Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 345/2024-73

Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně,

se sídlem Adresa žalobkyně,

zastoupená Jméno Zástupce, advokátem,

se sídlem adresa,

proti

žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované,

hlášena na adrese Adresa žalované,

o zaplacení 20 922,88 Kč s příslušenstvím,

takto:

Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni 16 962,21 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 14. 12. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 3 960,67 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 917,07 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 650,55 Kč, úrokem ve výši 12,9 % ročně z částky 18 754,88 Kč od 3. 8. 2024 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení z částky 18 754,88 Kč od 3. 8. 2024 do 13. 12. 2024, a dále zákonným úrokem z prodlení z částky 1 792,67 Kč od 14. 12. 2024 do zaplacení, se zamítá.

Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 761,85 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni 16 962,21 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 14. 12. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 3 960,67 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 917,07 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 650,55 Kč, úrokem ve výši 12,9 % ročně z částky 18 754,88 Kč od 3. 8. 2024 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení z částky 18 754,88 Kč od 3. 8. 2024 do 13. 12. 2024, a dále zákonným úrokem z prodlení z částky 1 792,67 Kč od 14. 12. 2024 do zaplacení, se zamítá.Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 761,85 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Žalobou doručenou soudu dne 6. 9. 2024 se žalobkyně na žalované domáhá zaplacení částky 20 922,88 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že uzavřela dne 2. 5. 2023 s žalovanou smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr čerpat a splatit jistinu úvěru spolu se smluvními úroky z vyčerpané jistiny úvěru. Zápůjční úroková sazba činila 12,90 % ročně, RPSN 14,93 %, přičemž výše měsíční splátky byla stanovena na 460 Kč. Od 20. 6. 2023 byla žalovaná povinna splácet vyčerpanou jistinu úvěru spolu s úroky z vyčerpané jistiny úvěru shora uvedenou anuitní splátkou vždy ke každému 20. dni kalendářního měsíce. Výše poslední splátky jistiny měla odpovídat částce nesplacené jistiny úvěru a nesplacených úroků. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou měsíčních splátek a tímto se dopustila porušení smlouvy, neboť nesplnila svou povinnost splácet své závazky z poskytnutého úvěru řádně a včas. V souladu s ustanovením Všeobecných obchodních podmínek tak došlo k zesplatnění celé úvěrové pohledávky. Žalobkyně zaslala žalované dne 27. 3. 2024 dopis, kde žalovanou informovala, že v důsledku prodlení s úhradou splatných závazků žalované požaduje okamžité splacení všech svých úvěrových pohledávek. Žalobkyně ve výzvě stanovila lhůtu k zaplacení celé úvěrové pohledávky do 15. 5. 2024. Žalovaná však dlužnou částku neuhradila. Celková výše žalované pohledávky odpovídá částce 20 922,88 Kč, tato částka sestává z nesplacené části jistiny úvěru ve výši 18 754,88 Kč, a dále úvěrových poplatků ve výši 2 168 Kč (4 x 500 Kč za zaslání druhé a každé další upomínky při neprovedení splátky úvěru a 7 x 24 Kč za pojištění úvěru. Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 9. 11. 2023. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, kdy žalovaná svou povinnost nesplnila a dlužná částka nebyla dosud uhrazena.

V podání ze dne 2. 1. 2025 žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to nejen vyhodnocením informací poskytnutých žalovanou, ale především informací získaných z bankovních registrů, nebankovních registrů a ostatních registrů a databází. Žalobkyně zjistila, že proti žalované nebylo zahájeno insolvenční řízení ani exekuční řízení. Žalobkyně si dále ověřila, že žalovanou předložený doklad totožnosti nebyl evidován v databázi neplatných dokladů, a že se trvalé bydliště žalované nenacházelo na adrese obecního nebo městského úřadu. Dále se žalobkyně zabývala příjmy a výdaji žalované, demografickými a statistickými informacemi. Kontrolou příjmů na běžném účtu žalované žalobkyně zjistila, že pravidelné příjmy za posledních sedm měsíců činí průměrně 23 708 Kč měsíčně. Co se týče výdajů, žalobkyně posuzovala nejen výdaje sdělené žalovanou, ale konfrontovala je s právními instituty z oblasti státní sociální politiky (životní minimum) a s částkami vycházejícími ze statistických dat. Žalobkyně výdaje na bydlení žalované porovnala s údaji vyplývajícími z analýzy regionálních dat Českého statistického úřadu o výdajích na bydlení a energie v jednotlivých regionech, a to dle typu bydlení. A jelikož žalovaná uvedla nižší výdaje, něž průměrné výdaje vyplývající ze statistických dat, byla pro účely posouzení úvěruschopnosti do výdajů započtena částka vyšší. Žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu, je svobodná a bezdětná, tudíž bez vyživovacích povinností. Podpisem žádosti žalovaná potvrdila, že údaje uvedené v žádosti jsou pravdivé a úplné. Žalobkyně si od žalované také vyžádala prohlášení o zdravotním stavu žalované, v němž žalovaná prohlásila, že jí v současné době není přiznána invalidita a není v pracovní neschopnosti nebo v léčení. Žalobkyně vycházela z výdajů sdělených žalovanou v celkové částce 16 134 Kč, přičemž náklady na pojištění činily 1 500 Kč, výdaje na bydlení činily 6 469 Kč, částky představující životní minimum činily 4 620 Kč, výdaje žalované na závazky u jiných provozovatelů úvěrů byly nulové, výdaje žalované na závazky u žalobkyně činily 3 545 Kč. Žalobkyně následně porovnala částku celkových tvrzených příjmů žalované s celkovou částkou ověřených pravidelných mandatorních výdajů a paušálních výdajů ve výši zákonného minima. Žalobkyně tak s odbornou péčí zjistila, že po poskytnutí úvěru zůstane žalované 30 % pravidelných příjmů na nepravidelné nemandatorní výdaje. Po prověření příjmů a výdajů žalované provedla žalobkyně skóringovým modelem zhodnocení úvěruschopnosti žalované z hlediska demografických dat. Žalobkyně na základě procesu posouzení úvěruschopnosti dospěla k jednoznačnému závěru, že žalovaná bude schopna splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Žalované byla poskytnuta částka 20 000 Kč, kdy žalovaná uhradila nazpět částku ve výši 3 037,79 Kč.

V doplnění podání ze dne 7. 2. 2025 žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že nespoléhala pouze na tvrzení žalované, ale tyto skutečnosti tvrzené žalovanou si řádně prověřila, jak v příjmech, výdajích, tak i v jiných aspektech schopnosti žalované úvěr splácet. Příjem ve výši 24 000 Kč si žalobkyně ověřila z otisků z běžného účtu žalované. Žalobkyně dále pracovala také se statistickými údaji vyplývajícími ze statistických dat Českého statistického úřadu o výdajích na bydlení a energie v regionu, ve kterém se žalovaná zdržovala, a to dle typu bydlení. Žalobkyně rovněž počítala se splátkami, které žalovaná hradila na jiné závazky u ní.

Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

K jednání soudu nařízeného na den 10. 1. 2025 se žalovaná, ač řádně a včas předvolána, bez předchozí omluvy nedostavila ani nepožádala o odročení jednání. Při jednání, které bylo prvním jednáním ve věci, žalobkyně navrhla, aby soud rozhodl ve věci rozsudkem pro zmeškání. Soud konstatoval, že podmínky vydání rozsudku pro zmeškání jsou po formální stránce splněny, nicméně s ohledem na skutečnost, že z dosud doložených důkazů ne zcela přesvědčivě vyplývá, že by se žalobkyně při sjednávání úvěru řádně a dostatečně zabývala schopností žalované úvěr splácet, rozsudek pro zmeškání nebyl vydán, neboť tato okolnost dle aktuální judikatury Ústavního soudu České republiky má přímou návaznost na samotnou platnost smlouvy, přičemž Ústavním soudem bylo uzavřeno, že je povinností obecně, i soudu se tímto podrobně zabývat, v opačném případě by šlo o porušení základních zásad soudního řízení.

Z jednání soudu nařízeného na den 5. 3. 2025 se žalobkyně omluvila. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

Ze smlouvy o úvěru číslo hodnota ze dne 2. 5. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 20 000 Kč (lhůta čerpání končí dne 11. 5. 2023), přičemž úvěr měl být čerpán jednorázově na běžný účet. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr formou 60 pravidelných měsíčních splátek, splatnost úvěru byla stanovena na 20. 4. 2028, zápůjční úroková sazba činila 12,90 % ročně a výše anuitní splátky činila 460 Kč. Celková splatná částka činila 27 720,60 Kč. Ve smlouvě byly dále uvedeny informace sdělené v rámci žádosti o úvěr. Žalovaná uvedla, že je svobodná, žije v nájmu, má základní vzdělání, jejím zaměstnavatelem je společnost právnická osoba, čistý měsíční příjem za posledních 12 měsíců činí 24 000 Kč, děti nemá. Dále jsou uvedeny výdaje spojené s bydlením ve výši 3 500 Kč, spoření ve výši 1 000 Kč a ostatní výdaje ve výši 1 500 Kč. Žalovaná dále uvedla, že celková výše spotřebitelských úvěrů u jiných poskytovatelů úvěru, než je žalobkyně, je nulová. U žalobkyně má pak spotřebitelský úvěr ve výši 225 022,45 Kč s měsíční splátkou ve výši 3 146,67 Kč. Smlouva není opatřena vlastnoručním podpisem žalované. Žalobkyně rovněž ke smlouvě doložila Standardní informace o spotřebitelském úvěru, jež také nejsou opatřeny podpisem žalované, Oznámení o úrokových sazbách v českých korunách, Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele a Všechny segmenty – sazebník platný od 1. 11. 2022.

Z návrhu na poskytnutí úvěru a reportu průběhu schválení bylo zjištěno, že žalobkyně disponovala osobními údaji žalované s tím, že na základě interního vyhodnocení schválila žádost žalované o úvěr.

Z prohlášení o zdravotním stavu ze dne 2. 5. 2023 vyplývá, že žalovaná podepsala čestné prohlášení o svém zdravotním stavu, a dále souhlasy, prohlášení a zmocnění.

Z historického výpisu čísla úvěru hodnota ze dne 2. 8. 2024 vyplývá, že žalovaná dne 3. 5. 2023 čerpala úvěr ve výši 20 000 Kč.

Z výzvy k okamžitému splacení dluhu (vč. kopie dodejky) ze dne 27. 3. 2024 vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu do 15. 5. 2024.

Z předžalobní upomínky ze dne 29. 5. 2024 a poštovního podacího archu z téhož dne soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně zaslal před podáním žaloby žalované výzvu s upozorněním, že je v prodlení se splácením dluhu z předmětného úvěru.

Z periodického výpisu právnická osoba. (č.ú.: č. účtu) vedeného na žalovanou za období od 2. 5. do 12. 5. 2023 vyplývá, že počáteční zůstatek jistiny činil 0 Kč, konečný zůstatek jistiny činil 20 000 Kč (dne 3. 5. 2023 došlo k čerpání úvěru ve výši 20 000 Kč).

Z otisků z běžného účtu je patrné, že na tento účet (číslo účtu, banka i majitel účtu zde absentují) pravidelně přicházely platby od společnosti právnická osoba, a to dne 14. 10. 2022 platba ve výši 22 088 Kč od, dne 16. 11. 2022 platba ve výši 22 460 Kč, dne 15. 12. 2022 platba ve výši 12 087 Kč, dne 16. 1. 2023 platba ve výši 33 769 Kč, dne 16. 2. 2023 platba ve výši 26 634 Kč, dne 16. 3. 2023 platba ve výši 29 015 Kč a dne 17. 4. 2023 platba ve výši 19 900 Kč.

Zy označené jako odpověď z ext. registrů vyplynulo, že žalobkyně lustrovala žalovanou v systémech BRKI/NRKI, kdy bylo zjištěno, že žalované byly odmítnuty tři žádosti o úvěr mimo žalobkyni. Zároveň bylo zjištěno, že došlo k odvolání pěti úvěrů mimo žalobkyni. Žalovaná byla dále lustrována v systémech CBCB a Solus s výsledkem Clear.

Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaná uzavřela dne 2. 5. 2023 s žalobkyní smlouvu o úvěru, jak je shora uvedeno, v souvislosti s touto smlouvou čerpala částku ve výši 20 000 Kč, které se zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 12,90 % ročně v pravidelných 60měsíčních splátkách v částce 460 Kč. Jelikož žalovaná nehradila splátky řádně a včas, žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními žalovanou dopisem ze dne 27. 3. 2024 upozornila, že nebude-li dlužná částka uhrazena nejpozději do 15. 5. 2024 dojde k tomuto datu k zesplatnění celé pohledávky a pohledávka bude vymáhána soudní cestou. Žalobkyně zaslala dne 29. 5. 2024 žalované předžalobní upomínku s výzvou k zaplacení dlužné částky. Žalovaná před podáním žaloby uhradila celkem 3 037,79 Kč.

Dle , se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Dle , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

Dle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

Dle , odst. 2 , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Dle , neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

Dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru (dle ) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaná obdržela 20 000 Kč, přičemž na shora uvedený úvěr žalovaná uhradila celkem 3 037,79 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

Na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, je nutné aplikovat ( tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že se schopností žalovanou splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu s zákona o spotřebitelském úvěru. Této argumentaci však soud nepřisvědčil. Žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání (šetření v registrech, žádost o spotřebitelský úvěr, návrh na rozhodnutí o poskytnutí osobního úvěru), nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je však zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela pouze z informací poskytnutých žalovanou, že její příjem činí 24 000 Kč (k této položce žalobkyně doložila otisky z běžného účtu, ze kterých nevyplývá, že by majitelem předmětného bankovního účtu byla žalovaná). Dále vycházela z informací, že je žalovaná svobodná, bydlí v nájmu, náklady spojené s bydlením činí 3 500 Kč, spoření činí 1 000 Kč a ostatní výdaje žalované činí 1 500 Kč. Žalovaná zároveň uvedla, že jeden spotřebitelský úvěr u žalobkyně již má. Žalobkyně si, mimo jiného, opomněla opatřit od žalované kompletní výpisy z bankovního účtu žalované za několik měsíců nazpět, což by jí nepochybně poskytlo věrohodný podklad pro úvahy o majetkových poměrech žalované a její měsíční bilanci příjmů a výdajů. Z výše uvedeného nelze tedy shledat, že se žalobkyně odpovídajícím způsobem zabývala výdaji žalované jako spotřebitele. V tomto ohledu je již pak zcela lhostejno, zda se ze strany žalované jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalované zcela rezignovala na ověření a zhodnocení věrohodnosti výdajů uváděných žalovanou. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. – 119).

Je pravdou, že v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou ( zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle ). Ostatně k výkladu zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované 20 000 Kč a žalovaná vrátila pouze 3 037,79 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách 16 962,21 Kč (tj. 20 000 – 3 037,79 = 16 962,21 Kč) pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat (, odst. 2 ). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele ( ). Žalovaná sice byla dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhu vyzvána předžalobní výzvou, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalované doručena a že ta měla možnost se s ní seznámit. Žalovaná byla tak k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzvána až žalobou, která jí byla doručena dne 12. 1. 2025. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měla žalovaná bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinila, ocitla se ode dne následujícího (14. 1. 2025) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle sazba úroku z prodlení 12,75 % ročně (výrok I.). Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl (výrok II.).

Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. dle většinového úspěchu žalobkyně, jež zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené , v daném případě nákladů za uhrazený soudní poplatek ve výši 838 Kč a nákladů na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1. 7. 2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyni tedy dle . vyhl č. , advokátního tarifu (dále jen „“) náleží odměna ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby a dle tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 1 200 Kč (3 x 300 + 3 x 100). Dalším úkonem právní služby byla účast právního zástupce žalobkyně při jednání soudu dne 10. 1. 2025, na níž je třeba již aplikovat obecná ustanovení tarifu. Dle . tarifu, náleží odměna ve výši 1 940 Kč za jeden úkon právní služby a rovněž paušální náhrada výdajů ve výši 450 Kč dle advokátního tarifu (ve znění vyhl. č. 258/2024 účinné od 1. 1. 2025). Náklady řízení na straně žalobkyně dále tvoří DPH, jehož je advokát zastupující v této věci dle ověření soudem plátcem, v sazbě 21 %, když dle má advokát rovněž právo na náhradu DPH, v daném případě tedy ve výši 252 Kč. Celkem tedy náklady řízení na straně žalobkyně při součtu výše uvedených částek činí 5 181,90 Kč (838 + 1 200 + 1 940 + 450 + 753,90). Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení 16 962,21 Kč s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 17 128,11 Kč, žalovaná byla úspěšná ohledně zaplacení 3 960,67 Kč s příslušenstvím, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 8 484,33 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 25 612,44 Kč tak představuje úspěch žalobkyně 67 %, úspěch žalované 33 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobkyně má právo na úhradu 34 % svých nákladů, z částky 5 181,90 Kč, tedy ve výši 1 761,85 Kč.

Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s část věty před středníkem

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.