Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 C 281/2024-158

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně Jméno žalobkyně., se sídlem v Adresa žalobkyně, IČO: IČO žalobkyně, zastoupené Jméno Zástupce, advokátem se sídlem v Anonymizováno, proti žalovanému Jméno žalovaného, narozenému Datum narození žalovaného, bytem v Adresa žalovaného, o zaplacení 152 917,26 Kč s příslušenstvím, takto:

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 71 071 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč, splatných vždy ke každému 25. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se, co do zaplacení 81 846,26 Kč, úroku ve výši 25 534,31 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 143 019,15 Kč od 12. 9. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 6 150,15 Kč a úroku z prodlení z částky 152 917,26 Kč od 12. 9. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 71 071 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč, splatných vždy ke každému 25. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.II. Žaloba se, co do zaplacení 81 846,26 Kč, úroku ve výši 25 534,31 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 143 019,15 Kč od 12. 9. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 6 150,15 Kč a úroku z prodlení z částky 152 917,26 Kč od 12. 9. 2024 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 16. 9. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úroky a úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Žalobkyně uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 19. 10. 2019 pomocí prostředků komunikace na dálku (registrací na internetových stránkách žalobkyně – v tzv. správci financí, kde se žalovaný zaregistroval a samotnou smlouvu pak podepsal zadáním SMS kódu, který byl zaslán na telefonní číslo tel. číslo žalovaným) smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota na základě, které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše limitu 120 000 Kč. Žalovaný byl oprávněn úvěr čerpat prostřednictvím kreditní karty, kdy se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok, to vše v měsíčních splátkách ve výši 4 % z poskytnutého úvěrového rámce. Žalovaný úvěr čerpal jednak v rámci účelového úvěru nákupem zboží na splátky u prodejce právnická osoba (částka ve výši 6 079 Kč) a dále v rámci bezúčelového úvěru převodem hotovosti na účet žalovaného. Za dobu trvání úvěrového vztahu žalovaný vyčerpal celkem 230 939 Kč a zaplatil jen 187 188 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, prohlásila žalobkyně ke dni 20. 5. 2024 celý zůstatek úvěru splatným. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 113 019,16 Kč, poplatků za pojištění ve výši 6 443,1 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně s žalovaným dále uzavřela dne 5. 9. 2023 taktéž pomocí prostředků komunikace na dálku (registrací na internetových stránkách žalobkyně – v tzv. správci financí) smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota na základě, které se zavázala poskytnout mu úvěr až do výše limitu 30 000 Kč, a to i opakovaně. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok, to vše v měsíčních splátkách ve výši 3,18 % z poskytnutého úvěrového rámce. Žalovaný úvěr čerpal převodem hotovosti na jeho účet. Za dobu trvání úvěrového vztahu žalovaný vyčerpal celkem 31 150 Kč a zaplatil jen 3 820 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, prohlásila žalobkyně ke dni 20. 5. 2024 celý zůstatek úvěru splatným. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 29 999 Kč, poplatků za pojištění ve výši 255 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta, ze které vyplývá, jakým způsobem zkoumala žalobkyně schopnost žalovaného úvěr splácet a také jaké informace o tomto získala. Toto bylo doplněno konkrétními výpočty hodnoty MLS žalovaného. Pro výpočty MLS klienta se započítává částka životního minima a eventuelně jím vyživované děti, spolu se splátkovou zátěží klienta vč. splátky schváleného úvěru. Žalobkyně taktéž při zkoumání úvěruschopnosti využívá statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Dle MLS žalovaného k úvěrové smlouvě č. hodnota měl tento příjem uvedený v žádosti 17 000 Kč, při zohlednění životního minima dospělých členů domácnosti ve výši 3 410 Kč, žádné splátky jiným společnostem ani u žalobkyně, při výši splátek schváleného úvěru 800 Kč, zbývající MLS žalovaného činila částka 12 790 Kč. Ohledně MLS domácnosti je navíc uveden údaj příjem ostatních členů domácnosti ve výši 20 000 Kč, buffer domácnosti 620 Kč, měsíční výdej domácnosti 5 000 Kč, zbývající MLS domácnosti pak činila částka ve výši 30 580 Kč. Dle MLS žalovaného k úvěrové smlouvě č. hodnota měl tento příjem uvedený v žádosti 50 000 Kč, při zohlednění životního minima žadatele ve výši 4 470 Kč, splátky jiným společnostem ve výši 8 974, u žalobkyně ve výši 8 195 Kč, při výši splátek schváleného úvěru 477 Kč, zbývající MLS žalovaného činila částka 27 884 Kč. Ohledně MLS domácnosti je navíc uveden údaj příjem ostatních členů domácnosti ve výši 30 000 Kč, splátky jiným společnostem 17 169 Kč, měsíční výdaje na bydlení 12 000 Kč, životní minima všech členů domácnosti 8 510 Kč, zbývající MLS domácnosti pak činila částka ve výši 41 844 Kč. Žalobkyně dále provedla lustraci žalovaného ve veřejně dostupných registrech (SOLUS, NKRI, CEE, ISIR) s negativním výsledkem. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je zaměstnán u společnosti právnická osoba, s příjmem 46 835 Kč (srpen 2023). Žalobkyně poukazuje na to, že žalovaný hradil na smlouvu č. hodnota než došlo k jejímu zesplatnění, a to po dobu delší než dva a půl roku.

2. Žalovaný k věci uvedl, že se žalobkyní skutečně předmětné smlouvy uzavřel, a to registrací v aplikaci správce financí a částky uvedené v žalobě ohledně čerpání a splácení odpovídají skutečnosti. Při uzavírání obou smluv žalobkyni předkládal pracovní smlouvu, výpisy z účtu za tři měsíce dozadu a druhý doklad totožnosti. V žádosti vyplňoval údaje o sobě, a to i o příjmech a výdajích, nicméně výdaje nikterak dokládat nemusel. V té době bydlel v nájmu a nemusel předkládat ani nájemní smlouvu.

3. Z výpisu z běžného účtu č. č. účtu za období od 1. 7. 2019 do 31. 7. 2019 bylo zjištěno, že se jedná o účet žalovaného (totéž pak vyplývá ze sdělení banky) a počáteční zůstatek činil 446,86 Kč a konečný zůstatek činil 17,36 Kč, za období od 1. 8. 2019 do 30. 9. 2019 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek činil 17,36 Kč a konečný zůstatek byl nulový, pohledávky po splatnosti 41,54 Kč.

4. Ze scanu občanského průkazu bylo zjištěno, že se jedná o občanský průkaz žalovaného.

5. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení soud zjistil, že jde o interní u žalobkyně k úvěru č. hodnota; žalobkyně měla provést lustraci žalovaného v systémech CEE, JAP PŮJČKA, MVCR, NRKI, SOLUS a ISIR s žádným negativním poznatkem. Při výpočtu nejvyšší možné měsíční splátky klienta žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného 17 000 Kč (zaměstnanec), příjmu ostatních členů domácnosti 20 000 Kč, výdajů domácnosti 5 000 Kč. Žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů a nemá žádné dítě. Žalovaný žádal o spotřebitelský úvěr ve výši 120 000 Kč.

6. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný měl jednu žádost na splátkový kontrakt, tři splátkové kontrakty odmítnuty, jeden splátkový kontrakt odvolán, čtyři splátkové kontrakty a pět ukončených splátkových kontraktů, jeden již existující nesplátkový kontrakt a pět již existujících kontraktů z kreditních karet.

7. Z y nazvané smlouva o úvěru s opakovaným čerpáním č. hodnota soud zjistil, že tato je datována 19. 10. 2019, přičemž místo podpisu žalovaného je zde číselný kód. Jelikož žalovaný potvrdil, že tuto smlouvu se žalobkyní uzavřel, dále soud z této y vycházel. Žalobkyně se zde zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr až do výše limitu 20 000 Kč, a to i opakovaně. přičemž žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úrok ve výši 26,28 % ročně, to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % dlužné částky, splatných ke každému 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Žalovaný měl úvěr čerpat v rámci nákupu zboží na splátky u prodejce právnická osoba (Anonymizováno) a dále v rámciAnonymizovánobezúčelového úvěru převodem hotovosti na účet žalovaného. Smlouva obsahuje údaje o žalovaném, zejména že je svobodný, má střední vzdělání, bydlí u rodičů, je zaměstnán u společnosti Anonymizováno., s měsíčním příjmem 17 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 20 000 Kč. Z přiložených úvěrových podmínek soud zjistil, že mimo jiné zakotvují oprávnění žalobkyně, v případě že se žalovaný dostane do prodlení se splácením dvou a více splátek, případně do prodlení delšího tří měsíců, zesplatnit celý úvěr.

8. Z y nazvané výpis čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že tato se vztahuje k úvěrové smlouvě č. hodnota s výší úvěru 120 000 Kč. K prvnímu čerpání došlo dne 20. 4. 2021 nákupem zboží na splátky (částka 6 079 Kč) a převodem hotovosti na účet č. č. účtu. Podle této y žalovaný vyčerpal celkem 230 939 Kč a zaplatil žalobkyni 187 188 Kč. Jelikož žalovaný potvrdil, že tyto údaje odpovídají skutečnosti, soud z této y dále vycházel. Z této y rovněž vyplývá, jakým způsobem žalobkyně zaúčtovávala jednotlivé úhrady a že dne 20. 5. 2024 došlo k zesplatnění úvěru. Z dalších přiložených listin soud v tomto smyslu žádná skutková zjištění nečinil, neboť to bylo vzhledem ke stanovisku žalovaného nadbytečné.

9. Z dopisu ze dne 20. 5. 2024 soud zjistil, že jím žalobkyně oznámila žalovanému, že jelikož se dostal do prodlení, vyzývá ho ke splacení celého úvěru ve výši 133 162,89 Kč. Z přiloženého podacího archu se podává, že tento dopis byl žalovanému odeslán 21. 5. 2024.

10. Z dopisu ze dne 6. 6. 2024 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení celkem 170 029,46 Kč do 13. 6. 2024, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího archu se podává, že tento dopis byl žalované odeslán 7. 6. 2024.

11. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení soud zjistil, že jde o interní u žalobkyně k úvěru č. hodnota; žalobkyně měla provést lustraci žalovaného v systémech CEE, JAP PŮJČKA, MVCR, NRKI, SOLUS a ISIR s žádným negativním poznatkem. Při výpočtu nejvyšší možné měsíční splátky klienta žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného 5 000 Kč (zaměstnanec), příjmu ostatních členů domácnosti 30 000 Kč, výdajů domácnosti 24 000 Kč. Žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí podnájmu a nemá žádné dítě. Žalovaný žádal o spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč.

12. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný měl pět splátkových kontraktů existujících a tři ukončené splátkové kontrakty, čtyři již existují kontrakty z kreditních karet.

13. Z y nazvané smlouva o revolvingovém úvěru č. hodnota soud zjistil, že tato je datována 5. 9. 2023, přičemž místo podpisu žalovaného je zde číselný kód. Jelikož žalovaný potvrdil, že tuto smlouvu se žalobkyní uzavřel, dále soud z této y vycházel. Žalobkyně se zde zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr až do výše limitu 15 000 Kč, přičemž žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úrok ve výši 25,90 % ročně, to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,182 % ze sjednaného úvěrového rámce, tj. 477 Kč splatných ke každému 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Smlouva dále obsahuje údaje o žalovaném, zejména že je svobodný, má střední vzdělání bez maturity, bydlí v podnájmu, je zaměstnán u společnosti právnická osoba, s měsíčním příjmem 50 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 30 000 Kč, výdaje na bydlení 12 000 Kč, ostatní výdaje 7 000 Kč, splátky všech úvěrů 5 000 Kč. Z přiložených úvěrových podmínek soud zjistil, že mimo jiné zakotvují oprávnění žalobkyně, v případě že se žalovaný dostane do prodlení se splácením dvou a více splátek, případně do prodlení delšího tří měsíců, zesplatnit celý úvěr.

14. Z y nazvané výpis čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že tato se vztahuje k úvěrové smlouvě č. hodnota s výši úvěru 30 000 Kč. K prvnímu čerpání došlo dne 6. 9. 2019 bankovním převodem žalovanému. Podle této y žalovaný vyčerpal celkem 31 150 Kč a zaplatil žalobkyni pouze 3 820 Kč. Jelikož žalovaný potvrdil, že tyto údaje odpovídají skutečnosti, soud z této y dále vycházel. Z této y rovněž vyplývá, jakým způsobem žalobkyně zaúčtovávala jednotlivé úhrady a dále to, že již se pátou splátkou se žalovaný dostal do prodlení a že dne 20. 5. 2024 došlo k zesplatnění úvěru. Z dalších přiložených listin soud v tomto smyslu žádná skutková zjištění nečinil, neboť to bylo vzhledem ke stanovisku žalovaného nadbytečné.

15. Z dopisu ze dne 20. 5. 2024 soud zjistil, že jím žalobkyně oznámila žalovanému, že jelikož se dostal do prodlení, vyzývá ho ke splacení celého úvěru ve výši 34 965,37 Kč, a to do 14 dnů od sepsání výzvy. Z přiloženého podacího archu se podává, že tento dopis byl žalované odeslán 21. 5. 2024.

16. Ze sdělení banky bylo zjištěno, že majitelem a disponentem bankovního účtu č. č. účtu byl žalovaný od 15. 9. 2017.

17. Z listin nazvaných pojištění schopnosti splácet úvěr, rámcová pojistná smlouva, informace o pojištění asistenčních služeb, pojistné podmínky pojištění asistenčních služeb ke kreditní kartě, znaleckého posudku č. č. účtu, soud žádná skutková zjištění nečinil, neboť z nich pro projednávaný případ nevyplývaly žádné podstatné skutečnosti. Stejně tak soud nečinil žádná skutková zjištění z y nazvané metodika posouzení úvěruschopnosti, neboť se jedná jen o žalobní tvrzení. Dále pak soud nečinil žádná skutková zjištění ze sdělení telefonních operátorů, neboť žalovaný potvrdil, že smlouvy se žalobkyní uzavřel.

18. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Dne 19. 10. 2019 účastníci prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr až do výše limitu 20 000 Kč, a to i opakovaně, přičemž žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úrok ve výši 26,28 % ročně, to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % dlužné částky, splatných ke každému 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Žalovaný takto vyčerpal 230 939 Kč, avšak zaplatil jen 187 188 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, prohlásila žalobkyně celý zůstatek úvěru splatným ke dni 20. 5. 2024 a dále žalovaného k zaplacení vyzval zástupce žalobkyně dopisem odeslaným 7. 6. 2024. Žalobkyně s žalovaným dále dne 5. 9. 2023 taktéž prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr až do výše limitu 15 000 Kč, přičemž žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úrok ve výši 25,90 % ročně, to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,182 % ze sjednaného úvěrového rámce, tj. 477 Kč splatných ke každému 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Žalovaný takto vyčerpal 31 150 Kč, avšak zaplatil jen 3 820 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, prohlásila žalobkyně celý zůstatek úvěru splatným ke dni 20. 5. 2024 a dále žalovaného k zaplacení vyzval zástupce žalobkyně dopisem odeslaným 21. 5. 2024. Před uzavřením smlouvy žalovaný žalobkyni poskytl pracovní smlouvu, výpisy z účtu za tři měsíce dozadu a druhý doklad totožnosti. V prvé žádosti (smlouva o úvěru č. hodnota) žalovaný uvedl, že je svobodný, má střední vzdělání, bydlí u rodičů, je zaměstnán u společnosti Anonymizováno s.r.o., s měsíčním příjmem 17 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 20 000 Kč, výdajů domácnosti 5 000 Kč. V druhé žádosti (smlouva o úvěru č. hodnota) žalovaný uvedl, že je svobodný, má střední vzdělání bez maturity, bydlí v podnájmu, je zaměstnán u společnosti právnická osoba, s měsíčním příjmem 50 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 30 000 Kč, výdaje na bydlení 12 000 Kč, ostatní výdaje 7 000 Kč, splátky všech úvěrů 5 000 Kč. Žalobkyni nicméně předložil výpisy z účtu, ze kterých vyplývá, že měl téměř nulový a nulový zůstatek.

19. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení , o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli ( zákona o spotřebitelském úvěru).

20. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 věty první a třetí zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle , , v účinném znění (dále již jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

24. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů, které jí žalovaný sdělil a které vyhodnocovali odborní pracovníci žalobkyně v rámci zjišťování kreditního skóre. Výstupem byla hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být hrazena, aniž by došlo k předlužení. Žalobkyně však již neuvedla, k jakým konkrétním závěrům dospěla, přičemž soud je toho názoru, že pokud žalobkyně při zjišťování kreditního skóre nevycházela z reálných výdajů, nemohla dospět k žádným relevantním závěrům. V případě smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 19. 10. 2019 měl být žalovaný zaměstnán u společnosti Anonymizováno., s měsíčním příjmem 17 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 20 000 Kč, výdaje domácnosti 5 000 Kč. Žalobkyně sice doložila výpisy z bankovního účtu žalovaného (období od 1. 7. 2019 do 30. 9. 2019), když z těchto však avizovaný příjem žalovaného v podobě mzdy nevyplývá. Z předložených výpisů naopak vyplynulo, že žalovaného konečný zůstatek byl v daném období nulový či zanedbatelně v plusu, avšak měl pohledávky po splatnosti. Pokud jde o výdajovou stránku žalovaného tak žalovaný uváděl výdaje domácnosti 5 000 Kč, kdy nebyly uvedeny ani výdaje samotného žalovaného. Tyto pak nebyly žalobkyní ani tvrzeny nadto podloženy. V tomto případě tak má soud za to, že žalobkyně řádně nezkoumala jak příjmovou, tak především výdajovou stránku žalovaného. V případě úvěrové smlouvy 7309042913 ze dne 5. 9. 2023 žalovaný uvedl, že je svobodný, má střední vzdělání bez maturity, bydlí v podnájmu, je zaměstnán u společnosti právnická osoba, s měsíčním příjmem 50 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 30 000 Kč, výdaje na bydlení 12 000 Kč, ostatní výdaje 7 000 Kč, splátky všech úvěrů 5 000 Kč. V tomto případě, žalobkyně ověřovala výši příjmu žalovaného, kdy si od žalovaného vyžádala výpis z účtu, kde byla uvedena mzda ve výši 46 835 Kč (srpen 2023). Prostřednictvím výpisu z účtu, který ovšem žalobkyně nedoložila, měla žalobkyně hodnotit i výdaje žalovaného, kdy uváděla, že žalovaný vynakládal výdaje na stravu, dopravu, ošacení, drogerii a potřeby pro domácnost. V jaké výši však tyto žalovaný hradil žalobkyně neuváděla. Není tak zřejmé, zda žalobkyně ověřovala výdaje uvedené žalovaným, kdy sám žalovaný uvedl, že v době žádosti o úvěr byl v nájmu a žalobkyně po něm nepožadovala ani předložení nájemní smlouvy. V případě této úvěrové smlouvy pak žalobkyně řádně nezkoumala výdajovou stránku žalovaného. Žalobkyně pak při hodnocení výdajové stránky vycházela z automatizovaných modelů. Soud má za to, že využití statistických dat a modelů je při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele vhodné, avšak jako metoda sekundární a podpůrná. Primárně je třeba vycházet z informací poskytnutých spotřebitelem a tyto řádně ověřit. Statistické údaje je tak možné využít jako druhotný zdroj informací, kdy informace poskytnuté spotřebitelem není možné získat (ověřit). Žalobkyně však v tomto případě (u výdajů žalovaného) primárně využila statistické údaje bez toho, aniž by se snažila získat informace od žalovaného a tyto řádně ověřit. Nadto žalobkyně u obou žádostí zohledňovala i příjmy ostatních členů domácnosti, kdy je třeba poukázat na skutečnost že žalovaný žádal o úvěry sám tedy bez jakéhokoliv spoludlužníka, kdy v takovém případě pak není možné příjem ostatních členů domácnosti zohledňovat. K druhé z uzavřených smluv je také třeba dodat, že žalovaný již měl od žalobkyně revolvingový úvěr s limitem 120 000 Kč, avšak ten mu evidentně nestačil, když žádal o limit dalších 30 000 Kč. Soud je toho názoru, že v tomto případě měla žalobkyně finanční situaci žalovaného zkoumat o to pečlivěji. To však žalobkyně neučinila a druhou smlouvu se žalovaným bez ohledu na možné následky ochotně uzavřela. Vzhledem k uvedenému soudu nezbylo než uzavřít, že žalobkyně úvěruschopnost žalované neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o úvěru nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.

25. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla (žalovaný načerpal) v případě smlouvy č. hodnota ze dne 19. 10. 2019 peněžní prostředky ve výši 230 939 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Žalovaný již takto vydal 187 188 Kč a k vydání tudíž zbývá jen 43 751 Kč. V případě smlouvy č. smlouvy Anonymizováno ze dne 5. 9. 2023 poskytla žalobkyně žalovanému (žalovaný načerpal) peněžní prostředky ve výši 31 150 Kč. Toto plnění soud shledal také plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Žalovaný již takto vydal 3 820 Kč a k vydání tudíž zbývá jen 27 330 Kč.

26. neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, nicméně podle shora citovaného zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel (žalovaný) povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. S ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. Poskytovatel úvěru tak má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. ).

27. V současné době je v možnostech žalovaného (dle jeho tvrzení) splácet 1 000 Kč měsíčně, kdy tento si zařizuje možnost oddlužení.

28. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 71 071 Kč, a to ve lhůtě podle možností žalovaného, tedy ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně. S ohledem na značnou dobu pak soud uložil žalovanému tuto povinnost pod sankcí ztráty splátek, pokud se žalovaný dostane do prodlení byť jen s jednou splátkou.

29. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 81 846,26 Kč, úroku ve výši 25 534,31 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 143 019,15 Kč od 12. 9. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 6 150,15 Kč a úroku z prodlení z částky 152 917,26 Kč od 12. 9. 2024 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smluv o úvěru, které však byly shledány neplatnými. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

30. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí ( ). V projednávaném případě poměr úspěchu a neúspěchu odůvodňuje nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.