Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 26/2025-90

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní JUDr. Kateřinou Kyselovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované

o zaplacení 26 498 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 399 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 11 399 Kč od 27. 7. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 10 986 Kč, úroku ve výši 27 % ročně z částky 22 385 Kč od 28. 7. 2024 do 26. 10. 2024, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 10 986 Kč od 27. 10. 2024 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 22 385 Kč od 28. 7. 2024 do zaplacení, částky 1 481 Kč, částky 300 Kč, částky 1 497 Kč a částky 835 Kč, zamítá

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 399 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 11 399 Kč od 27. 7. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 10 986 Kč, úroku ve výši 27 % ročně z částky 22 385 Kč od 28. 7. 2024 do 26. 10. 2024, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 10 986 Kč od 27. 10. 2024 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 22 385 Kč od 28. 7. 2024 do zaplacení, částky 1 481 Kč, částky 300 Kč, částky 1 497 Kč a částky 835 Kč, zamítáIII. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou u zdejšího soudu domáhala po žalované zaplacení částky 26 498 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 28. 2. 2023 uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě níž se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč s tím, že částku 27 500 Kč zaslala dne 2. 3. 2023 na účet žalované a částku 2 500 Kč zaslala žalobkyně zprostředkovateli úvěru jako jeho provizi. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu s příslušenstvím formou 40 pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 150 Kč, přičemž první splátka byla splatná dnem 20. 3. 2023. Žalovaná splátky úvěru nesplácela řádně a včas, a proto žalobkyně úvěr dne 27. 7. 2024 zesplatnila. Žalobkyně mj. požaduje uhradit částku 300 Kč jakožto účelně vynaložené náklady za tři upomínky odeslané žalované. Žalovaná dluží žalobkyni částku 23 866 Kč, z níž 3 449 Kč tvoří neuhrazené dlužné splátky úvěru a částku 20 417 Kč jistinu úvěru. adresa 449 Kč je tvořena dlužnými úroky ve výši 1 481 Kč a dluhem na jistině ve výši 1 968 Kč. Na jistinu tedy ke dni zesplatnění nebyla uhrazena částka 22 385 Kč. Žalobkyně po žalované dále požaduje smluvní úrok ve výši 27,28 % ročně do zesplatnění úvěru, dále 1 481 Kč na dlužných úrocích, částku 1 497 Kč na smluvní pokutě za opožděné splátky a částku 835 Kč na smluvní pokutě po zesplatnění úvěru.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila a po celou dobu řízení zůstala zcela nečinná.

3. Podle ust. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle ust. , když žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), a žalovaná nereagovala na výzvu soudu, měl soud za to ( ), že souhlasí a k projednání věci nenařizoval jednání.

4. Na základě listinných důkazů, které jsou obsahem spisu, vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 28. 2. 2023 (dále jen „smlouva“), v níž se zavázala poskytnou žalované úvěr ve výši 30 000 Kč s tím, že částka 2 500 Kč bude vyplacena zprostředkovateli úvěru (prokázáno smlouvou). Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované formulářem, v němž žalovaná uvedla, že její příjmy činí 36 000 Kč, příjmy domácnosti pak 74 000 Kč; výdaje činí 8 900 Kč za bydlení. Úvěr měla mít žalovaná ve výši 2 000 Kč. Žalovaná měla vyživovat další dvě děti (prokázáno posouzením úvěruschopnosti zákazníka ke smlouvě o spotřebitelském úvěru č. hodnota). Žalobkyně odeslala dne 2. 3. 2023 na účet č. č. účtu částku ve výši 27 500 Kč (prokázáno potvrzením o provedení transakce). Žalovaná uhradila od 20. 3. 2023 do 7. 4. 2024 žalobkyni 14 měsíčních splátek po 1 150 Kč a 1 Kč při uzavření smlouvy (prokázáno bonitou smlouvy 8142220). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky dne 27. 7. 2024 (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 27. 7. 2024 a podacím lístkem z téhož dne).

5. Po právní stránce soud věc posoudil podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), dle kterého poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle věty první a druhé poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

7. Podle , (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle ustálené judikatury vyšších soudů je třeba k neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy přihlédnout z úřední povinnosti podle o. z., nikoli jen na základě případné námitky spotřebitele (podle věta druhá ). Ve svém usnesení ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , Ústavní soud označil „koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv“ za „nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, tedy koncepci porušující závazky, které pro Českou republiku vyplývají z mezinárodních smluv ( , odst. 2 y a a y), která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle.“ Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.“ (k tomu viz též nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ).

9. Soud se proto zprvu zabýval tím, zdali lze na smlouvu o úvěru hledět jako na platně uzavřenou s ohledem na výše uvedená zákonná ustanovení, a dospěl k názoru, že žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru žalované řádně neposoudila její úvěruschopnost ve smyslu , pročež soud považuje úvěrovou smlouvu v souladu s zákona o spotřebitelském úvěru a níže citovanou judikaturou za absolutně neplatnou, což se týká i vedlejších ujednání, na jejichž základě se žalobkyně domáhala smluvených poplatků, úroku a smluvních pokut. Podle byla žalobkyně (poskytovatelka úvěru) povinna ověřit úvěruschopnost žalovaného způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Z žaloby ani ze skutkových zjištění nevyplývá, že by si žalobkyně obstarala dostatečné informace k ověření příjmů a výdajů žalované. Žalobkyně se zejména nezabývala výdajovou stránkou žalované, když se pouze spokojila s normalizovanými náklady na bydlení ve výši 8 900 Kč měsíčně. Žalobkyně se přitom spokojila s nereálným tvrzením žalované, že vyjma výdajů na bydlení nemá žádné další zbytné či nezbytné výdaje. Nadto žalobkyně nevyužila databáze dle , a z dostupných systémů (např. BRKI, NRKI či Solus) nezjišťovala, zdali žalovaná není vázána též vůči jinému subjektu poskytujícímu spotřebitelské úvěry. Z formuláře o posouzení úvěruschopnosti přitom jednoznačně vyplývá, že žalovaná měla v době uzavírání smlouvy ještě min. jeden další závazek, neboť ve formuláři v kolonce „Úvěry“ uvedla částku 2 000 Kč. Z výše uvedených důvodů proto soud na poskytnuté plnění pak soud hledí jako na bezdůvodné obohacení, které je obohacená osoba, tedy žalovaná, povinna dle o. z. vrátit žalobkyni.

10. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud uzavřel, že žaloba je co do vydání bezdůvodného obohacení vůči žalované zcela oprávněná. Co do zbytku žalobního návrhu, tedy zaplacení účelně vynaložených nákladů, dluhu na úrocích, úroku ve výši 27,28 % ročně a smluvních pokut, soud tuto žalobu zamítl. Žalovaná sice figurovala ve smlouvě o úvěru, nicméně tu soud shledal jako absolutně neplatnou z výše uvedených důvodů. Věc pak připadalo do úvahy posuzovat pouze dle ustanovení upravujících bezdůvodné obohacení, ke kterému v daném případě došlo, když žalobkyně zaslala bez právního důvodu, resp. z právního důvodu, který vyslovením absolutní neplatnosti smlouvy odpadl, částku 27 500 Kč na účet žalované, který uvedla ve smlouvě. Žalovaná však žalobkyni uhradila 1 Kč jakožto verifikační poplatek na uzavření smlouvy a dalších 14 splátek po 1 150 Kč, tj. dohromady uhradila žalobkyni částku 16 101 Kč. Rozdíl mezi plněním ze strany žalobkyně a plněním ze strany žalované tak činí toliko 11 399 Kč (27 500 Kč – 16 101 Kč).

11. Soud proto uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 11 399 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Příslušenství tvořené zákonným úrokem z prodlení nelze žalované ukládat k zaplacení ode dne splatnosti poskytnutého úvěru, neboť úvěrová smlouva byla shledána absolutně neplatnou a datum splatnosti úvěru je tak pro určení počátku prodlení žalované irelevantní. Rozhodné pro určení počátku prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení žalobkyni je výzva žalobkyně k navrácení bezdůvodného obohacení, směřující vůči žalované. Tato výzva byla učiněna předžalobní výzvou ze dne 27. 7. 2024, když ještě tentýž den byla žalované odeslána prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Žalovaná se tudíž do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení dostala nejdříve dne 27. 7. 2024, a proto jí soud uložil zaplacení zákonného úroku z prodlení až od tohoto data.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle , dle kterého by měla převážně úspěšná žalovaná právo na poměrnou náhradu nákladů řízení. Žalovaná však byla v řízení zcela nečinná, a proto jí žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

13. Lhůtu k plnění soud uložil podle věty před středníkem , když pro jiné rozhodnutí neshledal zákonné důvody.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 8.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, má oprávněná možnost domáhat se jejího splnění návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekuce.