Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 253/2024-34
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristinou Steinmetzovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
pro zaplacení 292 440,01 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka spolu s úroky z prodlení ve výši 15ˇ% ročně z této částky od datum do zaplacení, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá do částky částka, kapitalizovaného úroku z prodlení v částce částka, kapitalizovaného úroku v částce částka, úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky částka za období datum-datum, úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky částka od datum do zaplacení, úroku ve výši 15% ročně z částky částka od datum do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku částka k rukám advokáta tituly před jménem právnická osoba do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s úroky z prodlení ve výši 15ˇ% ročně z této částky od , datum, do zaplacení, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá do částky , částka, , kapitalizovaného úroku z prodlení v částce , částka, , kapitalizovaného úroku v částce , částka, , úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky , částka, za období , datum, -, datum, , úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úroku ve výši 15% ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku , částka, k rukám advokáta , tituly před jménem, , právnická osoba, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částek vymezených ve výroku I. a II. rozsudku. Uvedla, že poskytla žalovanému na základě smlouvy ze dne datum úvěr ve výši částka, který měl hradit s úrokem sjednaným v sazbě 17,49 % formou splátek ve výši částka měsíčně. Jelikož žalovaný porušil smluvní podmínky, když se ocitl v prodlení s úhradou splátek, došlo k zesplatnění úvěru k datum. Ke dni zesplatnění činila jistina úvěru částku částka, poplatky částka. Žalobkyně požaduje dále úhradu kapitalizovaných úroků za období datum-datum v částce částka toliko v sazbě 15%, kapitalizované zákonné úroky z prodlení za období datum-datum v částce částka a dále do zaplacení.
2. Žalovanému byla žaloba doručena dne datum náhradním způsobem na adresu trvalého bydliště v záhlaví rozhodnutí, k této se nijak nevyjádřil.
3. Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, žalovaný postupem dle § 101 odst. 4 o.s.ř., soud proto ve věci dle § 115a o.s.ř. rozhodoval na základě předložených listinných důkazů.
4. Soud z listin doložených žalobkyní učinil tato skutková zjištění.
5. Mezi účastníky byla uzavřena dne datum smlouva o úvěru, na jejímž základě měla žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši částka. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 17,49% ve splátkách po částka měsíčně se splatností od datum, což soud zjistil z textu této smlouvy. Úvěr měl být splacen do datum, celkem v částce částka, současně s poplatkem za vyřízení úvěru ve výši 3 tis. Kč. Podle výpisu úvěrového účtu č. hodnota byla částka částka žalovaným čerpána téhož dne datum. Úvěr byl čerpán na účet žalovaného č. č. účtu.
6. Žalovaný byl informován dopisem z datum o okamžitém zesplatnění úvěru k témuž datu z důvodu prodlení. Předžalobní výzvou z datum byl vyzýván k úhradě částky částka do 5 dnů od doručení výzvy.
7. Žalobkyně doložila výpis úvěrového účtu č. hodnota spolu s přehledem obratů, ze kterého soud zjistil, že od datum do poslední platby dne datum uhradil žalovaný celkem částku částka ( postupně evidovány tyto splátky úvěru či poplatků: částka, částka, částka, částka, částka, částka, částka, částka, částka, částka, částka, částka, částka, částka, částka, částka, částka, částka, částka, částka, částka, částka, částka, částka, částka, částka, částka, částka, částka, částka, částka).
8. K způsobu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného doložila žalobkyně potvrzení o výši příjmů žalovaného v částce částka za posledních 12 měsíců v průměru u zaměstnavatele právnická osoba ze dne datum s tím, že je zaměstnán na dobu určitou do datum. Mzda měla být vyplácena na účet č. č. účtu. Dále doložila žádost o poskytnutí úvěru sepsanou se žalovaným dne datum, kde uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, počet členů domácnosti včetně sebe uvedl „1.“ Mimo zaměstnání a výši příjmů uvedl nulové další závazky a příjmy, náklady také v nulové výši. Úvěr žádal poskytnout ve výši částka za účelem konsolidace.
9. K výzvě soudu k posuzování této otázky žalobkyně doplnila výpis registru CCB o neexistenci dalších kontraktů k datu datum. Jiné důkazy k tomuto nedoložila a odkazovala na zohlednění individuální situace žalovaného dle dat jím uváděných a použití interního ekonomického modelu pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů, kdy dospěla k normativním nákladům bydlení částka (podání žalobkyně z datum). Po odečtení splátek by tak žalovaný disponoval částkou částka.
10. Jelikož je žalobkyně bankovní subjekt a žalovaný čerpal úvěr na účet č. č. účtu vedený žalobkyní, vyžádal soud výpisy tohoto účtu žalovaného za období i bezprostředně předcházející sjednání tohoto závazku. Z těchto vyplývá, že výše obratů na tomto účtu v měsíci červnu 2022 byla okolo + 10 tis. Kč oproti odchozím platbám – 10 tis. Kč ( zůstatek -částka), v červenci 2022 takřka shodné, jen zůstatek částka, v srpnu 2022 obraty +/- 19 tis. Kč a zůstatek +částka. Ve všech 3 měsících byl příjem tvořen výlučně dávkami Úřadu práce v Anonymizováno ( Anonymizováno).
11. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ( dále jen z.s.ú.) účinných ke dni uzavření předmětné smlouvy dne datum.
12. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
16. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu toliko v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny, poplatků a úroků ze smlouvy o úvěru sjednané se žalovaným dne datum. Žalobkyně tak v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, tedy výkon činnosti upravené v ust. § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm. a) z.s.ú.. S ohledem na citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s konstantními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018.
19. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatel prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu sp.zn. 1 As 30/2015 kdy uvedl, že „důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka – spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“
20. Ústavní soud tak dospěl k dílčímu závěru, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn, jak plyne i z judikatury Soudního dvora EU jen samotný dlužník -spotřebitel a věřitel, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by proto měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
21. Způsob tohoto prověření pak naznačuje Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25.7.2018 sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 takto: „pokud zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí, lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“
22. V projednávané věci má soud za to, že žalobkyně výše naznačeným způsobem nepostupovala a neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, zejména předpokládanou u bankovního subjektu. Ve své podstatě vycházela z kusých informací od žalovaného, které mimo výše příjmů a jediného doloženého šetření v registru Anonymizováno neověřovala. Již z těchto informací vyplývá, že pracovní poměr žalovaného byl uzavřen na dobu určitou do ledna 2023, tedy končil velmi krátce po uzavření kontraktu. V doložené žádosti o úvěr požadoval žalovaný úvěr ve výši 20 tis. Kč za účelem konsolidace. Minimálně tyto skutečnosti považuje soud za moment, kdy úvěrující postupující s řádnou péčí, vyvine odpovídající aktivitu k zjištění bonity klienta, nadto je-li bankovní subjekt, u kterého má úvěrovaný veden v předchozím období běžný účet. Z výpisu účtu žalovaného pořízeného soudem nad rámec předložených listin, tyto pochybnosti jednoznačně vyplývají (zůstatky na účtu v záporné částce či 0 Kč, pobírané sociální dávky..) Tento postup dle názoru soudu nelze hodnotit jako odbornou péči při zkoumání úvěruschopnosti úvěrovaného. Uvedenou smlouvu soud proto vyhodnotil jako právní jednání absolutně neplatné pro rozpor se zákonem a související zjevné narušení veřejného pořádku ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o. z., jež mezi smluvními stranami od samého počátku nemohlo založit subjektivní práva ani povinnosti.
23. Převzal-li žalovaný předmět plnění na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaný obdržel částku částka, dle doložených podkladů dosud uhradil celkem částka, jiné splátky žalovaný, kterého v tomto směru tíží břemeno tvrzení a důkazní, netvrdil. Soud proto vypořádal tuto částku a uložil žalovanému vrátit jistinu ve výši částka (300 000 – 70 895,09). Součástí tohoto plnění stanovil soud úrok z prodlení dle § 1970 o.z. v požadované výši od datum do zaplacení, když o úhradě zesplatněného dluhu by žalovaný vyrozuměn dopisem z datum, což lze považovat za dobu přiměřenou k úhradě dluhu dle § 87 odst. 1 z.s.ú. (výrok I). Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou pro tuto absolutní neplatnost a částečnou nedospělost úroku z prodlení zamítl -výrok II.
24. O nákladech řízení soud rozhodoval dle poměrného úspěchu účastníků v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně činí 67:33. Žalobkyně tak má právo na náhradu nákladů v rozsahu 34%. Tyto sestávají z uhrazeného soudního poplatku částka, odměnou za zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby dle § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. a) d) g) vyhl.č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu ( dále jen AT) –převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a účast na jednání soudu, v částce po částka, náhrady hotových výdajů za tyto úkony v částce 3x300 Kč dle § 13 odst. 3 AT, to vše zvýšené o DPH v částce částka, celkem částka. Z této sumy 34% činí částku částka, kterou soud uložil převážně neúspěšnému žalovanému nahradit žalobkyni.
25. Lhůtu k plnění soud v obou případech stanovil zákonnou třídenní.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.