Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
10 C 232/2024-99
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivetou Derikovou ve věci
žalobkyně: I-Xon a.s., IČ 28218761
sídlem Husitská 344/63, 130 00 Praha 3
zastoupená advokátem Jméno advokáta
sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného
bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 251 027,34 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. V části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky částka s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka a zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do datum a z částky částka od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši částka k rukám zástupce žalobkyně Jméno advokáta do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.II. V části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, a zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, a z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši , částka, k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně (resp. předchůdce žalobkyně – právnická osoba., IČ IČO) se žalobou doručenou soudu datum domáhala po žalovaném zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši částka a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka. Tvrdila, že předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne datum Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet č. hodnota (dále jen Smlouva o úvěru), v níž se předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši částka za účelem konsolidace ve Smlouvě o úvěru specifikovaných dlužných závazků žalovaného a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných 108 měsíčních splátkách ve výši částka, a to počínaje dnem datum, přičemž anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků. Strany se ve smlouvě dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 26,55 % p. a. Nedílnou součástí Smlouvy pak je Sazebník poplatků, Produktové podmínky a Všeobecné obchodní podmínky předchůdce žalobkyně, přičemž žalovaný stvrdil svým podpisem, že tyto dokumenty převzal a seznámil se s nimi. Předchůdce žalobkyně svůj závazek splnil a dne datum úvěr žalovanému poskytl bezhotovostním převodem prostředků na účty konsolidovaných závazků. Žalovaný svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu předchůdce žalobkyně využil svého práva a prohlásil úvěr poskytnutý dle Smlouvy o úvěru dopisem ze dne datum za okamžitě splatný v celé výši, neboť byl žalovaný k tomuto dni v prodlení se splátkou, čímž porušil svoji splátkovou povinnost dle Smlouvy o úvěru. Žalovaný doposud svoji povinnost nesplnil a dlužný, splatný úvěr nezaplatil. Žalovaný tak nadále dluží žalobkyni na jistině částku částka, smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši částka (tento úrok je výsledný nezaplacený úrok, který žalovaný měl zaplatit v pravidelných měsíčních, anuitních, splátkách), smluvní poplatky ve výši částka, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni datum ve výši částka, úrok z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení. Žalovaný svoji povinnost nesplnil a svůj dluh nezaplatil ani po zaslání předžalobní výzvy.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ani neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni uhradil. Soud usnesením vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím bez jednání souhlasí. Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, přestože mu bylo usnesení se žalobou doručeno dne datum v souladu s ust. § 46b a § 49 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ). S rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila žalobkyně již v žalobě. Soud proto v souladu s § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. rozhodl bez nařízení jednání, vycházel přitom z obsahu spisu a předložených důkazů.
3. K výzvě soudu, jakým způsobem žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného úvěr splácet, žalobkyně uvedla, že při posuzování schopností žalovaného splácet poskytnutý úvěr žalobkyně postupovala zcela v souladu se zákonnými podmínkami, kdy vycházela z informací poskytnutých samotným žalovaným v Žádosti o úvěr – konsolidace půjček ze dne datum. Žalovaný v žádosti uvedl zejména informace o svém rodinném stavu (svobodný), vzdělání (odborné/učňovské), způsobu bydlení (pronajatý dům/byt) a o svém pracovním poměru (zaměstnavatele), včetně výše čistého příjmu za 3 měsíce (částka) a příjmu domácnosti (částka). Žalobkyně dále kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a databáze MVČR. Vše bez nálezu. Příjem žalovaného byl ověřen prostřednictvím výpisu z běžného účtu, který měl žalovaný veden u žalobkyně, výdaje žalovaného byly také hodnoceny a ověřeny na základě výpisu z účtu. Žalobkyně úvěruschopnost žalovaného hodnotila individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. Žalobkyně má za to, že posoudila schopnost žalovaného splácet s odbornou péči a postupoval v souladu s ustanovením § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Žalovaný po celou dobu uhradil částku v celkové výši částka.
4. Žádostí o úvěr (Konsolidace půjček) ze dne datum a Smlouvou o úvěru s pojištěním schopnosti splácet (Konsolidace půjček) ze dne datum bylo zjištěno, že dne datum uzavřel předchůdce žalobkyně (právnická osoba.) s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši částka, a to za účelem úhrady peněžitých závazků ze smluv uzavřených mezi účastníky, kdy částka částka byla poskytnuta na splacení dluhu u společnosti právnická osoba. a zbývající část jistiny úvěru byla neúčelově poskytnuta ve prospěch běžného účtu žalovaného. Úvěr se žalovaný zavázal uhradit v 108 měsíčních anuitních splátkách po částka včetně pojištění, počínaje dnem datum, úroková sazba byla sjednána ve výši 26,55 % p.a., RPSN činila 30,32 %.
5. Z výpisu z úvěrového účtu č. č. účtu bylo zjištěno, že žalovaný dne datum úvěr v celkové výši částka čerpal, kdy částka ve výši částka byla použita na konsolidaci úvěru žalovaného a částka částka byla převedena na běžný účet žalovaného.
6. Dopisem ze dne datum bylo prokázáno, že předchůdce žalobkyně v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek prohlásil úvěr č. č. účtu na částku částka za splatný ke dni datum a žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky ve výši částka nejpozději do datum. Nesplacená jistina činila částku částka, smluvní úrok ke dni prohlášení okamžité splatnosti částku částka, úroky z prodlení ke dni prohlášení částku částka, dlužné poplatky částku částka a náklady upomínání částku částka.
7. Z žádosti o poskytnutí úvěru ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný je zaměstnán od datum na dobu neurčitou u společnosti VAKO-právnická osoba., průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce činí částka, celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí částku částka, je svobodný, bydlí v pronájmu, nemá vyživovací povinnost, náklady na bydlení činí částka. Má závazek u společnosti právnická osoba. ve výši částka.
8. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. č. účtu za období od datum do datum bylo zjištěno, že konečné měsíční zůstatky se pohybují v rozmezí od částka do částka, příjem ze zaměstnání činí cca částka – částka měsíčně, datum byla poskytnuta půjčka ve výši částka, datum byla poskytnuta půjčka ve výši částka, časté jsou platby sázkovým společnostem (Fortuna, Betano, Tipsport). Z výpisu je dále zjištěno, že dne datum žalovaný čerpal úvěr od předchůdce žalobkyně ve výši částka.
9. Předžalobní výzvou ze dne datum bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky (celkový dluh ve výši částka s příslušenstvím) nejpozději do 15 dnů od odeslání této upomínky. Podacím lístkem bylo zjištěno, že upomínka byla odeslána dne datum.
10. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. V posuzované věci je zřejmé, že smlouva o úvěru byla žalobkyní, resp. předchůdcem žalobkyně uzavřena jako podnikatelem při její podnikatelské činnosti a ze strany žalovaného jako spotřebitelem, když z této smlouvy neplyne, že by byla uzavřena pro účel, který by se týkal profesionální nebo podnikatelské činnosti žalovaného. Právní vztah mezi účastníky smlouvy se řídí nejen obecnou právní úpravou smlouvy o úvěru, ale také zvláštní právní úpravou ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany, a to ve znění účinném ke dni, kdy mělo dojít k uzavření smlouvy, tj. zejména právní úpravou § 419 , § 420 , § 1810 , § 2395 a § 2991 odst. 1 a 2 o. z., a zákonem č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 183/2017 právnická osoba žalobkyni proto v souladu s § 433 o. z. platí, že jako podnikatel vystupující vůči žalovanému v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle výslovné právní úpravy citovaného zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností žalobkyně (§ 86 a § 87 ) před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, plyne z již ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. spisová značka, rozsudek sp. zn. spisová značka) i Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. spisová značka), nedávno jej pak výslovně zdůraznil Ústavní soud ČR ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne datum, kdy uvedl, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková‘‘. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Je sice skutečností, že všechna výše uvedená rozhodnutí se v zásadě týkala posouzení úvěruschopnosti dle režimu zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do datum (viz § 9 odst. 1 citovaného zákona), nicméně nutno zdůraznit, že důvod ke změně náhledu, pokud jde o důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v podobě absolutní neplatnosti smlouvy, zde zjevně není ani při posouzení dané otázky dle zákona č. 257/2016 Sb. O tom jednoznačně svědčí rozsudek SDEU (druhého senátu) z datum ve věci C-679/18, z něhož plyne, že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době‘‘. Vycházeje ze shora citovaných hledisek je třeba trvat na tom, že poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, v případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení.
16. Žalobkyně soudu předložila pouze žádost o poskytnutí úvěru ze dne datum a výpis z běžného účtu žalovaného za období 3 měsíců před uzavřením smlouvy, žádné jiné listin y týkající se zkoumání úvěruschopnosti nepředložila. Z výpisu z účtu bylo sice zřejmé, že žalovaný má měsíční příjem v rozmezí 18–23 tis. čistého, z výpisu však bylo dále zjištěno, že žalovaný uzavírá „malé půjčky“, finanční prostředky vkládá do sázkových kanceláří a jeho konečné měsíční zůstatky na běžném účtu byly v max. výši částka. Žádné výdaje žalovaného zkoumány nebyly. Přičemž absence objasnění skutečných poměrů, potřeb a s tím spojených životních výdajů žalovaného (nutno zdůraznit, že výdaje žalovaného na bydlení byly uvedeny pouze ve výši částka) neumožňuje zjistit poměr mezi příjmy a výdaji žalovaného, tedy posoudit to, zda mu zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Nutno tak konstatovat, že žalobkyně se úvěruschopností žalovaného nezabývala. To samo o sobě diskvalifikuje posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud nepřehlíží, že ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru předpokládá vznesení námitky dlužníka, že posouzení úvěruschopnosti nebylo provedeno řádně, nicméně v intencích shora podaného výkladu nutno vidět, že důsledky nedostatečně provedeného posouzení úvěruschopnosti dlužníka ze strany věřitele jsou zásadní, a to nejenom pro dlužníky, nýbrž pro společnost jako celek, a tudíž neprovedení úvěruschopnosti věřitelem v řádné podobě má důsledky v neplatnosti takového právního jednání (úvěrové smlouvy), nikoliv v podobě relativní, nýbrž absolutní.
17. S odkazem na výše uvedené se soud nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně uloženou jí zákonem jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žádné výdaje žalovaného, pokud vůbec byly zjišťovány, zejména pak ověřovány, žalobkyně soudu nepředložila. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně (resp. právní předchůdce žalobkyně) nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnuté z úvěru.
18. Žalobkyně, resp. právní předchůdce žalobkyně, poskytla žalovanému částku částka, žalovaný do současné doby uhradil částka, proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl ve výši částka. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla žalobkyní v rámci předžalobní výzvy poskytnuta lhůta k plnění (15 dní ode dne odeslání výzvy; výzva odeslána datum), tento se dostal do prodlení nejdříve dnem datum, je proto v souladu s ust. § 1970 o. z. a nař. vlády č. 351/2018 Sb. povinen hradit úrok z prodlení ve výši 14,75 % p.a. od datum do zaplacení.
19. Ve zbývající části s odkazem na výše uvedené soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).
20. Nutno také zdůraznit, že smlouva o úvěru byla sice označena jako „konsolidace“, na úhradu stávajícího dluhu žalovaného však byla z úvěru použita pouze částka částka (tj. 8 % poskytnutého úvěru), zbývající částka byla poukázána přímo žalovanému na jeho účet bez dalšího účelu.
21. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , neboť žalobkyně byla v řízení úspěšná jen částečně. Předmětem sporu byla částka částka s příslušenstvím, úspěch měla žalobkyně jen co do částky částka, tj. jen 74,86 %. Náklady žalobkyně byly představovány zaplaceným soudním poplatkem v částce částka, odměnou advokáta dle § 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb. v rozsahu 3 x částka za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu, podání žaloby, 3 x paušální náhradou hotových výdajů advokáta dle § 13 odst. 4 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. , advokátní tarif (účinný do datum), za výše specifikované úkony po částka a dle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. daní z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad. Tyto náklady pak představují částku částka a při poměru úspěchu a neúspěchu ve věci, pak žalobkyni soud přiznal náhradu nákladů řízení odpovídající 49,72 %, tj. částka (od úspěchu žalobkyně 74,86 % odečten úspěch žalovaného 25,14 %). Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně (platební místo dle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
22. Lhůtu splatnosti obou výroků rozsudku soud určil jako zákonnou třídenní podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.