Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 293/2024-15

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, narozená datum bytem Adresa žalované

o zaplacení částky 11 597 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 3 597 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 597 Kč od datum do zaplacení ve výši 15 %, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 343 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve FrýdkuMístku doplatek soudního poplatku za řízení ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se v části, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 3 597 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 597 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 15 %, zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 343 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve FrýdkuMístku doplatek soudního poplatku za řízení ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 11 597 Kč s příslušenstvím, a to na podkladě smlouvy, kterou se žalovanou uzavřela její právní předchůdkyně. Společnost právnická osoba. dne datum uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru, na podkladě které poskytla žalované částku 8 000 Kč převodem na její bankovní účet a žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 3 360,29 Kč a úrokem 236,71 Kč, a to za období od poskytnutí úvěru do jeho splatnosti, tj. do dne datum. Žalovaná svůj závazek nesplnila a zaplatila předchůdkyni žalobkyně 0 Kč. Smlouva byla uzavřena tak, že žalovaná se nejprve zaregistrovala na webové stránce web zadáním osobních údajů a zaslala předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti splácet byl žalované v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy a žalovaná ji odsouhlasila zadáním verifikačního kódu, který mu ve formě SMS přišel na její telefon. Úvěruschopnost byla předchůdkyní žalobkyně ověřena lustrací žalované v databázích ISZR, CEE, CRKI, EUCB. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena nejprve společnosti právnická osoba., která ji smlouvou ze dne datum postoupila žalobkyni. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky dopisem odeslaným dne datum.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovanou poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne datum. Žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.

3. Z listin předložených žalobkyní soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Písemnou dohodou označenou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. číslo se společnost právnická osoba. zavázala poskytnout žalované převodem na její bankovní účet částku 8 000 Kč. Žalovaná se naproti tomu zavázala jmenované společnosti vrátit částku celkem 10 624,94 Kč, z 8 000 Kč jako jistinu a 2 688,23 Kč jako poplatek za sjednání úvěru, a to do 30 dnů od odeslání finančních prostředků. Dle dodatku k dohodě si strany dohodly nové datum splatnosti na datum s tím, že žalovaná vrátí žalobkyni do uvedeného data celkem částku 11 596,44 Kč, protože došlo k navýšení poplatku. na 3 360,29 Kč a úroku na částku 236,71 Kč. Před uzavřením dohody předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet nahlédnutím do databází a z jejích prohlášení, kde uvedla, že její příjem je 20 000 Kč, přitom je nezaměstnaná, a výdaje má ve výši 7 000 Kč z nichž 6 000 Kč tvoří splátka úvěru. Předchůdkyně žalobkyně splnila svůj závazek z dohody dne datum tím, že částku 8 000 Kč zaslala na účet označený žalovanou v písemné dohodě, ze kterého navíc před sjednáním dohody odeslala verifikační platbu 1 Kč. Žalovaná na svůj závazek dle žalobkyně neuhradila nic. Společnost právnická osoba. následně dne datum prodala předmětnou pohledávku za žalovanou za sjednanou úplatu žalobkyni. Žalobkyně prostřednictvím svého zástupce před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky z uvedené dohody, a to dopisem ze dne datum, který podle připojeného poštovního podacího archu dala do přepravy dne datum. Součástí zaslaného dopisu bylo i oznámení o postoupení pohledávky žalobkyni.

4. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce soud a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o zápůjčce ve smyslu , , (dále jen „o. z.“), na základě které byly žalované poskytnuty prostředky ve výši 8 000 Kč bezhotovostním převodem na účet, který označila ve smlouvě. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i , o spotřebitelském úvěru, (dále jen „“), jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem ( ).

5. Podle je povinností poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. .

6. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, když soudu sdělila, že nahlédla do interních databází a nemá k tomu žádné důkazy, navíc vyšla z tvrzení žalované, které si nijak neověřila. Již jen tvrzení žalované o výdajích v celkové výši 7000 Kč z nichž 6 000 Kč tvoří splátky, mělo být pro předchůdkyni žalobkyně výstrahou, že si má údaje sdělené žalovanou ověřit. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou v souladu se zněním , protože je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v . Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.

7. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu a uložit žalované vrácení poskytnuté jistiny. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalované částku 8 000 Kč a žalovaná jí vrátila 0 Kč, pročež jí stále dluží 8000 Kč. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba., jako postupitel, uzavřela se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávky za žalovanou, a žalobkyně je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání pohledávky. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky 8 000 Kč a zavázal žalovanou k jejímu zaplacení.

8. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost zbývající části jistiny nenastala, pročež nemohl zatím vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Z , které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v , totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. K tomu lze odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. , který tuto rozhodovací praxi rovněž respektuje. Jelikož žalovaná dle tvrzení žalobkyně na svůj dluh nic neuhradila, je naprosto zjevné, že zatím nebylo v jejích možnostech uvedený dluh splnit. Pro absolutní neplatnost smlouvy, pak žalobkyni nebylo možné přiznat smluvní úrok ani poplatek za úvěr. Ve zbytku proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

9. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož mělli účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný. Soud kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. ) a zjistil, že žalobkyně byla úspěšná (výrok I.) co do částky 8 000 Kč (57 % celku) a neúspěšná (výrok II.) v částce 6 291,13 Kč (43 % celku), z čehož vyplývá, že po odečtení neúspěchu od úspěchu, má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 14 %. Soud při výpočtu nákladů řízení postupoval dle (dále jen „“) a na věc aplikoval citované vyhlášky, když z úřední činnosti je mu známo, že žalobkyně podává ve skutkově a právně obdobných případech opakovaně žaloby na ustáleném vzoru a dále se jedná o nárok nepřesahující částku 50 000 Kč. Sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle bodu 2. částku 300 Kč (za 3 úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalobkyně do podání žaloby – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis kvalifikované výzvy k plnění a sepis žaloby). Za tyto tři úkony mu náleží odměna ve výši 900 Kč. Dále žalobkyni byla přiznána náhrada hotových výdajů dle 3 x 100 Kč a 21% DPH (počítáno ze základu 1 200 Kč) ve výši 252 Kč, když zástupce žalobkyně jako advokát prokázal, že je registrovaným plátcem DPH. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně, včetně zaplaceného soudního poplatku 1000 Kč (po jeho dopočtení s ohledem na výrok IV. tohoto rozsudku), činí 2 452 Kč. Jelikož má žalobkyně právo na náhradu nákladů pouze v rozsahu 14 %, soud zavázal žalované, aby žalobkyni na náhradu nákladů řízení zaplatil částku 343 Kč.

10. Lhůta k plnění byla ve výrocích I. a III. stanovena na 3 dny podle věty před středníkem , když k jinému postupu soud neshledal podmínky.

11. Žalobkyně se svým návrhem na zaplacení částky ve výši 11 597 Kč s příslušenstvím domáhala nejprve vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 800 Kč. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni soudní poplatek do výše podle položky 1 bod 1. písm. a), tj. 1 000 Kč, ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 200 Kč. Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve FrýdkuMístku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.