Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
22 C 213/2024-96
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Scheuerem, Ph.D., ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně A., Anonymizováno
se sídlem Adresa žalobkyně A Anonymizováno
Anonymizováno
Jméno žalobkyně A., Anonymizováno, IČO IČO žalobkyně B,
se sídlem Adresa žalobkyně B, zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného
o 13 067,66 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 465,53 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá ve zbývající části požadující po žalovaném zaplacení jistiny 1 602,13 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 425,35 Kč za období od 20. 9. 2022 do 15. 11. 2023, kapitalizovaného úroku ve výši 1 817,41 Kč za období od 16. 11. 2023 do 29. 8. 2024, úroku ve výši 7,99 % ročně z částky 13 067,66 Kč od 30. 8. 2024 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 067,66 Kč od 30. 8. 2024 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 766 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 465,53 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá ve zbývající části požadující po žalovaném zaplacení jistiny 1 602,13 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 425,35 Kč za období od 20. 9. 2022 do 15. 11. 2023, kapitalizovaného úroku ve výši 1 817,41 Kč za období od 16. 11. 2023 do 29. 8. 2024, úroku ve výši 7,99 % ročně z částky 13 067,66 Kč od 30. 8. 2024 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 067,66 Kč od 30. 8. 2024 do zaplacení.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 766 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.
1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 13 067,66 Kč s příslušenstvím (smluvní úrok, úrok z prodlení), která představuje nevrácenou část peněz (15 200 Kč), které byly žalovanému poskytnuty na základě smlouvy č. Anonymizováno uzavřené s žalobkyní dne 20. 9. 2022. Uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla hodnocena porovnáním příjmu (37 000 Kč) s výdaji odhadnutými na základě interního modelu (10 050 Kč) a s celkovým úvěrovým zatížením (10 148,59 Kč).
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud rozhodoval v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , v rozhodném znění (dále jen „o. s. ř. “), bez nařízení jednání a na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění.
4. Žalobkyně je zahraniční právnickou osobou zapsanou v Anonymizováno v obchodním rejstříku od datum (přeložený výpis č. l. 31-43).
5. Žalobkyně a žalovaný dne 14. a 18. 7. 2019 vyjádřili vůli uzavřít smlouvu o vedení účtu u žalobkyně (smlouva č. l. 49-50) a o zřízení účtu, žalovaný uvedl korespondenční adresu adresa (žádost č. l. 51-52).
6. Žalobkyně a žalovaný dne 20. 9. 2022 vyjádřili vůli uzavřít smlouvu č. Anonymizováno/Anonymizováno, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 200 Kč na účet č. č. účtu, žalovaný se zavázal úvěr splácet společně s úrokem a poplatkem za zřízené pojištění prostřednictvím 60 měsíčních splátek ve výši 346,13 Kč (smlouva č. l. 53-58); součástí smlouvy jsou mj. všeobecné obchodní podmínky, které obsahují v čl. 1.15.3 volbu českého práva (bod 8 smlouvy; VOP č. l. 14-22). Žalobkyně žalovanému poskytla na uvedený účet částku 15 200 Kč dne 20. 9. 2022 (výpisy z účtu – netištěná elektronická příloha).
7. Žalovaný v souvislosti s úvěrem uhradil celkem částku 3 734,47 Kč (historie úvěru č. l. 60 – splátky jistiny, úroku a pojistného).
8. Žalobkyně si dne 20. 9. 2022 opatřila zprávu z registrů bankovních a nebankovních informací, ze které vyplynulo splátkové zatížení žalovaného ve výši 2 965 Kč (splátky zajištěných úvěrů) a 7 033,59 Kč (splátky nezajištěných úvěrů), průměrný příjem za poslední 3 měsíce je ve zprávě uveden ve výši 55 477,50 Kč a za posledních 6 měsíců 61 123,06 Kč, žalovaný neměl v historii údaj o nespolehlivosti (zprávy č. l. 47-48); žalobkyně zohlednila úvěrové zatížení žalovaného ve výši 10 148,59 Kč (tvrzení žalobkyně). Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je ženatý a vyživuje 2 osoby, čistý měsíční příjem uvedl ve výši 37 000 Kč, pravidelné měsíční náklady na bydlení uvedl ve výši 10 000 Kč (žádost č. l. 61-64).
9. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky související s předmětným úvěrem písemností ze dne 15. 11. 2023, která byla stejný den odeslána, současně byl v písemnosti upozorněn i na odstoupení od smlouvy, pokud nedojde k úhradě do 7 dnů od doručení výzvy (výzva a dodejka č. l. 28-30). Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě předmětného dluhu (předžalobní výzva č. l. 46 vč. podacího archu č. l. 44).
10. Soud učinil následující závěr o relevantním skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný se dohodli na smlouvě, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla bezhotovostně částku 15 200 Kč, žalovaný se zavázal ji splácet. Žalobkyně si před poskytnutím částky opatřila údaje o žalovaném z registrů bankovních a nebankovních informací a porovnala deklarovaný příjem žalovaného ve výši 37 000 Kč s odhadnutými měsíčními výdaji ve výši 10 050 Kč a splátkovým zatížením ve výši 10 148,59 Kč. Žalovaný uvedl odhad měsíčních nákladů na bydlení ve výši 10 000 Kč. Žalovaný v souvislosti s předmětným úvěrem uhradil částku 3 734,47 Kč. Žalobkyně žalovanému zaslala odstoupení od smlouvy pro porušení smluvních povinnosti. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu.
11. Při právním posouzení věci se soud řídil následujícími úvahami, přičemž právní předpisy soud aplikoval ve znění účinném ke dni, kdy nastala konkrétní právní skutečnost, nestanoví-li relevantní přechodné ustanovení jinak.
12. Ve věci je přítomen mezinárodní prvek (sídlo žalobkyně), soud dospěl k závěru, že má pravomoc v dané věci rozhodnout, a to s ohledem na bydliště žalovaného v České republice (čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012), přičemž rozhodným právem je s ohledem na obsah všeobecných obchodních podmínek právo české (čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008).
13. Soud vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník občanský zákoník , v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), a ze zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku ); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku ); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku ).
14. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. občanského zákoníku , vzhledem k tomu, že žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku ), jedná se o tzv. spotřebitelský úvěr.
15. Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
16. Jedním z projevů ochrany spotřebitele je princip odpovědného úvěrování, ze kterého vyplývá povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru před jeho poskytnutím (popř. před významným navýšením) podle § 86 ve spojení s § 75 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí prověřit, zda je v reálných možnostech konkrétního spotřebitele předmětný úvěr řádně splácet (tzv. úvěruschopnost). Nesplní-li tuto povinnost, je uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, věc C-679/18, nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Dále z § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele úvěru uchovávat dokumenty, na jejichž základě bude možné proces prověření úvěruschopnosti přezkoumat.
17. Zákon nepředepisuje přesný postup, když vyžaduje, aby prověření úvěruschopnosti proběhlo na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, popřípadě z databáze či jiných zdrojů. Jak plyne i z bohaté judikatury k této otázce, prověření úvěruschopnosti je proces, který nelze paušalizovat a vždy je třeba ho přizpůsobit konkrétní situaci. Je přitom primárně na poskytovateli úvěru, aby v řízení tvrdil, na základě jakých informací úvěruschopnost spotřebitele ověřil, přičemž soud vychází z toho, že má-li být povinnost prověřovat úvěruschopnost s odbornou péčí skutečně efektivní, je nezbytné, aby tento proces byl plně přezkoumatelný (transparentní). Zdejší soud z pohledu standardu odborné péče vyžaduje, aby dospěl k přesvědčení, že si poskytovatel úvěru opatřil s ohledem na konkrétní situaci dostatek podkladů, ze kterých vyvodil ohledně příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele správné závěry, aniž by současně existovaly důvodné pochybnosti o reálné schopnosti spotřebitele úvěr řádně splatit.
18. Již z tvrzení žalobkyně je zřejmé, že při prověření úvěruschopnosti nepostupovala s náležitou odbornou péčí, když vycházela pouze z odhadovaných fiktivních výdajů a nezkoumala reálné pravidelné výdaje žalovaného (k otázce fiktivních výdajů srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, čj. 33 Cdo 656/2024 -380, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024 , bod 24). Žalobkyně navíc fiktivní výdaje stanovila tak, že výdaje deklarované žalovaným jako pravidelné měsíční výdaje související pouze s bydlením navýšila o částku 50 Kč. Již uvedené zohlednění pouze fiktivních výdajů vedlo k nesprávnému závěru o úvěruschopnosti žalovaného.
19. Pouze nad rámec (na těchto skutečnostech soud rozhodnutí nezaložil) soud uvádí, že z výpisu z účtu Anonymizováno č. účtu za tři měsíce předcházející poskytnutí úvěru jsou zřejmé mimo příchozí platby představující pravidelný příjem (mzda a nemocenské) i pravidelné měsíční odchozí platby mezi řadou jiných pravidelná měsíční platba ve výši 18 000 Kč s poznámkou „majitel“ (dne 13. 6. 2022, dne 17. 7. 2022, dne 16. 8. 2022).
20. Soud vzhledem k výše uvedenému dospěl k závěru, že celá úvěrová smlouva je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž žalovaný je v takovém případě povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu. Soud proto pro nedůvodnost zamítl požadavky na zaplacení úroku a poplatku za pojištění, jelikož na tyto položky žalobkyni nevznikl nárok (nebyly platně sjednány).
21. Žalovaný již v souvislosti s předmětnou smlouvou uhradil částku, která byla žalobkyní nesprávně využita i na úhradu výše uvedených nedůvodných položek. Soud uvedené úhrady v rámci zúčtování obohacení žalovaného zohlednil, přičemž žalobkyně má za takové situace právo na zaplacení dosud nevrácené jistiny (15 200 – 3 734,47 = 11 465,53); ve zbývající části soud požadavek na zaplacení jistiny jako nedůvodný zamítl.
22. Ohledně požadovaného úroku z prodlení soud vyšel z toho, že žalovaný je podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit jistinu v době přiměřené svým možnostem, která se v případě sporu odvíjí buď od dohody účastníků nebo od určení soudem. Existence sporu je dána objektivně tím, že žalovaný jistinu dobrovolně nevrátil. Jelikož však žalovaný své možnosti jistinu vrátit nijak nespecifikoval (zůstal v řízení pasivní), určil soud lhůtu k vrácení jistiny v délce tří dnů od právní moci rozsudku analogicky podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Vzhledem k výše uvedenému se žalovaný nemohl dostat do prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, čj. 33 Cdo 3675/2021 ); soud proto jako nedůvodný zamítl i požadavek na úhradu úroku z prodlení.
23. Vzhledem k rozhodnutí bez nařízení jednání soud pro úplnost dodává, že ač je rozhodnutí částečně v neprospěch žalobkyně, soud rozhodoval na základě objasněného skutkového stavu (při prověřování úvěruschopnosti nebyl dodržen náležitý standard odborné péče, což vedlo k nesprávnému závěru o úvěruschopnosti žalovaného), nikoliv na základě neunesení procesního břemene ze strany žalobkyně.
24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu (§ 142 o. s. ř. o. s. ř. ), přičemž při stanovení poměru úspěchu přihlížel ke kapitalizovanému příslušenství (v případě běžícího příslušenství přihlížel ke kapitalizaci ke dni vydání rozhodnutí). Úspěch žalobkyně je v rozsahu 11 465,53 Kč a úspěch žalovaného je v rozsahu 5 545,89 Kč (z toho 1 109,83 Kč představuje požadovaný běžící zákonný úrok z prodlení a částka 591,17 Kč požadovaný běžící úrok). Po odečtení poměru úspěchu žalovaného (cca 33 %) od poměru úspěchu žalobkyně (cca 67 %) vychází náhrada nákladů řízení ve výši 34 % ve prospěch žalobkyně.
25. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč a nákladů advokátního zastoupení, které byly určeny s přihlédnutím k vyhlášce č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif, v rozhodném znění, jako odměna za 3 úkony právní služby ve výši 3 x 300 Kč a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 3 x 100 Kč plus DPH (21 %). Naplnění podmínek pro aplikaci § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. je soudu známo z úřední činnosti z interní databáze (např. řízení pod sp. zn. spisová značka, spisová značka, spisová značka). Celkem náklady žalobkyně představuje částka 2 252 Kč; soud přiznal poměrnou část.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je odvolání přípustné. Odvolání je třeba podat u Okresního soudu v Olomouci do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí.
Nebudou-li povinnosti uložené vykonatelným rozhodnutím soudu splněny dobrovolně, může se oprávněná strana domáhat výkonu rozhodnutí prostřednictvím soudu nebo soudního exekutora.