Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
109 C 16/2024-32
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení částky 51 226 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty 14 070,80 Kč
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 40 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 11 226 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 51 226 Kč od datum do zaplacení, částku 14 070,80 Kč, úrok ve výši 85,78 % ročně z částky 40 000 Kč od datum do datum ve výši 2 181,60 Kč, úrok ve výši 85,78 % ročně z částky 40 000 Kč od datum do datum ve výši 15,32 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 40 000 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 134 740 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 40 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 11 226 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 51 226 Kč od , datum, do zaplacení, částku 14 070,80 Kč, úrok ve výši 85,78 % ročně z částky 40 000 Kč od , datum, do , datum, ve výši 2 181,60 Kč, úrok ve výši 85,78 % ročně z částky 40 000 Kč od , datum, do , datum, ve výši 15,32 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 40 000 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky 134 740 Kč, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 65 296 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi ní a žalovaným, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, na základě které byl žalovanému dne datum poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč, který se žalovaný se zavázal splácet ve 36 měsíčních splátkách po 3 555 Kč, jejíž součástí byla i splátka pojistného 436 Kč, počínaje měsícem září 2023, které však žalovaný neuhradil řádně a včas, když žalobkyni nevrátil žádnou částku a dostal se do prodlení. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, atd.). Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI a rovněž, že žalovaný není evidován v insolvenčním rejstříku, nemá u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu vymáhání a jeho doklad není evidován jako neplatný. Na základě uvedených údajů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Před zesplatněním celého úvěru vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.1.smlouvy v celkové výši 998 Kč (2x 499 Kč za splátky 1 a 2), která je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. V důsledku prodlení žalovaného dále vzniklo žalobkyni právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného (bod 6.2. smlouvy) v celkové výši 400 Kč (2x 200 Kč), které jsou v každém jednotlivém případě splatné ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. V důsledku trvajícího prodlení žalovaného došlo k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.3. smlouvy k datu datum. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši 48 520,69 Kč byl žalovaný povinen uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. V bodě 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Žalovaný tak žalobkyni dluží novou jistinu úvěru ve výši 48 520,69 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru 40 000 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 8 520,69 Kč) s příslušenstvím; smluvní pokutu ve výši 988 Kč s příslušenstvím, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč s příslušenstvím, a dále dluží smluvní pokutu ve výši 14 070,80 Kč (tj. 0,1% z částky 48 520,69 Kč denně od datum do data vyhotovení žaloby), úrok ve výši 85,78 % ročně částky 40 000 Kč od datum do datum ve výši 2 181,60 Kč, úrok ve výši 85,78 % ročně z částky 40 000 Kč od za den datum ve výši 15,32 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 40 000 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový́ úrok za dobu od datum dosáhne částky 134 740 Kč, úhradu za pojištění 1 308 Kč. Žalovaný uvedené částky nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy, kterou mu žalobkyně zaslala.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den datum, ke kterému se žalovaný, ač řádně předvolán, bez omluvy nedostavil. K jednání se rovněž nedostavila žalobkyně, jejíž nepřítomnost její zástupce u jednání omluvil a souhlasil s tím, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. S ohledem na to soud jednal v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného. V průběhu jednání soud provedl dokazování listinami, které předložila žalobkyně, a zjistil z nich následující skutečnosti.
3. Z listiny nazvané „Návrh na uzavření smlouvy/smlouva o úvěru“ a „Dodatku č. hodnota“, soud zjistil, že žalovaný dne datum učinil nabídku žalobkyni na uzavření uvedené smlouvy, podle které se žalobkyně zaváže poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč a oproti tomu se žalovaný zaváže vrátit žalobkyni poskytnuté prostředky a zaplatit sjednané úroky. Smlouva měla být uzavřena na dobu 36 měsíců (36 splátek) s tím, že výše splátky činila 3 555 Kč vč platby za pojistné. Oznámením ze dne datum žalobkyně oznámila žalovanému, že jeho žádost schválila, přičemž tato zásilka byla dle dodejky uložena pro žalovaného dne datum.
4. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo prokázáno, že z účtu žalobkyně byla na vrub účtu žalovaného (pozn. soudu: číslo shodné s tím, které je uvedeno v listině „Smlouva o úvěru“ a zároveň výpisech z účtu žalovaného) byly dne datum zaslány finanční prostředky ve výši 40 000 Kč.
5. Z listiny „Hodnocení Klienta“ soud zjistil, že žalovaný měl mít čistý měsíční příjem 32 000 Kč a jeho výdaje tvořila částka 4 860 Kč (životní minimum), částka 4 768 Kč zá bydlení. Žalovanému měla zbývat rezerva 21 372 Kč. Žalovaný byl zaměstnán ve společnosti právnická osoba, nežil s nikým ve společné domácnosti, měl vlastní bydlení a střední vzdělání s maturitou.
6. Z výplatní pásky za měsíc červen 2020 soud zjistil, že žalovanému měla být vyplacena mzda 18 500 Kč, když z čistého příjmu 20 042 Kč mu bylo strháváno 1 600 Kč na běžné výživné
7. Výpisem z účtu žalovaného soud zjistil, že se jedná pouze o příchozí platby v měsících duben až červenec rok s výplatou žalovaného ve výši cca 32 000 Kč.
8. Z výpisu z registru SOLUS a NRKI bylo zjištěno, že žalovaný žádal o úvěr u 7 institucí, aktuálně dluží částku 147 388 Kč, po splatnosti neměl žádnou částku.“.
9. Listinou s názvem předžalobní výzva ze dne datum bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu z titulu smlouvy č. hodnota, a to nejpozději do 15 dnů od data odeslání této upomínky, ke kterému došlo, jak soud zjistil z přiloženého podacího archu, dne datum. Žalobkyně žalovaného v tomto dopise upozornila, že pokud nedojde k zaplacení uvedené částky, bude nucena přistoupit k vymáhání pohledávky v soudním řízení.
10. Po takto provedeném dokazování a poté, co soud hodnotil všechny provedené důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo. Předložené listinné důkazy nebyly žádnou ze stran zpochybněny a proto z nich soud jako z pravých a správných vycházel. Z ostatních důkazů pak nebylo již nic zjišťováno vzhledem k níže uvedenému právnímu závěru ve věci. Soud na základě dokazování dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci:
11. Žalovaný učinil vůči žalobkyni dne datum návrh dohody, podle které žalobkyně poskytne žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč oproti závazku žalovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky za poskytnutí prostředků, a to ve 36 splátkách po 3 555 Kč, které zahrnuje i platbu pojistného. Před přijetím návrhu dohody, posuzovala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného z údajů, které byly zaneseny do listiny s hodnocením klienta. Žalovaný byl v té době zaměstnaný s pravidelným příjmem, jeho výdaje tvořila dle žalobkyně jednak částka 4 860 Kč (životní minimum) a částka 4 768 Kč zá bydlení. Žalobkyně si tyto informace ověřila z částečného výpisu z účtu (pouze příchozí platby v podobě výplaty), kde částky odpovídají cca částce 32 000 Kč. Žalobkyně dále žalovaného lustrovala v databázích SOLUS a NKRI, ze kterých nezjistila žádné negativní skutečnosti, žalovaný měl již dluh, ale nikoliv po splatnosti. Na podkladě zjištěných informací žalobkyně provedla scoring klienta a rozhodla se dne datum nabídku na uzavření dohody přijmout, což žalovanému oznámila dopisem z následujícího dne, a dne datum také žalovanému zaslala částku 40 000 Kč na jeho bankovní účet. Žalovaný zaplatil žalobkyni celkem 0 Kč. Dopisem ze dne datum žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky z titulu smlouvy č. hodnota, a to nejpozději do 15 dnů od data odeslání této upomínky. Žalobkyně žalovaného v tomto dopise upozornila, že pokud nedojde k zaplacení uvedené částky, bude nucena přistoupit k vymáhání pohledávky v soudním řízení.
12. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 87 odst. 1 ZSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě které byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 40 000 Kč na jeho bankovní účet. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).
17. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.
18. S ohledem na uvedený výklad soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Pokud se jedná o příjmy, žalobkyně si tyto správně podložila částečným výpisem z účtu žalovaného dokládající jeho výplaty za čtyři měsíce předcházející uzavření smlouvy. Ze žalobkyní předložených důkazů a tvrzení je zřejmé, že žalobkyně však na jakékoliv podrobnější ověření výdajů žalovaného zcela rezignovala. Žalobkyně si tvrzené výdaje žalovaného neověřovala, spokojila se pouze s tím, že do hodnocení vyplnila částku životního minima, které podle svého uvážení považuje za nutné výdaje a dále zaznamenala tvrzení žalovaného o ostatních výdajích, které si však ničím neověřila, např. evidenčním listem, doklady SIPO, kompletním výpisem z účtu za předcházející měsíce apod. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, pročež žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, pokud se týká výdajové stránky. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protože je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v § 87 odst. 1 ZSU. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.
19. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi nimi posoudit ve smyslu § 87 ZSU. Žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla žalovanému bezhotovostním převodem částku 40 000 Kč, žalovaný jí nevrátil žádnou částku. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky 40 000 Kč a zavázal žalovaného k jejímu zaplacení. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř., když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.
20. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost zbývajících částí jistin nenastala, pročež nemohl zatím vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Z § 87 ZSU, které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace § 87 ZSU nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. K tomu lze odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024,Anonymizovánoč. j. 8 Co 5/2024 160, který tuto rozhodovací praxi rovněž respektuje. Jelikož žalovaný dle provedeného dokazování dosud nic neuhradil, je naprosto zjevné, že zatím nebylo v jeho možnostech uvedený dluh splnit. Smluvní pokutu, poplatky za upomínání a smluvní úrok pak žalobkyni nebylo možné přiznat s ohledem na absolutní neplatnost sjednané smlouvy. Ve zbytku proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
21. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož mělli účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch částečný. Soud přistoupil ke kapitalizaci veškerého požadovaného a přiznaného příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) zjistil, že žalovaný byl procesně úspěšnějším účastníkem, když žalobě bylo vyhověno co do částky 40 000 Kč a žaloba byla zamítnuta, co do částky 44 065,8 Kč. Žalovaný by tak měl nárok na částečnou úhradu účelně vynaložených nákladů. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve FrýdkuMístku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou mu tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.