Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 C 449/2024-43

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Hlaváčem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované

o zaplacení částky 63 188,48 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 45 898 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 7 339,19 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 540,63 Kč, úrok 14,75 % ročně z částky 29 989,19 Kč od 12. 9. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 272,92 Kč od 4. 6. 2024 do 11. 9. 2024, zákonný úrok z prodlení z částky 31 589,19 Kč od 12. 9. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 %, částku 9 951,29 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 689,26 Kč, úrok 14,75 % ročně z částky 29 999,29 Kč od 12.9.2024 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 257,25 Kč od 4.6.2024 do 11.9.2024, zákonný úrok z prodlení z částky 31599,29 Kč od 12.9.2024 do zaplacení ve výši 14,75 %, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 45 898 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 7 339,19 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 540,63 Kč, úrok 14,75 % ročně z částky 29 989,19 Kč od 12. 9. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 272,92 Kč od 4. 6. 2024 do 11. 9. 2024, zákonný úrok z prodlení z částky 31 589,19 Kč od 12. 9. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 %, částku 9 951,29 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 689,26 Kč, úrok 14,75 % ročně z částky 29 999,29 Kč od 12.9.2024 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 257,25 Kč od 4.6.2024 do 11.9.2024, zákonný úrok z prodlení z částky 31599,29 Kč od 12.9.2024 do zaplacení ve výši 14,75 %, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 12. 9. 2024 se domáhala žalobkyně na žalované zaplacení částky 63 188,48 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že uzavřela se žalovanou dne 14. 3. 2023 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota s úvěrovým rámcem 29 990 Kč. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované postupně peněžní prostředky v celkové výši 39 756 Kč a žalovaná celkem uhradila 15 506 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni vyčerpanou částku splácet spolu s úroky a poplatky v sjednaných měsíčních splátkách. Žalovaná však své smluvní závazky neuhradila řádně a včas. Žalobkyni vzniklo právo úvěr zesplatnit, což učinila ke dni 20. 5. 2024, a požadovat po žalované zaplacení částky 31 589,19 Kč sestávající z jistiny 29 989,19 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvní pokuty 1 000 Kč. Žalobkyně dále uzavřela se žalovanou dne 25. 11. 2022 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota s úvěrovým rámcem 30 000 Kč. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované postupně peněžní prostředky v celkové výši 35 672 Kč a žalovaná celkem uhradila 14 024 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni vyčerpanou částku splácet spolu s úroky a poplatky v sjednaných měsíčních splátkách. Žalovaná však své smluvní závazky neuhradila řádně a včas. Žalobkyni vzniklo právo úvěr zesplatnit, což učinila ke dni 20. 5. 2024, a požadovat po žalované zaplacení částky 31 599,29 Kč sestávající z jistiny 29 999,29 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvní pokuty 1 000 Kč.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

3. Soud ve věci provedl dokazování sdělením podstatného obsahu listin, a to 2x smlouvy o úvěru, úvěrových podmínek, splátkového kalendáře, výzvy včetně podacího archu, předžalobní výzvy včetně podacího archu, metodiky posouzení úvěruschopnosti, karty klienta, NRKI zprávy, výpisu z běžného účtu od 1. 12. 2022 do 28. 2. 2023, výpisu z běžného účtu od 31. 8. 2022 do 25. 11. 2022.

4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:

5. Ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota ze dne 14. 3. 2023 soud zjistil, že žalobkyně jako věřitel a žalovaná tohoto dne uzavřely smlouvu o úvěru, na základě níž se žalobkyně zavázal poskytnout žalované revolvingový úvěr až do limitu 29 990 Kč. Žalovaná se zavázala splácet vyčerpané peněžní prostředky spolu s úrokem a poplatky v měsíčních splátkách sjednaných ve smlouvě. Z karty klienta soud zjistil, že dle karty nemá žalovaná děti, je svobodná, druh bydlení podnájem, její příjem ze zaměstnání činí 19 500 Kč, příjem domácnosti činí 19 000 Kč a výdaje 10 700 Kč. Žalovaná byla prověřována v systémech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR. Žalobkyně k tomuto předložila výpis z běžného účtu žalované u právnická osoba. za období od 1. 12. 2022 do 28. 2. 2023. Z něj soud zjistil, že na účet žalované byla v prosinci 2022 připsána mzda 17 309 Kč, v lednu 2023 mzda 18 902 Kč a v únoru 2023 mzda 18 779 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu a ze skutkových tvrzení žalobkyně vzal soud za zjištěno, že žalovaná postupně vyčerpala peněžní prostředky v celkové výši 39 756 Kč a dosud uhradila 15 506 Kč. Ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota ze dne 25. 11. 2022 soud zjistil, že žalobkyně jako věřitel a žalovaná tohoto dne uzavřely smlouvu o úvěru, na základě níž se žalobkyně zavázal poskytnout žalované revolvingový úvěr až do limitu 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet vyčerpané peněžní prostředky spolu s úrokem a poplatky v měsíčních splátkách sjednaných ve smlouvě. Z karty klienta soud zjistil, že dle karty nemá žalovaná děti, je svobodná, druh bydlení podnájem, její příjem ze zaměstnání činí 22 000 Kč, příjem domácnosti činí 25 000 Kč a výdaje 9 000 Kč. Žalovaná byla prověřována v systémech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR. Žalobkyně k tomuto předložila výpis z běžného účtu žalované u právnická osoba. za období od 31. 8. 2022 do 25. 11. 2022. Z něj soud zjistil, že na účet žalované byla v září 2022 připsána mzda 18 664 Kč, v říjnu 2022 mzda 17 521 Kč a v listopadu žalované na účet mzda nepřišla. Z výpisu z úvěrového účtu a ze skutkových tvrzení žalobkyně vzal soud za zjištěno, že žalovaná postupně vyčerpala peněžní prostředky v celkové výši 39 756 Kč a dosud uhradila 15 506 Kč. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.

6. Podle (Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele) odst. 1 (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 (Důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele) odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen zčásti. Žalobkyně prokázala, že na základě 2 elektronicky uzavřených smluv o revolvingovém úvěru poskytla žalované postupně částky 39 756 Kč a 35 672 Kč. Žalovaná tuto skutečnost ani nijak nerozporovala. Soud však má za to, že smlouvy o úvěru je nutno hodnotit jako neplatné, neboť žalobkyně nijak nedoložila, že by žalobkyně jako poskytovatel úvěru při uzavírání smlouvy o úvěru prověřovala s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet. Z předložených důkazů nebylo soudem zjištěno, že by žalobkyně prověřovala úvěryschopnost žalované. Žalobkyně pouze předložila kartu zákazníka s tím, že prověřila žalovanou ve veřejně dostupných databázích SOLUS, NRKI, CEE a ISIR. Dále tvrdila, že jí žalovaná sdělila výši příjmu 19 500 Kč, resp. 22 000 Kč a výdajů 10 700 Kč, resp. 9 000 Kč avšak tato tvrzení nijak neprokázala, když pouze předložial výpis z účtu žalované, z nichž lze zjistit pouze mzdu žalované. Z výpisu z účtu však již nelze zjistit, zda byla žalovaná zaměstnána na dobu určitou či neurčitou, což při předpokládaném dlouhodobějším smluvním vztahu vyplývajícím ze smyslu smlouvy o revolvingovém úvěru nepochybně hrálo důležitou roli. Žalobkyně však nepředložila žádné důkazy k výdajové stránce žalované nepředložila. Soud proto prověření úvěryschopnosti žalované žalobkyní považuje za zcela nedostatečné. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ZoSÚ ve spojení s (dále jen o. z.). Jelikož jde o neplatnost absolutní, soud k ní musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci ZoSÚ ve spojení s o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240–244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. . Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C-243/08, EU:C:2009:350, bod 32, ke směrnici Rady 85/577/EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C-227/08, EU:C:2009:792, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C-32/12, EU:C:2013:637, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C-497/13, EU:C:2015:357, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C-429/05, EU:C:2007:575, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , bod 41). O správnosti výše uvedených závěrů nemohou být jakékoliv důvodné pochybnosti, a to zejména s ohledem na jednoznačné závěry aktuálního rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18. V této věci položil předběžnou otázku Okresní soud v Ostravě a dotazoval se na výklad článků 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ve vazbě na vnitrostátní právo, konkrétně ZoSÚ, který formuluje neplatnost smlouvy jako relativní. V tomto rozsudku Soudní dvůr jednoznačně dovodil, že články 8 a 23 směrnice č. 2008/48/ES musí být jednoznačně vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v směrnice, tj. k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil z toho příslušné důsledky. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ZoSÚ ve spojení s přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu ( ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Následkem neplatnosti smlouvy o úvěru je pak povinnost stran neplatné smlouvy vzájemný vztah vypořádat v režimu ust.

9. Soud proto žalovanou zavázal vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši prokazatelně vyplacené a žalovanou nevrácené jistiny, tedy částku 45 898 Kč. Tuto částku tvoří součet částek 24 250 Kč (rozdíl mezi jistinou 39 756 Kč a dle tvrzení žalobkyně již žalovaným uhrazenou částkou 15 506 Kč u smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota) a 21 648 Kč (rozdíl mezi jistinou 35 672 Kč a dle tvrzení žalobkyně již žalovaným uhrazenou částkou 14 024 Kč u smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota). Ustanovení upravující vydání bezdůvodného obohacení v takovém případě je pak speciální k a násl. , jehož úprava zde použije jen subsidiárně. Z ust. vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V tomto případě určuje splatnost nesplacené jistiny soud, poněvadž nedošlo k dohodě mezi účastníky. V tomto směru lze odkázat na usnesení Nejvyššího soud ČR ze dne 20. 4. 2022, č.j. -262, či rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č.j. -160. Vzhledem k tomu, že lhůta ke splatnosti dluhu byla určena soudem až tímto soudním rozhodnutím, žalovaná se nemohla dostat v době vydání tohoto rozsudku do prodlení s plněním dluhu. Ve zbytku, tedy aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku 7 339,19 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 540,63 Kč, úrok 14,75 % ročně z částky 29 989,19 Kč od 12. 9. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 272,92 Kč od 4. 6. 2024 do 11. 9. 2024, zákonný úrok z prodlení z částky 31 589,19 Kč od 12. 9. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 %, částku 9 951,29 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 689,26 Kč, úrok 14,75 % ročně z částky 29 999,29 Kč od 12.9.2024 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 257,25 Kč od 4.6.2024 do 11.9.2024, zákonný úrok z prodlení z částky 31599,29 Kč od 12.9.2024 do zaplacení ve výši 14,75 % soud žalobu z výše uvedených důvodu pro neplatnost obou úvěrových smluv a ujednání ohledně těchto dalších nároků, jakož i z důvodu, že se žalovaná dosud nedostala se zaplacením přiznaného dluhu do prodlení, zamítnul.

10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle Soud považuje za úspěch žalobkyně zavázání žalované k povinnosti plnit v I. výroku rozsudku, za její neúspěch zamítnutí žaloby v rozsahu uvedeném v II. výroku rozsudku. Úspěch žalobkyně činí ke dni rozhodnutí soudu 53 % původně žalované částky, její neúspěch včetně zamítnutého příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí soudu 47 %, rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem 6 %. Jelikož poměr úspěchu a neúspěchu obou stran je téměř stejný, rozhodnul soud o nákladech řízení tak, že je žádnému z účastníků nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, a to písemně, ve dvou vyhotoveních.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( ).