Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
10 C 295/2024-49
Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Moravcem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 31 227,49 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 13 008 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala 18 219,49 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 934,96 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 627,57 Kč od datum do zaplacení a úroku 8 % ročně z částky 13 974,23 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 338 Kč. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. č. účtu, variabilní symbol var. symbol, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 13 008 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala 18 219,49 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 934,96 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 627,57 Kč od , datum, do zaplacení a úroku 8 % ročně z částky 13 974,23 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 338 Kč. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 31 227,49 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. hodnota, uzavřené dne datum mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba., IČO IČO (dále jen „původní věřitelka“). Původní věřitelka poskytla žalovanému v den podpisu smlouvy 15 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem v pevné výši 761 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 7 350 Kč, poplatkem za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 2 077 Kč a poplatkem za umožnění splátek v hotovosti v místě svého bydliště 2 700 Kč, celkem tedy 27 888 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Poslední splátka byla splatná dne datum.
2. Původní věřitelka před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného úvěr splatit, a to na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného prostřednictvím žádosti o úvěr ze dne datum a nahlédnutí do veřejných registrů. Žalovaný uvedl, že je od datum na dobu neurčitou zaměstnaný s příjmem 16 169 Kč a výše jeho měsíčních výdajů činí 13 460 Kč. Žalovaný dále uvedl, že nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Původní věřitelka si údaje ověřila z výpisu z běžného účtu, pracovní smlouvy, výplatních pásek, příjmového platebního dokladu. Žalovaný úvěr řádně nesplácel. Žalovaná částka představuje jistinu ve výši 13 974 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 653,34 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 6 825 Kč, poplatek za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 928,83 Kč a poplatek za umožnění splátek v hotovosti v místě svého bydliště 2 314,29 Kč a smluvní pokutu za prodlení 5 531,80 Kč. Vzhledem k tomu, že úvěr nebyl řádně splacen, žalobkyně se dále domáhala smluvního úroku ve výši 8 % ročně z neuhrazené jistiny 13 974,23 Kč od datum do zaplacení a zákonného úroku z prodlení za dobu od počátku prodlení do datum kapitalizovaného částkou 934,96 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 627,57 Kč od datum do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum došlo s účinností od datum k postoupení pohledávky na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Předžalobní upomínku zaslala žalobkyně žalovanému dne datum.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaný zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například, že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. II. ÚS 1308/10).
4. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Účastníci byli vyzváni, aby se vyjádřili, zda s tímto postupem soudu souhlasí, ale na tuto výzvu se nevyjádřili. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že nemají žádné námitky.
5. Soud z listinných důkazů zjistil následující skutkový stav:
6. Původní věřitelka s žalovaným podepsali dne datum listinu označenou jako Smlouvu o úvěru č. hodnota znějící na částku 15 000 Kč, kterou žalovaný ihned čerpal hotovostně, a žalovaný se zavázal vrátit celkem 27 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč; RPSN činilo 272,44 % (viz smlouva o úvěru č. l. 14-16). Učinili tak na základě žádosti žalovaného (viz žádost o úvěr č. l. 41), který ke svým osobním a majetkovým poměrům uvedl, že je rozvedený, bez vyživovací povinnosti; je zaměstnaný od datum s příjmem 16 169 Kč, bydlí v nájmu, má základní vzdělání. Uvedl, že jeho celkové měsíční výdaje jsou 13 460 Kč, které se skládají z částky 4 200 Kč za bydlení a energie, 4 860 Kč za dopravu, jídlo a osobní náklady a 4 400 Kč jsou srážky ze mzdy. K žádosti o úvěr doložil pracovní smlouvu (viz pracovní smlouvu č. l. 38, 40, 37), podle které byl sjednán pracovní poměr s nástupem datum na dobu určitou do datum, a výplatní pásky za leden (č. l. 38 p.v.) a únor 2023 (č. l. 39), podle kterých čistá mzda činila 20 570 Kč v lednu a 20 784 Kč v únoru, přičemž v lednu byly prováděny srážky ze mzdy 2 726 Kč a v únoru již dvě srážky po 2 162 Kč. Dále doložil příjmový platební doklad vystavený oblastním spolkem Anonymizováno adresa znějící na 4 200 Kč a označený účelem platby „platba za využívání služeb AD“ (č. l. 37 p.v.). Dále doložil záznam obrazovky počítače z datum, na kterém je patrný přehled účtu žalovaného, pokud jde o příjmy od jeho zaměstnavatele za období od listopadu do února 2023 (č. l. 39 p.v., viz pracovní smlouvu č. l. 38). Žalovaný dosud uhradil celkem 1 992 Kč (přehled transakcí č. l. 21). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum (č. l. 17-20, 22) postoupila původní věřitelka pohledávku za žalovaným žalobkyni (viz seznam postoupených pohledávek č. l. 24), což původní věřitelka žalovanému oznámila dopisem ze dne datum (č. l. 23). Dne datum odeslala žalobkyně žalovanému na adresu uvedenou ve Smlouvě o úvěru jako doručovací předžalobní upomínku (viz předžalobní upomínka s podacím lístkem č. l. 25-26, 27, smlouva o úvěru č. l. 25).
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do datum (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem k citovanému ustanovení je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
15. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, „[o]becné soudy (…) by měly poskytovatele úvěrů vést (…) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
16. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:
17. Soud považuje za zjištěné a prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč na základě uzavřené smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatele finančních prostředků však bylo, aby před uzavřením smlouvy řádně prověřila, zda je žalovaný schopný poskytnutý úvěr splácet, a to v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. K tomu ovšem nedošlo.
18. Podle soudu však původní věřitelka nesplnila svou povinnost vyplývající z § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí absolutní neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Uvedená úprava vychází z unijního práva, ke kterému Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „SDEU“) již v rozsudku ze dne datum ve věci C-449/13 zaujal při výkladu čl. 8 a bod 26 preambule směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“) takový postoj, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle SDEU zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně.
19. V projednávané věci vyšla původní věřitelka z prohlášení žalovaného, které zkoumala pouze povrchně. Ověřen měla pouze příjem žalovaného, neověřené pak měla skutečné výdaje a dluhovou zatíženost žalovaného, tedy žádné z informací nezbytných pro posouzení úvěruschopnosti. Žalobkyně soudu k posouzení úvěruschopnosti doložila žádost o úvěr, pracovní smlouvu, náhled přehledu přijatých plateb od zaměstnavatele, výplatní pásky za dva měsíce a příjmový platební doklad. Z výplatní pásky za únor 2023 vyplývá, že ze mzdy byly prováděny dvě srážky ze mzdy. Původní věřitelka tak měla přistupovat ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zvlášť opatrně. Bylo namístě ověření, o jaké dluhy se jedná a jaká je jejich výše. Původní věřitelka neprovedla ani lustraci žalovaného v příslušných registrech dlužníků. Výdaje žalovaného původní věřitelka neověřovala vůbec a spokojila se s údaji sdělenými žalovaným. Výše výdajů však byla natolik nízká, že trvala důvodná pochybnost o jejich správnosti. Zvlášť nevěrohodné je přitom tvrzení žalovaného, že za bydlení vč. energií utratí pouze 4 200 Kč. Poskytla-li původní věřitelka spotřebitelský úvěr přesto, že objektivně neměla vyloučeny pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, porušila § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.
20. Uzavřenou smlouvu proto soud shledal absolutně neplatnou dle § 87 odst. 1věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 o. z. a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
21. Jelikož soud dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná (§ 580 a násl. o. z.), přičemž právní předchůdkyně žalobkyně na jejím základě žalovanému poskytla 15 000 Kč, je žalovaný povinen žalobkyni v souladu s § 2991 o. z. vydat to, oč se bezdůvodně obohatil. Jinými slovy je povinen žalobkyni vrátit to, co získal z neplatné smlouvy o úvěru, a co doposud původní věřitelce, resp. žalobkyni, na kterou pohledávka v mezidobí přešla, nezaplatil. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni 13 008 Kč (viz výrok I. tohoto rozsudku), tj. zbývající jistinu poskytnuté částky (soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nevyvrátil, že žalovaný na dluh dosud uhradil celkem 1 992 Kč.
22. Ve zbylé části soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nemá žalobkyně na další plnění nárok (viz výrok II. tohoto rozsudku). Neplatnými jsou tak ujednání o úrocích z úvěru či dalších poplatcích. Jelikož podle § 87 odst. 1, věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, nelze uzavřít, že se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení totiž dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, pokud neuhradí zbývající dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Tuto lhůtu považuje soud za přiměřenou ve smyslu již zmiňovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť při nečinnosti žalovaného neměl jak jinak zjistit, jaká jiná doba je vzhledem k jeho možnostem přiměřená. Takové okolnosti měl tvrdit a prokazovat žalovaný.
23. Žalovaný byl ve sporu úspěšnější, v řízení však zůstal nečinným, a žádné náklady mu tudíž nevznikly. Proto soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III. tohoto rozsudku).
24. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve smyslu položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků 1 562 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 1 224 Kč. Povinností žalobkyně je tudíž doplatit soudní poplatek ve výši 338 Kč (výrok IV. tohoto rozsudku). V případě, že tato částka nebude ve stanovené lhůtě uhrazena, předá soud věc nejdříve po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení příslušnému celnímu úřadu k vymáhání.
25. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím podepsaného soudu.
Nebudou-li dobrovolně splněny povinnosti uložené v tomto rozhodnutí, může být podán návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.