Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
7 C 250/2024-71
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Šmicovou, ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
pro zaplacení 11 799,50 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 407,71 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 407,71 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 3 391,79 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 999,50 Kč od 23. 7. 2024 do 29. 7. 2024, z částky 1 591,79 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 113,09 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 687,70 Kč, úrok 15 % ročně z částky 9 999,50 Kč od 23. 7. 2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 957,10 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalobkyně Jméno advokátky, advokátky.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 407,71 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 407,71 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 3 391,79 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 999,50 Kč od 23. 7. 2024 do 29. 7. 2024, z částky 1 591,79 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 113,09 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 687,70 Kč, úrok 15 % ročně z částky 9 999,50 Kč od 23. 7. 2024 do zaplacení, zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 957,10 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalobkyně , Jméno advokátky, , advokátky.
1. Žalobkyně se podanou žalobou a doplněním žaloby domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 799,50 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota, na jejímž základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, za poskytnuté finanční prostředky se zavázala platit úrok ve výši 16,9 % ročně. Smlouva byla uzavřena elektronickým způsobem prostřednictvím unikátního profilu internetového bankovnictví žalované. V souladu s obchodními podmínkami byla identita žalované ověřena zadáním autorizačního kódu, zaslaného žalované prostřednictvím SMS zprávy na smluvené telefonní číslo. Zadání autorizačního kódu pak zároveň nahrazuje písemný podpis žalované. Žalovaná se zavázala žalobkyni úvěr splatit v měsíčních splátkách po 300 Kč. Žalovaná nereagovala na výzvy žalobkyně k zaplacení již splatných splátek úvěru, mimosoudní vymáhání dlužních splátek bylo neúspěšné, žalobkyně prohlásila dne 24. 11. 2023 celý úvěr za splatný, neboť byla žalovaná v prodlení s více než dvěma splátkami. Dlužná částka byla nadále úročena vedle řádného úroku i sazbou úroku z prodlení v zákonné výši. Žalovaná čerpala úvěr v celkové výši 86 872,91Kč a uhradila na úvěr ve splátkách celkem 78 465,20 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 9 999,50 Kč, poplatků v celkové výši 1 800 Kč, částky 1 687,70 Kč na dlužném smluvním úroku ve výši 15 % p. a. počítaného z jistiny úvěru od 14. 6. 2023 do 22. 7. 2024, částky ve výši 1 013,09 Kč na zákonném úroku z prodlení z řádně a včas nesplacených částek ode dne 25. 11. 2023 do 22. 7. 2024 a dále smluvní úrok 15 % p. a. z částky 9 999,50 Kč od 23. 7. 2024 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení 15 % p. a. z částky 9 999,50 Kč od 23. 7. 2024 do zaplacení. Žalobkyně žalovanou k úhradě jejího dluhu opakovaně, bezúspěšně vyzývala. Zástupkyní žalobkyně byla zaslána předžalobní výzva k úhradě dluhu.
2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované.
3. Soud jednal za splnění podmínek podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. v nepřítomnosti žalované, která svoji neúčast u jednání neomluvila, nepožádal z důležitých důvodů o odročení jednání. Žalobkyně omluvila svoji neúčast u jednání dne datum a souhlasila s rozhodnutím bez její přítomnosti.
4. Z listinných důkazů bylo zjištěno, že na základě žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne datum, smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne datum byl poskytnut žalované úvěr ve výši až 10 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 16,90 % ročně. V žádosti žalovaná ke svým poměrům uvedla adresu zaměstnavatele, trvání pracovního poměru na dobu určitou do datum, měsíční příjem ve výši hodnota Kč, nájemní bydlení, nájem ve výši hodnota Kč, dva členy domácnosti. Banka ověřila příjem žalované ve výši hodnota Kč z účtu žalované, vycházela z nájemného ve výši hodnota Kč, výdaje žalované stanovila na částku hodnota. Z výpisu z účtu žalované č. č. účtu, přehledu transakcí bylo zjištěno, že úvěr byl založen datum, výše měsíční splátky úvěru byla 300 Kč, žalovaná čerpala úvěr v celkové výši 86 872,91 Kč a ve splátkách uhradila celkem 78 465,20 Kč. Z výpisů z účtu žalované za dobu od dubna 2021 do března 2022 bylo zjištěno, že na účet žalované byla připisovaná platba od zaměstnavatele, jiný pravidelný příjem nebyl na účet připisován, výběry byly evidovány jako výběry v hotovosti, platby kartou, žádný výdaj není identifikován jako nájem, konečný zůstatek na účtu ke dni 28. 2. 2022 byl ve výši hodnota Kč. Žalovaná byla vyzvaná k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 23. 10. 2023, pro případ nezaplacení ve stanovené lhůtě, byla upozorněna, že bude požadováno okamžité splacení celého dluhu, ke dni 24. 11. 2023 žalobkyně zesplatnila celý dluh rozhodnutím ze dne 25. 11. 2023 o okamžité splatnosti celkového dluhu, zásilka byla dle podacího archu předaná k poštovní přepravě dne 28. 11. 2023. Žalované byla zaslaná předžalobní výzva ze dne 24. 7. 2024 předaná téhož dne k poštovní přepravě.
5. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. V posuzovaném případě se nárok opírá o tvrzení, že byla mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském revolvingovém úvěru dne datum, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku . Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta prvá poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně, poskytovatel nezvážil situaci týkající se nakládání s finančními prostředky ze strany žalované. Z předložených výpisů z účtu žalované byl zřejmý pravidelný měsíční příjem od zaměstnavatele do měsíce února 2022. Smlouva byla uzavřena v měsíci březnu 2022 a pracovní poměr měla žalovaná na dobu určitou do 31. 5. 2022. Nebyly ověřovány faktické výdaje žalovaného spojené s bydlením (např. dokladem SIPO apod.), z výpisů z účtu nelze učinit závěr o měsíční výši nájemného, platbách za služby spojené s bydlením, když žádný výdaj ve výpisech není specifikován jako platba nájmu, služeb spojených s bydlením. Pracovní poměr žalované trvající do 31. 5. 2022 není zárukou, že žalovaná by byla schopna úvěr řádně platit.
7. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18 , dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil (např. potvrzením zaměstnavatele dlužníka, daňovým přiznáním apod.). Poskytovatel úvěru je povinen zkoumat nejen příjmy, ale i výdaje zájemce o úvěr. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku .) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
8. Z dokladů, které žalobkyně předložila je zřejmé, že při posuzování úvěruschopnosti žalované žalobkyně vycházela z příjmu žalované u zaměstnavatele, jejích osobních a rodinných poměrů deklarovaných žalovanou. Žalobkyně nedostatečně posoudila trvání pracovního poměru žalované do konce měsíce května 2022, tedy jen dva měsíce po uzavření smlouvy o úvěru, neměla prověřenu otázku pravidelných výdajů spojených s bydlením a poskytovanými službami. Je zřejmé, že jakýkoliv, byť minimální výkyv v příjmu, zejména při trvání pracovního poměru do konce měsíce května 2022, kdy nebyl prokázán jiný příjem než z pracovního poměru, by znamenal citelný zásah do příjmové a výdajové bilance žalované. Na základě takto nesprávného a nedostatečného hodnocení nemohla žalobkyně dojít k závěru, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet.
9. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. Žalobkyně se k jednání nedostavila, soud jí nemohl poskytnout poučení podle § 118a o. s. ř. o. s. ř. k prokázání řádného posouzení úvěruschopnosti žalované, o jiném právním posouzení žalovaného nároku. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. V projednávané věci bylo doloženo čerpání peněžních prostředků ve výši 86 872,91 Kč, žalovaná zaplatila celkem částku 78 465,20 Kč, činí bezdůvodné obohacení rozdíl těchto částek tedy 8 407,71Kč. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007 , které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku , který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích i finanční arbitr. Soud přiznal žalobkyni i zákonný úrok z prodlení, když tento nárok má oporu v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V případě neplatné smlouvy z ní účastníci nemohou vyvozovat žádná práva a povinnosti, které by s ní byly jinak spojeny, tedy i prodlení. Žalovaná byla vyzvaná k úhradě dluhu výzvou ze dne 24. 7. 2024 podanou téhož dne k poštovní přepravě. V souladu s ustanovením § 573 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku se má se za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání. V řízení pak nebylo prokázáno jiné datum, kdy výzva došla žalované. Žalovaná se dostala do prodlení od 30. 7. 2024. Důsledně tomu, co je výše uvedeno, soud ve zbývající výši žalobu zamítl. Při stanovení lhůty k plnění soud vycházel z výše dlužné částky, doby prodlení a uložil žalované zaplatit vše v zákonné třídenní lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
10. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud náhradu nákladů poměrně rozdělil a žalobkyni byly přiznány náklady řízení ve výši 957,10 Kč v rozsahu 42,5 % z celkových nákladů řízení ve výši 2 252 Kč, které tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna za zastupování účastníka advokátem podle vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva), tří režijních paušálů po 100 Kč a 21 % DPH ve výši 252 Kč. Žalované byla uložena povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
11. Při stanovení lhůty k plnění soud vycházel z výše dlužné částky, doby prodlení a uložil žalované zaplatit vše v zákonné třídenní lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).