Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
219 C 26/2025-56
Okresní soud v Kladně rozhodl soudcem JUDr. Jaroslavem Lockenbauerem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované
o zaplacení částky 13 027,42 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 499,97 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 499,97 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V části, v níž se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení:
– částky 7 527,45 Kč,
– zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 899,16 Kč od 17. 9. 2024 do 27. 1. 2025,
– zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 399,19 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení,
– rozdílu zákonného úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 5 499,97 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení,
se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 499,97 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 499,97 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. V části, v níž se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení:– částky 7 527,45 Kč,– zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 899,16 Kč od 17. 9. 2024 do 27. 1. 2025,– zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 399,19 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení,– rozdílu zákonného úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 5 499,97 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení,se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení jistiny 5 499,97 Kč, poplatků 399,19 Kč, smluvní pokuty 116,32 Kč, úroku 7 011,94 Kč a úroku z prodlení z titulu smlouvy o úvěru. Žalobu odůvodnila tím, že dne 16. 5. 2024 uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru č. hodnota, a to distančním způsobem na webových stránkách žalobkyně, na jejímž základě poskytla žalované na bankovní účet peněžní prostředky 5 500 Kč, žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit spolu se sjednanými poplatky za poskytnutí úvěru (109,45 Kč), službu Anonymizováno – odklad splatnosti (98,82 Kč), službu Anonymizováno – expresní vyplacení (165 Kč), službu Anonymizováno (25,92 Kč) a úrokem ve výši 1,07 % denně v pravidelných splátkách, což neučinila. V souvislosti s prodlením vzniklo žalobkyni oprávnění požadovat smluvní pokutu, a to ve výši 0,1 % denně z jistiny, žalobkyně ji požaduje za dobu od 16. 6. 2024 do 14. 9. 2024. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované, přičemž se dotazovala na osobní poměry, příjmy, výdaje, provedla lustrace v databázích (CEE, ISIR, NRKI, BRKI, neplatné doklady atd.) včetně interní, sama vyhledala další údaje o žalované, případně vycházela z dokladů týkajících se příjmu (výpisy z účtu, výplatní pásky), takto zjistila čistý měsíční příjem žalované ve výši 29 066 Kč. Žalobkyně žalované odeslala předžalobní výzvu k plnění.
2. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, odročení nežádala. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k jednání se, ač řádně předvolána, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o.s.ř.“/).
3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru včetně všeobecných obchodních podmínek, informací pro spotřebitele, údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru, souhlasu se zpracováním osobních údajů, kopie občanského průkazu a předpisu splátek bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované neúčelový úvěr (formou revolvingu) do výše 49 300 Kč na bankovní účet. Nedílnou součástí smlouvy byly mimo jiné obchodní podmínky. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni spolu se shora uvedenými poplatky a úrokem ve výši 1,066 % denně, přičemž tyto byly splatné v denních splátkách. Zároveň byla sjednána smluvní pokuta za prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky do zaplacení. Z přehledu vyplacených bankovních transakcí bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované na bankovní účet dne 16. 5. 2024 částku 5 500 Kč. Z výzvy bylo zjištěno, že žalobkyně upomínala žalovanou o zaplacení dlužných splátek e-mailem. Z předžalobní výzvy spolu s podacím lístkem bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení do tří dnů, zásilku odeslala v den vyhotovení 20. 1. 2025. Žalovaná netvrdila ani neprokazovala, že by žalobkyni cokoli uhradila, proto soud ohledně uhrazené částky vycházel z tvrzení žalobkyně.
4. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti včetně přehledu příjmů bylo zjištěno, že žalobkyně od žalované zjistila její osobní údaje (čtyři členové domácnosti, z toho dva pracující), příjmy (29 066 Kč čistého měsíčně) a výdaje (měsíční výdaje na bydlení 0 Kč, na půjčky 3 000 Kč, další nezbytné výdaje 8 000 Kč, zbytné výdaje 1 000 Kč), na jejichž základě dospěla k disponibilnímu příjmu 15 900 Kč za současného reflektování rezervy výdajů 700 Kč. Z přehledu příjmů nevyplývá, o jaké příjmy se jedná, na základě jakého titulu, od jakého plátce.
5. Žalobkyně neoznačila ani nepředložila žádné listiny k prokázání ověření žalovanou sdělených údajů (smlouvy, faktury, výpisy, jiné doklady).
6. Po posouzení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalovaná uzavřela smlouvu o úvěru v postavení spotřebitele, což vyplývá zejména z obsahu smlouvy a z označení žalované ve smlouvě osobními údaji (rodné číslo, trvalý pobyt), soud proto po právní stránce postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně, neboť podle účinného znění daného zákona soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.
10. S ohledem na nepřítomnost žalobkyně u jednání jí soud nemohl poskytnout poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř., a to ohledně doplnění tvrzení a zejména předložení důkazů k prokázání prověření úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí. Žalobkyně v tomto směru ničeho neprokázala, spolehla se toliko na údaje sdělené žalovanou, a to bez dalšího detailnějšího prověření (výše příjmů, výše nákladů na bydlení, výše závazků včetně jejich doby trvání a platební morálky žalované, vedená exekuce či insolvenční řízení žalované), a tudíž nemohla učinit relevantní závěr o tom, zda žalovaná schopna splácet poskytovaný úvěr je či není.
11. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o.z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.
12. Soudní dvůr EU ve věci Banco Espaňol (C-618/10 z 14.6.2012) uvedl, že směrnice 93/13 brání takové právní úpravě členského státu, která neumožňuje soudu, aby bez námitky podané spotřebitelem posoudil z úřední povinnosti v jakémkoli stadiu řízení zneužívající charakter klauzule o úrocích z prodlení obsažené ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím či poskytovatelem a spotřebitelem, a že také brání, aby soud při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule. Tato možnost by totiž mohla přispět k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele spočívající v tom, že se takové zneužívající klauzule vůči spotřebiteli jednoduše neuplatní.
13. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaná od žalobkyně převzala částku 5 500 Kč. Ze samotných žalobních tvrzení žalobkyně je patrné, že žalovaná již dříve zaplatila žalobkyni přinejmenším částku 0,03 Kč. Za zbývající částky 5 499,97 Kč však žalobkyni dosud nevrátil ničeho. Jelikož se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou se vztahuje zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tj. zákon speciální sloužící k ochraně spotřebitele, řídí se povinnost vydat bezdůvodné obohacení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, přičemž pro zjištění skutečné výše bezdůvodného obohacení není nutný návrh na započtení ze strany žalované, jako je tomu v případě klasického bezdůvodného obohacení v režimu § 2993 o.z., ale soud k započtení přistupuje z úřední povinnosti, jak ostatně jednoznačně vyžaduje i judikatura ESD. V daném případě se žalovaná na úkor žalobkyně co do částky 5 499,97 Kč bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky 5 499,97 Kč představující nesplacenou jistinu, vrátit.
14. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu ust. § 1958 o.z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán od 28. 1. 2025. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé učinila dne 20. 1. 2025, v souladu s § 573 o.z. byla zásilka doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. 23. 1. 2025 a lhůta k plnění v trvání tří dnů uplynula 27. 1. 2025, od následujícího dne je žalovaná v prodlení. Co do zbývající části (poplatky, smluvní pokuta, příslušenství nad rámec přiznaného) soud žalobu s ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy zamítl.
15. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.
16. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a contrario tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaná měla sice ve věci větší částečný úspěch než žalobkyně, protože soud žalobu z větší části zamítl, a měla by tak právo na poměrnou náhradu nákladů potřebných k účelnému bránění práva vůči žalobkyni, jež byla ve věci z větší části neúspěšná, podle obsahu spisu však žalované žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení podat odvolání u Okresního soudu v Kladně. O odvolání bude rozhodovat Krajský soud v Praze.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně uloženou povinnost, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.