Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
6 C 357/2024-74
Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Slámovou ve věci
žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného
o zaplacení 36.491,17 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 6.283,68 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 6.283,68 Kč od 14. 8. 2024 do zaplacení.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 30.207,49 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.163 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3.376,80 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 30.900 Kč od 30. 4. 2024 do 13. 8. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 24.616,32 Kč od 14. 8. 2024 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 6.283,68 Kč od 14. 8. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 24,12 % ročně z částky 30.000 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 6.283,68 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 6.283,68 Kč od 14. 8. 2024 do zaplacení.II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 30.207,49 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.163 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3.376,80 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 30.900 Kč od 30. 4. 2024 do 13. 8. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 24.616,32 Kč od 14. 8. 2024 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 6.283,68 Kč od 14. 8. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 24,12 % ročně z částky 30.000 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 3. 9. 2024 domáhal zaplacení částky 36.491,17 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.163 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3.376,80 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 30.900 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 24,12 % ročně z částky 30.000 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že mezi právním předchůdcem žalobce (právnická osoba, IČO IČO) a žalovaným byla dne 5. 1. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky až do sjednané výše 30.000 Kč, a to bezhotovostně na bankovní účet uvedený ve Smlouvě. Žalovaný se zavázal hradit minimální měsíční platby až do okamžiku uhrazení celkové dlužné částky. Za poskytnuté peněžní prostředky se žalovaný dále zavázal hradit smluvní úrok ve výši sjednané ve Smlouvě. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána na základě vyhodnocení transakcí na běžném účtu žalovaného č. č. účtu za období od 24. 9. 2021 do 4. 1. 2022, na jehož základě získal právní předchůdce žalobce úplné a ucelené informace o finanční situaci žalovaného za dostatečně dlouhé časové období. Vzhledem k tomu, že žalovaný poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas nesplácel, byla celá dlužná částka zesplatněna ke dni 13. 11. 2023. Žalovaný na dlužnou částku uhradil celkem 35.435,22 Kč. Pohledávka za žalovaným byla právním předchůdcem žalobce postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024. Žalovaný nijak nereagoval ani na předžalobní výzvu žalobce a zbývající dlužnou částku ve výši 36.491,17 Kč nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud věc v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších (dále jen „o. s. ř. “), aniž ve věci nařizoval jednání.
4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.
5. Z osobních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 5. 1. 2022, z potvrzení o provedení transakce ze dne 22. 12. 2022, ze dne 23. 7. 2023, ze dne 24. 4. 2023, ze dne 5. 1. 2022, ze dne 10. 1. 2022, ze dne 11. 2. 2023, ze dne 14. 12. 2022, ze dne 15. 8. 2022, ze dne 20. 2. 2022, ze dne 20. 3. 2023, ze dne 20. 5. 2022, ze dne 21. 7. 2022 a ze dne 22. 2. 2023 a z kopie občanského průkazu žalovaného má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 5. 1. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky až do sjednané výše 30.000 Kč, a to i opakovaně s tím, že žalovaný byl současně povinen hradit právnímu předchůdci žalobce minimální měsíční splátky počínaje měsícem následujícím po dni prvního čerpání, a to až do úplného zaplacení dlužné částky. Žalovaný za dobu trvání Smlouvy postupně čerpal peněžní prostředky v celkové výši 41.718,90 Kč.
6. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období od 4. 10. 2021 do 4. 1. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný měl pravidelný příjem ze zaměstnání od společnosti právnická osoba adresa, který v měsíci říjen 2021 činil celkem 44.472 Kč, v měsíci listopad 2021 činil celkem 49.941 Kč a v měsíci prosinec 2021 činil celkem 78.057 Kč. Z výpisu z účtu dále vyplývá, že žalovaný měl ve sledovaném období kladné zůstatky na účtech v řádech tisíců až desetitisíců korun.
7. Z přehledu plateb bylo prokázáno, že žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobce celkem 35.435,22 Kč.
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024 a z přílohy č. 1 k této smlouvě – seznam postoupených pohledávek bylo prokázáno, že touto smlouvou postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným na žalobce.
9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 4. 2024 a z poštovního podacího lístku ze dne 30. 5. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce dopisem ze dne 29. 4. 2024 oznámil žalovanému, že pohledávka byla postoupena na žalobce.
10. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 29. 7. 2024 a z poštovního podacího lístku ze dne 29. 7. 2024 bylo prokázáno, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky v celkové výši 45.031,70 Kč včetně příslušenství s upozorněním na možnost jejího vymáhání soudní cestou, a to nejpozději do 13. 8. 2024.
11. Z dalších žalobcem předložených listinných důkazů, konkrétně z výzvy k úhradě dluhu ze dne 29. 10. 2023, nebyly zjištěny žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu ve věci.
12. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 5. 1. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalovaný postupně čerpal peněžní prostředky v celkové výši 41.718,90 Kč. Žalovaný však doposud uhradil právnímu předchůdci žalobce, resp. žalobci pouze částku ve výši 35.435,22 Kč, zbývající dlužnou částku přes výzvu žalobce dosud nezaplatil. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024 postoupena na žalobce. Žalovanému bylo postoupení pohledávek oznámeno právním předchůdcem žalobce dopisem ze dne 29. 4. 2024.
13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
18. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
21. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z., která je současně smlouvou o spotřebitelském úvěru podle § 2 z. s. ú. Právní předchůdce žalobce řádně splnil své smluvní povinnosti tím, že poskytl žalovanému peněžní prostředky v ujednané výši a současně se před uzavřením Smlouvy zabýval schopností žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Z výpisu z účtu žalovaného za poslední tři měsíce předcházející uzavření Smlouvy vyplývá, že měl pravidelný příjem ze zaměstnání a současně z tohoto výpisu nebyly zjištěny žádné skutečnosti, na jejichž základě by měl právní předchůdce žalobce nabýt pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. S ohledem na výši poskytnutého úvěru, který byl navíc ujednán jako revolvingový s možností opakovaného čerpání, a dále vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr pravidelně splácel až do května 2023, tedy po dobu delší než jeden rok od uzavření Smlouvy, dospěl soud s ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti k závěru, že úvěruschopnost žalovaného byla ze strany právního předchůdce žalobce řádně zkoumána a byla i řádně vyhodnocena. Žalovaný naopak své smluvní povinnosti řádně nesplnil, neboť se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek úvěru, které měl dle Smlouvy hradit. Aktivní věcná legitimace žalobce byla prokázána shora uvedenou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž základě postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným na žalobce. Soud však shledal nárok žalobce důvodným pouze co do jistiny úvěru, která dosud nebyla uhrazena. S ohledem na již uhrazené částky ze strany žalovaného proto soud shledal žalobu důvodnou pouze co do částky zbývající neuhrazené jistiny ve výši 6.283,68 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s hrazením úvěru, vznikl žalobci v souladu s § 1970 o. z. rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení, který však soud žalobci přiznal až ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené žalobcem v předžalobní výzvě ze dne 29. 7. 2024, tj. od 14. 8. 2024, neboť až touto výzvou byl žalovaný prokazatelně vyzván k úhradě celé dlužné částky.
22. Pokud jde o sjednaný úrok z úvěru, v této části soud žalobu důvodnou neshledal. Ve Smlouvě byla sjednána roční úroková sazba 54 %. Soudu je přitom z jeho úřední činnosti známo, že podle databáze České národní banky ARAD činila průměrná výše úrokové sazby u revolvingových úvěrů poskytovaných bankami domácnostem v době uzavření Smlouvy 13,10 % ročně. To znamená, že výše úrokové sazby sjednaná ve Smlouvě přesahovala čtyřnásobek průměrné výše úrokové sazby sjednávané v době uzavření Smlouvy u revolvingových úvěrů poskytovaných bankami. Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 (dostupné na www.nsoud.cz), dospěl k závěru, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Vrchní soud v Praze pak ve svém rozsudku ze dne 22. 3. 2012, sp. zn. 101 VSPH 14/2012 , dospěl k závěru, že sjednaná odměna za uzavření smlouvy je nemravná nad částku, která činí celkem 30 % zisku za 13 měsíců, v němž je zahrnut jak úrok z úvěru, tak i odměna za jeho sjednání. Byť se jedná o závěry, které byly formulovány ještě za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. , podle názoru soudu platí tyto závěry i pro smlouvy uzavřené po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. Jak vyplývá z výše uvedeného, v posuzovaném případě celková výše úrokové sazby, která byla sjednána ve Smlouvě, činila více než čtyřnásobek průměrné výše úrokové sazby sjednávané v době uzavření Smlouvy u revolvingových úvěrů poskytovaných bankami. Takové ujednání považuje soud za ujednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a je proto absolutně neplatné podle § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z. Vzhledem k tomu, že ujednání o úroku lze oddělit od ostatních smluvních ujednání, shledal soud Smlouvu neplatnou pouze v části, v níž si strany ujednaly úrok za poskytnutý úvěr. Vzhledem na již uhrazené částky proto soud žalobě vyhověl pouze v částce dosud nesplacené jistiny, jak již bylo konstatováno výše, a ve zbývajícím rozsahu (zbývající část požadované jistiny, úrok z úvěru a zbývající část požadovaného zákonného úroku z prodlení) žalobu jako nedůvodnou s ohledem na shora uvedené zamítl.
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žalovanému, který byl v řízení převážně úspěšný, v řízení žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.