Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
11 C 101/2025-68
Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Jakubem Žemlou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
pro zaplacení 26 317,39 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 414 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 14 514,50 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 216,01 Kč od 12. 9. 2024 do zaplacení, a dále co do částky 388,89 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 263 Kč na účet České republiky – Okresního soudu ve Svitavách, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 414 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 14 514,50 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 216,01 Kč od 12. 9. 2024 do zaplacení, a dále co do částky 388,89 Kč, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 263 Kč na účet České republiky – Okresního soudu ve Svitavách, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobou) ze dne 6. 2. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 317,39 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, uzavřené mezi účastníky dne 6. 4. 2024. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru jiného než na bydlení až do výše 38 300 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný byl povinen splácet úvěr v denních splátkách dle obsahu smlouvy a všeobecných obchodních podmínek žalobkyně. První splátka byla splatná dne 6. 5. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 27. 9. 2025. Žalovanému byla vyplacena částka ve výši 11 414 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla posuzována dle jeho sdělení o počtu osob ve společné domácnosti a svých příjmech a výdajích, výpisem z centrální evidence exekucí, výpisem z insolvenčního rejstříku, výpisem z registru neplatných dokladů, výpisem hledaných osob, výpisem z registru politicky aktivních osob, výpisem katastrálního rejstříku a lustrací v registrech NRKI, BRKI a AISP. Z výpisů z účtu a z výplatních pásek žalovaného byl zjištěn jeho čistý měsíční příjem 28 322 Kč, čímž byla zjištěna jeho schopnost úvěr splácet. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobkyně dne 11. 9. 2024 smlouvu vypověděla, o čemž žalovaného téhož dne e-mailem informovala. Žalovaný se tak následujícího dne dostal do prodlení s úhradou celého úvěru. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny 11 399,82 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 217,45 Kč, smluvního úroku 13 712,49 Kč, poplatku za službu „Klidné spaní“ 98,82 Kč, poplatku za službu „Presto“ 474 Kč, poplatku za službu „Informační SMS servis“ 25,92 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od 13. 6. 2024 do 11. 9. 2024 ve výši 388,89 Kč. Kromě dlužné částky žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení z částky 12 216,01 Kč od 12. 9. 2024 do zaplacení.
2. Soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal.
3. Usnesením ze dne 20. 2. 2025 č. j. 11 C 101/2025-27, soud vyzval žalobkyni, aby svá tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného doplnila tím způsobem, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru tuto posoudila.
4. Na usnesení žalobkyně reagovala podáním ze dne 6. 3. 2025, v němž zopakovala, z jakých registrů ověřovala úvěruschopnost žalovaného a jaký zjistila jeho měsíční příjem. Dále soudu předložila výpis z bankovního účtu žalovaného za období od 4. 4. 2023 do 5. 4. 2024.
5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
6. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, neboť k takovému postupu byly splněny podmínky dle § 115a o. s. ř. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný se k takto navrhovanému postupu nevyjádřil, čímž soud předpokládal, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).
7. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota uzavřené dne 6. 4. 2024 mezi žalobkyní coby věřitelem a žalovaným coby klientem, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 38 300 Kč k postupnému a opakovanému čerpání za základě jednotlivých žádostí žalovaného. Splatnost první splátky byla sjednána na 30. den po prvním čerpání úvěru, následně byla splatnost úvěru sjednána jako denní se splatností 29. den po dni výpočtu dané splátky. Úvěr byl sjednán do 28. 9. 2025, úroková sazba byla sjednána na 1,016 % denně, výše poplatku za jednotlivá čerpání byla sjednána ve výši 1,99 % z čerpané částky. Dále si účastníci ve smlouvě sjednali, že v případě prodlení se splátkami žalobkyni vzniká nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky.
8. Z listiny označené jako Výpis posouzení úvěruschopnosti u společnosti Jméno žalobkyně. soud zjistil, že se jedná o bilanci žalovaného vytvořenou žalobkyní při ověřování úvěruschopnosti, z níž vyplývá, že čistý měsíční příjem uvedený žalovaným činí 28 500 Kč, ověřený měsíční příjem činí 28 322 Kč, výdaje včetně výdajů na bydlení 15 000 Kč měsíčně, výdaje na splácení jiných půjček 6 500 Kč, vypočítané minimální výdaje 12 505 Kč a disponibilní příjem 11 800 Kč. Úvěruschopnost byla posouzena jako úspěšná.
9. Z listiny označené jako Identifikované příjmy soud zjistil, že žalobkyně zjistila a ověřila z bankovního výpisu žalovaného jeho čistý měsíční příjem 28 322 Kč.
10. Z listiny označené jako Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalovanému byla na bankovní účet dne 6. 4. 2024 odeslána částka 1 000 Kč, dne 10. 4. 2024 částka 7 000 Kč a dne 16. 5. 2024 částka 3 414 Kč.
11. Z listiny datované ke dni 11. 9. 2024 soud zjistil, že touto listinou žalobkyně informovala žalovaného o vypovězení smlouvy o úvěru a vyzvala jej k zaplacení dlužné částky 26 317,39 Kč.
12. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období od 4. 4. 2023 do 5. 4. 2024 soud zjistil, že k poslednímu dni daného období činil zůstatek na účtu částku 8 040,31 Kč. Žalovanému pravidelně v měsíčních intervalech byla na účet připisována částka okolo 28 000 Kč od společnosti právnická osoba. Mezi částky připsané ve prospěch účtu žalovaného pak v období března a dubna 2024 patří i částka 62 000 Kč od společnosti právnická osoba., částka 40 000 Kč od společnosti Profi Credit a částka 27 500 Kč od společnosti právnická osoba
13. Ze sdělení společnosti právnická osoba. ze dne 13. 3. 2025 soud zjistil, že na bankovní účet žalovaného byla dne 6. 4. 2024 připsána částka 1 000 Kč, dne 10. 4. 2024 připsána částka 7 000 Kč a dne 16. 5. 2024 připsána částka 3 414 Kč.
14. Z předžalobní výzvy ze dne 20. 1. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného ve smyslu § 142a o. s. ř. prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení dluhu ve výši 26 317,39 Kč.
15. Po skutkové stránce soud hodnotil věc tak, že mezi účastníky byla dne 6. 4. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalobkyně umožnila žalovanému čerpat spotřebitelský úvěr až do částky 38 300 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že vyčerpané prostředky žalobkyni vrátí a současně jí zaplatí úrok ve výši 1,016 % denně ze zapůjčené částky a další sjednané poplatky, a to v pravidelných denních splátkách sjednaných ve smlouvě, přičemž splatnost první splátky byla sjednána na 30. den po prvním čerpání úvěru. Ve dnech 6. 4. 2024, 10. 4. 2024 a 16. 5. 2024 si žalovaný od žalobkyně na základě uzavřené smlouvy půjčil celkovou částku 11 414 Kč. Dne 11. 9. 2024 žalobkyně smlouvu zesplatnila a žalovaného vyzvala k zaplacení celé dlužné částky, neboť žalovaný dluh neuhradil.
16. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ).
17. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
18. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
19. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
20. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
21. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
22. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
23. Obecně platí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální, přičemž zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což však nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. Jinými slovy věřitel se nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti, je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné bez dalšího dovodit, že bude schopen splácet smluvně stanovené splátky, pakliže nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje.
24. V nyní projednávané věci bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 6. 4. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota, která se řídí režimem daným zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z toho vyplývá i povinnost žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy podle § 86 odst. 1 ZSÚ posoudit úvěruschopnost žalovaného, tj. jeho schopnost řádně a včas splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Žalobkyně přitom, jak ostatně vyplývá z poslední věty odkazovaného ustanovení, byla oprávněna poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení jeho úvěruschopnosti nevyplynou žádné důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Této povinnosti však žalobkyně nedostála. Žalobkyně tvrdila, že k posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z výplatních pásek žalovaného, výpisu jeho bankovního účtu a lustrací osoby žalovaného v rozličných rejstřících. Výsledky zkoumání úvěruschopnosti pak žalobkyně shrnula v listině onačené jako Výpis posouzení úvěruschopnosti u společnosti Jméno žalobkyně., kterou rovněž předložila soudu. Následně žalobkyně soudu předložila ještě výpis z bankovního účtu žalovaného za jeden rok před uzavřením smlouvy. Z tohoto výpisu bylo prokázáno, že na tento účet byla pravidelně od společnosti právnická osoba. připisována částka přibližně 28 000 Kč, z čehož soud usuzuje, že se jedná o příjem žalovaného ze zaměstnání. Nicméně žalobkyně již nepředložila soudu žádné další podklady, na základě kterých by bylo možné skutečně osvědčit zjištění provedená žalobkyní, tedy že výdaje žalovaného činí 15 000 Kč měsíčně, výdaje na splácení jiných půjček 6 500 Kč měsíčně, vypočítané minimální výdaje 12 505 Kč a disponibilní příjem 11 800 Kč. Žádnou z tvrzených skutečností pro posouzení úvěruschopnosti, nad rámec výpisu z bankovního účtu, žalobkyně fakticky nedoložila, proto soud její postup považuje za nedostatečný, posuzovala-li úvěruschopnost žalovaného pouze na základě interní listiny bez dalších podkladů pro ověření sdělených informací. Výpis z bankovního účtu za jeden rok sice umožňuje vytvořit si reálnou představu o finančním hospodaření žalovaného, nicméně z něj soud zároveň zjistil, že žalovaný v posledním měsíci před uzavřením smlouvy o úvěru se žalobkyní získal finanční prostředky ve výši 129 500 Kč od dalších společností zabývajících se poskytováním spotřebitelských úvěrů. Je tedy zřejmé, že pouhý měsíc před uzavřením smlouvy o úvěru se žalobkyní na sebe žalovaný převzal další závazky u nebankovních poskytovatelů finančních půjček, jenž bude povinen splácet. Z předložených listin přitom není zřejmé, zda právě tyto výdaje na splátky již byly při zkoumání úvěruschopnosti zohledněny, nicméně i kdyby tomu tak bylo, nelze předpokládat, že žalovaný by byl schopen řádně splatit poskytnutý úvěr žalobkyni, když již dříve musel mít povinnost splácet své finanční závazky u třech jiných poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Lze proto jen stěží přijmout závěr, že v době uzavření smlouvy zde nebyly dány důvodné pochybnosti o tom, že žalovaný bude schopen poskytnutý úvěr splatit.
25. S odkazem na vše výše uvedené tak soud konstatuje, že předmětná úvěrová smlouva ze dne 6. 4. 2024 je dle § 87 odst. 1 ZSÚ absolutně neplatná. Žalobkyně má proto vůči žalovanému právo pouze na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru a bez nároku na zákonné úroky z prodlení, tj. na částku 11 414 Kč, jejichž zapůjčení bylo prokázáno. Pokud žalovaný svůj dluh žalobkyni částečně nebo zcela splatil, bylo na něm, aby takovou skutečnost v řízení nejen tvrdil, ale rovněž prokázal. Žalovaný však zůstal v řízení zcela pasivní.
26. Z uvedeného důvodu soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
27. Ve zbývající části, tj. co do částky 14 514,50 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 216,01 Kč od 12. 9. 2024 do zaplacení, a dále co do částky 388,89 Kč odpovídající smluvní pokutě, žalobu výrokem II. zamítl.
28. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaný byl v projednávané věci převážně úspěšný, nicméně podle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z jeho účastníků (výrok III.).
29. Jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, doměřil soud žalobkyni soudní poplatek dle Položky 2 odst. 2 a 3 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Soudní poplatek byl zaplacen ve výši 1 053 Kč, soud však platební rozkaz nevydal, a proto uložil žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 263 Kč (výrok IV.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, a to prostřednictvím Okresního soudu ve Svitavách ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.
Nedoplatek soudního poplatku je třeba zaplatit na účet Okresního osudu ve Svitavách č. 3703-424591/0710 pod variabilním symbolem: 1111010125.
V případě, že doplatek soudního poplatku či náklady řízení uložené k zaplacení na účet Okresního osudu ve Svitavách nebudou ve stanovené lhůtě zaplaceny, bude přistoupeno k vymáhání prostřednictvím příslušného celního úřadu.