Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

46 C 102/2024-118

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci

žalobkyně: Jméno advokáta Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, Datum narození žalovaného Adresa žalovaného

pro zaplacení 192 007,32 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba o uložení povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 192 007,32 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 622,03 Kč, kapitalizovaným zákonem úrokem z prodlení ve výši 11 691,14 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 195 799,35 Kč od 29. 3. 2024 do zaplacení se zamítá

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba o uložení povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 192 007,32 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 622,03 Kč, kapitalizovaným zákonem úrokem z prodlení ve výši 11 691,14 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 195 799,35 Kč od 29. 3. 2024 do zaplacení se zamítáII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 192 007,32 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu zdůvodnila tím, že předchůdkyně žalobkyně (dále též jako „banka“) uzavřela s žalovaným dne 15. 6. 2017 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet č. hodnota, kterou se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 350 000 Kč za účelem konsolidace dlužných závazků žalovaného. Úvěr byl splatný ve 120 splátkách po 5 207,71 Kč počínaje dnem 22. 7. 2017. Výše úroku byla sjednána ve výši 10,8 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byl Sazebník poplatků, produktové podmínky a všeobecné obchodní podmínky žalobce. Dne 15. 6. 2017 předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr poskytla, a to bezhotovostním převodem na účty konsolidovaných závazků. Žalovaný svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Banka proto prohlásila úvěr dopisem ze dne 25. 10. 2023 za okamžitě splatný v celé výši, neboť žalovaný byl v prodlení se splátkou. Žalovaný dosud svou povinnost nesplnil a splatný úvěr nezaplatil. Na jistině tak dluží částku 187 177,32 Kč, smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 8 622,03 Kč, smluvní poplatky ve výši 4 830 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 28. 3. 2024 ve výši 11 691,14 Kč a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 195 799,35 Kč od 29. 3. 2024 do zaplacení. Při schvalování úvěru předchůdce žalobkyně vycházel z údajů poskytnutých klientem, tyto pak byly individuálně posouzeny, byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze MVČR. Příjmy byly posuzovány na základě potvrzení o výši příjmu. Při hodnocení úvěruschopnosti banka porovnávala příjem žalovaného a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem pak získala částku disponibilních zdrojů klienta a na základě disponibilní částky poměřovala částkou životního minima a normativních nákladů na bydlení. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. K výzvě soudu žalobkyně doplnila svou žalobu o výpočet, na jehož základě dospěla k výši žalované jistiny, sdělila, že smlouvou o konsolidaci půjček došlo ke konsolidaci předchozích úvěrů žalovaného u společnosti právnická osoba., se splátkami v celkové výši 4 940 Kč, přičemž konsolidací banka umožnila žalovanému ulehčení úvěrové zátěže (když nově splátky činily 4 940 Kč). Celková výše závazků před poskytnutím úvěru a po jeho poskytnutí se nijak nezměnila, jen došlo ke snížení splátek s ohledem na snížení úrokové sazby a prodloužení doby splácení. Banka tak poskytnutím konsolidačního úvěru de facto snížila riziko případné nesolventnosti žalovaného. Co se týká konkrétních informací k posouzení úvěruschopnosti žalovaný uvedl, že je svobodný, má základní vzdělání, žije v pronájmu, od 1. 9. 2003 je zaměstnán s výší čistého příjmu za 3 měsíce v částce 13 395 Kč a příjmem domácnosti v částce 25 395 Kč. Vlastním šetřením banka zjistila, že žalovaný má 4 úvěry ve výši 43 355 Kč, 99 251 Kč, 112 441 Kč a 73 147 Kč, které splácí částkami 1 018 Kč, 2 149 Kč, 2 317 Kč a 1 567 Kč. Disponibilní částku vypočetla banka odečtením splátky spotřebitelského úvěru ve výši 2 149 Kč a životních nákladů ve výši 6 375,16 Kč od výše příjmů v částce 13 395 Kč, přičemž dospěla k částce 4 870,84 Kč. Smlouvou se pak žalovaný zavázal platit měsíční splátky konsolidovaného úvěru v částce částka a pojištění 426 Kč. Celkem tak výše splátky činila 5 207,71 Kč. Žalovaný za celou dobu splácení uhradil částku v celkové výši 392 252,85 Kč. Ke dni prohlášení úvěru za splatný měla banka za žalovaným pohledávku v celkové výši 201 136,55 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z provedených důkazů soud učinil následující skutková zjištění.

4. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, konsolidace půjček, ze dne 15. 6. 2017 plyne, že mezi právnická osoba., jako bankou a Jméno žalovaného jako klientem byla uzavřena smlouva, kterou se banka zavázala poskytnout úvěr ve výši 350 000 Kč splatných v pravidelných měsíčních anuitních splátkách v celkovém počtu 120 po 4 781,71 Kč a pojištění ve výši 426 Kč. Měsíční anuitní splátka a úhrada pojištění celkem činí 5 207,71 Kč, splátky byly splatné 22. dne v měsíci, úrok činil 10,80 % ročně, RPSN pak 11,42 %. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, činila 575 600,55 Kč. Účelem úvěru pak byla úplná úhrada dluhu mezi klientem a jméno FO bank a. s. ve výši 113 565,41 Kč, 73 878,47 Kč a 43 778,55 Kč. Zbývající část jistiny úvěru byla neúčelová.

5. Z dokumentu nazvaného žádost o úvěr, konsolidace půjček, ze dne 15. 6. 2017 plyne, že žalobce bydlí v pronajatém bytě, má základní vzdělání, je svobodný, v pracovním poměru na dobu neurčitou. U společnosti právnická osoba., s průměrným čistým měsíčním příjmem za tři měsíce 13 395 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 25 395 Kč. žalovaný má též jednu vyživovací povinnost. Dále uvedl, že má závazky vůči společnosti jméno FO bank ve výši 113 565,41 Kč, 73 878,74 Kč aAnonymizovánočástka, které jsou spláceny splátkami ve výši 2 349 Kč, 1 570 Kč, a 1 021 Kč.

6. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 27. 10. 2023 plyne, že banka z důvodu opakovaného porušení smluvních podmínek oznámila, že úvěr prohlašuje za splatný dne 25. 10. 2023. Současně byl žalovaný upozorněn, že jeho pojištění u Anonymizováno Anonymizováno zaniká k danému dni. Celková dlužná částka činila 201 136,55 Kč. Současně banka vyzvala žalovaného, aby částku uhradil do 10. 11. 2024. Z poštovního podacího archu ze dne 30. 10. 2023 plyne, že žalovanému bylo oznámení o prohlášení úvěru ze splatný zasláno dne 30. 10. 2023.

7. Z potvrzení o výši příjmu žalovaného ze dne 15. 6. 2017 plyne, že zaměstnavatel právnická osoba., potvrdila, že čistý příjem žalobce za poslední tři měsíce činí 13 395 Kč s tím, že má jednu vyživovací povinnost, zaměstnán je jako zámečník na dobu neurčitou od 1. 9. 2023.

8. Z vyjádření k procesu posouzení úvěru schopnosti ze dne 18. 3. 2024 plyne, že žalovaný vyplnil žádost o úvěr ze dne 15. 6. 2017, a uvedl veškeré údaje ke svým příjmům a výdajům, tyto byly nadále hodnoceny individuálně. V souladu s vnitřními směrnicemi banky, byla provedena kontrola insolvenčního rejstříku, kontrola bankovního a nebankovního registru klientských informací a kontrolou databází MVČR byla kontrolovaná platnost průkazu totožnosti. Poskytnutým úvěrem s měsíční splátku ve výši 4 781,71 Kč byly konsolidovány dosavadní závazky se splátkami celkové výši 4 940 Kč, čímž bylo umožněno ulehčení úvěrové zátěže a konsolidací banka zlepšila úvěruschopnost dlužníka. Při výpočtu úvěruschopnosti banka vycházela z příjmů ve výši 13 395 Kč, od kterých odečetla externí splátky spotřebitelských závazků ve výši 2 149 Kč a životní náklady ve výši 6 375,16 Kč, přičemž dospěla k částce 4 870,84 Kč. Na základě uvedeného pak byla schválena výše úvěrového rámce v částce 350 000 Kč, když byly vzaty v potaz 4 závazky žalovaného ve výši 43 355 Kč, 99 251 Kč, 112 441 Kč a 73 147 Kč, které byly spláceny částkami 1 080, 2 149, 2 317, a 1 567 Kč.

9. Z oznámení o právním zastoupení, výzvě k úhradě dluhu, ze dne 2. 4. 2024 plyne, že zástupce banky vyzval žalovaného k úhradě částky 212 722,82 Kč s příslušenstvím, když tak žalovaný neučinil ani přes prohlášení úvěru za okamžitě splatný ke dni 25. 10. 2023. Současně upozornil žalovaného, že v případě, že tak neučiní, má být dopis považován za předžalobní výzvu ve smyslu Z připojeného poštovního podacího archu pak plyne, že výzva byla zaslána žalovanému dne 2. 4. 2024.

10. Z platební historie plyne, že úvěr ve výši 113 565,41 Kč 73 878,47 Kč, 43 788,55 Kč a 118 767,57 Kč byl čerpán dne 15. 6. 2017 a následně byl splácen, když od října 2017 bylo hrazeno nepravidelně.

11. Z upomínek je patrno, že banka žalovaného o úhradu splátek upomínala dne 29. 6. 2023, 30. 7. 2023, 19. 9. 2023 a 2. 10. 2023.

12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právnická osoba a AnonymizovánoAnonymizováno, ze dne 20. 9. 2024, a to včetně přílohy 1 Smlouvy o postoupení pohledávek plyne, že pohledávka banky za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.

13. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, když žalobkyně se k jednání nedostavila a vzdala se tak dobrodiní poučení dle , 3 k doplnění a prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.

14. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení právních předpisů:

Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (tedy i v době uzavření předmětné smlouvy), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

Dle č. , (dále jen „ “) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

Dle , (dále jen „ “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Dle , úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

Dle § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Dle , pak má strana, která plnila, aniž tu byl platný závazek, právo na vrácení toho, co plnila.

15. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je nedůvodná.

16. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl závazkový vztah, a to uzavřením smlouvy o úvěru ze dne 15. 6. 2017 dle ustanovení a násl. o. z. Právní předchůdce žalobce uzavřel Smlouvu jakožto podnikatel, žalovaný poté jakožto spotřebitel (ustanovení ). Na základě uvedené smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 350 000 Kč, které se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně ve splátkách 4 781,71 Kč spolu s pojistným ve výši 426 Kč. Žalovaný zpočátku úvěr platil, avšak záhy se dostal do prodlení s plněním splátek včas. Banka úvěr zesplatnila a požadovala úhradu včetně vyčísleného příslušenství. Pohledávka za žalovaným byla bankou postoupena na žalobkyni.

17. Soud se z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda banka/žalobkyně jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem ( ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů ( zákona o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. ), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. -39).

18. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. ). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s žalobkyní uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. ).

19. Soud na základě provedeného dokazování nepovažuje plnění zákonné povinnosti zjišťovat úvěruschopnost žalovaného za řádně splněnou, a to ani přes to, že žalobkyně uvádí, že se jednalo o konsolidaci úvěrů, kterou mělo u žalovaného dojít ke snížení rizika případné nesolventnosti. Předchůdce žalobkyně úvěr poskytl v rámci konsolidace tří úvěrů, které měl žalovaný u právnická osoba., kdy na tyto úvěry dosud splácel 4 940 Kč, přičemž žalobkyně tvrdila, že došlo ke snížení splátek. Toto je pravda toliko poloviční. Banka skutečně poskytnutím konsolidačního úvěru snížila žalovanému splátku na 4 781,71 Kč, opomíjí však současně uvést, že sjednáním pojištění schopnosti splácet v nemalé částce 426 Kč měsíčně naopak celkovou splátkovou zátěž žalovaného zvýšila, když měsíční splátka celkem činila 5 207,71 Kč. Vedle toho je namístě uvést, že nebyly konsolidovány všechny úvěry žalovaného, ale toliko 3 ze 4. Žalovaný tak vedle žalobkyni poskytované splátky dále splácel též další úvěr částkou 2 149 Kč. Z potvrzení o příjmu žalovaného vyplynulo, že tento za poslední 3 měsíce měl čistý měsíční příjem 13 395 Kč. Žalobkyně od výše příjmů odečetla splátku úvěru ve výši 2 149 Kč a statistickou výši životních nákladů 6 375,16 Kč, přičemž dospěla k závěru, že žalovaný je s to měsíčně splácet 4 870,84 Kč. Reálnými výdaji žalovaného (skutečné náklady na bydlení, stravu, ošacení, dopravu, hygienu apod.) se však banka vůbec nezabývala a vyšla toliko z obecné výše životních nákladů v částce 6 375,16 Kč, ač měla povědomí o tom, že žalovaný má 1 vyživovací povinnost. Výše životních nákladů, z níž banka vycházela se reálně ani nepřibližuje skutečné výši nákladů na život jednotlivce v místě a čase obvykléch. Zde má soud za to, že v rámci hodnocení úvěruschopnosti je namístě vycházet z údajů, které se alespoň přibližují skutečné realitě. Jen těžko si totiž představit, že by v roce 2017 existoval jedinec s vyživovací povinností, jehož životní náklady na bydlení a uspokojování všech ostatních, byť pouze elementárních, potřeb by činily toliko 6 375,16 Kč. Navíc nelze přehlédnout, že banka, ač se tváří, že konsolidací úvěru zatížení žalovaného snížila, jej v konečném důsledku naopak zvýšila. Je pak otázkou, jak obezřetná mohla banka být při zkoumání úvěruschopnosti, když jí maximální možná splátka vyšla na částku 4 870,84 a uzavřela smlouvu, kterou se žalovaný i pojištěním zavázal splácet 5 207,71 Kč, tedy částkou o 336,87 Kč převyšující bankou vypočtené možnosti žalovaného. Zkoumání úvěruschopnosti tak bylo učiněno jen formálně, nikoliv řádně a s požadovanou pečlivostí tak, aby odpovídalo smyslu a účelu zákona. Banka tey nezpozorněla ani v momentě, kdy toliko ze statistických (tedy velmi nízkých a realitě neodpovídajících) údajů vypočetla maximální možné úvěrové zatížení v částce 4 870,84 Kč a přesto uzavřela smlouvu, kterou i s pojištěním měsíční splátka činila 5 207,71 Kč. Celkové úvěrové zatížení tak již v době sjednání úvěru převyšovalo možnosti žalovaného. Bylo tak jen otázkou času, kdy se žalovaný dostane do prodlení, a nebude s to schopen úvěr splácet, k čemuž také došlo.

20. Lze tak uzavřít, že předchůdce žalobkyně se měl podrobněji zabývat zjištěním a zejména následným prověřením zjištěného stavu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39) ohledně výdajů žalovaného. Dle soudu je v tomto ohledu nutné zkoumat především, zda dlužník v měsíčním saldu např. na výpisu z běžného účtu za delší časové období dosahuje přebytku, který je schopen pokrýt měsíční splátky a další mimořádné výdaje, či je, zjednodušeně řečeno, bez zisku či dokonce stále v minusu a rozpouští úspory, příp. zda nějakými úsporami vůbec disponuje. Soud tak dospěl k závěru, že předchůdce žalobkyně dostatečně neprověřil úvěruschopnost žalovaného.

21. Pokud tedy byla mezi předchůdcem žalobkyně jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele ( ve spojení s zákona o spotřebitelském úvěru, rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. ) a dále pro rozpor s dobrými mravy ( , nález Ústavního soudu ČR sp. zn. ). Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. že ujednání o úrocích v úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by žalovaný neplatnost namítal ( ). Pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku ( ), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).

22. Vzhledem k tomu, že předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému plnění bez právního důvodu, je třeba na plnění ze smlouvy ze dne 15. 6. 2017, které žalobce poskytl žalovanému, hledět nikoli jako na plnění ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalovaného. Banka žalovanému poskytla plnění v částce 350 000 Kč, žalovaný však poskytl plnění ve výši 392 252,85 Kč, tedy částku bezdůvodné obohacení přesahující.

23. Již jen závěrem soud podotýká, že úvěrová smlouva byla absolutně neplatná z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a z důvodu zřejmého rozporu s veřejným pořádkem a dobrými mravy, nepřiznal soud žalobkyni ani úroky z úvěru, neboť podklad pro jejich přiznání byla absolutně neplatná úvěrová smlouva. Při neplatnosti celé úvěrové smlouvy tak není důvod zkoumat případnou výši obvyklého úroku, jako bývá činěno v případech pouhé částečné neplatnosti úvěrových smluv co do sjednaného vysokého úroku z úvěru. Soud tak žalobkyni nepřiznal ani žalovaný úrok ani zákonný obvyklý úrok. Z obdobných důvodů soud žalobkyni nepřiznal ani požadované poplatky.

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle V řízení byl plně úspěšný žalovaný, náklady mu však nevznikly. Soud proto rozhodl, jak ve výroku II. uvedeno.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.