Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 123/2024-136

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Houžvičkovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 85 015 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 81 000 Kč s úrokem z prodlení 15% ročně z této částky za dobu od 28.12.2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 15 231,73 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 495 Kč od 13.7.2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 81 520 Kč od 13.6. 2023 do 27.12.2023, úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 1 520 Kč od 28.12.2023 do zaplacení, úroku ve výši 20,9% ročně z částky 80 000 Kč od 13.6. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 1 000 Kč od 13.6. 2023 do 27.12.2023, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 6 546 Kč k rukám zástupce žalobkyně tituly před jménem, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 81 000 Kč s úrokem z prodlení 15% ročně z této částky za dobu od 28.12.2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 15 231,73 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 495 Kč od 13.7.2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 81 520 Kč od 13.6. 2023 do 27.12.2023, úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 1 520 Kč od 28.12.2023 do zaplacení, úroku ve výši 20,9% ročně z částky 80 000 Kč od 13.6. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 1 000 Kč od 13.6. 2023 do 27.12.2023, zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 6 546 Kč k rukám zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 2 495 Kč s příslušenstvím, částky 81 520 kč s příslušenstvím a částky 1 000 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba. (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), s žalovaným dne 9.6.2022 uzavřela smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, na základě které žalovanému zřídila a vedla běžný účet č. hodnota. Na tomto účtu se žalovaný dostal do nepovoleného debetu ve výši 2 495 Kč, takže právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy s účinností ke dni 12.7.2023 odstoupila a žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. Dále právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 17.10.2022 Smlouvu o zápůjčce č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 80 000 Kč, Žalovaný, ač se zápůjčku zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách po částkách 2 350 Kč, na svůj dluh ničeho nehradil, proto právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy odstoupila a pohledávku žalovaného zesplatnila ke dni 12.6.2023. Žalovaný zůstal dlužit z titulu smlouvy o zápůjčce částku na jistině ve výši 80 000 Kč, na poplatcích 1 520 Kč, na smluvním úroku 10 759,48 Kč a na zákonném úroku z prodlení částku 457,25 Kč. Konečně právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 7.7.2022 smlouvu o službě bezúročná rezerva k účtu č. Anonymizováno, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému možnost přečerpání běžného účtu do sjednaného limitu 1 000 Kč. Žalovaný opět porušil své smluvní povinnosti a dostal se do nepovoleného záporného zůstatku. Proto i v tomto případě právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila pohledávku žalovaného ve výši 1 000 Kč za okamžitě splatnou ke dni 12.6.2023. Smlouvou o postoupení pohledávek byly pohledávky za žalovaným postoupeny žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. K úhradě dlužných částek byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením , (dále jen „ “), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

3. Na základě provedeného listinného dokazování ve věci má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 9.6.2022 smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb a žalovanému zřídila a vedla běžný účet č. č. účtu. Zároveň byla žalovanému poskytnuta debetní karta, jež byla dle prohlášení právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému zaslána na jím uvedenou adresu dne 13.6.2022. K aktivaci karty došlo dne 17.6.2022. Z mimořádného výpisu z účtu a pěti výzev ze dne 2.12.2022, 8.12.2022, 27.12.2022, 9.1. 2023 a 9.2. 2023 vyplynulo, že se žalovaný na běžném účtu dostal do záporného zůstatku ve výši 2 495 Kč, což představovaly poplatky za odeslané výzvy (viz ceník – 5 x 499 Kč). Dopisem ze dne 27.6.2023 právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu ukončila s účinností ke dni 12.7.2023 a zároveň žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky do pěti pracovních dnů po skončení účinnosti.

4. Soud má také za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne 7.7.2022 smlouva o bezúročné rezervě reg.č. Anonymizováno, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba.) zavázala umožnit žalovanému přečerpání běžného účtu do sjednaného limitu 1 000 Kč. Žalovaný úvěr čerpal v měsíci listopadu 2022, jak vyplývá z přehledu zůstatků a transakční historie. Prohlášením o okamžité splatnosti ze dne 12.6.2023 právní předchůdkyně pohledávku za žalovaným k datu 12.6.2023 zesplatnila a žalovaného vyzvala k jeho okamžité úhradě.

5. Dále má soud za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 17.10.2022 s žalovaným smlouvu o zápůjčce č. hodnota, na základě které poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 80 000 Kč. Žalovaný se zápůjčku zavázal splácet v 60 pravidelných měsíčních splátkách po částkách 2 350 Kč. Mezi stranami byl dohodnut úrok 20,90% p.a. a RPSN 23,00%. Žalovaný měl na úvěr celkem zaplatit 129 576,10 Kč (viz návrh smlouvy a jeho akceptace). Z přehledu výpisu a transakční historie vyplývá, že žalovanému byly finanční prostředky ve výši 80 000 Kč poskytnuty dne 18.10.2022. Prohlášením o okamžité splatnosti ze dne 12.6.2023 právní předchůdkyně pohledávku za žalovaným k datu 12.6.2023 zesplatnila a žalovaného vyzvala k jeho okamžité úhradě.

6. Nedílnou součástí všech smluv byly i produktové podmínky a ceníky.

7. Při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici informace o tom, že žalovaný v tu dobu měl uzavřeno 5 typů kontraktů, z toho dva vedené jako splátkové, jeden jako nesplátkový a dvě kreditní karty. Dále měla k dispozici informace o tom, žalovanému byly čtyři žádosti o úvěr odmítnuty. Právní předchůdkyně žalobkyně rovněž čerpala z údajů, které jí žalovaný poskytl, z nichž vyplynulo, že je svobodný, žije u rodičů, je zaměstnaný s příjmem 27 000 Kč, jeho výdaje na bydlení činí 1 000 Kč a jeho výdaje na živobytí činí 2 500 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně tak dospěla k závěru, že výdaje žalovaného činí maximálně 6 800 Kč, tudíž jeho platební kapacita činí 20 177 Kč. Úvěr žalovanému ve výši 80 000 Kč a žádost o povolený debet ve výši 1 000 Kč byly tedy právní předchůdkyní schváleny.

8. Smlouvou o postoupení pohledávek č. 12/2022/07 ze dne 2. 8. 2023 byly pohledávky za žalovaným postoupeny žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován sdělením předchůdkyně žalobkyně ze dne 16. 8. 2023 (smlouva o postoupení, příloha č. 1 ke smlouvě, oznámení o postoupení – 3x, potvrzení o úplatě, podací arch).

9. Žalovaný byl k úhradě dlužných částky vyzván také předžalobní upomínkou ze dne 12.12.2023 odeslanou ze dne 12.12.2023 (předžalobní upomínka, podací lístek).

10. Při právním posouzení věci soud postupoval dle níže uvedených ustanovení:

Dle a násl. , (dále jen o.z.), smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.

11. Dle § 2395 a násl. o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho pořádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá zároveň úprava , o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.

13. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“

14. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“

15. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“

16. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice: „1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad tohoto článku provedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další a uzavřel, že „musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.“

17. I podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 25. 7. 2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).

18. Z citovaného ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjmů a výdajů“ a „způsob plnění dosavadních závazků“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké závazky měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný zákon o spotřebitelském úvěru, a to v citovaném § 86 odst. 1, který hovoří o informacích „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených.“

19. Pokud jde o povinnost žalobkyně posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného ve smyslu shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, je zřejmé, že si neprověřila, zda je žalovanému skutečně vyplácena mzda v jím deklarované výši 27 000 Kč měsíčně. Co se potom týče výdajové stránky, zde se žalobkyně rovněž spokojila pouze s údaji od žalovaného, které dále nijak neověřovala, přičemž přinejmenším výdaje žalovaného na bydlení byly objektivně zjistitelné (např. z nájemní smlouvy). K tomuto soud podotýká, že prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, motivovaných snahou úvěr získat, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka, nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením dlužníka o pravdivosti jeho tvrzení. Navíc tvrzení žalovaného o tom, že jeho výdaje na bydlení činí 1 000 Kč měsíčně se jeví jako značně nepravděpodobné. To vše za situace, kdy uvádí, že žije u rodičů, jeho adresa trvalého pobytu je na Slovensku, zatímco jeho korespondenční adresa se nachází v Česku. Taktéž žalovaným uváděná částka 2 500 Kč měsíčně na živobytí je zcela nereálná. Dalším varovným signálem pro právní předchůdkyni žalobkyně mohlo být několik zamítnutých žádostí žalovaného o poskytnutí zápůjček či úvěrů. Tyto okolnosti žalobkyně nejspíš při svém posouzení nikterak nezohledňovala. Žalobkyně tak dle názoru soudu při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupovala s odbornou péčí. Soud tedy s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením předmětných smluv o úvěrech řádně nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného.

20. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele absolutní neplatnost uzavřené smlouvy: „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“

21. Soud uzavírá, že smlouvu o zřízení a vedení běžného účtu považuje za platnou.

22. Naproti tomu předmětné smlouvy o úvěrech považuje za absolutně neplatné z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu ve výši 81 000 Kč (80 000 Kč + 1 000 Kč), a to z titulu bezdůvodného obohacení, tak jak je to upraveno v : „Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“

23. Jelikož žalovaný na poskytnuté úvěry ničeho nezaplatil, přiznal soud žalobkyni právo na zaplacení dlužné jistiny v částce 80 000 Kč a 1 000 Kč, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení z těchto částek z důvodu prodlení žalovaného s jejich úhradou. Pokud jde o den, od kterého náleží žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení, pak povinnost k vydání bezdůvodného obohacení patří k nárokům, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu a doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele, přičemž je dlužník povinen dluh splnit prvního dne poté, co byl o to věřitelem požádán (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. ze dne 17. 10. 2018). V daném případě soud vázal prodlení žalovaného na předžalobní výzvu ze dne 12.12.2023, v níž žalobkyně žalovanému stanovila lhůtu pro zaplacení do 27.12.2023. Ode dne následujícího má tedy žalobkyně dle o.z. právo na úrok z prodlení v zákonné výši dle

24. Co se týče zbylých částek, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. K částce 2 495 Kč soud pouze na okraj podotýká, že tento dluh žalovanému vznikl z titulu účtovaných poplatků za výzvy k úhradě dlužných částek týkajících se spotřebitelského úvěru, proto ani tuto částku nebyl soud oprávněn žalobkyni přiznat.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , (dále jen „ ”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 546 Kč, přičemž tato částka představuje 30 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 65 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 35 %, když žalobkyně celkem požadovala žalobou částku 144 487,02 Kč včetně úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni rozhodnutí, ale přiznáno jí bylo pouze 94 315,06 Kč). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 251 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 85 015 Kč sestávající z částky 4 540 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 3 049,20 Kč. Celkem tedy činí náhrada nákladů řízení činí 21 820,20 Kč a žalobkyně má nárok na 30 % z nich, tedy na 6 546 Kč. Za vyjádření k výzvě soudu, kterými žalobkyně doplňovala svá tvrzení a důkazy, soud žalobkyni odměnu a režijní paušál nepřiznal, neboť tato tvrzení měla být již součástí žaloby.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.