Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 C 114/2024-35

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Tichým ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného

o zaplacení částky 25 440 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč a úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 2. 7. 2024 do zaplacení.

II. Co do částky 6 300 Kč, částky 2 000 Kč, částky 4 140 Kč a úroku z prodlení převyšujícího úrok z prodlení přiznaným výrokem I. tohoto rozsudku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč a úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 2. 7. 2024 do zaplacení.II. Co do částky 6 300 Kč, částky 2 000 Kč, částky 4 140 Kč a úroku z prodlení převyšujícího úrok z prodlení přiznaným výrokem I. tohoto rozsudku se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu 24. 7. 2024 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 25 440 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným dne 26. 7. 2023 uzavřela smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalovanému poskytla téhož dne peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč (převodem na jeho účet č. č. účtu), které se jí žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 6 300 Kč do 2. 10. 2023. Vedle jistiny a poplatku uplatnila žalobkyně s odkazem na článek 2.3 smlouvy také náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč, a to za zaslané písemné výzvy ve dnech 29. 8. 2023, 9. 9. 2023, 28. 9. 2023 a 7. 10. 2023. Žalovaný na úhradu předmětného dluhu dosud nic nezaplatil. Žalobkyně tudíž uplatnila i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky (jistiny a poplatku) ve výši 21 300 Kč za dobu od 3. 10. 2023 do zaplacení. Dále se žalobkyně domáhala úhrady smluvní pokuty ve výši 0,10 % denně z dlužné částky (jistiny) ve výši 15 000 Kč od dne následujícího po dni splatnosti zápůjčky (tj. 3. 10. 2023) do 5. 7. 2024, tj. celkem částky 4 140 Kč. V návaznosti na výzvu soudu, aby žalobkyně doplnila svá tvrzení, jak konkrétně ověřila úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně soudu (podáním ze dne 24. 1. 2025) sdělila, že svá tvrzení doplňovat nebude, s tím, že je si vědoma, že soud zřejmě rozhodne, že předmětná smlouva není platná, a pro tento případ navrhla, aby soud žalované přiznal alespoň to, co od žalobkyně žalovaný nabyl, a úrok z prodlení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci jednal dne 24. 3. 2025. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, přestože k němu byl předvolán na adresu pro doručování podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), tj. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu, a žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Dle soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Při jednání soud provedl listinné důkazy označené a předložené žalobkyní, z nichž zjistil tyto skutečnosti: Ze Smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky dne 26. 7. 2023 vyplývá, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku ve výši 15 000 Kč, převodem na bankovní účet č. účtu, nejpozději do dvou dnů od účinnosti smlouvy. Žalovaný se zavázal žalobkyni tuto částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 6 300 Kč, to vše ve třech splátkách ve výši 7 100 Kč, z nichž první byla splatná 31. den, druhá 62. den a třetí 93. den od poskytnutí zápůjčky. Obsahem smlouvy je též ujednání, že při prodlení žalovaného s úhradou platby je žalobkyně oprávněna požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 500 Kč za každou jednu zaslanou písemnou upomínku a smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Ve všeobecných obchodních podmínkách žalobkyně je mimo uvedeno, že jejich podpisem žalovaný prohlásil a potvrdil, že důkladně posoudil svoji majetkovou situaci, že je schopen splácet zápůjčku, že není v prodlení se zaplacením závazku třetí osobě a že není evidován v databázích dlužníků. Z výpisu z účtu č. č. účtu z 30. 6. 2023 /jeho části, kterou žalobkyně předložila) je zřejmé, že tento účet je veden na jméno žalovaného a že za dané měsíční období byly na tento účet připsány příjmy v celkové výši 25 582,50 Kč a odepsány z něj byly výdaje v celkové výši 25 500,67 Kč. Z výpisu z účtu č. č. účtu vedeného na žalobkyni soud zjistil, že dne 26. 7. 2023 byla z tohoto účtu zaslána platba 15 000 Kč, a to ve prospěch účtu č. č. účtu. V upomínce z 29. 8. 2023 je uvedeno, že žalobkyně žalovaného vyzývá k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 7 934 Kč; obdobně byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu ve výši 8 861 Kč upomínkou ze dne 9. 9. 2023 a v oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 28. 9. 2023 (uveden dluh 24 427 Kč) a dále v opakované výzvě k úhradě ze dne 7. 10. 2023, kdy měl dluh činit 25 169 Kč (včetně smluvních poplatků, úroku z prodlení a nákladů spojených s upomínkami). Dopisem (předžalobní výzvou) z 21. 6. 2024 žalobkyně, prostřednictvím svého zástupce, žalovaného vyzvala k zaplacení dluhu v celkové výši 27 788 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů, a upozornila ho, že jinak přistoupí k soudnímu vymáhání dluhu; dopis odeslal zástupce žalobkyně žalovanému téhož dne, a to doporučenou poštovní zásilkou (což plyne z poštovního podacího lístku). Z obsahu provedených důkazů nevyplynulo, že by žalovaný při sjednávání úvěru vystupoval jako podnikatel anebo v rámci výkonu svého povolání (ostatně ve smlouvě samotné je označen rodným číslem a bydlištěm a smlouva samotná odkazuje na zákon o spotřebitelském úvěru).

5. Na základě shora uvedených dílčích skutkových zjištění soud – po skutkové stránce – dospěl k tomuto závěru: Dne 26. 7. 2023 uzavřela žalobkyně s žalovaným písemnou smlouvu, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky v celkové výši 15 000 Kč, které se jí žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 6 300 Kč nejpozději do 93. dnů ode dne poskytnutí těchto prostředků, tj. od 26. 7. 2023. Celkem se tak žalobkyni zavázal zaplatit na jistině a poplatku 21 300 Kč, dosud jí však nic neuhradil. Před uzavřením smlouvy žalobkyně nezjistila konkrétní údaje o poměrech (příjmech a výdajích) žalovaného.

6. Po právní stránce soud vztah mezi žalobkyní a žalovaným, který byl založen písemnou smlouvou ze dne 26. 7. 2023, hodnotí jako právní vztah ze smlouvy o zápůjčce uzavřené podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), na základě níž žalobkyně (zapůjčitel) přenechala žalovanému (vydlužiteli) zastupitelnou věc (peníze) tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, a , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy (dále jen „ “); srov. především a 2 a a d) (žalobkyně úvěr nabízela v rámci vlastní podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný s ní nejednal v rámci podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu svého povolání).

7. Podle poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně anebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Při posuzování úvěruschopnosti, tzn. schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen postupovat s odbornou péčí (srov. ).

9. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením větou druhou , je smlouva neplatná, přičemž soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu ( věta první ).

10. V řízení, ve kterém věřitel uplatňuje pohledávky ze spotřebitelského úvěru, je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda věřitel naplnil povinnosti vyplývající pro něj z , tj. zda před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele (srov. nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. , a rozsudek Soudního dvora Evropské unie z 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18).

11. Žalobkyně netvrdila, zda vůbec, a pokud ano, tak jaké konkrétní informace stran schopnosti žalovaného splácet (a splatit) požadovaný spotřebitelský úvěr od žalovaného, popř. odjinud, před uzavřením úvěrové smlouvy zjišťovala, a jak je ověřila. K výzvě soudu (učiněné v rámci přípravy jednání), aby v tomto ohledu svá tvrzení a důkazní návrhy doplnila, jen uvedla, že tak neučiní. A jelikož se žalobkyně k jednání před soudem nedostavila, byť řádně omluvena, nemohl ji soud při jednání znovu vyzvat k doplnění tvrzení a označení důkazů postupem dle a 3 a zároveň ji poučit o možných následcích nesplnění této výzvy v podobě (částečného) procesního neúspěchu v této věci. Žalobkyně tedy neunesla procesní břemena (tvrzení a důkazní), zda před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru náležitě prověřila úvěruschopnost žalovaného, a při rozhodnutí věci tudíž vycházel z toho, že se tak nestalo, pročež je smlouva neplatná.

12. V případě neplatnosti podle věty první , kterou předmětná smlouva trpí, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem ( věta třetí ).

13. Žalovaný – na základě (absolutně) neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru – od žalobkyně čerpal zápůjčku ve výši 15 000 Kč a následně žalobkyni nic nezaplatil (zápůjčku ani zčásti nevrátil). Žalovaný byl v řízení pasivní, a tedy netvrdil (ani neprokazoval), že by žalobkyni cokoliv zaplatil. Dle věty třetí je tedy žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč (nesplacenou úvěrovou jistinu).

14. Pokud jde o přiměřenou dobu k vrácení této částky (15 000 Kč) žalobkyni, soud neshledal žádné okolnosti, na jejichž podkladě by mohl dospět k závěru, že tak žalovaný – s ohledem na své možnosti – nemohl učinit ve lhůtě tří dnů, kterou mu žalobkyně stanovila k zaplacení v dopise (předžalobní výzvě) ze dne 21. 6. 2023. Dopis byl odeslán dne 21. 6. 2023 a za užití domněnky dojití podle byl žalovanému doručen dne 26. 6. 2023, tj. třetí pracovní den po jeho odeslání (22. 6. a 23. 6. 2023 byl víkend), přičemž třídenní lhůta uplynula dne 1. 7. 2023 (29. 6. a 30. 6. 2023 byl víkend).

15. Žalovaný, jak již soud zmínil, byl v řízení pasivní a ani žádné okolnosti ohledně nemožnosti zaplacení (vrácení) dlužné částky v takto určené lhůtě neuplatňoval a z obsahu spisu nejsou patrné. Soud tedy ve své podstatě mohl vycházet toliko z ujištění, které – jakkoliv zřejmě nebylo zcela pravdivé – žalovaný dal žalobkyni, že je s to úvěrovou jistinu spolu s poplatkem zaplatit žalobkyni nejpozději do 93 dnů. Praxe některých soudů obecně vychází z toho, že i v případě, kdy se věřitel domáhá dluhu ze spotřebitelského úvěru, žalovaný je v řízení pasivní a soud shledá neplatnost spotřebitelského úvěru dle , je rozhodnutí soudu o lhůtě k plnění rozhodnutím (konstitutivně) určujícím lhůtu k plnění dle , a tudíž věřiteli nelze přiznat úrok z prodlení. Soud tento názor nezastává, neboť předpokládá existenci reálného sporu mezi věřitelem a spotřebitelem o tom, jaká doba plnění odpovídá možnostem spotřebitele. Z jeho dikce je zřejmé, že předpokládá materiální spor o takové lhůtě k plnění /a implicitně předpokládá i projevené (zjevné) přesvědčení alespoň jedné ze stran, že spotřebitelský úvěr je neplatný dle ZSÚ/, a zároveň návrh jedné ze stran, aby tuto lhůtu určil soud (jakkoliv tento návrh může toliko vyplynout z procesní obrany dlužníka). V této věci ovšem nic z toho nebylo naplněno. Žalovaný je již od počátku pasivní a není zřejmé, zda cokoliv z toho, co žalobkyně v žalobě uvedla, fakticky zpochybňuje (anebo by třeba žalobou uplatněné nároky uznal, kdyby se k jednání dostavil). Žalobkyně zastávala názor, že spotřebitelský úvěr je platný a žalovaný byl povinen plnit (vše) ve sjednaných lhůtách. Není zde tedy reálný (zjevný) spor o lhůtu k plnění ve smyslu a není zde ani návrh některého z účastníků, aby tuto lhůtu soud určil. Ostatně aby soud takový spor vůbec mohl projednat a rozhodnout o něm (určit lhůtu respektující zákonná kritéria), musí minimálně jedna (navrhující) strana, tj. zpravidla dlužník, tvrdit a také prokazovat okolnosti relevantní pro posouzení otázky, jaká lhůta k vrácení nesplacené jistiny je přiměřená možnostem spotřebitele – jak příjmům, tak celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Opačný závěr (než přijatý soudem v této věci) by současně vyžadoval, aby soud při určení lhůty k plnění ve věci, kdy na jedné straně věřitel dovozuje platnou smlouvu (a takto z ní nároky uplatňuje) a na druhé straně stojí pasivní dlužník – spotřebitel, jehož procesní stanovisko není známo (stejně jako nejsou známy jeho aktuální poměry), rozhodné okolnosti vyšetřil, tj. aby se v tomto ohledu neřídil zásadou projednací, nýbrž vyšetřovací – což však ze zákona (ZSÚ, popř. ) dovodit nelze. Ve věcech, kdy věřitel žádá plnění ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a domáhá se úroku z prodlení v návaznosti na nesplnění dluhu ve sjednané lhůtě, spotřebitel (dlužník) je pasivní, a soud z úřední povinnosti přihlédne k absolutní neplatnosti spotřebitelského úvěru, je namístě přiměřenou lhůtu k plnění (vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v části nesplacené jistiny) určit s ohledem na obsah spisu a výsledky provedeného dokazování (tj. zásadně dle obecné právní úpravy, s případným zohledněním požadavků , vyplynou-li v řízení najevo takové skutečnosti, které lze pod toto ustanovení podřadit, neboť to vyžaduje zásada ochrany slabší strany – spotřebitele).

16. Shora uvedené závěry soudu nejsou v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu z 20. 4. 2022, sp. zn. . Nejvyšší soud v té věci rozhodoval právě v situaci, kdy mezi účastníky existoval „zjevný spor o určení lhůty okamžiku splatnosti zbývající části jistiny“ (viz zejména odst. 16 a 22 jeho odůvodnění) a v takovém případě skutečně bylo třeba – při vypořádání neplatného spotřebitelského úvěru – postupovat podle zvláštní právní úpravy ( ). Z pasivity žalovaného (jak tomu bylo i v této věci) ovšem bez dalšího nelze dovozovat existenci sporu mezi účastníky ve smyslu .

17. Jelikož žalovaný žalobkyni částku 15 000 Kč ani zčásti nezaplatil v uvedené lhůtě, počínaje následujícím dnem, tj. 2. 7. 2023, se s jejím zaplacením dostal do prodlení (srov. a ) a je povinen žalobkyni – vedle jistiny – zaplatit též úrok z prodlení v zákonné výši (srov. ).

18. Soud tudíž žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč a zákonný úrok z prodlení (12,75 % ročně) z této částky za dobu od 2. 7. 2024 do zaplacení. Ve zbytku, tj. co do částky 6 300 Kč, částky 2 000 Kč a částky 4 140 Kč, soud žalobu zamítl.

19. Jelikož poměr úspěchu a neúspěchu účastníků v tomto řízení je v podstatě stejný (v rámci předmětu řízení byl zohledněn i úrok z prodlení vyčíslený ke dni rozhodnutí soudu), podle soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

20. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu podepsaného.

Nesplní-li povinný dobrovolně tímto rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněná jejich nuceného vymožení domáhat v rámci výkonu rozhodnutí (exekuce).