Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
10 C 434/2024-53
Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Musilovou v právní věci
žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně,
sídlem Adresa žalobkyně,
zastoupené Jméno Zástupce, advokátem,
sídlem Adresa žalobkyně,
proti
žalovanému:Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného,
bytem Adresa žalovaného,
o zaplacení částky 16 301 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 000 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně, splatných vždy ke každému poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, až do úplného zaplacení.
II. Žaloba, kterou měla být určena povinnost žalovanému zaplatit žalobkyni částku 5 301 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 142,35 Kč od 21. 9. 2024 do 15. 10. 2024 a spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16 301 Kč od 16. 10. 2024 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 788,20 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 000 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně, splatných vždy ke každému poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, až do úplného zaplacení.II. Žaloba, kterou měla být určena povinnost žalovanému zaplatit žalobkyni částku 5 301 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 142,35 Kč od 21. 9. 2024 do 15. 10. 2024 a spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16 301 Kč od 16. 10. 2024 do zaplacení, se zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 788,20 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 15. 10. 2024 domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 17. 4. 2024, na základě které žalovaný obdržel na svůj účet č. č. účtu částku 11 000 Kč. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru, a to poplatek ve výši 363 Kč za poskytnutí úvěru, poplatek 199 Kč za expres výplatu úvěru, poplatek 99 Kč za bezpečnou splátku, poplatek 49 Kč za SMS servis, úrok v pevné výši 539 Kč jako náklady úvěru – úroky. Žalovaný však ničeho neuhradil. Celková žalovaná částka je ve výši 16 301 Kč a skládá se z neuhrazené jistiny ve výši 11 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 363 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatku za SMS servis v celkové výši 196 Kč, úroků v celkové výši 1 617 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 1 030 Kč a smluvních pokut v celkové výši 1 500 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění, avšak bezvýsledně. Žalobkyně žádá i zákonný úrok z prodlení, který byl částečně kapitalizován.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Žalovanému byla žaloba spolu s předvoláním k soudnímu jednání doručena do vlastních rukou náhradním způsobem dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. K jednání se žalovaný nedostavil, svou přítomnost neomluvil, tudíž byla věc projednána v jeho nepřítomnosti.
4. Přípisem soudu ze dne 16. 1. 2025 byla žalobkyně vyzvána k doplnění tvrzení a důkazů o řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tj. jakým konkrétním způsobem žalobkyně postupovala při ověřování a posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tedy jaké konkrétní dokumenty posuzovala včetně doložení těchto dokumentů, z nichž vycházela. Žalobkyně svým podáním ze dne 20. 1. 2025 soudu tvrdila, že úvěruschopnost prokázala, a to na základě tvrzení žalovaného. Žalobkyně uvedla, že žalovaný tvrdil průměrný měsíční příjem 35 000 Kč, který však nebyl doložen listinnými důkazy, dále tvrdila i příjem ostatních členů domácnosti 84 000 Kč, který však také nebyl nikterak doložen. Žalobkyně zjistila, že žalovaný má splátky u jiných společností z jiných úvěrů mimo žalobkyni ve výši 28 686,44 Kč měsíčně, přičemž započítávala i výdaje na bydlení ve výši 12 000 Kč měsíčně, ostatní výdaje domácnosti 9 000 Kč měsíčně, avšak žádné z těchto položek nikterak žalobkyně nedoložila. Žalobkyně pouze ověřila, zda žalovaný se nenachází v následujících registrech: NRKI, ISIR. Soud má za to, že výzvě soudu vyhověno nebylo a žalobkyně nedostatečně ověřila úvěruschopnost žalovaného. K dotazu soudu sdělila společnost právnická osoba., že žalovaný byl majitelem účtu č. č. účtu v předmětném období a v období měsíce dubna 2024 byla zaregistrována příchozí platba ve výši 11 000 Kč.
5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
6. Dne 17. 4. 2024 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 11 000 Kč na účet č. č. účtu. Žalovaný se zavázal spolu s jistinou zaplatit poplatek ve výši 363 Kč, poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč (99 Kč měsíčně), poplatek za SMS servis v celkové výši 196 Kč (49 Kč měsíčně) a úroky v celkové výši 1 617 Kč (částka 539 Kč měsíčně za červen, červenec a srpen 2024). Úvěr měl být splatný ve 24měsíčních splátkách po 1 169 Kč. Žalovaný však ničeho neuhradil. Žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení, který byl částečně kapitalizován, od 21. 9. 2024 do 15. 10. 2024 ve výši 124,35 Kč a následně od 16. 10. 2024 až do zaplacení ve výši 12,75 % ročně. Žalobkyně žádá i smluvní pokutu v kapitalizované výši 1 500 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzvala předžalobní výzvou, žalovaný však ničeho neuhradil.
7. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
8. Podle ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 86 a 87 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti.
9. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. spisová značka vyplývá, že ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z.
10. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
11. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. Anonymizováno, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.
14. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.
15. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor jméno FO, Wolters Kluwer: adresa). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, č. j. spisová značka). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud v ČR v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. spisová značka, popř. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. AnonymizovánoAnonymizováno Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno.
16. K otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě pouze obecně tvrdí, že si vyžádala informace, které jí žalovaný sdělil. K tomuto předkládá dokument „Potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik“ s tím, že si vyžádala výpisy z registrů NRKI, ISIR. Žalobkyně dále doplnila, že vycházela z příjmů žalovaného ve výši 35 000 Kč měsíčně a z příjmů ostatních členů domácnosti ve výši 84 000 Kč měsíčně. Žalobkyně k tomuto neposkytla žádné důkazy. Ačkoliv žalovaný tvrdil, že nemá žádné jiné splátky vůči jiným společnostem, žalobkyně ověřila, že žalovaný splácí ostatní jiné úvěry u ostatních společností v celkové výši 28 686,44 Kč měsíčně. Při započtení životního minima dospělých členů domácnosti ve výši 4 470 Kč a při započtení nové výše splátky schváleného úvěru ve výši 1 169 Kč měla žalovanému měsíčně zbýt částka ve výši 574,56 Kč. Dle názoru soudu je zcela evidentní a zcela jasné, že nebylo v možnostech žalovaného nový úvěr splácet. Žalobkyně nikterak jinak neprověřovala výdaje žalovaného ani neprověřovala, z jakého důvodu tvrdí příjem ostatních členů domácnosti ve výši 84 000 Kč. Na výzvu k doložení posouzení úvěruschopnosti žalovaného již nad rámec shora uvedeného žalobkyně nereagovala.
17. Z těchto podkladů nemohl věřitel dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalovaného) spotřebitelský úvěr splácet. Dle závěru soudu úvěruschopnost žalovaného tak nebyla prověřena řádně.
18. Žalobkyně řádně nesplnila svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalovaného), když nedostatečně zjistila a (zejména) ověřila skutečné výdaje žalovaného, tyto řádně neporovnala s jeho příjmy, a tudíž v potřebném rozsahu nezkoumala schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. V důsledku výše uvedeného soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalované nárok pouze na vrácení nesplaceného zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Převzal-li žalovaný úvěr na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, je povinen tuto částku vrátit (v dosud nevrácené výši 11 000 Kč) dle § 87 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru.
19. V částce 11 000 Kč – nevrácené jistině žalované částky, kterou žalobkyně žalovanému poskytla, soud důvodně podané žalobě vyhověl. Za situace, kdy soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, jiné smluvní nároky (v dané věci zejména smluvní úrok, poplatek, smluvní pokutu) nelze úspěšně uplatnit. Ve zbývající části žalované jistiny a ohledně smluvního úroku, popř. poplatků a smluvní pokuty soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Vzhledem k výše uvedené argumentaci v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR dospěl soud k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, žalobkyni tedy zatím nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud proto zamítl i dílčí nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.
20. Žalobkyně se jednání soudu s omluvou nezúčastnila, nemohlo se jí tak dostat poučení soudu, že soud má za přiměřenou zjištěným osobním a majetkovým poměrům žalovaného, dostupným mu z obsahu spisu, možnost postupné úhrady dluhu žalovaným, když je v reálných možnostech žalovaného splácet dosud neuhrazenou poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč, korespondující s žalobkyní předestřenou výší průměrného příjmu žalovaného za situace, kdy chybí poznatky o výši reálných výdajů žalovaného. Žalobkyni nemohla být udělena výzva soudu ve smyslu ust. § 118a odst. 2 , 3 o.s.ř. , aby se vyjádřila k otázkám výše a otázce aktuální výše příjmů a poměrů žalovaného. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala takové aktuální příjmové a majetkové poměry žalovaného, ze kterých by bylo možno dovodit, že je v možnostech žalovaného hradit splátky vyšší než soudem uvažované. Soud tedy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru umožnil žalovanému rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase.
21. Soud s odkazem na závěry rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 8. 2024, č. j. spisová značka nerozhodl o uložení plnění žalovanému ve splátkách spolu se sankcí ,,pod ztrátou výhody splátek“, neboť možnost takového postupu z ust. § 87 zák. o spotřebitelském úvěru nevyplývá, a navíc by fakticky popírala smysl daného ustanovení. V případě, že se změní možnosti spotřebitele – žalovaného, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel – žalovaný jistinu vrátit.
22. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o.s.ř. , když částečně procesně úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení proti částečně neúspěšnému žalovanému. Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, náklady právního zastoupení žalobkyně advokátem za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. , náhradu za 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. a příslušného 21 % DPH, neboť zástupce osvědčil, že je plátcem DPH. Celková náhrada nákladů řízení je ve výši 2 252 Kč. Žalobkyně však byla úspěšná pouze co do 67,5 % ku svému neúspěchu co do 32,5 %. Náleží jí tudíž náhrada nákladů pouze co do 35 % ve výši 788,20 Kč.
23. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla žalovanému stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.