Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
17 C 2/2025-24
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci
žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci]
proti
žalované: [osobní údaje žalované]
pro 36 634,41 Kč / úvěr
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 21 919,32 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 14 715,09 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 36 634,41 Kč od 2. 10. 2024 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku za žalobu v částce 366 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku na účet [číslo] [variabilní symbol].
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 21 919,32 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 14 715,09 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 36 634,41 Kč od 2. 10. 2024 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku za žalobu v částce 366 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku na účet [číslo] [variabilní symbol].
1. Žalobkyně se domáhala částky 36 634,41 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 1. 4. 2024 Touto smlouvou právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], dříve pod obchodní firmou [právnická osoba], ST Business Centre, 120 jméno FO, Gzira, GZR 1027, Malta) poskytnul žalované revolvingový úvěr s limitem ve výši 22 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr úrokem 0,4026 % denně z otevřeného zůstatku úvěru. Žalovaná čerpala částku 36 634,41 Kč, kterou v rozporu se smlouvou nevrátila (měla splácet 13 % měsíčně z celkové splatné částky, minimálně 1 000 Kč). Právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost tak, aby žalované zůstaly prostředky pro úhradu splátek (rezerva 10 % rozdílu mezi příjmy a výdaji, mimo splátku). Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky, jež tvoří předmět tohoto řízení, rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 na žalobkyni. Žalobkyně v žalobě požadovala úhradu jistiny pro případ, že by soud posoudil úvěrovou smlouvu jako neplatnou.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Žalobkyně na základě poučení soudu o nedostatku tvrzení o znění norem rozhodného (maltského práva), vysvětlení předložených listin a konkrétních výstupů zkoumání úvěruschopnosti nereagovala, jednání se nezúčastnila.
4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 1. 4. 2024 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem (až) 22 000 Kč (a prvním čerpáním 2 500 Kč). Úroková sazba činila 0,4026 % denně (RPSN 299,98 %). Žalovaná měla čerpaný úvěr vrátit v měsíčních splátkách (13 % z nesplaceného úvěru s úrokem a poplatky, minimálně 1 000 Kč). Smlouva odkazovala na Standardní podmínky Úvěrové smlouvy vztahující se na klienty v České republice, podle kterých se smlouva řídila malským právem, s výhradou českých předpisů na ochranu spotřebitele, vůči klientu byla sjednána pravomoc soudu České republiky. Účastníci ve smlouvě ujednali též náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s prodlením ve výši 250 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, se kterou je žalovaný v prodlení. Věřitel byl oprávněn prohlásit úvěr za splatný okamžitě ke dni doručení oznámení, pokud došlo k podstatnému zhoršení finanční nebo majetkové situace žalovaného (oproti stavu v době uzavření smlouvy) a pokud se žalovaný dostane do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší 2 měsíců nebo více než dvou splátek.
5. Z faktury z 1. 10. 2024 soud zjistil,, že ohledně úvěru žalované evidován byl počáteční zůstatek (po poslední platbě) ve výši 22 526,92 Kč k 6. 6. 2024. Celková dlužná částka činila 36 810,91 Kč k 1. 10. 2024. Z uvedených informací (výpisu z úvěrového účtu) nebylo zřejmé, jakou částku žalovaný čerpal (a kdy), tj. čemu konkrétně odpovídá počáteční částka 22 526,92 Kč.
6. Z„ Loan application info“ soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně evidoval žalovanou jako klienta (včetně jejích osobních a kontaktních údajů) a čerpání částky 1 500 Kč 17. 6. 2024. Z uvedených informací nevyplýval rozsah čerpání a způsob výpočtu požadované částky.
7. Z Data from Ledger soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně evidoval čerpání částky 27 000 Kč žalovanou (to vyplývalo i z listin External_Payout) a přijal od ní plnění 5 080,68 Kč. Ze zprávy právnická osoba. z 9. 1. 2025 sodu zjistil, že účet, na který úvěrující plnil je účtem žalované.
8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 a oznámením o postoupení pohledávky z 19. 10. 2024 (odeslaného žalované 19. 10. 2021) má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, jež tvoří předmět tohoto řízení, na žalobkyni a že že právní předchůdce žalobkyně oznámil postoupení pohledávek žalobkyni žalované.
9. Předžalobní upomínkou (odeslanou spolu s oznámením o postoupení pohledávky) má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby.
10. Uvedená skutková zjištění soud převzal za svůj skutkový závěr ve věci (včetně neprokázání výsledků zkoumání úvěruschopnosti žalované právním předchůdcem žalobkyně).
11. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Soud se nejprve zabýval mezinárodní soudní příslušností, protože úvěrujícím (právním předchůdcem žalobkyně byla právnická osoba maltského práva). V souladu s ujednáním účastníků a čl. 17 odst. 1 písm. b), čl. 18 odst. 2, čl. 19 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (Brusel I bis) byla dána mezinárodní soudní příslušnost soudů České republiky. I když ujednání účastníků volila jako rozhodné právo pro smlouvu maltské právo, současně ponechalo jako rozhodné české právo na ochranu spotřebitele (čl. 6 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2018 (Řím I). Soud se tedy zabýval řádností zkoumání úvěruschopnosti právním předchůdcem žalobkyně podle českého práva. Pohledávka přešla podle § 1879 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“) na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek se řídila českým právem).
12. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
14. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla za použití prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru řídící se maltským právem. Podle smlouvy žalovaná obdržela částku 27 000 Kč a vrátila částku 5 080,68 Kč. S ohledem na výsledky zkoumání úvěruschopnosti nebylo nezbytné zkoumat normy maltského práva pro účely vyhodnocení platnosti předkládané smlouvy o úvěru (a jejích jednotlivých ustanovení).
16. V daném případě právní předchůdce žalobkyně neposuzoval řádně úvěruschopnost žalované s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť nebyl dodržen postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů).
17. Úvěruschopnost žalované právní předchůdce žalobkyně podle tvrzení žalobkyně posuzoval, výsledky tohoto zkoumání však nebyly soudu zpřístupněny a nelze je tak mít za prokázané. Soud vycházel z toho, že zkoumání úvěruschopnosti provedeno nebylo, což vede k vyhodnocení úvěrové smlouvy jako neplatné a vypořádání poskytnutého plnění podle § 87 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb.
18. Podle neplatné smlouvy (§ 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., § 2 odst. 3, § 580 odst. 1, § 588 věta první občanského zákoníku) jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku). Z. č. 257/2016 Sb. obsahuje k obecné úpravě vypořádání plnění podle neplatné smlouvy zvláštní ustanovení v § 87 odst. 1 věta třetí jako soukromoprávní sankce poskytovatelům úvěrů s nepřiměřenými podmínkami (uvedeným vztahem a jeho důsledky se zabýval Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí z 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru (4 640 Kč) bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost v tomto rozhodnutí. Žalovaná netvrdila a neprokazovala své majetkové poměry, a proto soud stanovil splatnost dluhu s přihlédnutí k výši dlužné částky a době, která uplynula od poskytnutí úvěru (který žalovaná využila), podle § 160 odst. 1 z. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“).
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla z větší části neúspěšná (s přihlédnutím k požadovaným a nepřiznaným úrokům vyjádřeným jako pětinásobek ročního plnění), avšak žalované žádné náklady řízení nevznikly.
20. Protože soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil soud žalobkyni soudní poplatek podle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 odst. 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků (jako přílohy z. č. 549/1991 Sb.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.