Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 58/2024-38

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní Mgr. Jitkou Svobodovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně

sídlem Adresa žalobkyně

zastoupená Jméno Zástupce, advokátem

se sídlem U Přejezdu 443/8, 111 00 Praha 1

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného

trvale bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 16 560 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 000 Kč od 12. 3. 2025 do zaplacení.

II. Žaloba se, co do zaplacení částky 3 250 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 250 Kč od 2. 8. 2023 doAnonymizováno11. 3. 2025 a ve výši 3 % ročně z částky 3 250 Kč od 12. 3. 2025 do zaplacení, nákladů spojeným s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a částky 3 310 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 000 Kč od 12. 3. 2025 do zaplacení.II. Žaloba se, co do zaplacení částky 3 250 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 250 Kč od 2. 8. 2023 do, Anonymizováno, 11. 3. 2025 a ve výši 3 % ročně z částky 3 250 Kč od 12. 3. 2025 do zaplacení, nákladů spojeným s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a částky 3 310 Kč, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne datum domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku ve výši 13 250 Kč spolu s úroky z prodlení tam blíže specifikovanými, spolu s náklady na uplatnění pohledávky ve výši 2 500 Kč a dále částku 3 310 Kč představující kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 0,10 % denně z dlužné částky 10 000 Kč od datum do datum. Uvedla, že se žalovaným uzavřela dne datum pomocí prostředků komunikace na dálku (na webovém portálu webová stránka) smlouvu o zápůjčce (dále jen jako „Smlouva“), na základě které žalovanému poskytla převodem na účet částku 10 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit poplatek ve výši 3 250 Kč, a to do datum. Žalovaný však dosud uhradil ničeho. K samotnému uzavření Smlouvy žalobkyně uvedla, že tuto poskytla žalovanému prostřednictvím své webové stránky, totožnost žalovaného ověřila na základě scanu dokladu totožnosti a dále pomocí ověřovací korunové bezhotovostní platby. Smlouva byla následně podepsána elektronicky pomocí PINu, který žalobkyně žalovanému zaslala na jím uvedené telefonní číslo. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením Smlouvy si od žalovaného vyžádala informace o rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrech a tyto ověřila na základě dokladů vyžádaných od žalovaného, takto získané informace pak byly vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného, tím žalobkyně splnila svou povinnost prověřit úvěruschopnost žalovaného, neboť uzavřela, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně žádná další skutková tvrzení týkající se prověření úvěruschopnosti žalovaného neučinila.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Ohledně uplatněného nároku na smluvní pokutu a náklady spojené s uplatněním pohledávky soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení [ ], aniž o této skutečnosti mohla být řádně poučena ve smyslu , neboť se z nařízeného jednání omluvila. K tomu je nutno dodat, že poučení ve smyslu jsou výsadou účastníků při jednání přítomných, na čemž nemění ničeho ani skutečnost, že ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 1. 2016, sp. zn. , dostupné na http://nalus.usoud.cz). Soud proto z provedených důkazů k těmto nárokům nečinil žádná skutková zjištění, neboť aby mohl účastník nějakou skutečnost navrženými důkazy prokázat, musí ji nejdříve tvrdit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. , publikovaný v časopise Soudní judikatura pod pořadovým číslem 155/2012). Žalobkyně se omezila na konstatování, že náklady spojené s uplatněním pohledávky činí 2 500 Kč a smluvní pokutu požaduje ve výši 3 310 Kč, avšak již neuvedla, kde a za jakých podmínek si účastníci měli možnost tyto položky sjednat.

4. Zy označené jako smlouva o zápůjčce soud zjistil, že je datována datum a obsahuje ujednání o tom, že žalobkyně poskytne žalovanému převodem na účet 10 000 Kč a žalovaný tuto žalobkyni vrátí nejpozději do datum spolu s poplatek ve výši 3 250 Kč. Tato však neobsahuje vlastnoruční či zaručený elektronický podpis žalovaného. U jména žalovaného je pouze uveden PIN kód: 6733.

5. Z částečného výpisu z účtu soud zjistil, že dne datum byla na účet č. č. účtu převedena z účtu č. č. účtu částka 1 Kč a téhož dne byla z uvedeného účtu odeslána částka 10 000 Kč na účet č. č. účtu.

6. Z jednotlivých upomínek soud zjistil, že jsou adresovány žalovanému a žalovaný je zde upomínán o úhradu dluhu podle Smlouvy ze dne datum.

7. Z dopisu ze dne datum soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně žalovaného vyzývá k úhradě dluhu ze Smlouvy ze dne datum v celkové výši 20 095 Kč s tím, že pokud tak do tří dnů neučiní, vystavuje se riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího lístku se podává, že žalobkyně odeslala žalovanému poštovní zásilku dne datum.

8. Ze všeobecných obchodních podmínek soud pro níže vyložený právní názor již žádná skutková zjištění nečinil.

9. Ze sdělení právnická osoba. ze dne datum soud zjistil, že bankovní účet č. č. účtu eviduje banka na jméno žalovaného a současně, že ve lhůtě jednoho týdne ode dne datum banka zaevidovala na uvedeném účtu příchozí transakci ve výši 10 000 Kč od žalobkyně.

10. Po zhodnocení shora uvedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně disponuje osobními údaji žalovaného, tedy jménem, bydlištěm, rodným číslem a číslem jeho účtu a dne datum mu na bankovní účet č. č. účtu poskytla částku 10 000 Kč. Žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho.

11. Ohledně tvrzeného uzavření smlouvy o zápůjčce prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (prostřednictvím internetu) pak soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní [ ], aniž o této skutečnosti mohla být řádně poučena ve smyslu , neboť se z nařízeného jednání omluvila. Žalobkyně se omezila na předložení smlouvy o zápůjčce a obchodních podmínek, avšak ani jedna z uvedených listin neobsahuje vlastnoruční či zaručený elektronický podpis a není tudíž zřejmé, zda osoba, se kterou žalobkyně komunikovala, je právě žalovaný v této věci. Je rovněž nutno dodat, že samotný PIN kód, bez doložení skutečnosti, že byl přidělen právě žalovanému (tedy bez dalšího ověření totožnosti) nelze považovat ani za prostý elektronický podpis.

12. I pokud by v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím prostředků komunikace na dálku skutečně jednala se žalovaným (což prokázáno nebylo), bylo by nutno na projednávaný případ aplikovat ustanovení , o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli ( zákona o spotřebitelském úvěru).

13. Z § 104 zákona o spotřebitelském úvěru se podává, že smlouva, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu. Písemnou formu, jak vyplývá z textu citovaného ustanovení, je přitom nutno odlišit od formy listinné, neboť písemná forma může být realizována i bez listinné podoby a bez trvalého nosiče dat, například elektronickými prostředky komunikace na dálku, které splňují požadavky na písemnou formu, tedy možnost zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila ( o. z. a , 2 o. z.). To by však nebyl tento případ, neboť ke sjednání smlouvy mělo dojít prostřednictvím prostředků komunikace na dálku registrací na internetové doméně právní předchůdkyně žalobkyně. Tato forma přitom nesplňuje požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak děje (mimo jiné) bez uznávaného elektronického podpisu, resp. jiného jednoznačného identifikátoru v rámci uceleného systému zabezpečených internetových stránek. Nutno tudíž uzavřít, že v projednávaném případě smlouva, v níž měl být sjednán spotřebitelský úvěr, trpí nedostatkem písemné formy. V zákona o spotřebitelském úvěru je dále uvedeno, že nesplnění písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy. Zákon se zde přitom odchyluje od obecné úpravy stanovící, že právní úkon, který není učiněn ve formě stanovené zákonem, je neplatný ( o. z.), neboť v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru by sankce neplatnosti dopadla nepřiměřeně tvrdě na spotřebitele, který by tím ztratil výhodu splátek, a mohl by se tak dostat do obtížně řešitelné situace, když prostředky z úvěru již zpravidla použil a nemá možnost je bezprostředně splatit v celé výši – kdyby měl tyto prostředky k dispozici, patrně by úvěru vůbec nevyužil. Toto ustanovení je tudíž nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele, tak, že nedostatek písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy, pouze pokud by neplatnost způsobila zhoršení postavení spotřebitele, neboť požadavek písemné formy smlouvy je jednou z forem ochrany spotřebitele, jelikož smlouva v písemné formě zaručuje uchování pro spotřebitele nezbytných údajů, týkajících se splácení poskytnutých prostředků, kontaktních údajů věřitele, údajů o době trvaní úvěru, úrokové sazbě, výši splátek a dalších. V projednávaném případě sankce neplatnosti smlouvy však zhoršení postavení spotřebitele nezpůsobí. V dané věci by naopak nedostatek písemné formy (a jeho soudní aprobace) svědčil ve prospěch věřitele, který by tak měl možnost (bez ohledu na to, zda se tak skutečně děje či nikoliv) obsah smlouvy (zejména ujednání o smluvních pokutách a dalších sankcích) kdykoli v neprospěch spotřebitele měnit, neboť pokud smlouva není v listinné podobě (resp. zachycena na trvalém nosiči dat), nelze již s odstupem času zjistit, zda smlouva (či obchodní podmínky) předložená soudu odpovídá té, která byla vystavena na internetových stránkách žalobkyně ke dni jejího tvrzeného uzavření.

14. S přihlédnutím ke shora vyloženým specifikům daného případu považuje soud za nezbytné s nedodržením písemné formy smlouvy, v souladu s principy ochrany spotřebitele, spojit sankci absolutní neplatnosti dle § 582 odst. 1 o. z. Pokud by tak neučinil, pozbylo by ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, týkající se stanovené formy, svého významu.

15. Dále z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní, ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

16. V projednávaném případě žalobkyně pouze uvedla, že si od žalovaného vyžádala informace o rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrech a tyto ověřila na základě dokladů vyžádaných od žalovaného, takto získané informace pak byly vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného, posouzení úvěruschopnosti žalovaného se však nepodává ani z jednoho z provedených důkazů. Z tohoto důvodu soud shledal uzavřenou smlouvu podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z. absolutně neplatnou.

17. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Žalovaný je proto povinen k vydání bezdůvodné obohacení ve výši 10 000 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na výši bezdůvodného obohacení a doby, která od chvíle jeho získání již uplynula, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. ). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, neboť z přiloženého podacího lístku se nepodává, že by se zasílaná zásilka dostala do sféry dispozice žalovaného. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 10. 3. 2025, kdy se zásilka, kterou byla žalovanému doručována žalobu, považuje za doručenou. Následující den, tj. 11. 3. 2025, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 12. 3. 2025 do prodlení.

18. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 10 000 Kč, a to včetně úroků z prodlení podle o. z. jdoucích od 12. 3. 2025 ve výši stanovené Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.

19. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 3 250 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 250 Kč od 2. 8. 2023 do 11. 3. 2025 a s úrokem z prodlení ve výši 3 % ročně z částky 3 250 Kč od 12. 3. 2025 do zaplacení, dále nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a částky 3 310 Kč představující kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 0,10 % denně z dlužné částky ve výši 10 000 Kč od 2. 8. 2023 do 28. 6. 2024, když tato plnění měla vyplývat ze Smlouvy, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

20. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí ( ). V daném případě poměr úspěchu a neúspěchu ve věci odůvodňuje nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků ( )

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na exekuci podle , exekučního řádu.