Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Co 10/2025-115

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci

žalobce: Jméno žalobce, narozený dne datum bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o 167.348 Kč s příslušenstvím

k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 24. 9. 2024, č. j. –73 a doplňujícího rozsudku ze dne 22. 10. 2024, č. j. -78

takto:

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku III. v rozsahu části kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení za období od 24. 12. 2023 do 1. 5. 2024 ve výši 3.984 Kč ruší a ve stejném rozsahu se řízení zastavuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve zbývající napadené části výroku III. a ve výroku IV. potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku III. v rozsahu části kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení za období od 24. 12. 2023 do 1. 5. 2024 ve výši 3.984 Kč ruší a ve stejném rozsahu se řízení zastavuje.II. Rozsudek okresního soudu se ve zbývající napadené části výroku III. a ve výroku IV. potvrzuje.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Rozsudkem okresní soud zastavil řízení o nároku žalobce na zaplacení části kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení za období od 24. 12. 2023 do 1. 5. 2024 ve výši 11.952 Kč (výrok I.), zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku 47.040,80 Kč, a to ve splátkách po 3.500 Kč měsíčně splatných vždy k 25. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku pod ztrátou výhody splátek (výrok II.). Dále zamítl žalobu v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 120.307,20 Kč, smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 167.348 Kč od 9. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný smluvní úrok z prodlení za období od 24. 12. 2023 do 1. 5. 2024 ve výši 9.803,24 Kč a smluvní úrok ve výši 50 % ročně z částky 167.348 Kč od 24. 12. 2023 do zaplacení (výrok III.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení (výrok IV.). Doplňujícím rozsudkem doplnil výrok III. tak, že se žaloba zamítá rovněž v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 167.348 Kč od 2. 5. 2024 do 8. 9. 2024.

2. Rozsudek a doplňující rozsudek ve výrocích III. a IV. napadl žalobce odvoláním a domáhal se změny rozsudku, kterou by žalobě bylo vyhověno taktéž ve výroku III., a to tak, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 120.307,20 Kč, úrok z prodlení 0,1 % denně z částky 167.348 Kč od 9. 9. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný smluvní úrok z prodlení za období od 24. 12. 2023 do 1. 5. 2024 ve výši 9.803,24 Kč, smluvní úrok ve výši 50 % ročně z částky 167.348 Kč od 24. 12. 2023 do zaplacení, smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 167.348 Kč od 2. 5. 2024 do 8. 9. 2024. Žalobce v odvolání především nesouhlasil se závěrem okresního soudu, že na danou smlouvu o zápůjčce se vztahuje zákon o spotřebitelském úvěru a žalobce tak byl povinen posoudit úvěruschopnost žalovaného. Dle žalobce na smlouvu o zápůjčce, která byla uzavřena podle § 2390 a následující o. z. v pozici dvou fyzických osob, nelze aplikovat zákon o spotřebitelském úvěru. Nesprávný je také závěr soudu prvního stupně, že jím provedené posouzení příjmů a výdajů žalovaného není dostačující. Nesouhlasí dále s názorem soudu prvního stupně, že by neměly být v rámci posouzení úvěruschopnosti zohledňovány nepravidelné platby od fyzických osob. Z předložených výpisů za tři měsíce vyplývá, že žalovaný je schopen každý měsíc v průměru nabýt finanční prostředky ve výši přes 30.000 Kč, byť se jedná o nepravidelné platby, není důvod k těmto příjmům nepřihlížet. Nejsou-li z výpisů patrné platby nákladů na bydlení, nesvědčí to o nedostatečném posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobce. Platí-li dále žalovaný výživné na dceru ve výši 7.000 Kč, ačkoliv žádná platba z výpisů z bankovních účtů z uvedeného důvodu není patrná, je zjevné, že buď jeho tvrzení je nepravdivé, nebo má ještě jiné příjmy. Navíc velká část výdajů žalovaného je tvořena přeposíláním finančních částek z jednoho bankovního účtu žalovaného na druhý bankovní účet žalovaného, nikoliv o jejich spotřebu. Žalobce tak má za to, že soud nesprávně vyhodnotil předložené důkazy a vytvořil tak domněnku existence neschopnosti žalovaného splácet zápůjčku, ačkoliv tato domněnka nemá oporu v provedeném dokazování.

3. Žalovaný k podanému odvolání žalobce navrhoval zamítnutí odvolání a potvrzení rozsudku okresního soudu.

4. Po podaném odvolání žalobce vzal žalobu částečně zpět ohledně neumořeného smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně, z částky ve výši 167.348 Kč za období od 24. 12. 2023 do 1. 5. 2024 v rozsahu částky 3.984 Kč, neboť tato částka byla žalovaným uhrazena dne 2. 11. 2024.

5. Podle odvolací soud v rozsahu zpětvzetí žaloby, to je v rozsahu kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení za období od 24. 12. 2023 do 1. 5. 2024 v rozsahu částky 3.984 Kč rozsudek okresního soudu zrušil a ve stejném rozsahu řízení zastavil. Žalovaný ve smyslu proti částečnému zpětvzetí neměl námitek. Uváděl-li žalobce v částečném zpětvzetí žaloby, že současně bere v uvedeném rozsahu i částečně zpět odvolání, zrušení rozsudku a zastavení řízení fakticky zahrnuje i zastavení odvolacího řízení, proto nebylo důvodu o tomto návrhu žalobce zvláště rozhodovat.

6. Odvolací soud po vyhodnocení včasnosti a přípustnosti odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu spolu s doplňujícím rozsudkem v napadeném výroku III. a IV. se závěrem, že odvolání není důvodné. Výroky I. a II. nebyly odvoláním napadeny a nabyly samostatně právní moci.

7. Okresní soud z důkazů v řízení provedených učinil správná skutková zjištění, která jsou obsažena pod body 5. až 7. odůvodnění rozsudku, na která odvolací soud pro stručnost odkazuje a pro odvolací řízení z nich vychází. Pro přehlednost shrnuje: Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku 75.000 Kč prostřednictvím platformy název provozované společnosti právnická osoba, která se na základě dohody s žalobcem zavázala pro žalobce vykonat činnosti spočívající v prověření zájemce o financování, dále vyhotovení smluvní dokumentace ke smlouvě o zápůjčce, jakož i uzavření smlouvy a faktickou realizaci peněžní transakce. Ze žalobcem poskytnuté částky 75.000 Kč, zprostředkovatel právnická osoba zaslal na účet žalovaného částku 66.268,80 Kč. Žalovaný uhradil splátky splatné v měsících září a říjen 2023, do podání žaloby další splátky neuhradil. Po podání žaloby zaplatil dne 1. 5. 2024 částku 3.984 Kč a dne 8. 9. 2024 částku 7.968 Kč.

8. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle písmeno b) se zprostředkováním spotřebitelského úvěru rozumí

1) nabízení možnosti sjednat spotřebitelský úvěr jménem a na účet poskytovatele nebo jménem a na účet spotřebitele,

2) předkládání návrhu na sjednání spotřebitelského úvěru jménem a na účet poskytovatele nebo jménem a na účet spotřebitele,

3) provádění přípravných prací směřujících ke sjednání spotřebitelského úvěru jménem a na účet poskytovatele nebo jménem a na účet spotřebitele, včetně poskytování doporučení vedoucího ke sjednání spotřebitelského úvěru,

4) sjednávání spotřebitelského úvěru jménem a na účet poskytovatele nebo jménem a na účet spotřebitele nebo

5) výkon práv a plnění povinností ze smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru osobou, která smlouvu o zprostředkování spotřebitelského úvěru se spotřebitelem uzavřela.

11. Podle písmeno e) zprostředkovatelem je ten, kdo jako podnikatel zprostředkovává spotřebitelský úvěr.

12. Podle poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změny závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Odvolací soud souhlasí se závěrem okresního soudu o nutnosti aplikace zákona o spotřebitelském úvěru na smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi účastníky, dále se závěrem, že žalovaný byl při sjednání zápůjčky v postavení spotřebitele, přičemž uzavření smlouvy bylo zprostředkováno společností právnická osoba Smlouva o spotřebitelském úvěru není samostatným smluvním typem. Pro posouzení, zda se jedná o spotřebitelský úvěr, je nutné vyhodnotit, zda jde o finanční službu (ať již úvěr, peněžitou zápůjčku, odklad platby a podobně), a zda je tato finanční služba spotřebiteli poskytnuta nebo zprostředkována. Okresní soud správně odkázal na závěry obsažené v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 28. 3. 2023, které bylo publikováno ve sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 30/2024. V něm Nejvyšší soud vyslovil následující závěr „o spotřebitelský úvěr jde vždy, je-li věřitelem ze smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr poskytovatel (ten, kdo jako podnikatel spotřebitelský úvěr poskytuje). Stejně tak jde o spotřebitelský úvěr, jestliže v procesu úvěrování spotřebitele vystupuje jako prostředník zprostředkovatel (ten, kdo jako podnikatel spotřebitelský úvěr zprostředkovává), i když věřitelem ze smlouvy, ve které se tento úvěr sjednává, není poskytovatel ve výše uvedeném smyslu“.

16. Společnost právnická osoba zprostředkovala kontakt mezi žalobcem a žalovaným, zajistila smluvní dokumentaci, platformu, prostřednictvím které byla smlouva mezi žalobcem a žalovaným uzavřena, zavázala se rovněž ověřit schopnost žalovaného splácet úvěr, zajišťovala poskytnutí finančních prostředků prostřednictvím svého účtu. Charakter její činnosti nepochybně tak má charakter zprostředkování spotřebitelského úvěru ve smyslu .

17. Okresní soud se následně správně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o zápůjčce ve smyslu naplnění povinností vyplývajících z spočívajících v posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

18. Odvolací soud souhlasí se závěrem okresního soudu, že žalobce této své povinnosti řádně nedostál. Žalobce k posouzení úvěruschopnosti žalovaného uvedl, že ji prověřil skrze několik zdrojů informací, a to výpisů z bankovního účtu žalovaného číslo č. účtu za měsíce 5 až 7/2023 a bankovního účtu číslo č. účtu za měsíce 5 až 6/2023. V těchto výpisech posuzoval jak příjmovou, tak výdajovou stránku žalovaného a usoudil, že žalovaný má zajištěn stabilní příjem v průměrné výši 36.210 Kč, mimo to má další jednorázové příjmy od fyzických osob v celkové výši cca 30.000 Kč. Jeho výdaje jsou nezávadné, plně regulované žalovaným, i když splácí dva úvěry u právnická osoba a právnická osoba. S ohledem na jeho příjmy nelze dovozovat jeho neúvěruschopnost. Dále žalobce uváděl, že lustroval žalovaného v insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí s negativním závěrem.

19. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 86 ukládá povinnost poskytovateli posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Rozsah konkrétních vyžadovaných údajů blíže specifikován není. Určitá konkretizace je obsažena v odst. 2 § 86, podle něhož má být posouzena zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Z uvedeného plyne, že poskytovatelem mají být zjišťovány příjmy i výdaje spotřebitele, které je nutné rovněž ověřit. Bez ověřených údajů o příjmech a o skutečných nákladech žadatele a o nákladech a výdajích osob žijících s ním ve společné domácnosti, včetně doložení jejich výše, nelze učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost splácet (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. ). Klíčovou je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými a od spotřebitele zjištěnými ne pouze tvrzenými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Co se týče zjišťování způsobu plnění stávajících dluhů požadavku odborné péče odpovídá postup poskytovatele, který si v dostupných registrech ověří, zda spotřebitel případně není již v úpadku a dále pomocí tzv. negativních registrů klientských informací, tedy databází podle o ochraně spotřebitele, zjišťuje taktéž informace o plnění závazků spotřebitele. Vyžadují-li to okolnosti, může si poskytovatel vyžádat informace rovněž z tzv. pozitivního registru klientských informací, u něhož ovšem podle zákona o ochraně spotřebitele musí získat souhlas spotřebitele. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke zjištění schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je proto při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru.

20. Žalobce v řízení řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného neprokázal. Pro řádné posouzení příjmů a výdajů žalovaného nepostačuje, vycházel-li pouze z celkově 4 výpisů z bankovního účtu žalovaného. Žalobce nijak neprověřoval, zdali jednorázové příjmy žalovaného jsou příjmy opakovanými, z nichž lze vycházet i pro budoucí období, nebylo jakkoliv zjišťováno, o jaké příjmy se jedná. Žalobce taktéž nijak neověřoval ani nezjišťoval pravidelné výdaje žalovaného, nezjišťoval, s kým žije ve společné domácnosti, jaké náklady má v souvislosti s bydlením, nezjišťoval vyživovací povinnosti žalovaného ani jeho případné další závazky. Z výpisu z účtu přitom plynulo, že žalovaný splácí dva úvěry u právnická osoba a právnická osoba. Vycházel-li žalobce pouze z údajů v insolvenčním rejstříku a centrální evidence exekucí, byl v tomto směru jeho postup nedostatečný, neboť nezjišťoval pomocí tzv. negativních registrů klientských informací platební morálku a případné závazky žalovaného, což v daném případě lze vyhodnotit jako nezbytné už i s ohledem na další žalovaným splácené úvěry. Přisvědčit nelze ani odvolací námitce žalobce, že z předmětných výpisů z účtu vyplývá přeposílání finančních částek z jednoho bankovního účtu žalovaného na druhý bankovní účet, že se tak jedná pouze o přesun finančních prostředků, nikoliv o jejich spotřebu. K uvedenému nutno zopakovat, že žalobce nijak nezjišťoval a neověřoval výdaje žalovaného, ani tu skutečnost, k čemu přesunuté finanční prostředky na dalším účtu sloužily. Tyto námitky proto nijak nemění závěr soudu o nedostatečném prověření majetkové situace žalovaného ve vztahu k jeho příjmům i výdajům. S předestřeným závěrem koresponduje taktéž další odvolací námitka žalovaného, že žalobce má platit výživné 7.000 Kč měsíčně, ačkoliv tato platba není z bankovních účtů žalovaného patrná. Taktéž tato výhrada ze strany žalobce svědčí o nedostatečně prověřené úvěruschopnosti žalovaného, nezjistil-li počet ani výši vyživovacích povinností.

21. Odvolací soud uzavírá, že závěr o nesplnění povinnosti žalobce řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele podle ustanovení má za následek neplatnost smlouvy o zápůjčce, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti. Okresní soud proto postupoval správně, zamítl-li žalobu v napadeném výroku III., neboť v případě neplatnosti uzavřené smlouvy je spotřebitel povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. Žalovaný tak není povinen žalobci hradit sjednané smluvní úroky z prodlení ani smluvní úrok.

22. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadeném výroku III. a ve výroku IV. o nákladech řízení jako věcně správný potvrdil.

23. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle a Žalobce v odvolacím řízení nebyl procesně úspěšný. Náhrada nákladů mu proto nepřísluší, žalovaný se v odvolacím řízení náhrady nákladů výslovně vzdal. Uvedeným okolnostem odpovídá výrok, podle něhož žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení přiznáno nebylo.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné podle Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat dle jen dovolací soud. Účastník může podat dovolání do 2 měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to k Nejvyššímu soudu ČR v Brně.