Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 236/2024-23

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 252 442,68 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 100 354,36 Kč a částku 29 039,3 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 107 873,92 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 12 059,82 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 13 059,13 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 216 173,10 Kč od datum do zaplacení, částku 15 175,1 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 898,88 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 146,58 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 43 543,28 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 100 354,36 Kč a částku 29 039,3 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 107 873,92 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 12 059,82 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 13 059,13 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 216 173,10 Kč od , datum, do zaplacení, částku 15 175,1 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 898,88 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 146,58 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 43 543,28 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 252 442,68 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že tuto částku jí žalovaný dluží na základě dvou smluv o úvěru, které se žalovaným uzavřela. Žalobkyně se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru – Konsolidace půjček č. hodnota, za základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky 250 000 Kč a žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky a poplatky, a to v pravidelných měsíčních splátkách 4 068,80 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného tak, že zkontrolovala dostupné údaje v interních a externích databázích, bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, platnost průkazů totožnosti, jakož i vypočetla disponibilní částky tak, že od příjmů žalovaného odečetla splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení, náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje), přičemž vycházela z informací poskytnutých žalovaným v Žádosti o úvěr. Do výdajů žalovaného byly započteny výdaje doložené v žádosti o úvěr, částka životního minima žalovaného dle nař. vlády č. , částka normativních nákladů na bydlení dle a výše měsíčních splátek dosavadních závazků zjištěná z veřejných databází. Žalobkyně využila matematický model výpočtu úvěruschopnosti schválený ČNB, a to prostřednictvím výpočtu tzv. maximální měsíční splátky (MMS) a prostřednictvím výpočtu ukazatelů DTI a DSTI dle platného Doporučení ČNB. Žalobkyně následně svůj závazek splnila a žalovanému prostředky poskytla dne datum, žalovaný se však dostal do prodlení se splácením poskytnutého úvěru. Z důvodu porušení povinnosti žalovaného splácet úvěr v souladu se smlouvou řádně a včas, byl dne datum celý zůstatek úvěru s příslušenstvím zesplatněn a žalovaný byl vyzván k úhradě celé dlužné částky. Žalovaný tak dluží 233 347,23 Kč skládající se z jistiny 204 113,28 Kč, úroku 12 059,82 Kč, úroku z prodlení 13 059,13 Kč (součet úroku z prodlení 10 927,01 Kč za dobu od datum do datum z aktuálně dlužné částky a úroku z prodlení ve výši 2 132,12 Kč za dobu od datum do datum z částky ve výši 216 173,10 Kč – jistiny a obchodního úroku ve výši sazbě 15 % ročně, poplatku za pojištění, vedení, zesplatnění účtu ve výši 2 015 Kč a sankční poplatky ve výši 2 100 Kč.

2. Dne datum žalovaný započal čerpat spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč na základě smlouvy o úvěru– expres půjčka č. hodnota s tím že se zavázal, že poskytnuté prostředky žalobkyni vrátí spolu s poplatky a úroky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 944,04 Kč, čemuž žalovaný nedostál, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dno datum a vyzvala žalovaného k úhradě celé zbylé dlužné částky, což žalovaný neučinil. Žalovaný tak dluží částku 49 259,86 Kč, a to naa jistině částku 41 644,40 Kč, na úrocích částku 1 898,88 Kč, na úrocích z prodlení částku ve výši 3 146,58 Kč (součet úroku z prodlení ve výši 2 717,11 Kč za dobu od datum do datum z aktuálně dlužné částky a úroku z prodlení ve výši 429,47 Kč za dobu od datum do datum z částky 43 543,28 Kč - jistina dluhu plus obchodní úrok, v sazbě 15 % ročně, dále poplatek za pojištění, vedení, zesplatnění účtu ve výši 470 Kč a sankční poplatky ve výši 2 100 Kč. Úvěruschopnost zkoumala žalobkyně shodně jako v předcházejícím případě. Žalovaný byl vyzván k úhradě dopisem ze dne datum.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne datum. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.

4. Při zjišťování skutkového stavu soud vycházel z listin, které předložila žalobkyně a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.

5. Žalobkyně a žalovaný se dne datum písemně dohodli, že žalobkyně poskytne žalovanému částku 250 000 Kč, a to tak, že 50 000 Kč bude užito na splacení dluhu žalovaného u společnosti jméno FO by Cetelem a zbývající částka bude žalovanému zaslána na jeho běžný účet, a to vše oproti povinnosti žalovaného tuto částku vrátit ve 108 pravidelných měsíčních anuitních splátkách po 4 068,80 Kč (Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Konsolidace půjček). Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutou částku tak, že žalovaný vyplnil zaprvé vyplnil dotazník. Žalovaný doložil svůj příjem 70 154 Kč za poslední 4 měsíce celkem potvrzením zaměstnavatele (Potvrzení o výši příjmu). Žalobkyně zkontrolovala žalovaného v insolvenčním rejstříku, kde neměl žalovaný záznam, v bankovním a nebankovním registru, zkontrolovala platnost dokladu totožnosti, K výdajům pak žalobkyně přičetla životní minimum a normativní náklady na bydlení a dospěl k tomu, že maximální měsíční splátka by činila 11 517,30 Kč (Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti). Žalovaný dále k sobě uvedl, že má příjem 17 934 Kč měsíčně, čistý měsíční příjem domácnosti činí 60 000 Kč, tento si žalobkyně zjevně dál neověřovala, žije s druhem/družkou, nemá vyživovací povinnost, externí nebo interní splátky má ve výši 2 500 Kč, a to u právnická osoba (Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti a Žádost o úvěr). Žalobkyně dále předložila výpis z běžného účtu žalovaného za měsíc listopad rok, ze kterého vyplývá, jednak to, že byl generován až v době po poskytnutí finančních prostředků, když se zde nacházejí i údaje o platbách po dni datum, nevyplývá z něj žádné pravidelné výdaje, potvrzuje pouze příjem od zaměstnavatele za jeden měsíc, ale vyplývá z něj, že počáteční zůstatek na účtu byl 1 314,35 Kč (výpis z běžného účtu). Žalobkyně svou povinnost splnila a částku 50 000 Kč a 200 000 Kč žalovaný vyčerpal dne datum, ale žalovaný své povinnosti porušil a dostal se se splácením do prodlení (Amortizace). Z tohoto důvodu žalobkyně oznámila žalovanému, že celý dluh se stává splatným ke dni datum a žalovaný je povinen celou částku 220 820,83 zaplatit do datum (Oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne datum vč. podacího archu). Žalovaný na svůj závazek uhradil celkem149 645,64 Kč a poslední splátku uhradil v červenci rok (Amortizace a Platební historie).

6. Žalobkyně a žalovaný se dne datum písemně dohodli, že žalobkyně poskytne žalovanému částku 50 000 Kč oproti povinnosti žalovaného tuto částku vrátit v 72 pravidelných měsíčních anuitních splátkách po 944,04 Kč (Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Expres půjčka). Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutou částku tak, že si od něj opět vyžádala potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu, které bylo shodné (i se shodným datem) jako v předcházejícím případě (Potvrzení o výši příjmu). Žalobkyně zkontrolovala žalovaného v insolvenčním rejstříku, kde neměl žalovaný záznam, v bankovním a nebankovním registru, zkontrolovala platnost dokladu totožnosti, K výdajům pak žalobkyně přičetla životní minimum a normativní náklady na bydlení a dospěl k tomu, že maximální měsíční splátka by činila 4 392,82 Kč (Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti). Žalovaný dále k sobě uvedl, že má příjem 18 455 Kč měsíčně, čistý měsíční příjem domácnosti činí 60 000 Kč, tento si žalobkyně zjevně dál neověřovala, žije s druhem/družkou, nemá vyživovací povinnost, externí splátky má ve výši 2 121 Kč a interní splátky má ve výši 4 139,94 Kč (Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti a Žádost o úvěr). Žalobkyně dále předložila výpis z běžného účtu žalovaného za měsíc únor rok, ze kterého vyplývá, jednak to, že byl generován až v době po poskytnutí finančních prostředků, když se zde nacházejí i údaje o platbách po dni datum, nevyplývají z něj žádné pravidelné výdaje, potvrzuje pouze příjem od zaměstnavatele za jeden měsíc jakož i skutečnost, že počáteční zůstatek činil mínus 4 374,24 Kč (výpis z běžného účtu). Žalobkyně svou povinnost splnila a částku 50 000 Kč žalovanému poskytla dne datum, ale žalovaný své povinnosti porušil a dostal se se splácením do prodlení (Amortizace a výpis z úvěrového účtu). Z tohoto důvodu žalobkyně oznámila žalovanému, že celý dluh se stává splatným ke dni datum a žalovaný je povinen celou částku 46 236,34 Kč zaplatit do datum (Oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne datum vč. podacího archu). Žalovaný na svůj závazek uhradil celkem 20 960,70 Kč, poslední splátku uhradil v červenci rok (Amortizace a výpis z úvěrového účtu).

7. Žalovaný však další částku neuhradil. Před podáním žaloby byl žalovaný opět vyzván k úhradě dlužné částky, což neučinil (Předžalobní upomínka).

8. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum a datum prostředky smlouvy o zápůjčce ve smyslu , , (dále jen „o. z.“), na základě kterých žalobkyně poskytla žalovanému částku celkem 250 000 Kč a 50 000 Kč převodem na jeho bankovní účet (částka 50 000 Kč dle první smlouvy byla hrazena na předcházející závazek žalovaného u jiné společnosti). Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i , o spotřebitelském úvěru, (dále jen „“), jelikož i úvěr je tzv. spotřebitelským úvěrem ( ).

9. Podle je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. .

10. Pokud se týká příjmové stránky, zde soud nemá ve vztahu ke smlouvě z roku 2020 žádné výhrady, když žalobkyně měla k dispozici potvrzení zaměstnavatele žalovaného o příjmech za poslední 4 měsíce předcházející poskytnutí finančních prostředků. Shodné však nelze uvést u smlouvy z roku 2022, když zde žalobkyně soudu předložila totožné potvrzení zaměstnavatele se stejným datem vydání, jediným potvrzením tak byl výpis z běžného účtu žalovaného, kde se nacházel příjem za pouhopouhý jeden měsíc, což rozhodně dostačující není a žalobkyně zde nepostupovala s odbornou péčí. Nadto si žalobkyně zjevně nezjišťovala a už vůbec neověřovala výdaje žalovaného, které by si mohla ověřit z výpisů z účtu (žalovaný měl vedený běžný účet u žalobkyně) za přiměřené období, a omezila se pouze na životní minimum a normativní náklady na bydlení, jakož i na statistické údaje o výdajích domácností a její matematický model, do kterého však nezadala data individuálně zjištěná od žalovaného. Posouzení výdajové stránky proto nebylo provedeno s odbornou péčí ani u jedné z předložených smluv. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit obě smlouvy o zápůjčce za absolutně neplatné v souladu se zněním , protože je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v . Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.

11. Jelikož byly obě smlouvy mezi účastníky posouzeny jako absolutně neplatné, bylo potřeba vztahy mezi účastníky posoudit ve smyslu a uložit žalovanému vrácení poskytnuté jistiny. Žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla žalovanému jednak částku 250 000 Kč a žalovaný jí vrátil 149 645,64 Kč, pročež jí z tohoto titulu dluží 100 354,36 Kč, a jednak 50 000 Kč a žalovaný jí vrátil 20 960,70 Kč, proto jí dluží 29 039,30 Kč. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení právě uvedených částek a zavázal žalovaného k jejich zaplacení. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s větou před středníkem , když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.

12. Pokud se týká žalobkyní požadovaných zákonných úroků z prodlení, soud je žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost zbývajících částí jistin nenastala, pročež nemohl zatím vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Z , které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v , totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. K tomu lze odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. , který tuto rozhodovací praxi rovněž respektuje. Jelikož žalovaný dle provedeného dokazování žalovaný naposledy uhradil splátky v červenci rok a dosud nic dalšího neuhradil, je naprosto zjevné, že zatím nebylo v jeho možnostech uvedený dluh splnit. Pokud se týká smluveného úroku a dalších poplatků, nebylo možné je žalobkyni přiznat s ohledem na absolutní neplatnost obou smluv. Ve zbytku proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

13. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož mělli účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud také kapitalizoval požadované a přiznaného příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. ) zjistil, že v případě prvního nároku byl procesně úspěšnějším účastníkem žalovaný (to vyplývá již ze samotného výroku aniž by kapitalizace byla nutná), který by tak měl právo na částečnou náhradu nákladů řízení, avšak mu žádné náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly, v případě druhého nároku byla žalobkyně úspěšná, co do částky 29 039,30 Kč (53 %) a neúspěšná naopak v rozsahu 24 908,92 Kč (47 %) a proto i v tomto případě soud rozhodl, při nepatrném rozdílu v procesních úspěších jednotlivých účastníků a vzhledem k tomu, že nárok druhý se na vzniku nákladů řízení podílel v rozsahu 17 % celkové požadované částky, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve FrýdkuMístku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.