Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 346/2022-121
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristinou Steinmetzovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného posledně bytem Adresa žalovaného zastoupený opatrovníkem Jméno opatrovníka, advokátem sídlem Palackého 223/5, 288 02 Nymburk
pro zaplacení 36 980 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od datum do zaplacení, částku částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá do částky částka, kapitalizovaného úroku částka, kapitalizovaného úroku z prodlení částka, úroku ve výši 20,25% z částky částka od datum do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,25% z částky částka od datum do datum, úroku z prodlení ve výši 8,25% z částky částka od datum do zaplacení,
dále do částky částka, kapitalizovaného úroku částka, kapitalizovaného úroku z prodlení částka, úroku ve výši 25,14% z částky částka od datum do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,25% z částky částka od datum do datum, úroku z prodlení ve výši 8,25% z částky částka od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
IV. Žalobkyně je povinna nahradit České republice – Okresnímu soudu v adresa vynaložené náklady řízení za zastoupení žalovaného v částce, které budou stanoveny v samostatném rozhodnutí do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od , datum, do zaplacení, částku , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od , datum, do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá do částky , částka, , kapitalizovaného úroku , částka, , kapitalizovaného úroku z prodlení , částka, , úroku ve výši 20,25% z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,25% z částky , částka, od , datum, do , datum, , úroku z prodlení ve výši 8,25% z částky , částka, od , datum, do zaplacení,dále do částky , částka, , kapitalizovaného úroku , částka, , kapitalizovaného úroku z prodlení , částka, , úroku ve výši 25,14% z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,25% z částky , částka, od , datum, do , datum, , úroku z prodlení ve výši 8,25% z částky , částka, od , datum, do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.IV. Žalobkyně je povinna nahradit České republice – Okresnímu soudu v , adresa, vynaložené náklady řízení za zastoupení žalovaného v částce, které budou stanoveny v samostatném rozhodnutí do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.
1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne datum domáhala po žalovaném jako právní nástupce společnosti právnická osoba, IČO IČO, se sídlem adresa zaplacení částek vymezených ve výroku I. a II. Uvedla, že právní předchůdkyně na základě smlouvy uzavřené se žalovaným dne datum mu poskytla spotřebitelský úvěr ve výši částka. Tuto částku žalovaný převzal při podpisu smlouvy v hotovosti a zavázal se poskytnuté prostředky vrátit s spolu s částkou částka představující kapitalizovaný úrok, odměnou za administrativní činnost ve výši částka a poplatek za hotovostní inkaso splátek v částce částka. Tyto měl splatit v 60 týdenních splátkách po částka. Žalovaný nehradil tyto splátky řádně, poslední úhradu provedl dne datum. Celkem zaplatil částka. Žalobkyně tak požaduje zaplacení dlužné jistiny v částce částka, kapitalizovaný úrok částka, kapitalizovaný úrok z prodlení částka, obojí k datum a tyto dále do zaplacení. Další smlouvou z datum měla předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši částka. Tuto částku žalovaný převzal při podpisu smlouvy v hotovosti a zavázal se poskytnuté prostředky vrátit s spolu s částkou částka představující kapitalizovaný úrok, odměnou za administrativní činnost ve výši částka a poplatek za hotovostní inkaso splátek v částce částka. Tyto měl splatit v 60 týdenních splátkách po částka. Žalovaný nehradil tyto splátky řádně, poslední úhradu provedl také dne datum. Celkem zaplatil částka. Žalobkyně tak požaduje zaplacení dlužné jistiny v částce částka, kapitalizovaný úrok částka, kapitalizovaný úrok z prodlení částka, obojí k datum a tyto dále do zaplacení. K postoupení obou pohledávek na žalobkyni došlo dne datum a žalovaný byl o tomto vyrozuměn dopisem z téhož dne.
2. Žalovaný je občan Ukrajiny a na území České republiky měl v průběhu řízení evidován pobyt na adrese v záhlaví, na této se však nezdržoval, podle zprávy Policie ČR, o.o. adresa měl podle osob v tomto bydlišti a pronajímatele při cestě na Ukrajinu nehodu a již se do ČR nevrátil. Soudu se nepodařilo doručit žalovanému ani na Ukrajině na adrese Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno, adresa. Podle ust. § 29 odst. 3 o.s.ř. mu byl z tohoto důvodu pro řízení ustanoven opatrovník z řad advokátů. Tento ve vyjádření k žalobě z datum namítal nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti.
3. Po provedeném dokazování měl soud zjištěn následující skutkový stav. Mezi žalovaným a společností právnická osoba, IČO IČO, se sídlem adresa byla uzavřena dne datum smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti, na jejímž základě měla společnost poskytnout žalovanému částku částka, jejíž převzetí v hotovosti stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky v celkové částce 28 800 spolu s úrokem v částce částka, poplatkem za administrativní činnost ve výši částka a nákladů za hotovostní výběr splátek částka. Tyto měl splatit v 60 týdenních splátkách po částka. Splátky byly splatné do rukou osoby uvedené v čl. 1.11 smlouvy. Tyto skutečnosti soud zjistil z textu uvedené smlouvy včetně smluvních podmínek.
4. Součástí smluvní dokumentace byla zákaznická karta sepsaná právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným v den uzavření smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů, dle kterých měl žalovaný bydlet jako nájemník, byl ženatý, bez vyživovací povinnosti, za zaměstnavatele označil společnost právnická osoba.S. právnická osoba., adresa. Výše příjmů byla zjištěna v částce částka a tyto údaje měly být ověřeny z výplatní pásky a pracovní smlouvy, nájemní smlouvy. Výdaje činily celkem částka a sestávaly z nákladů bydlení částka, osobních výdajů částka. Další výdaje jako pojištění a nedoplatky daní, splátky nebyly uvedeny.Výše použitelného příjmu byla v tomto případě vypočtena na částka.
5. Dále mezi žalovaným a společností právnická osoba, IČO IČO, se sídlem adresa byla uzavřena dne datum smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti, na jejímž základě měla společnost poskytnout žalovanému částku částka, jejíž převzetí v hotovosti stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky v celkové částce 21 600 spolu s úrokem v částce částka, poplatkem za administrativní činnost ve výši částka a nákladů za hotovostní výběr splátek částka. Tyto měl splatit v 60 týdenních splátkách po částka. Splátky byly splatné do rukou osoby uvedené v čl. 1.11 smlouvy. Tyto skutečnosti soud zjistil z textu uvedené smlouvy včetně smluvních podmínek.
6. Také součástí této smluvní dokumentace byla zákaznická karta sepsaná právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným v den uzavření smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů, dle kterých měl žalovaný bydlet jako nájemník, byl ženatý, bez vyživovací povinnosti, za zaměstnavatele označil společnost právnická osoba.S. právnická osoba., adresa. Výše příjmů byla zjištěna v částce částka a tyto údaje měly být ověřeny z výplatní pásky a pracovní smlouvy, nájemní smlouvy. Výdaje činily celkem částka a sestávaly z nákladů bydlení částka, osobních výdajů částka, dalších splátek částka. Další výdaje jako pojištění a nedoplatky daní, nebyly uvedeny. Výše použitelného příjmu byla v tomto případě vypočtena na částka.
7. Žalobkyně k výzvě soudu dle § 118a odst. 3 o.s.ř. jiné důkazy k ověření těchto údajů nedoložila.
8. Mezi společností právnická osoba, a žalobkyní byla dne datum uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, jejíž součástí byly i pohledávky za žalovaným. o částka. Žalovaný byl předžalobní výzvou z datum vyrozuměn o postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzván k úhradě dluhu do datum. Posledně uvedené skutečnosti soud zjistil z doložené smlouvy o postoupení pohledávek, výzvy a podacího lístku pošty.
9. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ( dále jen z.s.ú.), ve znění k datu uzavření obou smluv.
10. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
14. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu jen v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny a poplatků, úroků ze 2 smluv o úvěru sjednaných mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Žalobkyně doložila aktivní legitimaci k žalobě na základě postoupení pohledávky a jejím oznámení ze dne datum, na jejímž základě vstoupila do práv původního věřitele právnická osoba dle § 1879 a násl. občanského zákoníku z.č. 89/2012 Sb.
17. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli obě peněžitá plnění, tedy činnost upravenou v § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm.a) z.s.ú.. Žalovaný měl poskytnuté částky splatit spolu s blíže specifikovanými poplatky a úroky. S ohledem na citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018, které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 145/2010 Sb., dle názoru soudu a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci OPR-Finance s. r. o. proti GK, C-679/18 použitelných i za účinnosti této právní úpravy. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje závěr, dle něhož „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
18. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatelem prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu sp.zn. 1 As 30/2015 kdy uvedl, že „důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“
19. Ústavní soud tak dospěl k dílčímu závěru, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn, jak plyne i z judikatury Soudního dvora EU jen samotný dlužník -spotřebitel a věřitel, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by proto měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
20. Způsob tohoto prověření pak naznačuje Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25.7.2018 sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 takto: „pokud zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí, lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání.AnonymizovánoPraha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“
21. V projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů získaných od žalovaného, které dle názoru soudu nedostatečně prověřila a vyhodnotila. Podle doložených podkladů tak sice měla učinit v obou případech z doložené výplatnice, pracovní smlouvy a nájemní smlouvy, ani jeden z těchto dokladů nebyl soudu i přes výzvou § 118a odst. 3 o.s.ř. doložen. Vzhledem k deklarovaným příjmům žalovaného v prvém případě částka, ve druhém částka, má soud za to, že tyto vzhledem k údaji o nájemním bydlení nejsou minimálně způsobilé učinit závěr o zjištěné schopnosti žalovaného dostát oběma závazkům. Nadto nebyly ověřovány další výdaje, zejména případné další závazková angažovanost apod. Ve světle těchto kusých zjištění lze mít důvodnou pochybnost o schopnosti žalovaného při takto dosahovaných příjmech poskytnutý úvěr splatit, když v prvém případě splátky činily 2,2 tis. Kč měsíčně, ve druhém dalších 1,4 tis. Kč. Soud proto závazkový vztah hodnotil jako neplatný i bez návrhu podle ust. § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o.z.
22. Převzal-li žalovaný předmět plnění na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaný obdržela v prvém případě částku částka a uhradil dosud dle tvrzení v žalobě částka, zbývá proto k úhradě částka. Ve druhém případě obdržel částka, splatit částka, zbývá proto částka. Součástí těchto plnění stanovil soud úrok z prodlení dle § 1970 o.z. v požadované výši od dne následujícího po splatnosti dluhu, za který soud dle listin předložených žalobkyní považuje výzvu z datum s termínem datum jako lhůtu odpovídající § 87 odst. 1 z.s.ú.. (výrok I). Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou pro tuto absolutní neplatnost a nedospělost pohledávky zamítl ( výrok II).
23. O nákladech řízení by soud rozhodoval dle poměrného úspěchu účastníků v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a vzhledem k většímu úspěchu žalovaného by mu přiznal náhradu nákladů řízení, tomuto však samotnému žádné nevznikly, proto rozhodl jako ve výroku III.
24. Jelikož byl žalovaný zastoupen opatrovníkem z řad advokátů, dle § 149 odst. 2 ve spojení s § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát dle výsledku sporu právo na náhradu těchto nákladů vůči neúspěšné žalobkyni. Jelikož tyto dosud nejsou známy, budou uvedeny samostatným rozhodnutím dle § 151 odst. 6 o.s.ř.
25. Lhůtu k plnění soud stanovil zákonnou třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.