Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 21/2025-54
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUD. Ivanou Koberovou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného
bytem Adresa žalovaného
pro zaplacení 36 612,43 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 055 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 055 Kč od 27. 6. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 27 557,43 Kč s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 33 412,43 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 8 689,22 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 1 731,06 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 27 557,43 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 055 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 055 Kč od 27. 6. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 27 557,43 Kč s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 33 412,43 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 8 689,22 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 1 731,06 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 27 557,43 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně podala žalobu, ve které se domáhala po žalovaném zaplacení částky 36 612,43 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 22. 1. 2021 úvěrovou smlouvu č. hodnota, v rámci které byl následně poskytnut revolvingový úvěr č. hodnota s výší úvěrového rámce 34 000 Kč. Žalovaný na základě smlouvy čerpal finanční prostředky celkem ve výši 38 733 Kč, přičemž celkem uhradil 29 678 Kč. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného vyžádáním výpisu z účtu žalovaného, kdy si ověřila tvrzení žalovaného. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech NRKI, CEE a ISIR. Žalovaný porušil svůj závazek hradit sjednané splátky řádně a včas a žalobkyně v souladu se smlouvou požádala o zaplacení celého úvěru. Předmětem žaloby je nesplacená jistina ve výši 33 412,43 Kč, náklady na vymáhání ve výši 1 200 Kč, smluvní pokuta ve výši 2 000 Kč, úroky ve výši 8 689,22 Kč od 13. 6. 2024 do 21. 10. 2024, úroky z prodlení ve výši 1 731,06 Kč za dobu od 27. 6. 2024 do 21. 10. 2024 a dále úroky a úroky z prodlení do zaplacení.
2. Soud věc projednal bez přítomnosti zástupce žalobkyně a žalovaného. Zástupce žalobkyně se z jednání omluvil. Žalovaný se bez omluvy nedostavil.
3. Dle formuláře nazvaného smlouva o hotovostním úvěru a smlouva o revolvingovém úvěru č. hodnota ze dne 22. 1. 2021 podepsaného žalobkyní a obchodních podmínek se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 240 000 Kč, který byl účelově vázán na splacení 8 úvěrů dle přílohy s tím, že zbývající částka ve výši 15 229 Kč nebyla účelově vázána a dále bezúčelový revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 30 000 Kč, s výší úrokové sazby 24,88 % ročně a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit ve splátkách, kdy výše minimální měsíční splátky činila 2,56 % z úvěrového rámce, tj. 768 Kč. Celkem se žalovaný zavázal vrátit částku 34 044 Kč. U žalovaného je uveden místo podpisu číselný kód. V obchodních podmínkách žalobkyně je upravena možnost dalšího čerpání úvěru se stanovenými limity. Dle potvrzení o provedení ověření bonity klienta-oddělení řízení rizik ze dne 18. 2. 2025 bylo při poskytnutí úvěru vycházeno z příjmu žalovaného ve výši 29 000 Kč, ostatních příjmů členů domácnosti ve výši 15 000 Kč, měsíčních výdajů na domácnost ve výši 6 000 Kč. Žalobkyně pak prověřovala dlužnické registry bez negativních zjištění k žalovanému. Dle úvěrové zprávy měl žalovaný pět existujících úvěrů v celkové nesplacené výši 1 187 450 Kč s výší splátek 12 401 Kč měsíčně. Dle výpisu z běžného účtu žalovaného za prosinec 2020 měl žalovaný záporný počáteční zůstatek i záporný konečný zůstatek, když na účet přišla částka 50 705 Kč a odešla částka 50 562 Kč a disponibilní zůstatek včetně kontokorentu činil 70,20 Kč. Od zaměstnavatele žalovaného uvedeného ve smlouvě o úvěru přišla na účet celkem částka 27 713 Kč. Dle výpisu čerpání, splátek a úhrad činila výše úvěru 34 000 Kč, žalovaný celkem čerpal částku 38 733 Kč, a to převodem na účet a výběrem z bankomatu, když uhradil celkem hodnota Kč. Dopisem ze dne 12. 6. 2024 byl žalovaný vyzván k zaplacení celé dlužné částky do 14 dnů od sepsání výzvy. Dle podacího listu byla výzva podána k poštovní přepravě dne 13. 6. 2024. Dle informace o sledování zásilky byla zásilka dodána žalovanému. Dopisem ze dne 1. 2. 2024 byl žalovaný vyzván zástupcem žalobkyně k vrácení žalované částky s upozorněním na možnost soudního vymáhání. Dle podacího listu byla výzva podána k poštovní přepravě.
4. V posuzovaném případě byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. I když nebyl prokázán podpis smlouvy ze strany žalovaného, soud vycházel ze skutečnosti, že žalovaný musel předložit žalobkyni výpis ze svého běžného účtu, čerpal finanční prostředky dle smlouvy a žalobkyni částečně plnil. Žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřovala úvěruschopnost žalovaného, zjišťovala i výši jeho faktických příjmů a výdajů. Úvěr poskytla žalovanému, jehož faktické měsíční výdaje byly vyšší než faktické měsíční příjmy ze zaměstnání. Žalovaný hospodařil za pomoci úvěrů, byl značně zadlužen (1 187 450 Kč). Existovaly zde důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Z úvěrových smluv vyplývají další platební povinnosti jako úroky, poplatky apod. Žalobkyně tak neprověřovala úvěruschopnost řádně. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 tento soud uvedl, že údaje o životním minimu musí poskytovatel porovnat s od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku.) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný ve smlouvě uvedenou finanční hotovost čerpal. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla poskytnuta částka 38 733 Kč a na svůj závazek uhradil 29 678 Kč, soud určil výši bezdůvodného obohacení ve výši 9 055 Kč. Soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení, který má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku z částky přiznaného plnění od uplynutí lhůty 14 dnů dle výzvy k plnění ze dne 12. 6. 2024. Ve zbývající výši žalobu zamítl.
5. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství. Ve věci měl převážně úspěch žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
6. Lhůtu k plnění soud určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).