Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 C 433/2023-99

Zmenené rozhodnutím 10 Co 33/2025-147
„Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jany Šalomounové a soudkyň Mgr. Jitky Lukešové a Mgr. Miroslavy Jarošové ve věci žalobce: [[Anonymizováno]] [[Anonymizováno]] [[Anonymizováno]] [[Anonymizováno]] [[Anonymizováno]] [[Anonymizováno]], IČO [[Anonymizováno]] sídlem [[Anonymizováno]] [[parc. č.]]/[[Anonymizováno]], [[Anonymizováno]] [[Anonymizováno]] [[Anonymizováno]] [[Anonymizováno]], zastoupená advokátem [[Jméno advokáta]] sídlem [[Adresa advokáta]] proti žalované: [[Anonymizováno]] [[Anonymizováno]] - [[Jméno žalované]], IČO [[IČO žalované]] sídlem [[Adresa žalované]] o určení vlastnického práva k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Chebu, ze dne 8. 11. 2024, č. j. 15 C 433/2023-99 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že se zamítá žaloba na určení žalobcova vlastnického práva k pozemku parc. č. St. [[hodnota]], jehož součástí je stavba č. p. [[parc. č.]], v katastrálním území a obci [[adresa]], zapsaném na LV č. [[hodnota]] u [[právnická osoba]] pro [[Anonymizováno]] kraj, katastrální pracoviště [[adresa]]. II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 1 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku."

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Vladimírem Doležalem ve věci

žalobkyně: název žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem sídlo žalobkyně

zastoupena Jméno Zástupce, IČO IČO Zástupce

advokátem sídlem sídlo zástupce

proti

žalované: Jméno žalované, IČO IČO žalované

sídlem Adresa žalované

o určení vlastnictví k nemovitosti

takto:

I. Soud určuje, že žalobkyně je vlastníkem pozemku v město, který je v katastru nemovitostí označen jako stavební parcela č. číslo v katastrálním území město, okres, jehož součástí je budova - stavba typ s číslem popisným číslo.

II. Žalovaná je do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku povinna zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 7 000 Kč.

Odůvodnění:

I. Soud určuje, že žalobkyně je vlastníkem pozemku v , město, , který je v katastru nemovitostí označen jako stavební parcela č. , číslo, v katastrálním území , město, , , okres, , jehož součástí je budova - stavba , typ, s číslem popisným , číslo, .II. Žalovaná je do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku povinna zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 7 000 Kč.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala určení, že je vlastníkem nemovitostí podle výroku I., které měla mimořádně vydržet datum. O určení svého vlastnického práva k těmto nemovitostem se žalobkyně domáhala již v roce rok. Její žaloba ze dne datum však byla pravomocně zamítnuta rozsudkem zdejšího soudu ze dne datum, čj. číslo jednací který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne datum, čj. číslo jednací, neboť se žalobkyni nepodařila prokázat existenci původního deklarovaného vlastníka, jehož měla být nástupkyní a neprokázala ani putativní právní titul, jako podmínku dobré víry a tedy řádného vydržení. Pro mimořádné vydržení však existence právního titulu není nutná. K pasivní legitimaci žalované žalobkyně odkázala na a 7 , o katastru nemovitostí (katastrální zákon). Existenci naléhavého právního zájmu na žalovaném určení žalobkyně spatřovala v ů 65 odst. 6 katastrálního zákona a také v tom, že rozsudek, jímž bude žalobě vyhověno, bude podkladem pro zápis žalovaného vlastnického práva do katastru nemovitostí ve prospěch žalobkyně. K podmínkám mimořádného vydržení žalobkyně s odkazem na skutková zjištění předchozího nalézacího řízení uvedla, že typ stavby byl postaven v roce rok. Žalobkyně vznikla nejpozději v roce rok jako výlučný subjekt církev v územním obvodu město a okolí. typ stavby žalobkyně drží od svého vzniku, fakticky jím disponovala a vykonávala veškeré atributy vlastnického práva k němu, a to i po vyhlášení rozsudku v roce rok. K existenci subjektivního práva žalobkyně o vlastnictví typ stavby dospěl i nalézací soud v předchozím řízení. Délka doby pro mimořádné vydržení je stanovená v , , (dále jen „ “) a činí 20 let. Podle přechodného ustanovení se do této doby započte i doba držby před účinností , tedy před 1. lednem 2014. Ta však uplyne nejdříve za pět let od tohoto data. V této souvislosti odkázala žalobkyně na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2022, sp. zn. , podle nichž vlastnické právo k věci nabude mimořádným vydržením držitel, který měl před 1. 1. 2019 věc po stanovenou dobu v držbě „nikoliv v nepoctivém úmyslu“, a to i se započtením stejně kvalifikované držby jeho předchůdce, pokud ovšem ten sám již vlastnické právo vydržením nenabyl. K započtení je způsobilá i doba držby před 1. 1. 2014. Protože žalobkyni svědčí držba vlastnického práva k typ stavby přinejmenším od roku rok, tedy déle než 20 let, je kritérium mimořádného vydržení vlastnického práva žalobkyně splněno.

2. Žalovaná namítala nedostatek své pasivní legitimace, neboť o nemovitostech je vedeno jiné řízení o pozůstalosti před zdejším soudem a pasivně legitimováni jsou tedy dosud neznámí dědicové. Dále namítala nedostatek poctivého úmyslu žalobkyně o svém vlastnickém právu přinejmenším od roku rok s ohledem na zamítnutí její předchozí žaloby. I pro vědomost, že o vlastnictví k nemovitostem se přihlásil někdo jiný, má žalobkyně nepoctový úmysl získat je do svého vlastnictví. Vzhledem k tomu navrhovala zamítnutí žaloby.

3. Základní skutkové okolnosti, týkající se právní osobnosti žalobkyně, jejího vzniku, výstavby typ stavby a jeho užívání žalobkyní do roku rok byly zjištěny již v předchozím odkazovaném řízení spisová značka. Protože ani v tomto řízení ohledně nich nebyl mezi účastnicemi spor, vzal je soud za své skutkové zjištění.

4. Dokazování proto soud provedl jen k okolnostem užívání, resp. trvání uváděného způsobu užívání i po této době. Z dalších žalobkyní předložených písemností (zpráva o revizi elektrického zařízení, smlouvy o dodávce plynu, vody, odvádění odpadních vod, bezpečnostních službách a pojištění, výzva název k podání žádostí o dotace) soud zjistil, že žalobkyně užívá předmětné nemovitosti stále stejně, tedy k liturgickým a duchovním účelům, ale jak je všeobecně známo také ke komerčním účelům, když vybírá vstupné za prohlídku typ stavby.

5. Řízení o pozůstalosti po jméno a příjmení (šlechtické tituly byly zrušeny ) je před zdejším soudem vedeno pod sp. zn. spisová značka. Jeho průběh je soudu znám z vlastní činnosti. Protože žalobkyně není účastníkem tohoto pozůstalostního řízení, byla s jeho průběhem seznámena formálně při dokazování. Toto řízení nebylo dosud skončeno. Navrhovatelka – dědička jméno a příjmení, která se přihlásila o pozůstalost byla dědickým soudem vyzvána k doplnění tvrzení o svém dědickém právu, včetně tohoto práva jejích právních předchůdců a jejich doložení se stanovením lhůty, která v době vyhlášení tohoto rozsudku dosud neuplynula.

6. Skutková zjištění soudu v tomto řízení se shodují s tím, co již zjistil soud v předchozím nalézacím řízení a s tím, co nyní uváděla žalobkyně. Dokazování doplnilo zjištění ohledně stejného způsobu užívání nemovitostí také po roce rok. Protože v tomto směru žalovaná neuplatnila žádné námitky, není nutné se v podrobnostech zabývat všemi důkazními prostředky.

7. Také ohledně právního posouzení, jež se týkalo právní osobnosti žalobkyně a jejího vztahu k předmětným nemovitostem se soud ztotožnil s tím, co bylo prezentováno v odůvodnění jeho rozsudku ze dne datum, ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu ze dne datum v odkazované předchozí věci.

8. Zde je ovšem nutno poukázat na právní závěr odvolacího soudu o počátku běhu vydržecí doby pro mimořádné vydržení (první odstavec odůvodnění na straně 9 rozsudku), podle nějž počne lhůta k mimořádnému vydržení plynout až od datum, když žalobkyně neprokázala oprávněnou držbu nemovitostí. Odvolací soud přitom vycházel z gramatického výkladu (zřejmě ). Mimořádné vydržení se podle odvolacího soudu spíše podobá oprávněné držbě a sleduje dlouhodobé stavy, kdy titul je prakticky nedohledatelný. Proto se také umožňuje zpětné započtení vydržecí doby. Naopak u řádného vydržení jako nové kvalifikace vydržení, takový postup není možný.

9. Tento právní závěr soud (při jeho formální nezávaznosti; viz , , (dále jen „ “) a contrario) v této věci nepřevzal. V této souvislosti je totiž třeba vzít v úvahu pozdější žalobkyní citovaný závěr Nejvyššího soudu obsažený v jeho rozhodnutí sp. zn. (uveřejněném pod č. 15/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz) a zejména znění a smysl významných ustanovení zákona. Mimořádné vydržení podle předpokládá splnění v zásadě stejných podmínek jako u řádného vydržení s výjimkou existence právního důvodu zakládajícího držbu, pokud současně není u držitele prokázán nepoctivý úmysl. Zákon dnes zná instituty řádné držby ( ), poctivé (a tedy i nepoctivé) držby ( ) a pravé držby ( ). Oprávněná držba zmiňovaná odvolacím soudem, je institut předchozí právní úpravy a najdeme ji v ve znění účinném do konce roku 2013. Odvolací soud vázal existenci dobré víry žalobkyně o jejím vlastnickém právu na existenci právního titulu, z nějž by bylo možné toto právo odvíjet tak, aby bylo možné dobrou víru chápat v objektivním smyslu. Zjevně právě proto pak hodnotil, že doba pro mimořádné vydržení začne pro žalobkyni plynout teprve od účinnosti . Tato úvaha ovšem pomíjí zákonem výslovně stanovený smysl mimořádného vydržení a možnost započítávání vydržecí doby pro tento účel i před tímto datem. Pokud totiž zákon doslova vylučuje existenci právního důvodu jako podmínky pro toto vydržení, není možné jej jako podmínku běhu promlčecí doby požadovat ani před 1. lednem 2014. Tuto úvahu potvrzuje právní věta výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu, která zní: Podmínkou mimořádného vydržení ( o. z.) není poctivá držba ( o. z.), ani (pro dobu držby před 1. 1. 2014) držba oprávněná ( obč. zák.), ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele. O nepoctivý úmysl jde, jestliže jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá. V až 1094 o. z. je upravena vydržecí doba potřebná k řádnému vydržení na mimořádné vydržení se tato ustanovení nepoužijí. Ustanovení a násl. se týkají jak vydržení řádného, tak vydržení mimořádného. Držiteli, který se dovolává mimořádného vydržení, se započte vydržecí doba předchůdce, který držel věc „nikoli v nepoctivém úmyslu“ není třeba, aby byl předchůdce držitelem poctivým ( o. z.), anebo oprávněným ( obč. zák.). Do vydržecí doby jak pro řádné, tak mimořádné vydržení ( , o. z.) se ve prospěch vydržitele započte i doba držby jeho předchůdce, jen pokud předchůdce sám nesplnil podmínky vydržení, a nestal se tak vlastníkem věci. Ustanovení věty první o. z. lze analogicky aplikovat ( o. z.) i na držbu směřující k mimořádnému vydržení.

10. Žalovaná spatřovala existenci nepoctivého úmyslu žalobkyně v tom, že užívá předmětné nemovitosti, ačkoli je jí známo, že jejich vlastníkem je někdo jiný. To dovozovala jednak z toho, že žalobkyně se s pomocí notářského zápisu již v roce rok domáhala zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí ve svůj prospěch s argumentací, že nemovitosti jí měly být odkázány knihovním vlastníkem, ale příslušné písemnosti byly ztraceny, a z toho, že žalobkyně neuspěla s určením svého vlastnictví u soudu již v roce rok. Zde je ovšem si třeba uvědomit, že ani v jednom z uváděných řízení (ohledně řízení před katastrálním úřadem to alespoň nebylo nikým tvrzeno) nebylo rozhodujícím orgánem zjištěno, že by se skutečnosti tvrzené žalobkyní nestaly. Jen nebyly zjištěny. Před soudem pro neunesení důkazního břemene žalobkyní. Nelze tedy vyloučit, že žalobkyně mohla být přesvědčena o odkazu ve svůj prospěch, resp. ve prospěch subjektů, které považuje za své právní předchůdce a dokonce nelze ani vyloučit, že se tak stalo (tedy že k odkazu došlo), byť z jakéhokoli důvodu nedošlo k právními předpisy předpokládanému dokončení procesu (podle principu titulu a modu). Stejně tak nelze vyloučit, že žalobkyně je právním nástupcem těchto jiných subjektů. Opačný závěr by bylo možné přijmout například pokud by byl zjištěn výsledek neúspěšného jednání (právního předchůdce) žalobkyně s odkazovatelem o odkazu, zamítavý postoj knihovního vlastníka k jakémukoli převodu nemovitostí právnímu předchůdci žalobkyně, jiný právní důvod užívání právním předchůdcem žalobkyně, či samotnou žalobkyní (nájem, výprosa …) apod. Zde však nastala situace, že žalobkyně se od svého vzniku, tedy přinejmenším od roku rok veřejně chová jako vlastník nemovitostí a toto její postavení je veřejností a orgány veřejné moci přijímáno. Těžko tedy lze žalobkyni podsouvat nepoctivost v jejím jednání. Tu nelze spatřovat ani v tom, že se formálně snažila více způsoby docílit souladu zápisu ve veřejné evidenci vlastnických vztahů k nemovitostem se stavem faktickým. Narušení přesvědčení žalobkyně o svém vlastnickém právu a zejména narušení způsobu držby a užívání nemovitostí žalobkyní nemůže vyvolat ani současně probíhající řízení o pozůstalosti. Jeho výsledek je totiž dosud značně nejistý, jak se z procesní výzvy dědického soudu může podávat, a k uplatněnému vydržení mělo dojít dříve (jak je níže uvedeno), než bylo řízení o pozůstalosti zahájeno (2022).

11. Ohledně další námitky žalované, jež se týká její výlučné pasivní legitimace zbývá poukázat na závěry vyjádřené v předchozích rozhodnutích nalézacího soudu a odvolacího soudu. Pokud totiž v předchozím řízení byla pasivní legitimace dovozována z § 65 katastrálního zákona, je nutné jí respektovat i v tomto řízení jako zákonem stanovenou. Toto ustanovení s účastenstvím jiného nepočítá, neboť v době vyhlášení rozsudku je v katastru nemovitostí stále údaj o neznámém vlastníku předmětných nemovitostí. Ani poznámka o probíhajícím pozůstalostním řízení na tom nemůže nic změnit, byť ta mohla být spouštěčem pro podání určovací žaloby v této věci. Údajná dědička se nedomáhala svého vstupu do tohoto řízení ani jako vedlejší účastnice a pokud by snad byla ohledně pozůstalosti úspěšná, tzn. pokud by jí byla pozůstalost (včetně předmětných nemovitostí) potvrzena, může se domáhat svého případně lepšího práva po žalobkyni postupem podle .

12. V duchu výše uvedeného je tedy nutné uzavřít, že žalobkyně je právnickou osobou evidovanou podle , o církvích a náboženských společnostech, že žalované svědčí pasivní věcná legitimace podle katastrální zákona a že žalobkyni svědčí aktivní věcná legitimace podle cit. zákona, když žalobkyni svědčí také naléhavý právní zájem na žalovaném určení v souladu s podle ve spojení s a odst. 4 katastrálního zákona. Protože žalobkyně držela a užívala předmětné nemovitosti jako vlastník, aniž by jí byl prokázán nepoctivý úmysl ( ) po dobu delší, než je stanoveno v , přičemž již uplynula doba delší, než stanoví , vydržela vlastnické právo k předmětným nemovitostem nejpozději dne 1. ledna 2019. Žaloba je tedy důvodná soud jí proto výrokem I. vyhověl.

13. Výrokem II. pak soud v souladu s přiznal zcela procesně úspěšné žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů, které vynaložila na uplatnění svého práva před soudem.

14. Nahrazované náklady řízení podle sestávaly z účtovaných výdajů na: Soudní poplatek v částce 7 000 Kč, když jiné náklady žalobkyně k náhradě nežádala a soudu nejsou známy.

15. splatnosti náhrady nákladů k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle . Lhůta pro splnění této povinnosti byla stanovena podle .

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí pod lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Plzni, a to prostřednictvím soudu zdejšího ( ).

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.