Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
63 C 365/2024-23
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Kučerou ve věci
žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného
o zaplacení částky 21 239,78 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 16 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 000 Kč od datum do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 789,04 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do částky 5 239,78 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 16 408,03 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 981,04 Kč od datum do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 139,21 Kč se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 16 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 000 Kč od , datum, do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 789,04 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Co do částky 5 239,78 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 16 408,03 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 981,04 Kč od , datum, do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 139,21 Kč se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 21 239,78 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel dne datum s právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba., IČO IČO, smlouvu o podnikatelském úvěru č. hodnota. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému v hotovosti částku ve výši 22 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobce vrátit částku ve výši 40 894 Kč s příslušenstvím, a to formou 14 pravidelných měsíčních splátek po 2 921 Kč, nejpozději do datum. Žalovaný však nesplatil žalovanou částku řádně a včas, čímž mu vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobce smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny denně a paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním. Pohledávka za žalovaným byla na žalobce postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalovaný byl k uhrazení dlužné částky opakovaně upomínán, naposledy předžalobní upomínkou ze dne datum.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Smlouvou o podnikatelském úvěru uzavřenou mezi žalobcem a žalovaným dne datum vzal soud za prokázané, že žalovaný uzavřel dne datum s právním předchůdcem žalobce smlouvu o podnikatelském úvěru č. hodnota, právní předchůdce žalobce se na základě této smlouvy zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 22 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit spolu s úrokem a poplatky ve sjednané výši, dlužná částka měla být splacena ve 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč.
4. Smlouvou o postoupení pohledávek a oznámeními o postoupení pohledávky ze dne datum, včetně poštovního podacího archu, vzal soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla platně postoupena právním předchůdcem žalobce na žalobce a žalovaný o tomto byl řádně informován.
5. Výzvou před podáním žaloby ze dne datum a výpisem úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne datum vzal soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby vyzýval žalovaného k úhradě dlužné částky a podnikl cestu pověřeného terénního pracovníka na kontaktní adresu dlužníka.
6. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný uzavíral s právním předchůdcem žalobce úvěrovou smlouvu v postavení podnikatele. Kromě samotné formulářové smlouvy o podnikatelské úvěru, kde je uvedeno identifikační číslo žalovaného, nic nenasvědčuje tomu, že by žalovaný uzavíral tuto smlouvu v rámci své podnikatelské činnosti. Ostatně v samotné smlouvě je kromě identifikačního čísla žalovaného tento identifikován také svým rodným číslem a není zde uveden účel čerpání úvěru. Žádný důkaz prokazující, že by žalovaný uzavíral úvěrovou smlouvu v postavení podnikatele či pro potřeby své podnikatelské činnosti žalobce nepředložil. Soud proto vyhodnotil snahu žalobce uzavřít s žalovaným smlouvu o úvěru v režimu podnikatelského úvěru jako obcházení zákona s cílem vyhnout se zákonným povinnostem při uzavírání úvěrové smlouvy se spotřebitelem.
7. Vzhledem k výše uvedenému soud dále posuzoval právní vztah mezi účastníky jako vztah podnikatele se spotřebitelem. Za této situace byl žalobce povinen ověřit schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péči, což neučinil, když žádným způsobem úvěruschopnost žalovaného nezkoumal, takový postup nelze hodnotit jako dostatečný.
8. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí; proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum pro rozpor se zákonem, kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu.
9. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dle ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. , o. z., jako vztah ze smlouvy o úvěru, která však nebyla uzavřena platně. Zatímco právní předchůdce žalobce uzavíral smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Podle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 z. s. ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem Krajského soudu v adresa, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v adresa ze dne datum, sp. zn. spisová značka, ale též nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS [[ Anonymizováno]]/Anonymizováno). Smlouva je již jen z tohoto důvodu absolutně neplatná. Z výše uvedených důvodů soud vyhodnotil uzavřenou úvěrovou smlouvu jako neplatnou ve smyslu ust. § 588 o. z. pro rozpor s ust. § 86 a 87 z. s. ú.
10. Právním následkem absolutní neplatnosti smlouvy dle ust. § 2991 a § 2993 o. z. je povinnost stran vrátit si vše, co podle smlouvy dostaly. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl v hotovosti žalovanému částku ve výši 22 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o. z., pročež je povinen vrátit to, oč se obohatil. Dle tvrzení žalobce žalovaný uhradil částku ve výši 6 000 Kč, rozdíl ve výši 16 000 Kč tak představuje částku, o kterou se žalovaný bezdůvodně obohatil. Na žalovaném bylo, aby v řízení tvrdil a prokázal, že dlužnou částku žalobci uhradil, což však neučinil. Za tohoto stavu soud žalobnímu návrhu vyhověl co do práva na vydání bezdůvodného obohacení včetně práva na úrok z prodlení, který vyplývá z § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku, tj. z nároků plynoucích z absolutně neplatné úvěrové smlouvy, soud žalobu zamítl.
11. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím soudu zdejšího.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.