Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
27 C 149/2023-133
Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Schütznerovou ve věci
žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
pro zaplacení 22 540 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna uhradit žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku částku ve výši částka spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15,00 % ročně od datum do zaplacení.
II. Žalovaná je povinna uhradit žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši částka, k rukám právního zástupce žalobce.
III. Žalobce je povinen uhradit žalované náhradu nákladů za jednání dne datum ve výši částka, ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalované.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna uhradit žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku částku ve výši , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15,00 % ročně od , datum, do zaplacení.II. Žalovaná je povinna uhradit žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , k rukám právního zástupce žalobce.III. Žalobce je povinen uhradit žalované náhradu nákladů za jednání dne , datum, ve výši , částka, , ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalované.
1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne datum domáhal na žalované zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že dne datum uzavřel se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, jejímž předmětem byl úvěr ve výši částka. Smlouva je dle tvrzení žalobce neplatná z toho důvodu, že žalovaná nedostatečným způsobem zkoumala úvěruschopnost žalobce předtím, než s ním uzavřela tuto smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalované pro ověření úvěruschopnosti žalobce postačilo pouhé poskytnutí informací co do příjmů a výdajů domácnosti žalobce. Žalovaná si od žalobce nevyžádala žádné podklady k prokázání příjmové a výdajové stránky žalobce. Žalobcem poskytnuté informace byly do zákaznické karty obchodním zástupcem žalované vyplněny čistě účelově za účelem poskytnutí úvěru. Ze strany žalované tak nedošlo jak k řádnému zkoumání, tak ani k žádnému posouzení úvěruschopnosti žalobce, když žalovaná neměla pro dané rozhodnutí dostatek potřebných podkladů. Důsledkem porušení této informační povinnosti má žalobce za to, že tato smlouva o úvěru je neplatná, a to z důvodu porušení povinnosti žalované posoudit úvěruschopnost žalobce jako spotřebitele. Tuto svou povinnost však žalovaná před uzavřením smlouvy řádně nesplnila, tato smlouva je proto neplatná (viz např. rozs. Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Shora uvedená smlouva o úvěru je tedy zjevně dle ust. § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 ZSÚ v celém rozsahu neplatná a žalovaná mohla po žalobci požadovat pouze uhrazení poskytnuté částky, a nikoli uhrazení úroku a dalších poplatků. Žalobce se ve smlouvě zavázal uhradit žalované celkem částku ve výši částka. adresa Anonymizováno Kč pak představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Žalobce dále poukazoval na to, že administrativní poplatek se smlouvou je ve skutečnosti skrytým úrokem, což je v rozporu s dobrými mravy a žalobce tím byl uveden v omyl, pokud jde o výši RPSN, když výše RPSN dle smlouvy činí Anonymizováno %, avšak jeho reálná výše dosahuje hodnoty kolem Anonymizováno %. Ze strany žalované nebylo až dosud bezdůvodné obohacení vráceno žalobci zpět, a to ani přes žalobcem zaslanou předžalobní výzvu.
2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí, s tím, že nesouhlasí s tvrzením žalobce o tom, že smlouva o spotřebitelském úvěru by měla být neplatná a na straně žalované by tedy mělo vzniknout bezdůvodné obohacení. Uzavřená smlouva o úvěru, stejně jako postup žalované při jejím uzavírání, dle názoru žalované splnila veškeré zákonné nároky kladené na tento typ smlouvy. Žalovaná odmítá, že by porušila povinnost posoudit úvěruschopnost žalobce s odbornou péčí, vždy a řádně posuzuje schopnost splácet spotřebitelský úvěr, za dodržení všech zákonných povinností. Vždy hodnotí finanční i osobní situaci každého žadatele a v každém případě usiluje o získání všech potřebných informací. V tomto konkrétním případě byl žalobcem předložen OP, obchodním zástupcem žalované byly zjišťovány údaje a informace nutné pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru a posouzení úvěruschopnosti žalobce. Na základě údajů a dokladů jím předložených pak byla vyhotovena Zákaznická karta, kdy v tomto dokumentu jsou uvedené výdaje a postižitelné příjmy žalobce na základě kterých byly vypočítány jeho disponibilní příjmy. Žalobce obchodnímu zástupci deklaroval, že pracuje na pozici dělníka a řidiče u společnosti právnická osoba, což doložil dvěma výplatními páskami za měsíce duben a květen 2021 s čistým měsíčním příjmem ve výši částka. Žalobce dále deklaroval čistý příjem domácnosti ve výši částka měsíčně, v součtu tedy deklaroval čistý měsíční příjem domácnosti ve výši částka. Dále uvedl, že jeho měsíční náklady jsou ve výši částka. Žalovaná tak zcela důvodně vycházela z informací poskytnutých žalobcem, který také jejich pravost a kompletnost potvrdil svým podpisem a které také byly prokázány předloženými doklady. Žalobce dále podpisem Zákaznické karty potvrdil, že mu bylo ve smyslu ust. § 94 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytnuto náležité vysvětlení a také, že informace uvedené v Zákaznické kartě jsou použitelné pro účely posouzení jeho úvěruschopnosti. Svým podpisem čestně prohlásil, že reálně disponuje použitelnými příjmy k datu podpisu a stvrdil tak úplnost, přesnost a pravdivost jím předložených údajů, na základě kterých byly do jeho Zákaznické karty vepsány údaje o jeho příjmech a výdajích, z čehož pak žalovaná zcela opodstatněně při poskytování příslušného spotřebitelského úvěru vycházela. Žalovaná dále zpochybnila tvrzení žalobce, že by si před uzavřením smlouvy neobstarala žádné dokumenty od žalobce nebo neprovedla nahlédnutí do příslušných databází. U žalobce byla použita schvalovací strategie pro nové zákazníky, když se jednalo o žadatele, který dosud neměl žádný vztah se žalovanou, byl proto aplikován výpočet aplikačního score. Zároveň byly při posuzování žádosti zohledněny informace z Nebankovního registru klientských informací, Bankovního registru klientských informací). Dotazem do NRKI/BRKI byly zjištěny externí závazky žalobce v celkové výši částka. Výše těchto závazků byla zohledněna při schvalování dané žádosti. Při sjednávání úvěru systém na základě zadaných údajů a informací potřebných k posouzení úvěruschopnosti lustruje mimo jiné i databáze NRKI/BRKI, interní databáze žalované, insolvenční rejstřík. Na základě lustrace pak systém spočítá, zda je žadatel v rámci pravidel instituce (žalované) bonitní či nikoli a zašle obchodnímu zástupci odpovědní zprávu, kde je přesně uvedeno, zda smí či nesmí poskytnout zápůjčku a pokud ano, jsou uvedeny maximální parametry daného úvěru. Dále byl klient ověřen na interní kritéria společnosti (jako např. minimální věk pro poskytnutí úvěru, platnost dokladu totožnosti, interní právnická osoba). Příjem žadatele o spotřebitelský úvěr musí být trvale udržitelný a pravidelný, což v tomto případě bylo. Žalovaná má na základě uvedeného za to, že před uzavřením smlouvy o úvěru v souladu s právní úpravou řádně a s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalobce. Pokud žalobce v žalobě argumentoval tím, že žalovaná do smluv zcela zjevně neuvedla všechny předpoklady použité pro výpočet RPSN, čímž porušila svou zákonnou povinnost, uvedla žalovaná, že žalobce byl se všemi zákonnými požadavky na tento produkt seznámen, a to prostřednictvím Standardních informací ke spotřebitelskému úvěru. Všechny náklady na poskytování služeb, které jsou kryty poplatkem za zpracování, poplatkem za komfortní a flexibilní splácení, pojistným za Doplňkové pojištění a úrokem zcela odpovídají poplatkům, které jsou za podobné služby a poskytnutí úvěrů hrazeny.
3. Jelikož žalovaná výslovně nesouhlasila s tím, aby soud ve věci rozhodl v souladu s § 115a o.s.ř. , nařídil soud ve věci první jednání na den datum, při němž žalobce uvedl, že si není vědom toho, že by žalované poskytl dvě výplatní pásky. Údaje v zákaznické kartě jsou obchodním zástupcem uváděny v účelové výši tak, aby mohl být úvěr poskytnut; externí závazky by měly být podle karty zákazníka 0, avšak z výpisu registru vyplývá, že jsou téměř ve výši částka. Co se týká tvrzených výdajů domácnosti ve výši částka, nepokrývají ani výdaje na bydlení. Žalobce předložil tři doklady SIPO za duben, květen a červen 2021, které jsou ve výši cca částka za měsíc. Žalovaná na ústním jednání odmítla jakékoliv účelové vyplňování zákaznické karty; důležitá pro posouzení věci je i výše zápůjčky, která byla v daném případě nižší. Ohledně zjištěných externích závazků žalobce v databázi NRKI/BRKI byly zjištěny závazky žalobce v celkové výši částka, přičemž tato částka je složena z částek částka + částka + částka + částka. Jelikož byl žalobce ženatý, byla částka týkající se výdajů domácnosti ve výši částka uvedena v poloviční výši.
4. Při ústním jednání ze dne datum a ze dne datum žalobce uvedl, že k uzavření smlouvy došlo tím způsobem, že sám žalobce obchodního zástupce žalované kontaktoval, když se obchodní zástupce žalované dostavil k němu domů, předložené dokumenty pouze podepsal, ničeho nevyplňoval, přičemž obchodním zástupcem žalované mu bylo sděleno, že vyplňuje pouze předsmlouvu. Následně mu poštou byla zaslána karta splátek. Žalovaný při podpisu dostal hotovost ve výši částka. Žalobce si nepamatuje, zda žalované předkládal nějaké doklady, jelikož byl na nemocenské dovolené. Žalobce měl v té době ještě hypotéku, kterou splácel prostřednictvím splátek převodem na bankovní účet. Taktéž požadoval splácet i předmětný úvěr, což mu nebylo žalovanou umožněno; předmětný úvěr tak byl nucený splácet v hotovosti. V době uzavření úvěru byl žalobce ženatý, bydlel se svou manželkou, měl dvě děti, vlastnil automobil, pracoval ve firmě právnická osoba ve Anonymizováno, manželka taktéž byla zaměstnána. Žalobce přestal předmětný úvěr splácet z toho důvodu, že si půjčil částka a měl vrátit přes částka, avšak to mu již přišlo hodně. Smlouvu o úvěru si před podpisem přečetl, avšak částka, kterou měl přeplatit, byla uvedena až v kartě splátek.
5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:
6. Mezi žalobcem jako zákazníkem a žalovanou jako věřitelem byla uzavřena dne datum smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota na částku ve výši částka, s tím že smlouvou se žalobce zavázal zaplatit žalované poplatek ve výši částka, tvořený dle smlouvy úrokem částka, položkou za administrativní činnost částka, poplatkem za hotovostní režim splátek částka. Žalobce zvolil hotovostní splátky. Celková dlužná částka byla stanovena na částka. Výše výpůjční úrokové sazby činila Anonymizováno % a výše RPSN činila Anonymizováno %. Splátky byly stanoveny na Anonymizováno splátek po částka (prokázáno ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum, z tabulky umoření, z data vyhotovení výpisu ze dne Anonymizováno, ze souhrnných informací). Výše RPSN byla žalobcem v řízení zpochybněna s tím, že výše vzhledem ke všem zohledněným sjednaným poplatkům ve smlouvě o spotřebitelském úvěru činí Anonymizováno % (zjištěno z listin y – zadané parametry úvěru a vypočtená hodnota RPSN na jméno žalobce).
7. Na uvedenou smlouvu bylo žalobcem žalované zaplaceno částka, a to formou Anonymizováno splátek (ve výši od částka do částka), kdy každá splátka byla zapsána do karty splátek a její uhrazení potvrzeno pracovníkem žalované (prokázáno z karty splátek č. zákazníka Anonymizováno).
8. Ze zákaznické karty žalobce soud zjistil, že žalobce dne datum požádal o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Při uzavření smlouvy bylo žalobci dle data narození Anonymizováno let. Ke svým poměrům dle údajů uvedených v zákaznické kartě uvedl, že je ženatý, má učňovské vzdělání, je majitelem vozu, nemá žádné vyživovací povinnosti. Žalobce je zaměstnán u společnosti Anonymizováno adresa s.r.o. na pozici Anonymizováno Anonymizováno a pobírá čistou mzdu ve výši částka měsíčně. Jako další běžné čisté měsíční příjmy domácnosti uvedl žalobce ve výši částka. Běžné měsíční výdaje uvedl celkem ve výši částka, z toho neměl žádné externí ani interní splátky. Použitelný příjem žalobce tedy činil částka. Důvod půjčky je uveden jako „neočekávané výdaje“. Žalobce k tomu předložil občanský průkaz a dvě výplatní pásky za duben a květen Anonymizováno, přičemž nebylo uvedeno, jaká z nich žalovaná učinila zjištění, ani nejsou tyto výplatní pásky k zákaznické kartě přiloženy (zákaznická karta žalobce ze dne datum). Tyto údaje zde uvedené byly žalobcem v řízení zpochybněny, s tím, že žalované žádné výplatní pásky neposkytl a veškeré údaje uvedené v zákaznické kartě jsou obchodním zástupcem žalované uváděny v účelové výši tak, aby mohl být úvěr poskytnut.
9. Žalobce soudu doložil platební doklady SIPO z období, kdy byla smlouva se žalovanou uzavřena, a to konkrétně za měsíce Anonymizováno, jimž soud provedl důkaz, kdy z těchto dokladů bylo prokázáno, že žalobce v době uzavření smlouvy se žalovanou hradil za SIPO měsíčně částka, nikoliv tedy neměl měsíční výdaje v pouhé výši částka, jak je zaznamenáno v kartě zákazníka.
10. K vydání požadovaného bezdůvodného obohacení byla žalovaná vyzvána právním zástupcem žalobce předžalobní výzvou ze dne datum. Tento nárok žalobce na její zaplacení odůvodnil tím, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva č. hodnota ze dne datum, na základě, které byla žalobci poskytnuta částka ve výši částka, následně bylo ve výzvě uvedeno, že, žalobce, na základě uvedené smlouvy žalované uhradil celkem částka, přičemž bezdůvodné obohacení na straně žalované tak činí částka. Jako důvod neplatnosti smlouvy žalobce ve výzvě uvedl nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žalobce (zjištěno z předžalobní výzvy k zaplacení bezdůvodného obohacení ze dne datum, včetně doručenky ze dne datum).
11. Z nedatované tabulky z výpisu z registru na jméno žalobce, kterou chtěla žalovaná prokázat, že žalobce byl prověřován v registrech, bylo zjištěno, že žalobce byl zavázán měsíčně splácet částky ve výši částka, částka, částka, částka a částka. Z tohoto důkazu ale soud neučinil žádná skutková zjištění podstatná pro rozhodnutí ve věci samé, neboť tabulka je nedatovaná, neplyne z ní, ke kterému datu se uvedené částky vztahují.
12. Soud dále prostřednictvím dožádaného soudu, a to Okresního soudu v adresa, provedl výslech svědka, právnická osoba, obchodního zástupce, jenž se žalobcem uzavřel předmětnou úvěrovou smlouvu, z jehož výpovědi vzal soud za prokázané následující. Svědek vypověděl, že žalobce jako klienta zná. Od žalobce dostal SMS s tím, že ho má kontaktovat jako žadatele o úvěr, tudíž si se žalobcem sjednal schůzku, přijel za ním domů a u něho vyplnili zákaznickou kartu, zjištěné údaje odeslal k ověření a následně mu přišlo, kolik peněz může žalobci půjčit. V případě, že by kontrola dospěla k závěru, že žalobce není úvěruschopný, tak by mu úvěr nebyl poskytnut a v tom případě by žalobce podepsal pouze zákaznickou kartu, žádné další dokumenty by s ním nebyly podepsány. Poté, co si žalobce vybral částku úvěru, uzavřeli smlouvu o úvěru a peníze v hotovosti předal žalobci. Taktéž byly domluveny měsíční splátky. Svědek se dotazuje na zaměstnání, výdělek, počet dětí, výdaje na bydlení. Svědek se sice zeptá na jiné dluhy, ale již je neověřuje, jelikož žalovaná má ověřovací aplikaci. Svědek však ověřuje 90 % sdělených údajů klientem, avšak ne v každém případě pořizuje kopie dokladů. Nikdy se však svědkovi nestalo, že by mu klient předložil SIPO. Žalobce předložil svědkovi dvě výplatní pásky. Žalobce při sjednávání úvěru nevznesl k prověřování úvěruschopnosti žádné námitky.
13. Z výslechu žalobce soud zjistil, že k uzavření smlouvy došlo tím způsobem, že sám obchodního zástupce žalované kontaktoval a když se obchodní zástupce žalované dostavil k němu domů, předložené dokumenty obchodním zástupcem žalované žalobce pouze podepsal, ničeho nevyplňoval a při podpisu dostal hotovost ve výši částka. Obchodním zástupcem žalované mu bylo sděleno, že vyplňuje pouze předsmlouvu. Následně mu žalovaná zaslala poštou kartu splátek. Smlouvu o úvěru si před podpisem přečetl, avšak částka, kterou měl přeplatit, byla uvedena až v kartě splátek. Žalobce měl v té době ještě hypotéku, kterou splácel prostřednictvím splátek převodem na bankovní účet. Taktéž požadoval splácet i předmětný úvěr, což mu nebylo žalovanou umožněno; předmětný úvěr tak byl nucený splácet v hotovosti. V době uzavření úvěru byl žalobce ženatý, bydlel se svou manželkou, měl dvě děti, vlastnil automobil a pracoval ve firmě právnická osoba ve Anonymizováno. Manželka byla taktéž zaměstnána. Údaje v zákaznické kartě byly obchodním zástupcem uváděny v účelové výši tak, aby mohl být úvěr poskytnut; externí závazky by měly být podle karty zákazníka 0, avšak z výpisu registru vyplývá, že jsou téměř ve výši částka. Co se týká tvrzených výdajů domácnosti ve výši částka, nepokrývají ani výdaje na bydlení. Žalobce si však nepamatoval, zda žalované předkládal nějaké doklady, tedy ani to, že by žalované poskytl dvě výplatní pásky, jelikož byl v době uzavírání úvěru na nemocenské dovolené. Při výslechu žalobce předložil soudu tři doklady SIPO za duben, květen a červen Anonymizováno, které jsou ve výši cca částka za měsíc. Žalobce uvedl, že přestal předmětný úvěr splácet z toho důvodu, že si půjčil částka a měl vrátit přes částka, avšak přeplacená částka byla již velmi vysoká.
14. Na základě takto zjištěného skutkového stavu měl soud tento za dostatečně zjištěný pro rozhodnutí ve věci. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o.s.ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. Tento lze shrnout následovně. Mezi stranami byla uzavřena dne datum smlouva o spotřebitelském úvěru ve výši částka, který měl žalobce splatit částkou částka, žalobce však uhradil pouze částku Anonymizováno. Žalobce ze smlouvy požaduje po žalované zaplacení žalované částky z titulu bezdůvodného obohacení, kdy má za to, že tato smlouva je neplatná z důvodu nedostatečného zkoumání jeho úvěruschopnosti.
15. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.
16. V projednávané věci jde po právní stránce o spor o platnost smlouvy uzavřené dne datum, tj. před nabytím účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, soud proto aplikoval zákon č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, neboť z přechodných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , neplyne, že by měl být na projednávanou věc aplikován tento zákon.
17. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
18. Dle § 9 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
19. Soud toto ustanovení vyložil v souladu se směrnicí Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, kterou implementuje zákon o spotřebitelském úvěru .
20. Věřiteli je v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitel je při tom povinen vynaložit odbornou péči. Jedná se tedy o nejvyšší požadavek na kvalitu péče známý v české legislativě (oproti náležité péči, resp. péči řádného hospodáře). Pokud jde o pojem odborné péče, ta je v kontextu evropského práva definována jako "úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti". Pojem vychází z práva EU a jde o "náležitou profesionální péči" (angl. "professional diligence", fr. "diligence professionnelle", něm. "berufliche Sorgfalt"), o "úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od obchodníka ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti obchodníkovy činnosti". Tento pojem zahrnuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, při níž tato osoba plní všechny povinnosti stanovené zákonem, současně jedná čestně a spravedlivě, resp. v souladu se zásadami dobré víry a poctivého obchodního styku, a v nejlepším zájmu zákazníka (zde spotřebitele, potenciálního úvěrového dlužníka). Samotný pojem "nejlepší zájem zákazníka" pak nelze vykládat subjektivně v tom smyslu, že se jedná o co nejpřesnější naplnění jeho přání, ale objektivně, tedy co je pro zákazníka skutečně nejlepší, jakkoliv jeho původní představa mohla být v důsledku nedostatečných znalostí či zkušeností odlišná. Věřitel je povinen postupovat jako profesionál. Zákon přitom nestanoví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.
21. Ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Zde je však nutné zdůraznit, že jakkoliv ustanovení § 9 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli "na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr", tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. K obdobnému závěru ostatně došel i Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne datum, sp. zn. spisová značka. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele - žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje.
22. V neposlední řadě pak § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru výslovně předpokládá, že v případech, kdy informace získané od spotřebitele společně s informacemi získanými z jiných veřejně či věřiteli interně dostupných zdrojů k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí nedostačují, je věřitel povinen nahlédnout do databáze nebo databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (podrobněji viz výklad k § 9 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Tato je však až podpůrný zdroj informací o úvěryschopnosti věřitele. Primárně je povinností věřitele získat a ověřit údaje o jeho majetkové, rodinné a finanční situaci přímo od spotřebitele a jejich věrohodnost s odbornou péčí ověřit (srov. Občanský zákoník : komentář. adresa: právnická osoba, 2014. Komentáře (právnická osoba). ISBN 978-80-7478-370-Anonymizováno, aktualizované vydání).
23. Důsledkem nesplnění povinnosti věřitele ověřit s odbornou péčí úvěryschopnost spotřebitele je neplatnost smlouvy. Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne datum sp. zn. spisová značka pak dovodil, že neplatnost smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěryschopnosti spotřebitele je třeba vyložit v souladu s ust. § 588 zákona č. 89/2012 Sb, občanský zákoník , jako neplatnost absolutní. Nejvyšší soud k tomu uvedl, že: „ ...Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1 ) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. … Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. …. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný….(viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum sp. zn. spisová značka“
24. Z citovaného rozsudku Nejvyššího soudu též plyne, že k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nestačí pouze informace získané toliko od spotřebitele, jelikož standard odborné péče předpokládá ověření těchto údajů, resp. objektivní podložení minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (popř. potvrzení o výši starobního důchodu a přivýdělku, aktuálními výpisy z účtů apod.).
25. Dle § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním s právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
26. Na základě shora zjištěného skutkového stavu a posouzení dle citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně, a proto rozhodl o jejím vyhovění. Při svém rozhodnutí se soud zabýval nejprve otázkou, zda před uzavřením smlouvy byla se žalobcem ze strany žalované řádně zkoumána jeho úvěruschopnost a zda jsou případně dány i jiné důvody pro neplatnost uzavřené smlouvy a dospěl k závěru, že považuje uzavřenou smlouvu za neplatnou. Provedeným dokazováním dospěl k závěru, že žalovaná dostatečným způsobem před uzavřením smlouvy nezkoumala úvěruschopnost žalobce, když při poskytnutí úvěru vycházela pouze z tvrzení žalobce, aniž by si tyto sdělené údaje dostatečným a objektivním způsobem prostřednictvím doložených podkladů ověřovala a ověřovala reálnou schopnost žalobce poskytnutý úvěr splatit. Spokojila se s předložením pouze dvou výplatních pásek za období předcházející uzavření smlouvy, přičemž v tomto období byl žalobce v pracovní neschopnosti. Taktéž si nevyžádala ani žádná potvrzení o výdajích žalobce. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru taktéž nevyplývá, zda žalovaná vzala v úvahu žalobcovo splácení hypotéky, když v zákaznické kartě bylo žalovanou uvedeno, že žalobce nemá žádné jiné interní či externí závazky. Taktéž bylo žalovanou v zákaznické kartě žalobce uvedeno, že žalobce nemá žádnou vyživovací povinnosti, přitom žalobce sám při výslechu uvedl, že má dvě děti. Žalovaná tedy nepostupovala s odbornou péčí, pokud při posouzení úvěruschopnosti žalobce vyšla pouze z jeho tvrzení, bylo přitom provedeným dokazováním nepochybně zjištěno, že údaje zaznamenané v zákaznické kartě neodpovídají skutečným poměrům žadatele a tyto nebyly ze strany žalované jako poskytovatele správně a náležitě zjištěny. V řízení bylo prokázáno, že přestože jsou v této kartě uvedeny výdaje ve výši částka, byly přinejmenším výdaje žalobce na bydlení v dané době dvakrát až třikrát vyšší. Ze strany žalované tedy nebylo po žalobci vyžadováno doložení jakýchkoli jiných dokladů, na jejichž základě by bylo možné objektivně posoudit úvěruschopnost žalobce. Jak výše citováno ze zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, je tedy kladen důraz na důkladné zkoumání úvěruschopnosti v případě, že je smlouva o zápůjčce uzavírána mezi spotřebitelem a podnikatelem. Doplněný výslech svědka obchodního zástupce žalované pak rovněž neprokázal tvrzení žalované, že postupovala s řádnou péčí, když v zásadě potvrdil pouze to, že vyžadoval občanský průkaz žalobce a k prověření úvěruschopnosti mu postačilo pouhé předložení dvou výplatních pásek za období předcházející uzavření smlouvy. Z výše uvedeného rozboru aplikovatelné právní úpravy je zjevné, že k posouzení úvěruschopnosti žalobce nepostačovalo nahlédnutí do dostupných registrů (insolvenční rejstřík, interní právnická osoba žalované a NRKI/BRKI), ani kontrola občanského průkazu a skutečnosti, že žalobce splňuje minimální věk pro poskytnutí úvěru. Soud v souladu s citovanou judikaturou Nejvyššího soudu dospěl k závěru, že žalovaná porušila svou zákonnou povinnost posoudit úvěruschopnost žalobce s odbornou péčí (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) a smlouva uzavřená mezi účastníky dne datum pod č. hodnota je tak od počátku neplatná (§ 588 o.z.). Soud se rovněž ztotožnil s názorem žalobce, že žalobce byl při uzavření smlouvy informován o výši RPSN v nesprávné výši, pokud do této nebyl zahrnut poplatek za hotovostní inkaso splátek, který přitom dle smlouvy činil celkem částka.
27. Na základě výše uvedeného tak soud dospěl k závěru, že žaloba na vydání bezdůvodného obohacení v celkové výši částka vůči žalované je důvodná, když tuto částku žalobce uhradil nad rámec poskytnuté zápůjčky, a které je tedy žalovaná s ohledem na neplatnost uzavřené smlouvy povinna vydat. K vydání tohoto bezdůvodného obohacení byla žalovaná řádně vyzvána předžalobní výzvou, jelikož na jejím základě požadované plnění nevydala, je povinna spolu s ním uhradit i příslušenství, zákonné úroky z prodlení v souladu s ust. § 1970 o. z., a to ode dne datum (tedy od lhůty stanovené dle předžalobní výzvy ze dne datum). Výše zákonného úroku z prodlení byla stanovena v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. .
28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý z devíti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava právního zastoupení, podání ve věci samé, vyjádření ze dne datum a ze dne datum, závěrečný návrh ze dne datum, předžalobní výzva ze dne datum, účast na jednání soudu dne datum, dne datum a dne datum) včetně devíti paušálních náhrad výdajů po částka dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne datum, dne datum a dne datum náhrada částka za 1758 ujetých km v částce částka (částka za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,9 l/100 km a částka/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. , ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) a náhrada za ztrátu času v trvání 42 × 30 minut v částce částka podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka.
29. O náhradě nákladů za jednání dne datum rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) tak, že přiznal žalované nárok na náhradu nákladů za jednání dne datum v částce částka. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 1 a. t. (účast na jednání soudu dne datum) včetně paušální náhrady výdajů ve výši částka dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Předmětnou náhradu nákladů přiznal soud žalované z toho důvodu, že žalobce se na jednání konané dne datum, při němž měl být osobně vyslechnut, bez předchozí omluvy nedostavil a právní zástupce žalobce soudu tuto skutečnost neoznámil a ani nepožádal o odročení jednání. A to i přesto, že právnímu zástupci byla tato skutečnost nedostavení se žalobce k jednání soudu známa již dne datum.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.