Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 C 11/2025-27

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Hlaváčem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení částky 100 178,04 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 100 178,04 Kč s 15% úrokem z prodlení p.a. z částky 97 131,75 Kč od 19. 10. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 100 178,04 Kč s 15% úrokem z prodlení p.a. z částky 97 131,75 Kč od 19. 10. 2022 do zaplacení, se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 17. 10. 2024 domáhala se žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 100 178,04 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její předchůdkyně právnická osoba., uzavřela se žalovaným dne 20. 9. 2021 smlouvu o úvěru „Anonymizováno, na základě níž poskytla žalovanému částku 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet jistinu spolu s úroky 4,9 % p.a. v pravidelných 96 měsíčních splátkách. Protože úvěr řádně a včas nesplácel, původní věřitel úvěr předčasně zesplatnil a vyzval žalovaného dopisem ze dne 18. 10. 2022 k úhradě dluhu, který činí 100 178,04 Kč s 15% úrokem z prodlení p.a. z částky 97 131,75 Kč od 19. 10. 2022 do zaplacení. Pohledávka byla smlouvou ze dne 18. 12. 2023 postoupena na žalobkyni.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. K jednání nařízenému na den 26. 3. 2025 se žalobkyně ani žalovaný nedostavili. Protože měl soud za to, že lze věc projednat a rozhodnout i v nepřítomnosti účastníků řízení, rozhodl podle tak, že bude jednáno v jejich nepřítomnosti, a věc projednal a rozhodnul.

4. Soud provedl důkaz sdělením podstatného obsahu listin, a to smlouvy, oznámení o zesplatnění, výpisu z účtu, smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámení o postoupení, předžalobní výzvy včetně podacího archu.

5. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:

6. Ze smlouvy o úvěru č. „Anonymizováno bylo zjištěno, že byla uzavřena prostřednictvím internetu na základě návrhu a akceptace bankou dne 20. 9. 2021 mezi žalobkyní a žalovaným. Žalovanému byl bezhotovostně poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu 100 000 Kč, 1 500 Kč na úhradu poplatku za poskytnutí úvěru a úrok 4,9 % p.a. v pravidelných 96 měsíčních splátkách po 1 281 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci počínaje dnem 20. 10. 2021. Žádné y vztahující se k prověřování úvěryschopnosti žalovaného bankou při uzavírání smlouvy soudu nebyly předloženy. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.

7. Podle (Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele) odst. 1 (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 (Důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele) odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. Žalobkyně sice prokázala, že její předchůdkyně na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytla žalovanému částku 100 000 Kč, a žalovaný tuto skutečnost nerozporoval. Soud však má za to, že smlouvu o úvěru je nutno hodnotit jako neplatnou, neboť žalobkyně ani přes poučení soudu neprokázala, že by její předchůdkyně jako poskytovatel úvěru při uzavírání smluv o úvěru prověřovala s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, žádná skutková tvrzení ani doklady k jeho příjmové a výdajové stránce soudu předloženy nebyly. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. V rámci posouzení výdajové stránky žalovaného nezkoumala žalobkyně dostatečně řádně příjmy žalovaného a jeho náklady na bydlení, ani netrvala na doložení výše nákladů na bydlení, nezkoumala náklady na dopravu do zaměstnání, náklady na léky nebo jiné výdaje, podrobněji nezkoumala, zda žalovaný splácí jiné úvěry nebo zápůjčky u jiných subjektů a jaká je výše měsíčních splátek. Žalobkyně tedy nesplnila povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ZoSÚ ve spojení s (dále jen o. z.). Jelikož jde o neplatnost absolutní, soud k ní musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci ZoSÚ ve spojení s o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240–244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. . Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C-243/08, EU:C:2009:350, bod 32, ke směrnici Rady 85/577/EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C-227/08, EU:C:2009:792, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C-32/12, EU:C:2013:637, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C-497/13, EU:C:2015:357, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C-429/05, EU:C:2007:575, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , bod 41). O správnosti výše uvedených závěrů nemohou být jakékoliv důvodné pochybnosti, a to zejména s ohledem na jednoznačné závěry aktuálního rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18. V této věci položil předběžnou otázku Okresní soud v Ostravě a dotazoval se na výklad článků 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ve vazbě na vnitrostátní právo, konkrétně ZoSÚ, který formuluje neplatnost smlouvy jako relativní. V tomto rozsudku Soudní dvůr jednoznačně dovodil, že články 8 a 23 směrnice č. 2008/48/ES musí být jednoznačně vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v směrnice, tj. k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil z toho příslušné důsledky. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ZoSÚ ve spojení s přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu ( ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Následkem neplatnosti smlouvy o úvěru je pak povinnost stran neplatné smlouvy vzájemný vztah vypořádat v režimu ust.

10. O případném nároku na bezdůvodné obohacení však nebylo možno rozhodnout, neboť žalobkyně nesplnila svou povinnost tvrzení a doudu proto není známa výše tohoto potenciálního bezdůvodného obohacení. Ze skutkových tvrzení žalobkyně je zřejmé, že muselo dojít k úhradě nějaké částky žalovaným, neboť bankou byla žalovanému poskytnuta jistina 100 000 Kč, žalobkyně však požaduje na jistině pouze 97 131,75 Kč. Žalobkyně ani přes výzvu soudu ze dne 12. 2. 2025 netvrdila, jakou částku žalovaný dosud na předmětný úvěr uhradil, a tuto skutečnost nebylo možno zjistit ani z žalobkyní předložených dokladů, neboť v souladu se shora citovaným ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ je nutno na jistinu úvěru, jíž má spotřebitel povinnost v případě neplatnosti smlouvy ve smyslu ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ úvěrující vrátit, započíst to, co spotřebitel již podle smlouvy úvěrující celkem zaplatil. Žalobkyně samozřejmě není povinna prokazovat částku, kterou žalovaný uhradil, nicméně je povinna toto z výše uvedeného důvodu tvrdit. Žalobkyně svou povinnost tvrzení nesplnila ani odkazem na žádnou u předloženou k důkazu. Nebyl-li tedy tento údaj tvrzen a ani k důkazu označen a předložen např. výpis z účtu žalovaného, není možno zjistit údaje nezbytné pro posouzení nároku žalobkyně z hlediska nároku na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. ZoSÚ. Žalobkyně však přes výzvu okresního soudu další tvrzení neuvedla, ani neodkázala na žádné důkazní prostředky (viz též obdobné rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 8. 2024, č.j. – 83), a k jednání nařízenému na den 26. 3. 2025, kdy naposledy mohla být v tomto smyslu soudem poučena, se o své vůli bez omluvy nedostavila, čím soudu zmařila možnost být v tomto směru poučena. Soud proto žalobu z výše uvedených důvodu pro neplatnost smlouvy a ujednání ohledně těchto dalších nároků, jakož i z důvodu, že žalobkyně nesplnila své břemeno tvrzení ohledně částky, kterou žalovaný dosud uhradil, a že proto nebylo možno stanovit výši bezdůvodného obohacení na straně žalované, zcela zamítnul.

11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle Jelikož ve věci byl zcela úspěšný žalovaný, vůči němuž byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta, měl by právo na přiznání náhrady nákladů řízení. Protože však žalovanému s řízením žádné náklady nevznikly a ani žádné neuplatnil, rozhodnul soud o nákladech řízení tak, že je žádnému z účastníků nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, a to písemně, ve dvou vyhotoveních.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( ).