Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
18 C 106/2024-41
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Glombicovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o 24 179,45 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 21 030,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ve zbylé části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 27 969,40 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 810,38 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 304,27 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 24 179,45 Kč za dobu od 24. 10. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 179,45 Kč od 24. 10. 2023 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 21 030,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se ve zbylé části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 27 969,40 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 810,38 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 304,27 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 24 179,45 Kč za dobu od 24. 10. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 179,45 Kč od 24. 10. 2023 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou, doručenou soudu dne 18. 12. 2023, se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaná byla zavázána zaplatit částku ve výši 24 179,45 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 2. 9. 2020 Smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu č. č. účtu s limitem ve výši 49 000 Kč. Za poskytnutý kontokorent se žalovaný dle smlouvy zavázal platit úrok ve výši 18,9 % společně s poplatky za služby spojené s vedením kontokorentu dle aktuálního ceníku. Žalovaná byla oprávněna poskytnutý kontokorent na svém účtu průběžně čerpat výběry hotovosti a bezhotovostními platbami s tím, že nesmí přečerpat povolený úvěrový rámec nad sjednanou částku a má povinnost poskytnutý kontokorent v celé výši splatit, tzn. zajistit, aby byl zůstatek na účtu kladný nebo alespoň nulový, a to nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání úvěru. Úplným splacením kontokorentu žalovaná dle Smlouvy automaticky nabyla možnost opět kontokorent za sjednaných podmínek čerpat. Smlouva o úvěru byla uzavřena elektronickým způsobem prostřednictvím unikátního profilu internetového bankovnictví žalovaného. V souladu s obchodními podmínkami byla identita žalované ověřena zadáním autorizačního kódu, zaslaného žalované prostřednictvím SMS zprávy na smluvené telefonní číslo. Zadání autorizačního kódu pak zároveň nahrazuje písemný podpis žalované. Žalovaná však své povinnosti nedodržela, čímž porušila smlouvu a nepovolený zůstatek byla žalovaná povinna bance neprodleně uhradit, avšak neučinila tak ani přes výzvu ze dne 1. 3. 2023, v níž žalobkyně současně vypověděla smlouvu o sporožirovém účtu a další dohody o službách souvisejících s účtem a dlužnou pohledávku ze sporožirového účtu převedla na evidenční účet pro splácení pohledávky č. č. účtu. Před podáním žaloby byla žalovaná písemně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou. Ve vyjádření k výzvě soudu ze dne 18. 4. 2024 žalobkyně uvedl, že doplňuje své podání o posouzení úvěruschopnosti klienta ze dne 2. 9. 2020 včetně informace z CCB a dále, že žalovaná vyčerpala celkem částku 1 267 942,65 Kč a ke dni podání žaloby uhradila částku 1 246 912,05 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru uzavřené dne 2. 9. 2020 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované kontokorentní úvěr kterým umožnila žalované přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše 49 000 Kč a žalovaná se zavázala dodržet podmínky splácení, tj. že celý úvěr včetně narostlých úroků a dalších nákladů úvěru splatí nejpozději do 30. 8. 2021. Úroková sazba činila 18,90 % ročně a RPSN 21,25 %.
5. Ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu bylo zjištěno, že žalovaná žádala o úvěrový rámec ve výši 1 000 Kč, přičemž uvedla, že je svobodná, žije v pronajatém bytě, je vyučena s maturitou, je zaměstnána od 1. 11. 2019 na dobu neurčitou ve společnosti právnická osoba s čistý měsíční příjem 10 000 Kč s tím, že její nezbytné měsíční náklady činí 2 000 Kč, a to za nájem.
6. Z výpisu z běžného účtu žalované za období března 2020 až srpna 2020 byly zjištěny pravidelné (měsíční) příchozí platby od společnosti právnická osoba ve výši 8 500 Kč, právnická osoba. ve výši 10 000 Kč a právnická osoba v rozmezí cca 700 Kč až 2 300 Kč. Dále byly zjištěny pravidelné platby platební kartou u sázkových kanceláří chance.cz, tipsport.cz a sazka.cz; v březnu 2020 v součtu 800 Kč, v dubnu 2020 celkem 1 300 Kč, v květnu 2020 celkem 230 Kč, v červnu 2020 celkem 100 Kč.
7. Z oznámení o vyčíslení dluhu ze dne 15. 12. 2022, odeslané doporučeně téhož, soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky vyčíslené ke dni 26. 10. 2023 na částku 31 354,55 Kč nejpozději do 5 dnů od odeslání této výzvy.
8. Po takto zjištěném skutkovém stavu dospěl soud k právnímu posouzení věci: Uzavřenou smlouvu soud vyhodnocuje jakožto smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), na kterou nutno rovněž aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále také jen ZoSÚ), přičemž podle §§ 86 a 87 ZoSÚ je poskytovatel úvěru povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. Věřitel této své povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, tedy pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Soud přitom v dané věci konstatuje, že žalobkyně své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované nedostála, jelikož její závěr o úvěruschopnosti žalované vycházel toliko z údajů sdělených žalovanou a z výpisu z běžného účtu žalované. Z toho však nelze dospět k závěru, že žalobkyně řádně zkoumala příjmy a výdaje žalované.
9. Z toho důvodu dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy o úvěru pro rozpor se zákonem (§ 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pro úplnost lze doplnit, že závěr o absolutní neplatnosti takové smlouvy vychází z eurokonformního výkladu citovaných ustanovení (srov. rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18). Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku, poplatcích a smluvních pokutách. Spotřebitel je však povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSÚ). Žalovaná na základě neplatné smlouvy obdržela částku 1 267 942,65 Kč a uhradila již 1 246 912,05 Kč, byla proto zavázána k vrácení částky 21 030,60 Kč. Pokud jde o požadované příslušenství představované zákonným úrokem z prodlení, nemohlo toto být žalobkyni přiznáno podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, které upravuje výši zákonného úroku z prodlení, za jí požadované období, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 platí, že splatnost zbývající části jistiny zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení, neboť § 87 ZosÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně má dle tohoto rozhodnutí nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Žaloba tak byla ve zbylé části, tj. jistině a zbylém příslušenství zamítnuta s ohledem na shora uvedené.
10. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně převážně úspěšnému žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.