Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

223 C 187/2024-54

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Adrianou Hasmanovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO:29045371 sídlem Adresa žalobkyně

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované

o zaplacení částky 22 595,94 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 344 s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 21. 9. 2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 17 251,94 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 408 Kč od 10. 5. 2024 do 10. 9. 2024, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 20 963,94 Kč od 11. 9. 2024 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 20 963,94 Kč od 11. 9. 2024 do 20. 9. 2024 a z částky 15 619,94 Kč od 21. 9. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 344 s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 21. 9. 2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se co do částky 17 251,94 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 408 Kč od 10. 5. 2024 do 10. 9. 2024, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 20 963,94 Kč od 11. 9. 2024 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 20 963,94 Kč od 11. 9. 2024 do 20. 9. 2024 a z částky 15 619,94 Kč od 21. 9. 2024 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 22 595,94 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně dne 4. 6. 2021 uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované částku 25 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tuto částku vrátit včetně v úroku ve výši 19,99 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 546 Kč. Dále byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 500 Kč a smluvní pokuta ve výši 500 Kč za každou zaslanou písemnou upomínku. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované tak, že ji prověřila v registrech a zhodnotila její příjmy a výdaje. Žalobkyně vycházela z příjmu žalované ve výši 21 000 Kč a výdajů ve výši 2 000 Kč. V období od 10. 7. 2021 do 10. 5. 2024 žalovaná řádně hradila splátky, celkem uhradila 19 656 Kč. Dále již splátky nebyly řádně hrazeny a žalovaná se tak dostala se svým závazkem do prodlení. Žalobkyně proto úvěr ke dni 10. 9. 2024 zesplatnila, o čemž žalovanou písemně informovala. Žalovaná svůj dluh neuhradila, ačkoliv jí byla zaslána předžalobní výzva. Žalobkyně se tedy žalobou domáhá jistiny ve výši 20 963,94 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč, pojistného ve výši 132 Kč, kapitalizovaného úroku z nesplaceného úvěru ve výši 1 408 Kč od 10. 5. 2024 do 10. 9. 2024, smluvního úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 20 963,94 Kč od 11. 9. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % z částky 20 963,94 od 21. 9. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den 20. 2. 2025. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaná se bez důvodné a včasné omluvy na jednání nedostavila, soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků podle (dále jen „ „).

4. Soud provedeným dokazováním dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 4. 6. 2021, úvěrových podmínek a splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované částku 25 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit společně s poplatkem ve výši 500 Kč za poskytnutí úvěru a úrokem ve výši 19,99 % ročně v měsíčních splátkách po 502 Kč do 10. 12. 2030. Dále bylo sjednáno měsíční pojistné úvěru ve výši 44 Kč. RPSN bylo 22,58 %. Pro případ prodlení byl sjednán poplatek ve výši 500 Kč za každou zaslanou upomínku. Dále byla sjednána možnost okamžitého zesplatnění úvěru, a to pro případ prodlení žalované s úhradou splátek. Smlouva byla žalobkyní podepsaná, místo podpisu žalované je jen SMS kód.

6. Z potvrzení ze dne 12. 9. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně potvrdila podepsání smlouvy o úvěru. Zpráva byla zaslána na telefonní číslo tel. čísloa na email e-mail. Z potvrzení ze dne 12. 9. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně dne 7. 6. 2021 převedla na bankovní účet č. tel. číslo/Anonymizováno částku 25 000 Kč. Variabilní symbol byl Anonymizováno

7. Z potvrzení o prověřování úvěruschopnosti a úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaná požádala o úvěr ve výši 25 000 Kč. V žádosti uvedla, že má příjem ze zaměstnání u společnosti Anonymizováno-právnická osoba.ve výši 21 000 Kč měsíčně. Měsíční výdaje žalované jsou 2 000 Kč připadají na splátky jiných úvěrů, kdy žalované zbývá uhradit 20 378 Kč. Žalovaná je svobodná a bydlí u partnera. V rejstříku ISIR a SOLUS nebyly nalezeny žádné negativní informace. Z výpisu z bankovního účtu žalované č. 1028472178/6100 za období od 28. 2. 2021 do 4. 6. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná měla příjem ze zaměstnání v průměrné výši 23 202 Kč. Disponibilní zůstatek na účtu byl 4 120 Kč.

8. Ze splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalovaná dne 7. 6. 2021 čerpala částku 25 000 Kč. V období od 10. 7. 2021 do 10. 5. 2024 žalovaná řádně hradila splátky. Počínaje 10. 6. 2024 však splátky nebyly řádně hrazeny. Výše neuhrazené jistiny je 20 963,94 Kč.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 11. 9. 2024 bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu do 20. 9. 2024

10. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval , (dále jen „o. z.“), a , o spotřebitelském úvěru (dále také „ “).

11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok

12. Podle spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

15. Podle poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle , o ochraně spotřebitele, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

16. Podle rozsudku Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Shodně rovněž argumentace v rozsudcích Krajského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2020, č. j. -101, a ze dne 8. 10. 2020, č. j. -103.

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám

19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda žalobkyně a žalované je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaná v daném právním jednání vystupovala jako spotřebitel ( o. z.) a žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování úvěrů ( o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení .

21. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména ve vztahu k tomu, že úvěruschopnost žalované prověřovala s odbornou péčí, jak jí ukládá zákon. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. ).

22. Soud uzavřel, že žalobkyně nedostála své povinnosti uložené jí zákonem o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalované, neboť úvěruschopnost žalované prakticky nezkoumala. K tvrzení o úvěruschopnosti sice uvedla, že žalovaná má měsíční příjem ve výši 25 000 Kč a výdaje ve výši 2 000 Kč a rovněž předložila k prokázání svého tvrzení výpisy z bankovního účtu žalované, avšak soud považuje tyto údaje za nedostatečné. Měsíční výdaje žalované ve výši 2 000 Kč budí značné pochybnosti o tom, zda se zakládají na právě, tím spíše k přihlédnutím ke skutečnosti, že žalovaná již byla povinna hradit splátky na jiný úvěr. Rovněž není uvedeno, jakým způsobem žalovaná řeší své běžné životní náklady (bydlení, strava, doprava do zaměstnání apod.). Z výpisů z bankovního účtu žalované potom vyplývá, že její disponibilní příjem je 4 120 Kč, což neodpovídá rozdílku tvrzeného příjmu a výdajů (tj. 25 000 Kč – 2 000 Kč). Soud má proto zato, že v krocích, kterými byla úvěruschopnost žalované prověřována jsou značné nedostatky, které jsou v rozporu s .

23. Vzhledem ke shora uvedenému soud s ohledem na eurokonformní výklad českého práva (viz rozhodnutí SDEU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance) předmětnou úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou pro rozpor s . Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání není moderace soudem na místě, jako je tomu u případů relativní neplatnosti. Neplatnost právních jednání, ke kterým soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smluv o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních ( o. z.).

24. Protože, jak rozvedeno výše, žalobkyně jako úvěrující porušila svou povinnost dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru, posoudil soud smlouvu o úvěru, která byla uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, jako absolutně neplatnou, k čemuž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti, jak plyne z výše uvedené judikatury Soudního dvora EU, jakož i z ustálené judikatury Krajského soudu v Praze

25. Žalobkyně nicméně žalované na základě neplatného závazku poskytla peněžní prostředky v celkové výši 25 000 Kč, z nichž žalovaná doposud vrátila 19 656 Kč. Rozdíl mezi poskytnutým plněním a zaplacenou částkou e výši 5 344 Kč, proto představuje bezdůvodné obohacení ( a o. z.) na straně žalované, které je povinna podle věty třetí vrátit v době přiměřené jejím možnostem. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13.1 2009, sp. zn. ). Žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení dlužných částek dopisem ze dne 11. 9. 2024, v této výzvě byla uvedena lhůta plnění do 20. 9. 2024. Žalovaná se proti této lhůtě nijak nebránila (nevznikl tedy „spor“ ve smyslu ) a v řízení ani nevyšlo najevo, že by byla nepřiměřená jejím možnostem ( věta třetí ). Počínaje dnem 21. 9. 2024 je tedy žalovaná v prodlení. Od tohoto dne též žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle a o. z. ve výši určené

26. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě prvním výrokem vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 5 344 Kč připadající na jistinu a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 21. 9. 2024 do zaplacení

27. Ve zbývající části druhým výrokem jako nedůvodnou zamítl (výrok II.)

28. Třetím výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle ve spojení s Žalovaná ve věci z procesního hlediska z větší části uspěla, měla by proto právo na poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů proti méně úspěšné žalobkyni. Žádné náklady jí však nevznikly, a proto žádný z účastníků tak nemá právo na jejich náhradu.

29. Lhůty k plnění se opírají o

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kladně.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).