Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
19 C 33/2025-40
Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 17 160 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 128 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 7 128 Kč za dobu od 15. 8. 2024 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 10 032 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 19 286,22 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 7 813,99 Kč, úroku ve výši 19,98 % ročně z částky 9 346,41 Kč za dobu od 28. 9. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 9 346,11 Kč za dobu od 28. 9. 2023 do 14. 8. 2024 a úroku z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 2 218,41 Kč za dobu od 15. 8. 2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 128 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 7 128 Kč za dobu od 15. 8. 2024 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 10 032 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 19 286,22 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 7 813,99 Kč, úroku ve výši 19,98 % ročně z částky 9 346,41 Kč za dobu od 28. 9. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 9 346,11 Kč za dobu od 28. 9. 2023 do 14. 8. 2024 a úroku z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 2 218,41 Kč za dobu od 15. 8. 2024 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO: IČO, a žalovaným byla dne 29. 5. 2012 uzavřena smlouva o půjčce č. hodnota, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl půjčku ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit půjčku a zaplatit „souhrnný“ poplatek ve výši 10 032 Kč v 60 týdenních splátkách ve výši 368 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 4 872 Kč. Pohledávka vyplývající ze smlouvy o půjčce byla společností právnická osoba smluvně postoupena žalobkyni s účinností ke dni 27. 9. 2023. Po tomto datu již žalovaný žalobkyni nezaplatil ničeho. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplatit dlužnou jistinu ve výši 9 346,41 Kč, dlužnou část poplatku ve výši 7 813,59 Kč, kapitalizované úroky ve výši 19 286,22 Kč, kapitalizované úroky z prodlení ve výši 7 813,99 Kč, úrok ve výši 19,98 % ročně z dlužné jistiny od 28. 9. 2023 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 7,5 % ročně z dlužné jistiny od 28. 9. 2023 do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a společností právnická osoba, IČO: IČO, byla dne 29. 5. 2012 uzavřena smlouva o půjčce č. hodnota (dále též „smlouva o půjčce“), jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o půjčce. Na základě uvedené smlouvy se společnost právnická osoba zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto půjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 10 032 Kč (celkem tedy částku 22 032 Kč) splatit v 60 týdenních splátkách ve výši 368 Kč s tím, že první splátka je splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že od právního předchůdce žalobkyně v hotovosti převzal celou částku půjčky (viz smlouva o půjčce ze dne 29. 5. 2012). Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 4 872 Kč (viz nezpochybněná tvrzení žalobkyně). Společnost právnická osoba, pohledávku za žalovaným postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek, potvrzení o uhrazení úplaty, seznam postoupených pohledávek), o čemž informovala žalovaného dopisem ze dne 29. 9. 2023 (viz oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek).
4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného půjčku splácet, v tomto směru byla žalobkyní předložena formulářová listina nazvaná zákaznická karta, která byla dle tvrzení žalobkyně vyplněna na základě údajů poskytnutých žalovaným. V zákaznické kartě bylo uvedeno, že žalovaný nemá žádné nezaopatřené dítě, pobírá mzdu ve výši 7 500 Kč a jeho další příjmy činí 4 000 Kč měsíčně. Výdaje žalovaného byly uvedeny ve výši 5 200 Kč měsíčně a tvoří je nájem/inkaso ve výši 3 000 Kč, platba za telefon ve výši 200 Kč a výdaje na domácnost ve výši 2 000 Kč. K ověření údajů byl předložen OP, pracovní smlouva, výplatní pásky a SIPO (viz zákaznická karta ze dne 29. 5. 2012).
5. V projednávané věci soud v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen „o. z.“), při právním posouzení věci vycházel ze zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), neboť smlouva, o níž je žalobou uplatněný nárok opřen, byla mezi účastníky uzavřena za účinnosti tohoto zákona.
6. Podle § 657 obč. zák., smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.
7. Podle § 39 obč. zák., neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.
8. Podle § 517 odst. 1 věta první obč. zák., dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení.
9. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
10. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 24. 2. 2013 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.
11. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost právnická osoba, IČO: IČO, pohledávku za žalovaným ze smlouvy o půjčce postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 uzavřené mezi právnická osoba, IČO: IČO, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena společností právnická osoba dopisem ze dne 29. 9. 2023. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009, nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.
12. Ačkoliv je na předložené smlouvě o půjčce podpis obou smluvních stran, soud nicméně shledal, že smlouva je neplatným právním jednáním, neboť s ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobkyně (věřitele) s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr tak, jak ukládá shora citované ustanovení. Důsledkem nesplnění stanovené povinnosti je pak s ohledem na závěry Nejvyššího soudu absolutní neplatnost (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, dle něhož i v režimu úpravy ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. účinné před novelou zákonem č. 43/2013 Sb. má nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy).
13. Žalobkyně v žalobních tvrzeních uvedla, že její právní předchůdce vycházel z informací získaných od žalovaného v kartě zákazníka a tyto informace ověřil oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Žalovaný v zákaznické kartě uvedl, že nemá žádné nezaopatřené dítě, vyčíslil výši mzdy a dalších příjmů, aniž by uvedl, odkud tyto „další“ příjmy pochází, a rozepsal skladbu a výši svých výdajů, přičemž výdaje sestávaly z nájmu, výdajů za telefon a výdajů na domácnost. Co se týče půjček u jiných společností, tato pasáž vyplněna nebyla. Právní předchůdce žalobkyně měl ověřit údaje v kartě zákazníka listinami, které jsou uvedeny v části nazvané ověřené dokumenty, tyto listiny však žalobkyně ani na výzvu soudu nepředložila.
14. Soud tak dospěl k závěru, že výše příjmů i výdajů žalovaného nebyla právním předchůdcem žalobkyně ověřena řádně, neboť pouhé vyplnění údajů do formuláře, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě dostatečných informací. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Spokojil-li se právní předchůdce žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních a majetkových poměrech, nedostál povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
15. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy dle § 39 obč. zák. (k odůvodnění absolutní neplatnosti viz odst. 12 tohoto odůvodnění). Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti, a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejím základě vzájemně plnili. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně předal žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy částku 12 000 Kč, na jejíž vrácení má žalobkyně, na niž byla pohledávka postoupena, nárok z titulu bezdůvodného obohacení (§ 451 obč. zák.). Vzhledem k tomu, že žalovaný již na svůj dluh částečně plnil, a to částkou 4 872 Kč, zavázal soud žalovaného k zaplacení částky 7 128 Kč (12 000 Kč mínus 4 872 Kč) a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.
16. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení výhradně z částky 7 128 Kč, když v tomto rozsahu byla žaloba důvodná. Jelikož v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti a tato není právním předpisem stanovena, za den splatnosti je proto třeba považovat první den poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 563 obč. zák.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat určení splatnosti v neplatné smlouvě. Žalobkyně žalovaného vyzvala k plnění výzvou ze dne 30. 7. 2024, která byla předána k poštovní přepravě téhož dne. V této výzvě žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky do 14. 8. 2024 a vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku nezaplatil, je podle § 517 odst. 1 obč. zák. od 15. 8. 2024 s plněním dluhu v prodlení. Od tohoto data až do zaplacení tedy žalobkyni přísluší dle § 517 odst. 2 obč. zák. nárok na úroky z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (tj. 12,75 %). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení pouze ve výši 7,5 %, a proto soud, vázán jejím návrhem, přiznal žalobkyni úrok z prodlení v nižší než zákonné výši z přiznané částky 7 128 Kč za dobu od 15. 8. 2024 do zaplacení a ve zbytku žalobu ohledně úroku z prodlení zamítl.
17. Z hlediska nákladového výroku soud podotýká, že ve věci byl úspěšnější žalovaný, když úspěch žalobkyně je dán poměrem přiznané částky 7 413,60 Kč (7 128 Kč + úroky z prodlení kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 285,60 Kč) a částky odpovídající celému předmětu řízení 47 898,17 Kč (17 160 Kč + kapitalizovaný úrok ve výši 19 286,22 Kč + kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 7 813,99 Kč + příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 3 637,96 Kč), vyjádřeným v procentuální výši 15 %. Úspěch žalovaného tak představuje 85 %, jemuž by tak svědčilo právo na náhradu 70 % (85 % - 15 %) nákladů řízení. Soud nicméně z obsahu spisu žádné náklady procesně nečinného žalovaného nezjistil, a proto žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal (ust. § 142 odst. 2 o. s. ř.).
18. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do tří dnů od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.