Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 149/2022-38
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Davidem ve věci
žalobkyně: OPR-Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně, sídlem Adresa žalobkyně, zastoupená advokátem Jméno advokáta, sídlem Adresa advokáta,
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného,
bytem Adresa žalovaného,
o zaplacení 10 933 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 3 942 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 942 Kč od 1.10.2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 6 991 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 6 991 Kč od 1.10.2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 3 942 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 942 Kč od 1.10.2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 6 991 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 6 991 Kč od 1.10.2021 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s tím, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota. Na podkladě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému na jeho žádost peněžní prostředky v celkové výši 7 450 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky splácet prostřednictvím měsíčních splátek v minimální výši 300 Kč. Účastníky řízení byl ujednán poplatek ve výši 20 % Kč za čerpání úvěru, úrok ve výši 20 % měsíčně, resp. 8 % ročně pro případ, že by se celý dluh stal splatným. Žalobkyně se domáhala úroku ve výši 6 991 Kč, který přirostl k jistině. Účastníky řízení byla taktéž ujednána smluvní pokuta ve výši 121 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení. Žalobkyně se domáhala smluvní pokuty ve výši 484 Kč. Žalobce eviduje zaplacení 1 496 Kč dne 25.5.2021, 1 025 Kč dne 4.6.2021, 956 Kč dne 28.6.2021, 2 005 Kč dne 8.9.2021; tj. celkem 5 482 Kč. Pro neplnění smlouvy úvěr zesplatnil, a žádá zaplacení vč. úroku z prodlení.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Soud nařídil jednání na den datum, na které se nedostavil žalobce s tím, že se omluvil, ale netrval na své účasti u jednání, a nedostavil se ani žalovaný, přestože měl předvolání řádně doručeno, neomluvil se, ani nepožádal o odročení jednání, soud proto jednal ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků.
4. Na základě předložených listinných důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne datum na dálku smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě mu byly poskytnuty peněžní prostředky v úvěrovém rámci 50 000 Kč (při prvním čerpání do 5 000 Kč) jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky splácet prostřednictvím měsíčních splátek ve výši 1/5 dlužné částky úvěru k poslednímu dni v měsíci (v minimální výši 300 Kč). Účastníky řízení byl ujednán poplatek ve výši 20 % Kč za čerpání úvěru, a dále pak úrok ve výši 20 % měsíčně, resp. 8 % ročně pro případ, že by se celý dluh stal splatným. Účastníky řízení byla taktéž ujednána smluvní pokuta ve výši 200 Kč za každý měsíc prodlení. Mezi účastníky bylo sjednáno, že úrok se stává součástí jistiny, a při prodlení déle než 2 měsíce se stává celý úvěr splatným (zjištěno ze smlouvy č. hodnota). Žalovaný čerpal úvěr 3x, dne datum ve výši 5 000 Kč, dne datum ve výši 1 500 Kč, a dne datum ve výši 950 Kč (zjištěno z výpisu z účtu žalobkyně). Ze smlouvy vyplývá, že poplatek za poskytnutí úvěru je proto celkem ve výši 1 490 Kč. Smluvní pokutu za prodlení k poslednímu dni měsíci červnu, červenci, srpnu a září žalobce požaduje ve výši 484 Kč za 4 x 121 Kč měsíčně dle mandátní smlouvy s třetí osobou, která měla dluh vymáhat. Žalovaný uhradil před zesplatněním celkem 5 482 Kč. Do prodlení se dostal se splátkou k datum. Celý dluh je tak splatný po 2 měsících prodlení ke dni datum. Poté již žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného k vyplněné žádosti kopiemi výplatních pásek s průměrnou mzdou přes částka a statisticky zjištěnými výdaji.
5. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah ze smlouvy o (spotřebitelském) úvěru ve smyslu § 87 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (jinak jen ZSÚ), a § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (jinak jen o.z.), V posuzované věci se jedná o spor z nesplacené smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Soud má tuto smlouvu za platně sjednanou i dle ZSÚ. Na základě této smlouvy poskytl žalobce žalované úvěrový rámec. Žalovaný se zavázal tyto prostředky splácet měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou (§ 2399 o.z.), a to včetně sjednaného smluvního úroku z úvěru (§ 1802 o.z.). Své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil. Následkem toho byl úvěr zesplatněn (§ 1931 o.z.) v souladu se smlouvou a § 124 ZSÚ. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobci poskytnuté plnění, a jejím nesplněním se dostal do prodlení (§ 1968 o.z.). Za období prodlení pak žalovanému rovněž vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení (§ 1970 o.z., ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), a současně povinnost uhradit smluvní pokutu (§ 2048 o.z. s přihlédnutím k § 122 ZSÚ). Soud proto podle těchto ustanovení žalobě ve shora uvedeném rozsahu vyhověl.
6. Ohledně smluvního úroku ve výši 20 % měsíčně soud dospěl k závěru, že se jedná o neplatné smluvní ujednání pro rozpor s dobrými mravy, kde zájem na ochraně spotřebitele vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a § 588 o. z.). Za dobré mravy lze považovat souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými mravními i morálními zásadami demokratické společnosti (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. II. ÚS 249/97 ). Je pravidlem, že soulad obsahu právního úkonu s dobrými mravy (v posuzovaném případě obsah ujednání účastníků o dohodnutém úroku) musí být posuzován vždy, bez ohledu na to, zda by i byl výsledkem tvrzeného svobodného ujednání mezi účastníky smlouvy. Částka odpovídající úroku ve výši 240 % ročně, jako je tomu právě ve zkoumaném případě, je již očividně za hranicí, kterou lze považovat za adekvátní. Na závěru soudu ohledně neplatnosti ujednání o úrocích nic nemění skutečnost, že si účastníci sjednali úrok ve výši 8 % ročně od splatnosti celého dluhu.
7. Soud nemohl využít moderačního ustanovení (§ 577 o. z.), neboť ve spotřebitelských vztazích přistoupit k moderaci nelze, když mezi zakázaná smluvní ujednání patří též určení ceny až na dobu plnění (§ 1814 písm. h/ o. z.). Opačný postup, tedy moderace nemravně vysokého úroku by bylo soudem posvěcené obcházení zákona. V souladu se smyslem a účelem norem chránící slabší stranu nemůže být takový výklad, který by umožnil poskytovateli úvěru smluvně požadovat nemravný úrok s tím, že v nejhorším případě nastoupí moderace a obdrží alespoň obvyklý úrok. Ostatně nelze moderovat úrok ani na základě izolovaného ustanovení § 1802 odst. 1 o. z., ze kterého vyplývá, že mají-li by býti placeny úroky a jejich výše není sjednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Výše úroků se tedy řídí především ujednáním stran ve smlouvě, pokud by byly úrok sjednány neplatně, byl by dlužník povinen platit úroky v nejvyšší přípustné výši stanovené právním předpisem. Takový právní předpis ovšem není. Za dané situace by se výše úroků měla rovnat obvyklým úrokům požadovaným za úvěry bankami v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. K takovému zjištění je ovšem nutné alespoň základní tvrzení žalobkyně. Žalobkyně žádné takové tvrzení ve věci neudělala, a na nařízené soudní jednání se nedostavila. Ve věci proto absentuje jakékoli tvrzení a návrhy důkazů žalobkyně ve vztahu k určení obvyklého úroku ve smyslu § 1802 o. z., přičemž jde o povinnost právě žalobkyně (k tomu přiměřeně srov. rozhodovací praxi Krajského soudu v Ústí nad Labem, např. rozsudek sp.zn. 17 Co 254/2017 ). Současně žalobkyně pro svou absenci na soudním jednání nemohla být o svých povinnostech poučena ve smyslu § 118a o.s.ř.
8. Soud proto nepřiznal žalobkyni dílčí požadovaný nárok z titulu úroku, kapitalizovaný ve výši 6 991 Kč, a započetl na zbylé nároky dílčí úhrady žalovaného dle tvrzení žalobce. V neuhrazeném zůstatku dluhu 3 942 Kč na jistině soud žalobě vyhověl, a ve zbytku z důvodu zániku dluhu jeho splacením žalobu zamítl.
9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s návrhem žalobce podle § 142 odst. 2 o.s.ř. , když žalobce byl v řízení úspěšný částečně, a to v menším poměru než žalovaný. Z obsahu spisu však vyplývá, že žalovanému ve věci žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.