Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 151/2024-19

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Winklerem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, narozené Datum narození žalované

bytem Adresa žalované

o zaplacení 17 259,48 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni částku 9 000 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení za období od 28. 1. 2022 do 27. 9. 2023 v částce 1 761,53 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky částku ve výši 43 241 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 099,68 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 21 994,40 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 34 036,80 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení s úrokem ve výši 29,00 % ročně z částky 34 036,80 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a částky ve výši 46 337 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 847,97 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 20 796,83 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 28 785,56 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení s úrokem ve výši 29,00 % ročně z částky 28 785,56 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni částku 9 000 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení za období od 28. 1. 2022 do 27. 9. 2023 v částce 1 761,53 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba o zaplacení částky částku ve výši 43 241 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 099,68 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 21 994,40 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 34 036,80 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení s úrokem ve výši 29,00 % ročně z částky 34 036,80 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a částky ve výši 46 337 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 847,97 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 20 796,83 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 28 785,56 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení s úrokem ve výši 29,00 % ročně z částky 28 785,56 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost uhradit žalobkyni celkovou částku 110 745 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smluv o úvěru č. hodnota a Anonymizováno uzavřených dne 3. 5. 2019 a 17. 7. 2019 mezi právním předchůdcem žalobkyně (společností právnická osoba, IČO IČO, dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovanou, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 2 x 45 000 Kč, které měla žalovaná vrátit v 24 měsíčních splátkách do 3. 5. 2021 a 17. 7. 2021. Žalovaná však nedostála svým smluvním povinnostem, když úvěry nesplácela řádně a včas. Předžalobní výzvou žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě zbývajících dlužných částek. Žalovaná již ke dni podání žaloby nezaplatil ničeho.

2. Ze smlouvy o úvěru ze dne 3. 5. 2019 a smluvních podmínek k této smlouvě je prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 3. 5. 2019 uzavřena smlouva č. hodnota, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši 45 000 Kč. Součástí smluvních ujednání byl závazek žalované zaplatit věřiteli v souvislosti s poskytnutím finančních prostředků poplatek v celkové výši 43 241 Kč sestávající z úroku ve výši 14 831 Kč, poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 16 534 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu komfortní splácení v částce 11 876 Kč. Úvěr měla žalovaná splácet v celkem 24 měsíčních splátkách po 3 806 Kč, když poslední splátka měla být uhrazena v částce 3 799 Kč. Dále bylo dohodnuto pojistné v částce 3 096 Kč. Celkově tak měla žalovaná věřiteli zaplatit částku 91 337 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila 107,55 %, úrok byl sjednán ve výši 29 % ročně. Součástí smluvních ujednání je i potvrzení žalované, že převzala v hotovosti v den podpisu smlouvy celou výši spotřebitelského úvěru. Žalovaná však svoji povinnost dluh věřiteli splácet neplnila dle obsahu smluvních ujednání řádně a včas, když do 30. 7. 2021 zaplatila pouze částku 28 170 Kč. Od 31. 7. 2021 byla v prodlení se zaplacením všech neuhrazených splátek a věřitel mohl požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Dále pak dle bodu 6. 1. Smluvních podmínek a následujících mohl věřitel v případě prodlení dlužníka požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a dále poplatky za zaslanou upomínku či za návštěvu oprávněného zástupce věřitele v částce 300 Kč, když v případě 24 měsíčních splátek může být účtováno až 16 upomínek či návštěv. Současně mohl být účtován poplatek za vymáhání dluhu v částce 1 000 Kč. Z tabulky umoření úvěru je patrno, že žalovaná nehradila předmětný úvěr pravidelně. Pokud splátku uhradila, tato nebyla ve výši, kterou byla povinna hradit podle smlouvy. Ze smlouvy o úvěru ze dne 17. 7. 2019 a smluvních podmínek k této smlouvě je prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 17. 7. 2019 uzavřena smlouva č. hodnota, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši 45 000 Kč. Součástí smluvních ujednání byl závazek žalované zaplatit věřiteli v souvislosti s poskytnutím finančních prostředků poplatek v celkové výši 43 241 Kč sestávající z úroku ve výši 14 831 Kč, poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 16 534 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu komfortní splácení v částce 11 876 Kč. Úvěr měla žalovaná splácet v celkem 24 měsíčních splátkách po 3 677 Kč, když poslední splátka měla být uhrazena v částce 3 670 Kč. Celkově tak měla žalovaná věřiteli zaplatit částku 88 241 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila 107,55 %, úrok byl sjednán ve výši 29 % ročně. Součástí smluvních ujednání je i potvrzení žalované, že převzala v hotovosti v den podpisu smlouvy celou výši spotřebitelského úvěru. Žalovaná však svoji povinnost dluh věřiteli splácet neplnila dle obsahu smluvních ujednání řádně a včas, když do 31. 3. 2022 zaplatila pouze částku 40 663 Kč. Od 1. 4. 2022 byla v prodlení se zaplacením všech neuhrazených splátek a věřitel mohl požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Dále pak dle bodu 6. 1. Smluvních podmínek a následujících mohl věřitel v případě prodlení dlužníka požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a dále poplatky za zaslanou upomínku či za návštěvu oprávněného zástupce věřitele v částce 300 Kč, když v případě 24 měsíčních splátek může být účtováno až 16 upomínek či návštěv. Současně mohl být účtován poplatek za vymáhání dluhu v částce 1 000 Kč. Z tabulky umoření úvěru je patrno, že žalovaná nehradila předmětný úvěr pravidelně. Pokud splátku uhradila, tato nebyla ve výši, kterou byla povinna hradit podle smlouvy.

3. Podle z. č. , , v účinném znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

4. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

5. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

6. Předně soud uvádí, že předmětné smlouvy byly uzavřeny za účinnosti , o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení stanoví povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. větou druhou, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ust. zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Ve skutkové rovině se proto soud na úvod zabýval otázkou, jak právní předchůdce žalobce postupoval při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.

8. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informacemi od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015, komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 č. j. -39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud ČR v níže uvedených rozhodnutích.

9. V dané věci právní předchůdce žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel pouze z informací zapsaných v kartě klienta. Z karty klienta ze dne 3. 5. 2019 má soud za prokázané, že žalovaná uvedla, že bydli v nájemním bytě, pracuje jako Anonymizováno s příjmem 8 978 Kč měsíčně a dalšími příjmy je částka 10 000 Kč. Je vdaná. Odhadované měsíční výdaje pak dosahovaly částky 4 000 Kč. A výdaje na další splátky dosahovaly částky 1 557 Kč. Z karty klienta ze dne 17. 7. 2019 má soud za prokázané, že žalovaná uvedla, že bydli v nájemním bytě, pracuje jako Anonymizováno s příjmem 9007 Kč měsíčně a dalšími příjmy je částka 10 000 Kč. Je vdaná. Odhadované měsíční výdaje pak dosahovaly částky 6 000 Kč. A výdaje na další splátky dosahovaly částky 3 806 Kč. Z tvrzení žalobkyně je zřejmé, že jeho právní předchůdce vycházel pouze z informací žalované, když tyto nikterak blíže nezjišťoval ani neověřoval. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informacemi od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015, komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 č. j. -39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud ČR v níže uvedených rozhodnutích. Za této situace, kdy právní předchůdce žalobce vyšel pouze z informací získaných z externích zdrojů a informace o poměrech dlužníka (žalovaného) od něho nežádal a následně si je neověřil, resp. nepožadoval jejich doložení, soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet nedostál povinnosti stanovené v § 9 zákona o spotřebitelském úvěru postupovat s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. a ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. nebo nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. ). Vzhledem ke shora uvedenému soud uzavírá, že právní předchůdce žalobce řádně neprovedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného, neboť toto posouzení proběhlo pouze formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti) je pak ta skutečnost, že předmětná Smlouva odporuje ust. § 580 odst. 1 o. z., a proto je neplatná.

10. Za situace, kdy původní právní předchůdce žalobkyně řádně nesplnil svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalovaného), v důsledku čehož soud shledal předmětnou Smlouvu absolutně neplatnou, vede tento postup právního předchůdce žalobce k omezenosti nároku žalobce vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Převzal-li totiž žalovaný plnění ze spotřebitelského úvěru na základě neplatné Smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (které je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o. z.).

11. V dané věci vyšlo najevo, že na základě smluv právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl částku ve výši 2x 45 000 Kč, na kterou žalovaná uhradila částka 68 833 Kč. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobkyně žalované poskytla úvěry v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, a proto soud shledal smlouvy neplatné, je žalovaná povinna vrátit jistinu spotřebitelských úvěrů (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Dlužné jistiny poskytnutých spotřebitelských úvěrů soud vyčíslil na částky ve výši 28 170 Kč a 40 663 Kč, které představují rozdíl mezi částkou, kterou právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl, a kterou na dané pohledávky žalovaná uhradila. V této části proto soud důvodně podané žalobě vyhověl, když žalobkyně má toliko nárok na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků, smluvních pokut a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. -262). S ohledem na shora uvedené soud ve zbývajících částech žalobu, jako nedůvodnou zamítl.

12. Lhůta k vrácení poskytnuté jistiny byla soudem stanovena s ohledem na skutečnost, že na základě § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Jedná se o ustanovení, které představuje speciální právní úpravu splatnosti nároku na vrácení úvěru, která má přednost před obecným ustanovením § 2993 o. z. o vypořádání nároků z neplatně uzavřené smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. ). V dané věci se žalovaná k podané žalobě nevyjádřila, a tudíž se soudu nemohla vyjádřit ke svým majetkovým poměrům, resp. ke svým možnostem úhrady dané pohledávky. Žalobkyně pak tyto skutečnosti netvrdila, ani z obsahu spisu nelze dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly aktuální možnosti a schopnosti žalované a jakkoli by odůvodňovaly stanovení určité formy splatnosti (srov. rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 25. 4. 2023, sp. zn. -94). Nelze však přehlédnout, že je to právě žalobkyně, kterou tíží břemeno tvrzení a důkazní k majetkové sféře žalované. Vycházeje z obecných principů dokazování, proto soud maje na paměti zvýšenou ochranu spotřebitele určil žalované lhůtu pro vrácení zbývající poskytnuté jistiny 1 rok od právní moci tohoto rozsudku. S ohledem na výši minimální mzdy v roce 2024, která dosahuje částky 18 900 Kč, a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran se soud domnívá, že tato lhůta je dostačující pro zajištění dlužné částky popřípadě pro opatření těchto finančních prostředků. Pro úplnost soud odkazuje na § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle , (dále jen „”), neboť žalovaná byla ve věci z převážné části úspěšná. Tato se však řízení nikterak neúčastnila, a tudíž jí žádné náklady nevznikly

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, prostřednictvím Okresního soudu ve Strakonicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.