Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 252/2024-48

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Moravcem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 31 267 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 14 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala 17 267 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 018,75 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 387,58 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do zaplacení a úroku 26,43 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 313 Kč. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. č. účtu, variabilní symbol var. symbol, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 14 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala 17 267 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 018,75 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 387,58 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od , datum, do zaplacení a úroku 26,43 % ročně z částky 15 000 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 313 Kč. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 31 267 Kč společně s výše uvedeným příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba, IČ: IČO (dále jen „původní věřitelka“), uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit vč. úroku a poplatků v 78 týdenních splátkách po 444 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná datum. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, dosud uhradil pouze 1 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno.

2. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitelka s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, které byly ověřovány doklady od žalovaného. Tyto informace byly zaznamenány v zákaznické kartě. Z ní vyplývá, že majetkovou situaci žalovaného původní věřitelka prověřila z výplatních pásek za duben a květen 2022 a nahlédnutím do insolvenčního rejstříku. Žalovaný při sjednávání úvěru uvedl, že je zaměstnaný na hlavní pracovní poměr jako technik ve společnosti Technické služby právnická osoba., jeho příjem činí 17 421 Kč, nemá vyživovací povinnost, nemá jiný úvěr ani zápůjčku.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoli si zásilku s žalobou a s výzvou k vyjádření osobně převzal.

4. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle , (dále jen „ “), bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaného soud vyzval, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, na tuto výzvu však nereagoval. Soud proto v souladu s u žalovaného předpokládal, že proti projednání věci bez nařízení jednání nemá žádné námitky.

5. Soud má za prokázané následující skutečnosti:

6. Ze zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne datum soud zjistil, že jejím prostřednictvím žalovaný požádal původní věřitelku o poskytnutí úvěru ve výši 50 000 Kč, přičemž uvedl, že je svobodný, bydlí s rodiči, má základní vzdělání, účelem úvěru mají být běžné výdaje domácnosti, nemá vyživovací povinnost, nevlastní auto, je zaměstnaný na plný úvazek jako technik s čistým příjmem 17 421 Kč. Dále uvedl, že měsíční výdaje činí 3 000 Kč. Spotřebitelský úvěr u jiné společnosti nemá, nemá kreditní kartu a nemá bankovní účet vedený na své jméno. Z žádosti vyplývá, že žalovaný předložil pouze výplatní pásky za duben a květen 2022.

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum bylo zjištěno, že se na jejím základě původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původní věřitelce jistinu ve výši 15 000 Kč s celkovým poplatkem ve výši 16 708 Kč, to vše ve 78 týdenních splátkách po 444 Kč (výše poslední splátky 406 Kč). RPSN činila 156,89 %.

8. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný čerpal datum částku 15 000 Kč.

9. Původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum a postoupení pohledávky žalované oznámila dopisem ze dne datum.

10. Předžalobní výzvu žalobkyně odeslala žalovanému dne datum.

11. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

12. Původní věřitelka poskytla žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky, dosud však uhradil pouze 1 000 Kč. Původní věřitelka zjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet na základě údajů sdělených žalovaným. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek.

13. Podle , (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datum (dále jen „ “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. V § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je dále stanoveno, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem k citovanému ustanovení je

19. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. , „[o]becné soudy (…) by měly poskytovatele úvěrů vést (…) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

20. Právní posouzení věci:

21. Soud považuje za zjištěné a prokázané, že původní věřitelka poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč na základě uzavřené smlouvy o úvěru. Povinností původní věřitelky jakožto poskytovatele finančních prostředků však bylo, aby před uzavřením smlouvy řádně prověřila, zda je žalovaný schopen poskytnutý úvěr splácet, a to v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. K tomu ovšem nedošlo.

22. Soud především podotýká, že původní věřitelka neověřovala tvrzené příjmy a výdaje žalovaného v době před uzavřením smlouvy o úvěru. Pokud jde o příjmy, žalovaný měl předložit dvě výplatní pásky, avšak žalobkyně soudu tyto y nepředložila. Pokud pak jde o výdaje žalovaného, z žádosti o úvěr vyplývá, že tvrzení uvedená žalovanou nebyla jakkoli prověřována (např. výpisem z účtu). Výdaje na živobytí 3 000 Kč nemohou být správné, neboť tak nízká částka nemůže pokrýt veškeré výdaje žalovaného, když ani nedosahuje životního minima. Vzhledem k velmi nízkému příjmu žalovaného a nerealisticky nízkým výdajům byla původní věřitelka povinna zkoumat a ověřovat schopnost žalovaného úvěr splácet s vyšší mírou pečlivosti. Původní věřitelka neprovedla ani lustraci žalovaného v příslušných registrech dlužníků. Ležérní postup původní věřitelky navozuje pochybnosti o tom, že jejím skutečným cílem bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného. Dle názoru soudu se jednalo pouze o formalistické zachycení příjmů a výdajů žalovaného.

23. V daném případě se tak nejednalo o řádné prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet. Nedošlo ke komplexnímu zjišťování majetkových poměrů žalovaného, a proto soud uzavírá, že nedošlo k řádnému prověření jeho úvěruschopnosti, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Pro doplnění soud dodává, že v kontextu rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C-679/18 OPR-právnická osoba. v. GK, je jeho povinností zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu vyvodit z tohoto porušení odpovídající následek – absolutní neplatnost smlouvy.

24. Jelikož soud dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná (§ 580 a násl. o. z.), přičemž původní věřitelka na jejím základě žalovanému poskytla 15 000 Kč, je žalovaný povinen žalobkyni v souladu s § 2991 o. z. vydat to, oč se bezdůvodně obohatil. Jinými slovy je povinen žalobkyni vrátit to, co získal z neplatné smlouvy o úvěru, a co doposud původní věřitelce, resp. žalobkyni, na kterou pohledávka v mezidobí přešla, nezaplatil. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni 14 000 Kč (viz výrok I. tohoto rozsudku), tj. zbývající jistinu poskytnuté částky (soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nevyvrátil, že žalovaný na dluh dosud uhradil celkem 1 000 Kč).

25. Ve zbylé části soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nemá žalobkyně na další plnění nárok (viz výrok II. tohoto rozsudku). Neplatnými jsou tak ujednání o úrocích z úvěru či dalších poplatcích. Jelikož podle § 87 odst. 1, věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, nelze uzavřít, že se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení totiž dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, pokud neuhradí zbývající dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Tuto lhůtu považuje soud za přiměřenou ve smyslu již zmiňovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť při nečinnosti žalovaného neměl jak jinak zjistit, jaká jiná doba je vzhledem k jeho možnostem přiměřená. Takové okolnosti měl tvrdit a prokazovat žalovaný.

26. Žalovaný byl ve sporu úspěšnější, v řízení však zůstal nečinným, a žádné náklady mu tudíž nevznikly. Proto soud rozhodl dle a tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III. tohoto rozsudku).

27. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve smyslu položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou , o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků 1 564 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 1 251 Kč. Povinností žalobkyně je tudíž doplatit soudní poplatek ve výši 313 Kč (výrok IV. tohoto rozsudku). V případě, že tato částka nebude ve stanovené lhůtě uhrazena, předá soud věc nejdříve po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení příslušnému celnímu úřadu k vymáhání.

28. Lhůta k plnění vychází z

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím podepsaného soudu.

Nebudou-li dobrovolně splněny povinnosti uložené v tomto rozhodnutí, může být podán návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.