Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 264/2024-19
Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 14. 4. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 14. 4. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Podanou žalobou (ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 10. 7. 2024 se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, jímž bude žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 20 000 Kč s příslušenstvím ve formě zákonných úroků z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení.
V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř. “), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ).
Na podkladě listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba) a žalovaným vyplývá, že dne 21. 10. 2022 poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Jako den splatnosti byl sjednán 21. den v měsíci bez bližší specifikace. Úvěr měl být dle smlouvy odeslán na účet žalovaného č. č. účtu. Smlouva neobsahuje podpis žalovaného. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 21. 10. 2022 vyplývá, že tohoto dne převedla právní předchůdkyně žalobkyně na účet č. č. účtu částku 20 000 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 2. 2024 přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Dopisem ze dne 3. 4. 2024 oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni a současně žalovaného vyzvala k zaplacení částky 57 973,46 Kč ve lhůtě tří dnů. Dopis byl žalovanému odeslán dne 3. 4. 2024. Žalovanému byla téhož dne zaslána i předžalobní výzva.
Po právní stránce posuzoval soud tento spor dle ust. § 2395 a § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále též jen o.z.), otázku úroku z prodlení pak podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení.
Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o.z., neboť z žádného z žalobkyní předložených důkazů nevyplývá, že by žalovaný projevil vůli uzavřít předmětnou smlouvu o úvěru. Smlouva totiž neobsahuje jakoukoli formu podpisu žalovaného, a to ani v elektronické formě, např. prostřednictvím potvrzující SMS zprávy nebo zadáním unikátního kódu apod. Tato skutečnost vedla soud k závěru, že nedošlo uzavření smlouvy o úvěru. Z listinných důkazů předložených žalobkyní nicméně vyplývá, že žalovanému byla na jeho účet č. č. účtu částka 20 000 Kč skutečně zaslána. Na straně žalovaného proto vzniklo bezdůvodné obohacení na úkor právní předchůdkyně žalobkyně ve výši 20 000 Kč. Pohledávka za žalovaným platně přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Ve vztahu k částce 20 000 Kč má proto žalobkyně právo na to, aby jí žalovaný zaplatil též úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se přitom žalovaný dostal až poté, co byl k zaplacení vyzván, neboť smlouva o úvěru je neplatná jako celek, tedy i co do ujednání o jeho splatnosti. Žalovaný byl prokazatelně k vrácení dlužné částky vyzván nejdříve v oznámení o postoupení pohledávek ze dne 3. 4. 2024, resp. v předžalobní výzvě z téhož dne. Žalovanému byla stanovena lhůta k zaplacení v trvání 3 dnů od doručení. Oznámení, resp. výzva byly žalovanému podle podacího lístku odeslány dne 3. 4. 2024. Z pravidelného chodu věcí a ustanovení § 573 o. z. je možno očekávat, že zásilka obsahující takovou výzvu došla do sféry žalovaného třetí pracovní den po odeslání, tj. 8. 4. 2024 a dne 9. 4. 2024 započala běžet lhůta k plnění. Lhůta proto uplynula dne 11. 4. 2024 a ode dne 12. 4. 2024 je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení ve výši 20 000 Kč. Žalobkyně však požadovala zákonný úrok z prodlení až ode dne 14. 4. 2024. Soud proto žalobě vyhověl ve výroku I. co do částky 20 000 Kč a z ní plynoucích úroků z prodlení ode dne 14. 4. 2024 dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
Žalobkyně při vyčíslení náhrady nákladů řízení vycházela z odměny právního zástupce za jeden úkon právní služby ve výši 1 900 Kč (tedy ve smyslu § 7 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, dále též jen „AT“) a dále z paušální sazby náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč (dle § 13 odst. 4 AT). Soud však dospěl k závěru, že co do výpočtu odměny právního zástupce žalobkyně a výše náhrady jeho hotových výdajů za právní úkony učiněné do podání žaloby včetně je třeba postupovat podle § 14b AT ve znění vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 120/2014 Sb. , neboť toto řízení bylo zahájeno po 30. 6. 2014, a to návrhem podaným na ustáleném vzoru, přičemž předmětem plnění není částka převyšující 50 000 Kč. Obdobné nároky přitom žalobkyně uplatňuje u zdejšího soudu opakovaně. Jsou tedy naplněny všechny předpoklady obsažené v § 14b odst. 1 písm. a) až c) AT.
Podle § 14b odst. 1 bodu 1 AT žalobkyni přísluší náhrada nákladů vynaložených na zastupování advokátem spočívající v odměně advokáta za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění před podáním žalobního návrhu a podání soudu s návrhem ve věci samé) ve výši 900 Kč (tedy 300 Kč za každý z úkonů), dále pak paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce, a to ve výši 100 Kč v souvislosti s každým úkonem právní služby (§ 14b odst. 5 písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. ), celkem 300 Kč, a podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty, jíž je zástupce žalobkyně plátcem, a to ve výši 21 % z odměny a paušálních náhrad, tedy 252 Kč. Náklady právního zastoupení žalobkyně tak činí 1 200 Kč a náklady řízení (s připočtením zaplaceného soudního poplatku 800 Kč) celkově 2 252 Kč. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. ; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.