Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
17 C 366/2024-31
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci
žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci]
proti
žalovanému: [osobní údaje žalovaného]
pro 18 562 Kč / úvěr
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 965 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 9 597 Kč, úroku z prodlení ve výši 162,09 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 18 562 Kč od 16. 10. 2024 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 965 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 9 597 Kč, úroku z prodlení ve výši 162,09 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 18 562 Kč od 16. 10. 2024 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 18 562 Kč s tím, že žalobkyně se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetu – www.kamali.cz) uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru dne 19. 12. 2023, na jejímž základě žalobkyně dne 19. 12. 2023 žalovanému poskytla částku 15 000 Kč; žalovaný uvedenou částku (s poplatkem) způsobem stanoveným smlouvou nevrátil (zaplatil pouze částku 6 035 Kč). Vedle jistiny dluhu ve výši 12 500 Kč se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatků za SMS servis ve výši 196 Kč, úroků 2 940 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 1 300 Kč a smluvních pokut v celkové výši 1 500 Kč. Žalovaný uhradil 19. 1. 2024 částku 1 481 Kč, dne 19. 2. 2024 částku 1 508 Kč, dne 19. 3. 2024 částku 1 508 Kč a dne 19. 4. 2024 částku 1 508 Kč (celkem 6 035 Kč). Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného podle své metodiky.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, že si od něj vyžádala informace o jeho příjmu (28 000 Kč), o jeho splátkách mimo splátek pro žalobkyni (15 536 Kč) a uvažovala s životním minimem žalovaného (4 470 Kč); dále zjistila příjem ostatních členů domácnosti (35 000 Kč), výdaje na bydlení (5 900 Kč) a uvedla životní minimum členů domácnosti (8 510 Kč); uvedená zjištění uvedla do tabulky výpočtů MLS v rámci podání žalobkyně z 10. 1. 2025 (rezervy pro splácení uvažovaného úvěru). Z Metodiky žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti vyplývalo, že žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti vychází z informací od klienta (a odpovídajících dostupných statistických údajů) a případné ověřování (výpisů z účtu či potvrzení o příjmu) provádí jen v případě pochybností. Žalobkyně se v metodice odvolávala na své know how a nízkou úvěrovou delikvenci (1,5 % všech schválených a uzavřených smluv). Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik z 15. 10. 2024 vyplývalo, že žalobkyně zjistila od žalovaného informaci o výši jeho příjmu (15 000 Kč) a výši příjmu ostatních členů domácnosti (35 000 Kč) a dále o splátkách jiným společnostem (4 250 Kč, což bylo v rozhoru s údaji uvedeným při výpočtu MLS a vyplývající z NRKI). V registrech ISIR, SOLUS a CRIBIS nebyly uvedeny údaje o žalovaném; registr NRKI poskytnutí úvěru podle závěrů žalobkyně nebránil.
4. Z úvěrové zprávy ohledně žalovaného (NRKI) vyplývalo, že žalovaný měl 10 existujících úvěrových obchodů v evidenci: a) úvěr 15 000 Kč se zůstatkem jistiny 3 155 Kč a bez dluhu, b) úvěr 15 000 Kč se zůstatkem jistiny 8 522 Kč a bez dluhu, c) úvěr 20 000 Kč se zůstatkem jistiny 13 672 Kč a bez dluhu, d) úvěr 30 000 Kč se zůstatkem jistiny 17 379 Kč a bez dluhu, e) úvěr 454 871 Kč se zůstatkem jistiny 345 893 Kč a bez dluhu, f) úvěr 7 000 Kč se zůstatkem jistiny 2 925 Kč a bez dluhu, g) úvěr 10 000 Kč se zůstatkem jistiny 6 882 Kč a bez dluhu, h) úvěr 70 000 Kč se zůstatkem jistiny 60 617 Kč a bez dluhu, i) úvěr 50 000 Kč se zůstatkem jistiny 50 000 Kč a bez dluhu, j) úvěr 100 000 Kč se zůstatkem jistiny 88 215 Kč a bez dluhu, k ) kontokorentní úvěr 5 000 Kč bez dluhu, l) revolvingový úvěr s limitem 9 000 Kč se zůstatkem jistiny 9 000 Kč. Výše splátek činily: 700 Kč + 500 Kč + 500 Kč + 800 Kč + 6 001 Kč + 300 Kč + 300 Kč + 924 Kč + 3 160 Kč + 2 000 Kč (celkem 15 185 Kč); kontokorent a revolving neměly uvedenou výši splátky.
5. Z předložených listiny nevyplývalo, že by byly předloženy potvrzení o příjmu (a jeho podmínkách) ohledně žalovaného, výpis z účtu nebo doklady o obvyklých nákladech na živobytí žalovaného.
6. Z úvěrové smlouvy z 19. 12. 2023 soud zjistil, že účastníci se dohodli na poskytnutí úvěru v částce 15 000 kč prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Účastníci sjednali poplatek za poskytnutí úvěru 495 Kč, splacení úvěru ve formě 24 splátek a poplatky za poskytnutí služeb i za porušení smluvních povinností (včetně smluvní pokuty). Účastníci ujednali právo žalobkyně na zesplatnění dluhu, pokud je dlužno dvě a více splátek, nebo jedna splátka po dobu delší tří měsíců. Před uzavření smlouvy byl žalovanému předložen Formulář pro standardní informace o předmětném spotřebitelském úvěru. Smlouva odkazovala na Sazebník poplatků, nákladů a sankcí (který byl též připojen).
7. Z opisu výpisu proplacení smlouvy soud zjistil, že žalobkyně uhradila na účet uvedený žalovaným v úvěrové smlouvě částku 15 000 Kč dne 19. 12. 2023.
8. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný uhradil první čtyři splátky úvěru (celkem uhradil částku 6 035 Kč). Z výzvy před zahájením vymáhání celého úvěru z 24. 6. 2024 s knihou odeslané pošty z 25. 6. 2024) soud zjistil, že žalobkyně upozornila žalovaného na existenci dluhu ve výši 4 616 Kč a nebezpečí zesplatnění. Z výzvy ke splacení celé půjčky z 9. 8. 2024 (s knihou odeslané pošty z 12. 8. 2024) soud zjistil, že žalobkyně rozhodla o splatnosti celého úvěru ve lhůtě do 14 dnů od vystavení výzvy.
9. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 8. 9. 2024 (s knihou odeslané pošty z 9. 9. 2024) soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k dobrovolnému splnění dluhu před podáním žaloby.
10. Soud uvedená dílčí skutková zjištění převzal za svůj skutkový závěr ve věci.
11. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Účastníci uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku úvěrovou smlouvu dle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), žalobkyně jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, avšak nesplnila řádně své povinnosti dle § 86 odst. 1, odst. 2 z. č. zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně vycházela pouze z informací od žalovaného, aniž by ověřovala poskytnuté informace kromě dvou úvěrových registrů (týkajících se dluhového zatížení žalovaného a jeho dluhové delikvence). Z registru NRKI vyplývalo sice, že žalovaný nedluží na splátkách (aktuálně) nic, ale splátkové zatížení bylo ve vztahu k výši deklarovaného (ale nedoloženého) příjmu vysoké. Navíc absolutní výše dluhů žalovaného (byť nesplatných) výrazně převyšovala roční příjem žalovaného. Žalovaný sice byl podle svých údajů v domácnosti s další osobou s vyšším příjmem, uvedené údaje (včetně vztahu žalovaného k této osobě) ověřeny nebyly. Nedostatečnost ověření úvěruschopnosti ostatně vyplynula i z toho, že žalovaný uhradil pouze čtyři splátky (z dvaceti čtyř), tedy 17 % plánovaných splátek. I z metodiky žalovaného vyplývá důraz na statistické údaje, aniž by bylo doceňováno, že statistické údaje nic o skutečných poměrech žalovaného říci nemohou. Protože ani příjem žalovaného nebyl nijak ověřen, o jeho fixních nákladech na živobytí nemluvě (s výjimkou nevypovídajícího životního minima žalovaného) a protože žalovaný byl výrazným způsobem zadlužen (byť v době poskytnutí úvěru nebyl zatím v prodlení se splácením), nelze postup žalobkyně (vycházející z modelování, nikoli z ověřování příjmů a výdajů žalované) považovat za dostačující (za splnění této povinnosti nelze považovat lustraci žalované v registrech). Úvěrová smlouva je tedy neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud provedl vypořádání částky žalobkyní poskytnuté a částky žalovanou zaplacené (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) a uložil žalovanému uhradit rozdíl ve výši 8 965 Kč v zákonné pariční lhůtě, protože upomínání před podáním žaloby je třeba považovat za dostatečné vyrozumění o existenci dluhu a potřebě jeho úhradu řešit (což žalovaný evidentně ignoroval).
14. Nároky nad rámec nevrácené jistiny soud nepřiznal, protože s ohledem na neplatnost smlouvy na ně (podle zvláštního ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru) nemá nárok.
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Žalovaný byl ve věci převážně úspěšný, ale žádné náklady řízení mu nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.