Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 265/2024-26

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení částky 46 720 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 40 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 40 000 Kč od datum do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 450 Kč a částku 6 720 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 985 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve FrýdkuMístku doplatek soudního poplatku za řízení ve výši 467 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 40 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 40 000 Kč od , datum, do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 450 Kč a částku 6 720 Kč, zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 985 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve FrýdkuMístku doplatek soudního poplatku za řízení ve výši 467 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 46 720 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru ve znění smlouvy o navýšení úvěrového limitu ze dne datum, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč k opakovanému čerpání, který se žalovaný zavázal splácet smluvní úrok 40 % v pravidelných splátkách a zbytek nejpozději ke dni ukončení smlouvy, čemuž nedostál, neuhradil ničeho a proto došlo ke dni datum k zesplatnění úvěru. Za dobu od datum do datum žalovaný načerpal částku celkem 40 000 Kč. K uzavření smlouvy došlo prostřednictvím webové stránky web, na které se žalovaný nejprve registroval a v klientské zóně následně žalovaný odsouhlasil podmínky úvěru, potvrdil seznámení se s formulářem pro standartní informace, vložil čtyřmístný SMS kód, který mu žalobkyně zaslala na jeho telefon, čímž potvrdil souhlas se zněním smlouvy a došlo k uzavření smlouvy. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného z dat získaných ze systému Kontomatik, která poskytuje informace o finanční situaci klientů, ze kterého žalobkyně zjistila příjmy žalovaného 26 000 Kč a výdaje 8 000 Kč. V rámci interního scoringu dosáhla žádost žalovaného vysokého skóre značící nízkou pravděpodobnost, že by žalovaný nesplácel. Lustrací v databázích ISIR, CEE, CRIF, SOLUS, TELCO SCORE,

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. S ohledem na to, že žalobkyně ve lhůtě určené soudem nedoplnila požadovaná tvrzení rozhodná pro posouzení věci, soud ve věci nařídil jednání. Na toto žalobkyně reagovala doplněním tvrzení a z jednání se omluvila a k nařízenému jednání se nedostavila. Žalovaný, ač byl řádně a včas předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. S ohledem na uvedené soud za splnění všech zákonných podmínek jednal v nepřítomnosti účastníků a zástupkyně žalobkyně.

3. Z listin předložených žalobkyní, které soud u jednání provedl a jejichž pravost a správnost nebyla v řízení ničím zpochybněna, soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně se dne datum dohodla se žalovaným prostředky komunikace na dálku tak, že mu poskytne peněžní prostředky do výše 40 000 Kč s možností opakovaného čerpání splacené části oproti závazku žalovaného tyto prostředky vrátit spolu se smluvním úrokem 40 % měsíčně, a to v měsíčních splátkách, které jsou ve výši přirostlého úroku a pokud by chtěl platit jistinu, může to učinit jakoukoliv částkou. Žalovaný postupně vyčerpal částku celkem 40 000 K, jak dokládají předložená potvrzení o provedených platbách provedených na účet žalovaného. K uzavření dohody došlo prostřednictvím systému žalobkyně, kde žalovaný vyplnil osobní údaje, zadal částku, kterou si chce půjčit s tím, že následně mu systém vygeneroval náhled dohody (odpovídající předložené Smlouvě), který žalovaný odsouhlasil kliknutím a následně zadal do systému SMS kód, který mu byl zaslán na jeho telefonní číslo. Žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnuté prostředky zejména tak, že nahlédla do systému Kontomatik, kde měla k dispozici výpis z účtu žalovaného za dobu od datum do datum. Z výpisu z účtu soud zjistil, že dne datum došla na účet částka 11 500 Kč od společnosti právnická osoba., dne datum došla platba 10 000 Kč a dne datum ve výši 8 000 Kč od společnosti právnická osoba., dne datum přišla platba 2 614,08 Kč od společnosti právnická osoba dne datum přijal platbu 15 000 Kč od společnosti právnická osoba, o kterých je soudu z úřední činnosti známo, že poskytují spotřebitelské úvěry. V měsíci listopadu se na účtu nachází množství plateb společnosti právnická osoba a právnická osoba, právnická osoba tedy sázky, které se opakují i v měsících předcházejících. Na druhou stranu je z účtu patrné, že žalovanému chodila od právnická osoba částka cca 22 000 Kč, kdy se může jednat o mzdu. V měsících se opakují přicházející platby od úvěrových společností, konkrétně již soud tyto neuvádí, když pouze ze shora vyjmenovaného je zřejmé, že závazky žalobkyně zjevně nezkoumala. Rovněž z účtu není patrné, jakým způsobem byly ověřeny výdaje zrovna ve výši 8 000 Kč. Žalobkyně se k jednání nedostavila a soudu tak tuto skutečnost neosvětlila. Dne datum zaslal zástupce žalobkyně žalovanému výzvu k zaplacení dlužné částky s upozorněním, že v případě nezaplacení, bude věc řešena soudní cestou. Vzhledem ke zjištěným skutečnostem a navazujícímu právnímu závěru soud z předložených listin žádné další skutečnosti nezjišťoval.

4. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce soud a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na základě které byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 40 000 Kč. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat kromě , , (dále jen „o. z.“) i , o spotřebitelském úvěru, (dále jen „“).

5. Podle je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dneAnonymizováno20. 3. 2019, sp. zn. .

6. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, když soudu k této problematice sice předložila výpisy z Kontomatik, nicméně se již absolutně nezabývala transakcemi, které se na výpisu nacházejí. Nelze nezmínit, že žalovaný v době předcházející sjednání tohoto spotřebitelského úvěru čerpal několik dalších spotřebitelských úvěrů, což rozhodně nedokládá, že mu příjmy postačují na úhradu běžných potřeb. Lehkovážnost žalovaného stran nakládání se svými příjmy lze spatřovat i v objemu sázek, které rovněž činil a jak jsou uvedeny shora. Takové zkoumání úvěruschopnosti zcela jistě není zkoumání s odbornou péčí. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou v souladu se zněním , protože je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v . Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.

7. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit ve smyslu a uložit žalovanému vrácení poskytnuté jistiny. Žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla žalovanému částku 40 000 Kč a žalovaný jí nevrátil nic. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení této částky a zavázal žalovaného k jejímu zaplacení.

8. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost zbývající části jistiny nenastala, pročež nemohl zatím vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Z , které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v , totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. K tomu lze odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. , který tuto rozhodovací praxi rovněž respektuje. Jelikož žalovaný dle tvrzení žalobkyně na svůj dluh od dosud neuhradil nic, je naprosto zjevné, že zatím nebylo v jeho možnostech uvedený dluh splnit. Stran dalších smluvních poplatků a smluvní pokuty nebylo možné žalobě vyhovět pro absolutní neplatnost smlouvy. Ve zbytku proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

9. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož mělli účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný. Soud kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. ) a zjistil, že žalobkyně byla úspěšná (výrok I.) co do částky 40 000 Kč (74 % celku) a neúspěšná (výrok II.) v částce 13 843,7 Kč (26 % celku), z čehož vyplývá, že po odečtení neúspěchu od úspěchu, má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 48 %. Soud při výpočtu nákladů řízení postupoval dle (dále jen „“) a na věc aplikoval citované vyhlášky, když z úřední činnosti je mu známo, že žalobkyně podává ve skutkově a právně obdobných případech opakovaně žaloby na ustáleném vzoru a dále se jedná o nárok nepřesahující částku 50 000 Kč. Sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle bodu 3. částku 500 Kč (za 3 úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalobkyně do podání žaloby – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis kvalifikované výzvy k plnění a sepis žaloby). Za tyto tři úkony mu náleží odměna ve výši 1 500 Kč. Dále žalobkyni byla přiznána náhrada hotových výdajů dle . Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně, včetně zaplaceného soudního poplatku 2 336 Kč (plná výše vč. doplatku dle výroku IV.), činí 4 136 Kč. Jelikož má žalobkyně právo na náhradu nákladů pouze v rozsahu 48 %, soud zavázal žalovaného, aby žalobkyni na náhradu nákladů řízení zaplatil částku 1 985 Kč.

10. Lhůta k plnění byla ve výrocích I. a III. stanovena na 3 dny podle věty před středníkem , když k jinému postupu soud neshledal podmínky.

11. Žalobkyně se svým návrhem na zaplacení částky ve výši 46 720 Kč s příslušenstvím domáhala nejprve vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 1 869 Kč. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni soudní poplatek do výše podle položky 1 bod 1. písm. b), tj. 2 336 Kč, ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 467 Kč. Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve FrýdkuMístku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinní povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, mohou se oprávněné domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.