby spotřebitelem, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného č. č. účtu, úvěr byl sjednán na dobu 12 měsíců, úroková sazba byla sjednána na 15 % měsíčně. Výše každé jednotlivé splátky byla sjednána na částku 4 500 Kč a každá splátka byla splatná k 15. dni každého kalendářního měsíce.
7. Z přílohy č. 1 smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru soud zjistil, že průměrný příjem žalovaného za poslední 3 měsíce činil 28 144 Kč, náklady na bydlení činily 3 000 Kč, splátky na další úvěry 5 100 Kč a sázky na 2 700 Kč. Finanční zůstatek žalovaného byl spočítán na 12 844 Kč.
8. Z upomínek ze dne 20. 8. 2024 a 5. 9. 2024 soud zjistil, že těmito byl žalovaný vyzván k zaplacení splátky úvěru splatné dne 15. 8. 2024.
9. Z fotokopií občanského a řidičského průkazu žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy ověřovala jeho totožnost.
10. Z výplatní pásky za měsíc leden 2024 soud zjistil, že v tomto měsíci byla žalovanému vyplacena mzda ve výši 28 559 Kč a provedeny srážky ze mzdy ve výši 1 169 Kč.
11. Z výplatní pásky za měsíc únor 2024 soud zjistil, že v tomto měsíci byla žalovanému vyplacena mzda ve výši 28 694 Kč a provedeny srážky ze mzdy ve výši 1 034 Kč.
12. Z výplatní pásky za měsíc březen 2024 soud zjistil, že v tomto měsíci byla žalovanému vyplacena mzda ve výši 27 181 Kč a provedeny srážky ze mzdy ve výši 1 079 Kč.
13. Z výpisu účtu žalovaného č. č. účtu za měsíc březen 2024 soud zjistil, že v daném období bylo na účet žalovaného zasláno 181 296,70 Kč a z účtu bylo odesláno 182 632,33 Kč. Počáteční zůstatek činil 4 563,10 Kč a konečný zůstatek činil 3 227 Kč. Mezi částky připsané ve prospěch účtu žalovaného pak v tomto období patří i částka 62 000 Kč od společnosti právnická osoba. a částka 40 000 Kč od společnosti Profi Credit.
14. Z předžalobní výzvy ze dne 21. 1. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně zesplatnila úvěr a vyzvala žalovaného ve smyslu § 142a o. s. ř. o. s. ř. prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení dluhu ve výši 59 950,97 Kč.
15. Po skutkové stránce soud hodnotil věc tak, že mezi účastníky byla dne 19. 4. 2024 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně umožnila žalovanému čerpat spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že vyčerpané prostředky žalobkyni vrátí a současně jí zaplatí úrok ve výši 15 % měsíčně, a to v pravidelných splátkách sjednaných ve smlouvě. Předžalobní výzvou ze dne 21. 1. 2025 žalobkyně jednorázově zesplatnila poskytnutý úvěr a žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 59 950,97 Kč.
16. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ).
17. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
18. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
19. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
20. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
21. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
22. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
23. Obecně platí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální, přičemž zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což však nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. Jinými slovy věřitel se nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti, je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné bez dalšího dovodit, že bude schopen splácet smluvně stanovené splátky, pakliže nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje.
24. V nyní projednávané věci bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 19. 4. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, která se řídí režimem daným zákonem č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Z toho vyplývá i povinnost žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy podle § 86 odst. 1 ZSÚ posoudit úvěruschopnost žalovaného, tj. jeho schopnost řádně a včas splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Žalobkyně přitom, jak ostatně vyplývá i z poslední věty odkazovaného ustanovení, byla oprávněna poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení jeho úvěruschopnosti nevyplynou žádné důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Této povinnosti však žalobkyně nedostála. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného sice vycházela z lustrací ve veřejně dostupných databázích, výpisu účtu žalovaného a jeho výplatních pásek, skutečnosti z nich zjištěné však nemohou sloužit ve prospěch závěru, že žalovaný byl schopen poskytnutý úvěr splácet. Z předložených listin totiž nevyplývá závěr žalobkyně, že by finanční zůstatek žalovaného každý měsíc činil 12 844 Kč, čímž by byl schopen platit na pokrytí splátek úvěru 4 500 Kč měsíčně. Z výplatních pásek soud zjistil, že žalovaný měl v období ledna až března 2024 stabilní příjem pohybující se okolo částky 28 000 Kč, z výplatních pásek však soud rovněž zjistil, že žalovanému jsou každý měsíc prováděny srážky ze mzdy přesahující 1 000 Kč. Tato skutečnost sama o sobě jistě nepostačuje k zaujmutí stanoviska, že žalovaný by nebyl schopen úvěr splácet, nicméně z bankovního výpisu žalovaného z března 2024 soud zjistil, že v této době žalovaný hospodařil se svými finančními prostředky takovým způsobem, že jeho výdaje přesáhly jeho příjmy. Soud z tohoto výpisu rovněž zjistil, že příjmy a výdaje žalovaného násobně přesáhly jeho příjmy ze zaměstnání, a že v tomto období získal finanční prostředky ve výši 102 000 Kč od dalších společností zabývajících se poskytováním spotřebitelských úvěrů. Je tedy zřejmé, že pouhý měsíc před uzavřením smlouvy o úvěru s žalobkyní na sebe žalovaný převzal další závazky u nebankovních poskytovatelů finančních půjček, jenž bude povinen splácet. Lze proto jen stěží přijmout závěr, že v době uzavření smlouvy zde nebyly dány důvodné pochybnosti o tom, že žalovaný bude schopen poskytnutý úvěr splatit.
25. S odkazem na vše výše uvedené tak soud konstatuje, že předmětná úvěrová smlouva ze dne 16. 4. 2024 je dle ust. § 87 odst. 1 ZSÚ absolutně neplatná. Žalobkyně má proto vůči žalovanému právo pouze na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru a bez nároku na zákonné úroky z prodlení, tj. na částku 16 500 Kč. Sama žalobkyně totiž soudu ve svém podání ze dne 13. 3. 2025 sdělila, že žalovaný na předmětný úvěr uhradil částku 13 500 Kč. Pokud žalovaný svůj dluh žalobkyni zcela splatil nebo splatil ve větší části, než jakou uvedla žalobkyně, bylo na něm, aby takovou skutečnost v řízení nejen tvrdil, ale rovněž prokázal. Žalovaný však zůstal v řízení zcela pasivní.
26. Z uvedeného důvodu soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Ve zbývající části, tj. co do částky 13 500 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 30 000 Kč od 5. 2. 2025 do zaplacení, a dále co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, žalobu výrokem II. zamítl.
27. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , když oba účastníci byli (při započtení k žalované částce i uplatněný nárok na příslušenství ve výši ke dni vydání tohoto rozhodnutí a náklady spojené s uplatněním pohledávky) v projednávané věci úspěšní přibližně v jedné polovině. Proto soud rozhodl tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z jeho účastníků (výrok III.).
28. Jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, doměřil soud žalobkyni soudní poplatek dle Položky 2 odst. 2 a 3 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Soudní poplatek byl zaplacen ve výši 1 240 Kč, soud však platební rozkaz nevydal, a proto uložil žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 310 Kč (výrok IV.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, a to prostřednictvím Okresního soudu ve Svitavách ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.
Nedoplatek soudního poplatku je třeba zaplatit na účet Okresního osudu ve Svitavách č. 3703-424591/0710 pod variabilním symbolem: 1111010725.
V případě, že doplatek soudního poplatku či náklady řízení uložené k zaplacení na účet Okresního osudu ve Svitavách nebudou ve stanovené lhůtě zaplaceny, bude přistoupeno k vymáhání prostřednictvím příslušného celního úřadu.