Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

34 C 154/2024-33

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Matoušem ve věci

žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 26 108,18 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 9 670 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 670 Kč od 3.10.2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit

- částku ve výši 16 438,18 Kč

- úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 438,18 Kč od 28.9.2023 do zaplacení

- úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 670 Kč od 28.9.2023 do 2.10.2023

- úrok z prodlení ve výši 4 525,42 Kč

- úrok ve výši 7 500,83 Kč

- úrok ve výši 23,19 % ročně z částky 26 108,18 Kč od 28.9.2023 do zaplacení

se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 9 670 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 670 Kč od 3.10.2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit- částku ve výši 16 438,18 Kč- úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 438,18 Kč od 28.9.2023 do zaplacení- úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 670 Kč od 28.9.2023 do 2.10.2023- úrok z prodlení ve výši 4 525,42 Kč- úrok ve výši 7 500,83 Kč- úrok ve výši 23,19 % ročně z částky 26 108,18 Kč od 28.9.2023 do zaplaceníse zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou na soud dne 31. 5. 2024 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení 26 108,18 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tak, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, byla dne 8. 10. 2020 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 31 000 Kč za úplatu v podobě úroku ve výši 29 887 Kč, poplatku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatku za komfortní splácení ve výši 6 455 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr a celkové náklady ve 21 pravidelných měsíčních splátkách po 3 408 Kč nejpozději do 8. 7. 2022. Žalovaný svoji smluvní povinnost řádně a včas nesplnil, na dluh uhradil 21 330 Kč a vznikl mu dluh, který je předmětem tohoto řízení. S účinností ke dni 27. 9. 2023 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce.

2. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu (žalobce s tímto postupem soudu souhlasil, žalovaný souhlasil za použití ustanovení ).

4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav.

5. Ze smlouvy ze dne 8. 10. 2020 soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 31 000 Kč za celkové náklady ve výši 40 551 Kč sestávající z úroku ve výši 29 887 Kč s úrokovou sazbou 23,19 % ročně, poplatku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatku za komfortní splácení ve výši 6 455 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut v hotovosti při uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku splácet ve 21 pravidelných měsíčních splátkách po 3 408 Kč; poslední splátka byla splatná 8. 7. 2022.

6. Ze zákaznické karty žalovaného ze dne 8. 10. 2020 soud zjistil, že v době žádosti o poskytnutí úvěru žil žalovaný v nájmu, byl rozvedený a měl jedno dítě. Žalovaný uvedl jeden zdroj příjmů, byl zaměstnán na plný úvazek a jeho mzda činila 18 673 Kč. Z karty se podává, že další příjmy domácnosti činily 8 000 Kč. Měsíční výdaje žalovaného byl stanoveny odhadem na částku 10 000 Kč, dále žalovaný hradil splátky jiných dluhů ve výši 1 286 Kč měsíčně. Příjmy byly ověřeny předložením pracovní smlouvy a výplatních pásek za srpen a září 2020.

7. Z přehledu plateb (tabulka umoření) bylo zjištěno, že žalovaný uhradil dne 23. 10. 2020 částku 3 410 Kč, dne 9. 12. 2020 částku 3 410 Kč, dne 15. 3. 2021 částku 500 Kč, dne 19. 4. 2021 částku 1 700 Kč, dne 7. 5. 2021 částku 1 700 Kč, dne 26. 5. 2021 částku 1 500 Kč, dne 17. 6. 2021 částku 1 500 Kč, dne 1. 10. 2021 částku 1 000 Kč, dne 11. 11. 2021 částku 1 000 Kč, dne 24. 1. 2022 částku 1 000 Kč, dne 4. 3. 2022 částku 1 000 Kč, dne 28. 3. 2022 částku 1 700 Kč, dne 22. 6. 2022 částku 1 710 Kč a dne 24. 2. 2023 částku 200 Kč. Celkem žalovaný uhradil 21 330 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 soud zjistil, že s účinností k 27. 9. 2023 právní předchůdce žalobce postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 29. 9. 2023.

9. Z výzvy k plnění ze dne 28. 3. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl ze strany žalobce na existenci svého dluhu upozorněn a byl vyzván k jeho úhradě do 12. 4. 2024.

10. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

11. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. , (dále jen „ “) a , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “).

12. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C–679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. ). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.

13. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

14. V posuzované věci žalovaný sice předložil právnímu předchůdci žalobce přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ze zákaznické karty nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany právního předchůdce žalobce dostatečně ověřovány a hodnoceny. Předchůdce žalobce zjišťoval údaje týkající se příjmů žalovaného pouze částečně. Žalovaný uvedl, že má jediný zdroj příjmů; za tento pak lze důvodně považovat mzdu vyplácenou žalovanému ze strany jeho zaměstnavatele. Žalovaný však dále uvedl další příjem domácnosti ve výši 8 000 Kč. Předchůdce žalobce, přesto, že si byl vědom, že žalovaný je svobodný a má pouze jediný zdroj příjmů, nezjišťoval, co je zdrojem tohoto dalšího příjmu žalovaného a spokojil se s pouhým tvrzením žalovaného, že tento příjem skutečně má. Výdaje žalovaného nebyly zjišťovány a ověřovány vůbec, předchůdce žalobce nezjišťoval (a tedy ani neověřoval), jaké jsou reálné výdaje žalovaného, jaká částka je vynakládána na náklady spojené s bydlením, osobní potřeby žalovaného, obživu, léky apod. O této skutečnosti svědčí také to, že výdaje žalovaného byly stanoveny pouze odhadem, navíc se celkové výdaje žalovaného 10 000 Kč měsíčně jeví neuvěřitelně nízké. Přihlédnout je potřeba také k tomu, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr, i když byl žalovaný zatížena úhradou jiných dluhů. Poskytnutí úvěru žalovanému zatížené předchozími dluhy při současném nedostatečném zjištění výdajů nelze hodnotit jako obezřetný a pečlivý přístup poskytovatele úvěru.

15. Předchůdce žalobce tedy postupoval formálně a do žádosti o úvěr uvedl údaje sdělené žalovaným bez toho, aniž by dostatečně hodnotil příjmy a výdaje žalovaného, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Právě dostatečné zjištění a ověření převisu příjmů nad výdaji úvěrované osoby je nutné pro určení schopnosti řádně hradit dluh. Pouhé doplnění čísel do formuláře, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. -39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. ).

16. Předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Předchůdce žalobce zcela nesprávně vyhodnotil údaje o příjmech a výdajích žalovaného, řádně tedy neposoudil, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalovaného a zda tedy žalovaný bude schopen hradit splátky úvěru. Za této situace neměl být úvěr žalovanému vůbec poskytnut.

17. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených . Ustanovení a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle . Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle . Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. ).

18. Ve světle uvedeného proto žalobci, na kterého byla pohledávka řádně postoupena, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny. Předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 31 000 Kč, žalovaný na dluh uhradil 21 330 Kč. Žalobci vznikl nárok na vrácení plnění ve výši 9 670 Kč, ve zbylé části 16 438,18 Kč soud žalobu naopak zamítl.

19. V rozsahu úroku ve výši 7 500,83 Kč a úroku ve výši 23,19 % ročně z částky 26 108,18 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení soud žalobu rovněž zamítl, neboť ujednání o úroku vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.

20. Domáhá-li se věřitel nevrácené jistiny spolu s úrokem z prodlení v rámci soudního řízení, je nezbytné zkoumat, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu, přičemž na spotřebiteli je, aby tvrdil (a následně i prokázal), že není v jeho možnostech a schopnostech hradit dluh ve stanovené lhůtě. Žalovaný neposkytl soudu žádné informace stran svých možností k vrácení dluhu, resp. netvrdil, že doba plnění požadovaná žalobcem není přiměřená jeho možnostem, a z obsahu spisu nevyplývá, že by se výzvě žalobce k plnění dluhu bránil námitkou, že není v jeho možnostech dluh splnit, resp. neuvedl, kdy, v jakém časovém horizontu bude schopen svůj dluh uhradit.

21. Žalobci proto podle o. z. vzniklo právo na úhradu úroku z prodlení z částky 9 670 Kč ve výši dle nař. vlády č. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za výzvu k plnění považovat oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2023, ve kterém byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. Oznámení mohlo být žalovanému doručeno nejdříve 3. dne po odeslání, tj. 2. 10. 2023, žalovaný se proto do prodlení s úhradou částky 9 670 Kč mohl dostat nejdříve dne 3. 10. 2023. V rozsahu kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 525,42 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 670 Kč od 28. 9. 2023 do 2. 10. 2023 a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 438,18 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení poté soud žalobu jako zamítl.

22. Lhůta k plnění byla stanovena podle části věty před středníkem

23. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Z procesního hlediska převážně úspěšnému žalovanému by proto vznikl nárok na náhradu nákladů řízení vůči žalobci. Jelikož ale žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Městského soudu v Brně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.