Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
13 C 63/2025-23
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Zavadilovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované
o 17 735,11 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky částka s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky částka od datum do datum a s úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se co do částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a s úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky celkem částka s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota. Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to dálkově prostřednictvím webových stránek www.flexifin.cz. Nedílnou součástí smlouvy jsou mimo jiné všeobecné obchodní podmínky. Smlouva byla se žalovanou uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaná přihlásila pomocí dvoufaktorového ověření. V prostoru klientského profilu byl žalované nejprve zpřístupněn formulář SECCI, který odsouhlasila, a poté návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru, který žalovaná odsouhlasila kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Žalované byla posléze smlouva o spotřebitelském úvěru a formulář SECCI automaticky zaslána na jí uvedenou emailovou adresu. Žalovaná následně správnost svých identifikačních údajů žalobkyni potvrdila ve smlouvě. Žalobkyně posoudila před uzavřením smlouvy schopnost žalované splácet poskytnutou zápůjčku, a to vyhodnocením informací získaných od žalované a dále lustrací žalované v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, registru „sankční seznamy“, NRKI a BRKI. Žalobkyně dále vycházela z předložených výpisů z účtu žalované a zjistila, že žalovaná má měsíční příjem ve výši částka. S ohledem na výši příjmu tak žalobkyně došla k závěru, že schopnost žalované splatit zápůjčku je dostatečná. Na základě uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši částka převodem na bankovní účet č. č. účtu. Žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s poplatkem za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené částky a s poplatkem za službu „klidné spaní“ ve výši částka a smluvní úrok ve výši 1,016 % denně z nesplacené části jistiny v pravidelných denních splátkách nejpozději do datum. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, resp. na jistinu uhradila pouze částku částka, proto žalobkyně od smlouvy o úvěru odstoupila, o čemž žalovanou informovala e-mailem ze dne datum. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny ve výši částka, poplatku za vyplacení úvěru ve výši částka, smluvního úroku ve výši částka a poplatku za službu klidné spaní ve výši částka. Žalobkyně dále v souladu se smlouvou o úvěru požaduje zaplacení smluvní pokuty za prodlení se splácením úvěru ve výši 0,1 % denně z jistiny, celkem v částce částka. Žalobkyně dne datum zaslala žalované předžalobní výzvu, žalovaná však ničeho neuhradila.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. K výzvě soudu, nechť uvede, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se žalovaný nevyjádřil, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně s uvedeným postupem vyjádřila souhlas. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.
3. Z provedených důkazů soud došel k následujícím skutkovým zjištěním.
4. Žalovaná uzavřela se žalobkyní dne datum listinu označenou jako smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále jen „smlouva o úvěru“), na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše částka na bankovní účet žalované, který žalovaná mohla čerpat i opakovaně. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly všeobecné obchodní podmínky platné od datum, informace pro spotřebitele, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru a předpis denních splátek. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně ověřila totožnost žalované prostřednictvím služby BankID a z občanského průkazu žalované. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit v pravidelných denních splátkách po částka a zaplatit jí sjednaný úrok ve výši 1,016 % denně a poplatek za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky. První denní splátka byla splatná 30. dnem ode dne poskytnutí úvěru a každá další denní splátka byla splatná 29. dnem následujícím po dni výpočtu dané denní splátky. Jako poslední den trvání smlouvy o úvěru byl sjednán den datum (prokázáno smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, všeobecnými obchodními podmínkami, informacemi pro spotřebitele, údaji o poskytovateli spotřebitelského úvěru, předpisem denních splátek, autorizací ověření totožnosti, fotografií občanského průkazu žalované).
5. Žalovaná před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyni sdělila, že má čistý měsíční příjem ve výši částka, přičemž žalobkyně zjistila příjem žalované ve výši částka měsíčně, její měsíční náklady na bydlení činí částka, ostatní výdaje činí částka a výše měsíčních výdajů na půjčky činí částka. Žalobkyně na základě svých metodických postupů došla k závěru, že žalovaná je schopna úvěru splácet (prokázáno výpisem o posouzení úvěruschopnosti, obecnými principy posuzování úvěruschopnosti, listinou označenou jako identifikované příjmy).
6. Na bankovní účet žalované č. č. účtu byla v měsíci listopadu 2023 zaslána částka částka od společnosti Holandské květiny SP a v měsíci říjnu 2023 částka částka rovněž od této společnosti. V průběhu měsíců prosinec, listopad a říjen 2023 na bankovní účet žalované byly zasílány platby v řádech tisíců korun od různých fyzických osob, kdy však není zřejmé, zda se jedná o příjem ze zaměstnání či o zápůjčky. Žalovaná si často půjčovala peníze u různých společností, například jen v měsíci prosinci 2023 si u společnosti právnická osoba půjčila celkem částka, u společnosti právnická osoba. si půjčila částka a u společnosti právnická osoba si půjčila částka. Výdaje žalované převyšovaly její příjmy, když ke dni datum měla žalovaná na svém bankovním účtu záporný zůstatek ve výši -částka (prokázáno výpisy z účtu č. č. účtu za období od datum do datum). Soud pro nadbytečnost neprovedl k důkazu výpisy z téhož účtu za období od datum do datum.
7. Žalobkyně žalované zaslala částku částka dne datum na účet žalované č. č. účtu, který byl rovněž uveden ve smlouvě o úvěru (prokázáno přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli).
8. Žalobkyně dne datum smlouvu o úvěru vypověděla z důvodu prodlení žalované se splácením úvěru v délce 94 dní a vyzvala ji k úhradě dlužné částky ve výši částka (prokázáno e-mailem ze dne datum).
9. Právní zástupce žalobkyně vyzval před podáním žaloby žalovanou k úhradě dlužné částky do tří dnů. Předžalobní výzva byla odeslána datum (prokázáno výzvou k úhradě dluhu ze dne datum a podacím lístkem z téhož dne).
10. Soud věc posoudil po právní stránce podle následujících ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru („zákon o spotřebitelském úvěru“).
11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle odst. 2 téhož ustanovení, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
17. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
19. V rozsudku č. j. spisová značka ze dne datum Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.
20. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.
21. V rozsudku sp. zn. spisová značka ze dne datum Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.
22. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši částka, který se žalovaná zavázala splácet denními splátkami podle předpisu splátek, který byl součástí smlouvy o úvěru. Finanční prostředky žalovaná obdržela bezhotovostně na svůj bankovní účet č. č. účtu. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde podle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jedná se o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá reálnou možnost je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele. Poskytovatel spotřebitelských úvěru je mimo jiné povinen ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru posoudit s náležitou péčí schopnost spotřebitele splácet úvěr. Posouzení se má primárně zakládat na informacích získaných od spotřebitele, subsidiárně je možné použít informace z jiných zdrojů, typicky z lustrace spotřebitele v příslušných databázích. Je přitom třeba dbát na to, aby byly dostatečným způsobem zjištěny nejen příjmy spotřebitele, ale rovněž jeho výdaje, a to včetně celkové dluhové zátěže.
23. V dané věci v řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně stran prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované v žalobě tvrdila, že úvěruschopnost žalované zkoumala z jejích vlastních tvrzení, výpisů z účtu, výplatních pásek a lustrací v insolvenčním rejstříku, v evidenci exekucí a v registrech NRKI a BRKI. Z doložených listinných důkazů vyplynulo, že žalovaná v rámci žádosti o úvěr právní předchůdkyni žalobkyně sdělila, že dosahuje příjmu celkem ve výši částka měsíčně, přičemž neuvedla zdroj svého příjmu. Svoje celkové měsíční výdaje včetně výdajů na bydlení vyčíslila částkou částka. Z předložených výpisů z účtu vyplynulo, že žalovaná měla v měsíci říjnu a listopadu 2023 příjem ze zaměstnání u společnosti Holandské květiny SP ve výši okolo částka, avšak v měsíci prosinci 2023 již žádnou z příchozích plateb nelze identifikovat jako příjem ze zaměstnání. Výplatní pásky žalobkyně nepředložila, ačkoliv tvrdila, že z nich ověřila příjem žalované. Z výpisů z účtu je dále patrné, že žalovaná velmi často využívala spotřebitelské úvěry a dostala se do dluhové pasti. Její výdaje značně převyšovaly její příjmy, když ke dni datum měla na svém bankovním účtu záporný zůstatek přesahující částka, a to i přes to, že žalovaná v předchozím měsíci (prosinci 2023) získala desítky tisíc korun ze spotřebitelských úvěrů. Je tedy evidentní, že žalobkyně vycházela z pouhého tvrzení žalované stran jejích příjmů a výdajů a nevycházela z reálných údajů, které vyplynuly z výpisů z bankovních účtů. Z předložených listin stran zkoumání úvěruschopnosti žalované tedy podle soudu nebylo možno jakkoliv dovodit, že je žalovaná schopna splácet spotřebitelský úvěr.
24. Soud proto v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou, neboť k neplatnosti smlouvy přihlíží z úřední povinnosti.
25. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy by tak žalobkyně měla podle citovaného ustanovení pouze nárok na vydání poskytnuté jistiny ve výši částka v době přiměřené možnostem žalované. Výše bezdůvodného obohacení byla vypočítána jako rozdíl mezi částkou, kterou žalobkyně žalované prokazatelně poskytla (částka) a částky, kterou podle tvrzení žalobkyně žalovaná již uhradila (částka). Vzhledem k tomu, že žalovaná byla v průběhu celého řízení zcela pasivní, nemohl soud blíže zkoumat její majetkové poměry pro určení splatnosti jistiny. Soud proto stran splatnosti jistiny vycházel z první výzvy k peněžitému plnění, která byla prokazatelně odeslána do sféry žalované (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalované k úhradě dluhu ve lhůtě tří dnů dopisem ze dne datum, odeslaným téhož dne, doručeným v souladu s § 573 o. z. dne datum. Splatnost jistiny proto nastala marným uplynutím lhůty k plnění dnem datum a dnem následujícím se žalovaná dostala do prodlení se zaplacením nesplacené části jistiny, tj. dne datum. Žalobkyně má proto nárok na úrok z prodlení od datum z částky částka a v tomto rozsahu jí ho proto soud podle § 1968 a § 1970 o. z. přiznal, přičemž jeho výše vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jak uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku.
26. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku, a to z důvodů shora popsaných, kdy je-li neplatná smlouva o spotřebitelském úvěru, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě, poplatků a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením (s uplatněním pohledávky).
27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení byla úspěšnější žalovaná, které však žádné účelně vynaložené náklady řízení podle obsahu spisu nevznikly.
28. O lhůtě k plnění soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.